Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Příběh nejzadluženějšího developera světa. Máme se bát pádu čínského obra?

Martin Lindák
Martin Lindák | 6. 12. 2021 | 1 komentář | 11 710
bankrotbyznysČínadevelopeřidluhykrach

Evergrande. To jméno slyšel v posledních měsících snad každý. Největší čínský developer se stále potácí na pokraji krachu a svým věřitelům dluží víc než roční HDP celé České republiky. V zemi nebeského draka navrch není sám. Jaký je příběh nejzadluženějšího developera světa a máme se bát jeho pádu?

Příběh nejzadluženějšího developera světa. Máme se bát pádu čínského obra?

Jeden z rozestavěných rezidenčních projektů developera Evergrande v čínském Kunmingu (27. září 2021)

Zdroj: Fabio Nodari / Shutterstock.com

Situace podle řady analytiků připomíná pád banky Lehman Brothers v roce 2008. Ten znamenal počátek letité celosvětové hospodářské krize a i u tohoto krachu stály v pozadí nemovitosti, leč ne přímo ty fyzické. Tehdy šlo o hypoteční bublinu.

Největší čínský developer Evergrande je v centru zájmu světových médií od října letošního roku kvůli svému astronomickému dluhu. Ten přesahuje 300 miliard dolarů (podle aktuálního kurzu asi 6,7 bilionu Kč), což je víc než HDP České republiky za celý rok 2020 (téměř 5,5 bilionu Kč). Trh především sleduje, jestli firma bude schopna splatit včas své dluhopisy.

Červené linie

V problémech není jen Evergrande Group, ale i řada dalších čínských developerů. Příkladem můžou být společnosti Modern Land China či Oceanwide Holdings, které se také dostávají do problému se splatností svých dluhopisů. Důvodem je hlavně nová politika Pekingu, která tyto firmy kvůli jejich způsobu podnikaní prakticky odřízl od finančních trhů. Politika zvaná tři červené linie totiž omezuje poskytování úvěrů, a pokud firma překročí všechny tři níže popsané parametry, má zakázáno dále zvyšovat nesplacené půjčky. Agentura Bloomberg nedávno upozornila, že alespoň jednu linii překračují dvě třetiny z 30 největších realitních firem v zemi. A Evergrande překračuje s přehledem rovnou všechny tři.

  • poměr závazků (kromě záloh v rámci zasmluvených projektů) vůči aktivům nesmí být vyšší než 70 % (Liabilities to Total Assets)
  • poměr čistého dluhu vůči vlastnímu jmění nesmí být vyšší než 100 % (Net Debt to Equity)
  • firma musí mít alespoň jeden dolar hotovosti vůči jednomu dolaru krátkodobého dluhu (Cash to Short-Term Debt)

To se jí sice stále daří, ovšem za cenu postupného zpeněžování majetku na poslední chvíli. V půlce listopadu prodala celý podíl ve streamovací službě HengTen za asi šest miliard Kč a nedávno pak její zakladatel Sü Ťia-jin (Xu Jiayin) snížil svůj podíl ve firmě. Učinil tak poprvé od jejího vstupu na burzu. Za 1,2 miliardy akcií inkasoval 344 milionů amerických dolarů, v přepočtu téměř osm miliard Kč.

Evergrande Group se tedy sice daří závazky plnit, stále ale vyvstává otázka, jestli své problémy nakonec ustojí. Odhaduje se přitom, že čínský developerský trh tvoří až čtvrtinu čínského HDP, a Evergrande je jedním z nejsilnějších hráčů. Panuje obava, jestli se případné problémy nemůžou přelít i na zahraniční finanční instituce, které ve skupině mají podíly.

Evergrande navíc není jediná developerská společnost v Číně, která se potýká s problémy (viz box Červené linie). I kvůli tomu tak například analytici agentury S&P odhadují, že firma nepřežije příští rok. Do problémů se podle nich dostane v březnu až dubnu 2022, kdy bude muset splatit 3,5 miliardy dolarů (asi 80 miliard Kč).

