Be woke aneb Když levičáci rozbíjejí odbory

Odbory ve Spojených státech čeká renesance. Tak trochu. Možná. Zatím nejde o nic velkého, ale v uplynulých pěti letech se přinejmenším zastavil dlouhodobý propad zájmu o odborářskou činnost, který trval přibližně od začátku 80. let. Mnozí američtí politici se začínají zas trochu přetahovat, kdo bude zájmy odborů hájit víc.

U demokratů, jako je prezident Joe Biden, který během kampaně sliboval, že bude nejvíc proodborářským prezidentem v historii USA, to až tak nepřekvapí. Jsou tu ale i konzervativní republikáni jako floridský senátor Marco Rubio, jehož kancelář před několika lety vydala studii zaměřenou na to, jak zachránit strádající americkou pracující třídu.

Po loňských prezidentských volbách začala část republikánů tvrdit, že právě jejich strana je „stranou pracujících“. A Rubio se dokonce postavil proti Amazonu, když se jeho skladníci v Alabamě pokoušeli odbory založit. I když to pochopitelně udělal trochu po svém. „Když jsou ve sporu pracující Američané a firma, jejíž vedení se rozhodlo vést kulturní válku proti hodnotám pracujících, je to jednoduchá volba – podporuji pracující,“ vysvětloval Rubio.

V průběhu minulého roku v No Evil Foods začala bobtnat kauza, která uvědomělou firmu staví do jiného světla. Týká se odborů.

Veganská masírka

Hrstka republikánských senátorů ale není jediným příkladem toho, že politické dělící linie jsou v otázce odborů v USA trochu mlhavější, než se může na první pohled zdát. Zrcadlově obráceným případem je kauza jedné severokarolínské firmy, která se velmi okázale snaží identifikovat s levicovými ideály. Společnost pojmenovaná sebevědomě No Evil Foods byla založena v roce 2014 a vyrábí především veganské náhražky masa. Na svém webu tvrdí, že jejím cílem je „šířit po světě dobro“.

Shutterstock

I arcikapitalista Bezos může znít jako odborový předák

Jeff Bezos slibuje, že Amazon bude přívětivější ke svým zaměstnancům. Dá se tomu věřit? ptá se Pavel Jégl.

Jak chce být vnímána, je patrné z názvů jejích produktů. Náhražka krůty se jmenuje volně přeloženo Milost – s odkazem na tradici, podle které americký prezident vždy na Díkuvzdání symbolicky udělí milost jednomu krocanovi; jinak jich ten den podle údajů Národní krůtí federace končí na amerických talířích 46 milionů, kuře se jmenuje Soudruh Kvok a veganský chorizo salám se dokonce jednu dobu jmenoval El Zapatista podle mexických autonomistů – skutečným zapatistům se ale název nelíbil a donutili firmu změnit ho na El Capitan.

V průběhu minulého roku v No Evil Foods začala bobtnat kauza, která uvědomělou firmu staví do jiného světla. Týká se odborů. V půlce roku 2020 hrstka především levicových amerických médií informovala o nahrávkách z protiodborářských schůzí, které firma pořádala. Kontrast mezi veřejnou prezentací No Evil Foods a obsahem těchto schůzek dal vzniknout mediální nálepce, která se v posledních měsících vcelku ujala: woke rozbíjení odborů.

Shutterstock

Woke – doslova bdělý. V americké angličtině se slovo začalo používat ve významu – volně podle Merriamova a Websterova slovníku –ten, kdo si