Jaký je ale příběh největšího čínského developera? A jak se takový obr vůbec může dostat do tak astronomických dluhů? Ve spolupráci s youtube kanálem Ekonómia ľudskou rečoukterý se věnuje ekonomii, financím či daním a odvodům, se na něj dnes podíváme blíž.

Trh s nemovitostmi Sü poprvé poznal v roce 1994, když se přesunul do jihočínského města Kanton...

Chudý chlapec

Evergrande byla založena v roce 1996. Jejím zakladatelem a stále největším vlastníkem je dnes třiašedesátiletý miliardář Sü Ťia-jin, který pochází z chudé farmářské rodiny. Když mu bylo osm let, jeho matka zemřela na sepsi, protože rodina si nemohla dovolit zdravotní péči. Když tak Sü v 16 letech opustil brány školy, začal rovnou pracovat.

Miliardář z chatrče

Sü Ťia-jin (Xu Jiayin, 63) je zakladatel a největší akcionář China Evergrande Group, která je co do objemu prodeje největším čínským developerem. Titul drží od roku 2016, kdy dosáhla tržeb 211,4 miliardy jüanů (31,8 miliardy USD). Sü se dokázal vypracovat na vrchol developerského byznysu i přes svůj chudinský původ v neúplné vesnické rodině, v roce 2020 ho Forbes uvedl na seznamu nejbohatších čínských miliardářů. Odhaduje se ale, že od roku 2017 do roku 2020 jeho majetek klesl o víc než 20 miliard dolarů kvůli narůstajícím dluhům, které ještě zhoršila pandemie. V říjnu 2021 se ale Süovo čisté jmění odhadovalo na 8,21 miliardy dolarů, což z něj podle Bloomberg Billionaires Index dělá 315. nejbohatšího člověka světa.

Zdroj: Wikipedia

Za svůj profesní život prošel různými povoláními. Nejprve pracoval jako prodejce stavebních materiálů a později jako dělník, strážník či řidič traktoru. Ve dvaceti se vrátil do školy a dokončil prestižní vědecko-technickou univerzitu ve dnes nechvalně známém Wu-chanu.

Sü byl typický kariérista. Po univerzitě pracoval deset let v ocelářské společnosti Henan Wuyang. Zde se postupně vypracoval na manažera a řídil přibližně 300 lidí. Později začal dělat obchodníka ve společnosti Shenzen Hongda Group, kde se rychle vypracoval na řídící pozici a díky vazbám na předchozího zaměstnavatele zařídil obchodní partnerství s Wuyang Iron and Steel.

Trh s nemovitostmi Sü poprvé poznal v roce 1994, když se přesunul do jihočínského města Kanton (Guangzhou). Zde stál za developerským projektem Pearl Island Garden; šlo v zásadě o lowcostové bydlení, které ale na místní poměry vypadlo velmi dobře. Tento developerský projekt byl v 90. letech první, který nebyl pro bohaté, ale pro střední vrstvu obyvatelstva.

Projekt přinesl společnosti zisk 31 milionů dolarů (v dnešních reáliích téměř 700 milionů Kč). Sü přitom navzdory jeho úspěchu stále pobíral směšnou mzdu kolem 500 dolarů měsíčně, což bylo sice násobně víc než průměr, ale vzhledem k hodnotě, kterou firmě přinesl, to byla kapka v moři. Povýšení se přesto nedočkal, proto se v roce 1996 ve svých 38 letech rozhodl, že založí vlastní realitní společnost: Evergrande industrial group.

Byznys model Evergrande Group byl od počátku jednoduchý: půjčit si na pozemky a výstavbu, co nejrychleji postavit a prodat.

Stejný koncept, vlastní firma

Sü tehdy začal podnikat jen s pár zaměstnanci v sektoru, ve kterém působila řada mnohem větších žraloků. Ti nejenže byli na trhu už dostatečně usazeni, ale měli i mnohem lepší přístup k potřebným zdrojům a surovinám. Sü si ale z dřívější společnosti odnesl unikátní koncept – výstavbu pro střední vrstvy v levných průmyslových zónách.

Evergrande Group

Dnes je Evergrande Group druhou největší developerskou společností v Číně. V žebříčku 500 největších firem světa Fortune Global 500 je na 122. místě., v roce 2018 se stala nejcennější realitní společností na světě. Založena byla v roce 1996, začínala s lowcostovéými projekty, ale dnes se soustředí hlavně na výstavbu bytů pro lidi s vyššími a středními příjmy. Kvůli rizikovému financování se v roce 2021 dostala do problémů se splátkami dluhů, které převyšují 300 miliard dolarů. Na záchraně firmy podle několika zdrojů pracuje i sama čínská vláda.

Zdroj: Wikipedia

Prvním projektem Evergrande se stal Jinbi Garden v průmyslové oblasti, která nebyla nejčistší ani nejkrásnější, ale byla levná. A právě zde začala dlouhotrvající závislost na zdrojích bank, od kterých si firma dlouhodobě půjčuje, protože tehdy neměla ani zálohu na koupi pozemku.

Byty Jinbi Garden měly úspěch, po spuštění prodeje se do dvou hodin vyprodaly. Sü chtěl senzaci opakovat. Hned začal s dalšími projekty a postupně rozšiřoval činnost do dalších provincií. Dnes má za sebou už víc než 1300 projektů ve 280 městech Číny.

Byznys model Evergrande Group byl od počátku jednoduchý: půjčit si na pozemky a výstavbu, a to vydáním dluhopisů a jejich prodejem nebo prostřednictvím úvěru v bance. Další možností byl prodej ještě nepostavených bytů zákazníkům. Následně se firma vždy co nejrychleji snažila bytové jednotky postavit a prodat, respektive získat zbývající částku a inkasovat zisk, který by pokryl počáteční investici.

Firma rostla, ale spolu s ní rostly i její závazky. I když by totiž společnost mohla zcela v klidu splatit i dluh, například zmíněné dluhopisy či jiné cenné papíry, většinou tak nečinila a investovala dál do nových projektů.

Sü se rozhodl vstoupit na burzu a už v takzvaném pre-IPO prodeji získal 500 milionů dolarů (dnes 11,2 miliardy Kč).

Hazardní tanec

Taková růstová strategie je vysloveně tancování na tenkém ledu. Problémem je, že pasiva Evergrande nejsou úplně srovnatelná s pasivy běžných bank jako například na začátku zmíněné Lehman Brothers. Ty mají sice pasiva a celkové bilance dost vysoké, nicméně drtivá část pasiv je ve formě peněz, které drží lidé na běžných účtech. A technicky jsou věřiteli banky.

Ekonomie lidskou řečí

 

Líbí? Text vznikl ve spolupráci s kanálem Ekonómia ľudskou rečoukterý se věnuje ekonomii, financím či daním a odvodům. Jeho cílem je dostat finanční gramotnost a ekonomické myšlení mezi lidi. Podpořit ho můžete třeba na Patreon.com.

V případě developerské společnosti jsou však tyto peníze od zákazníků, kteří si dopředu koupili domy, stejně pasivem a závazkem, ale mnohem riskantnějším. Společnost totiž čelí vyššímu riziku, že je lidé budou chtít v případě problémů zpět. Samozřejmě tu také není žádná ochrana vkladu jako v bankovním systému. A jako developer zároveň čelíte problémům s tokem peněz, jelikož při nedostatku financí budete mít problém zaplatit stavebníkům a ti bez peněz projekty, na kterých stojí váš byznys, nepostaví.

Přesto společnost v tomto byznys modelu pokračovala, dokud nepřišla v roce 2008 celosvětová krize. Ta otřásla celým realitním trhem, tedy včetně Evergrande, které způsobila problém s tokem peněz. Sü se proto rozhodl vstoupit na burzu a už v takzvaném pre-IPO prodeji, který předchází samotnému uvedení akcií na burzu, pro firmu získal 500 milionů dolarů (dnes 11,2 miliardy Kč).

Investoři to navíc byli věhlasní. Patřila mezi ně Deutsche bank, Merrill Lynch nebo Bank of America či nejbohatší rodina v Hongkongu. Po uvedení akcií v roce 2009 tak v první den vzrostla jejich hodnota o víc než 30 procent, což byl mimořádný úspěch. V té době vlastnil Sü v Evergrande 68% podíl a jeho majetek tím vyšplhal na zhruba šest miliard dolarů. Postupem času svůj podíl zvýšil až na 77 procent, po nedávném prodeji části akcií se však vrátil ke zhruba 68 procentům.

Hodně nepovedená byla výprava firmy do světa výroby elektromobilů. Ve výsledku ji stála nemalé peníze a v konečném důsledku i renomé.

Evergrande nejsou jen reality

Někdy v této době začalo pro Evergrande období diverzifikace a Sü začal vedle realit v rámci Evergrande Group investovat i jinde. Začalo to koupí kantonského fotbalového klubu, který byl po koupi mimořádně úspěšný. Kromě něj Sü postavil také fotbalovou školu a v současnosti je ve výstavbě stadion ve tvaru lotosového květu, který by měl být hotov koncem roku 2022.

Elektrický Hummer
General Motors

Amerika na to kápla: svět zachrání jedině elektrická macho kára

Nezakazujte ropu. Stačí přece dělat elektroauta sexy. Už jsou tady, píše Vojta Dobeš.

Později se dostala společnost i do maloobchodu a začala s prodejem minerální vody, která v Číně patřila k těm dražším. Byznys s vodou ale nešel podle představ a v roce 2016 svůj podíl společnost prodala. Sü investoval také do sítě klinik plastické chirurgie.

V roce 2017 nastal další zlom v politice společnosti, Sü svým zaměstnancům oznámil, že chce redukovat dluh společnosti, což v překladu znamená, že se omezí expanze, respektive nebude investovat tam, kde to vyžaduje velký objem finančních prostředků. To je v současnosti i politikou celé Číny, jejímž cílem je snížit celkový dluh.

Hodně nepovedená byla výprava firmy do světa výroby elektromobilů. Do té se pod značkou Hengchi pustila v roce 2018, ale ve výsledku ji stála nemalé peníze a v konečném důsledku i renomé. Firma sice představila první modely a ještě v dubnu letošního roku se její hodnota odhadovala na neuvěřitelných 90 miliard dolarů, od té doby ale klesla o 90 procent.

Koho při čtení těchto řádků napadá slovo bublina, nebude daleko od pravdy. I když totiž byla ještě v dubnu hodnota automobilky vyšší než tržní kapitalizace Fordu, americký výrobce alespoň auta skutečně vyráběl. Továrnu Hengchi ovšem neopustilo ani jedno auto a investoři, kteří do akcií této značky nalili peníze, nakonec dostali rozum.

Současná situace vypadá tak, že i malí investoři, kteří si u Evergrande koupili byt doslova na papíře, požadují vrácení peněz.

Nepřekročitelné linie

Klíčový zlom pro celou firmu přišel loni, když čínská vláda zavedla přísnější pravidla týkající se financování pro developery (vzpomeňte na box Červené linie v úvodu textu). V případě, že jste tyto tři ukazatele překračovali, nemohli jste si dál půjčovat. Vzhledem k popsanému byznys modelu Evergrande přitom není překvapením, že firma všechny tři červené linie jednoznačně překračuje. Ba co víc, Evergrande je mezi developery v těchto ukazatelích jedna z nejhorších firem v Číně.

Evergrande Group tak prakticky nezbylo nic jiného než se snažit o redukci svých závazků. Svůj obří dluh mírně snížila odprodejem jiných byznysů, ovšem ani to jí to nepomohlo. Její závazky pořád přesahují zmíněných zmíněných 300 miliard dolarů. Lehman Brothers měla mimochodem v době svého pádu závazky dvojnásobně vyšší.

Situace vypadá tak, že malí investoři, kteří si u Evergrande koupili byt doslova na papíře, pravidelně protestují před centrálou a požadují vrácení peněz. Na některých stavbách se nic neděje, protože subdodavatelské společnosti čekají na zaplacení faktur. A objevila se už i obvinění, že společnost prodejem cenných papírů na financování svých projektů jen splácela úroky na dřív prodaných cenných papírech, což je v překladu Ponziho schéma.

Firma přitom přímo zaměstnává 200 tisíc lidí a přes ostatní společnosti dává nepřímo práci 3,8 milionu lidí. Problémy společnosti se odrazily i na ceně jejích akcií.

Evergrande můžeme označit i pojmem too big to fail. Tedy jako společnost, kterou nenechá padnout ani komunistická čínská vláda.

Máme se bát?

A teď klíčová otázka. Je Evergrande další černá labuť jako byl pád Lehman Brothers? Spíš ne. I když dluh vlastní i banky a jiné zahraniční instituce, celková situace v bankovním sektoru je lepší než byla v roce 2008. Kdyby Evergrande nakonec skutečně padla, jak předvídají analytici S&P, bude to mít dopad primárně na Čínu. Investoři pravděpodobně přijdou o peníze a developerské projekty se zastaví.

Anketa

Obáváte se pádu Evergrande?

Nicméně Evergrande můžeme označit i pojmem too big to fail. Tedy jako společnost, kterou pravděpodobně komunistická čínská vláda nenechá padnout. Minimálně zachrání alespoň malé či jiné podstatné investory. Ostatně není bez zajímavosti, že komunistický aparát údajně cenzuruje zprávy nespokojených věřitelů Evergrande na Číňany oblíbené platformě Wechat. V nich se prý domlouvají na protestech a čínská vláda se bojí o sociální stabilitu čínské společnosti.

Přesto vláda bude muset zároveň přehodnotit financování developerů a celkově orientaci země na tento sektor. Odhaduje se, že na tento byznys je v Číně navázána pětina až čtvrtina HDP. Nesmíme také zapomínat na to, že zatímco Lehman Brothers byla investiční banka, která spekulovala i s rizikovými investicemi, reality jsou přece jen jiný byznys. A Evergrande má – i přes aktuální všeobecně nižší odbyt na čínském trhu – v aktivech poměrně dost pozemků a budov, které svou hodnotu nemusí tak rychle ztratit.

Už ve čtvrtek nový Finmag. S roboty

KolportérZdroj: Shutterstock

Pavel Jégl představí všechny typy dnešních robotů: koboty, bojoboty, choroboty, roboty domácí i roboty domácí mazlíčky • Vojta Dobeš tvrdí, že roboauto, co řídí samo, jen tak nebude, ať se Elon třeba utvítá • Michael Durčák zná české robotické startupy • Ondra Tůma krátce o robotických investičních poradcích • Kateřina Horáková o základních filmech, kde svádí lidstvo zápasy s robotstvem

Americká polepšovna

Jakub Žofčák o průmyslu brutálního polepšování amerických nezvedených teeangerů samotkami, ponižováním a fyzickými tresty. Včetně převychovávání homosexuální mládeže modlitbou

FIN

Dominik Stroukal o háčcích zodpovědného investování • Petr Němec o tom, ke komu milostivé léto nebude milostivé • Zdeněk Mihalco z Nadace Via o rostoucí chuti firem i lidí dávat na charitu • Top 5 světových filantropů

Autor článku

Martin Lindák

Martin Lindák

Vystudoval obor finance na Národohospodářské fakultě Ekonomické univerzity v Bratislavě. Od začátku studia spolupracoval s Nadáciou F. A. Hayeka a působil v ní jako analytik. Od srpna 2019 pracoval jako redaktor magazínu Index. Věnoval se primárně makroekonomickým tématům a veřejným financím. Dnes pracuje jako analytik Finstat.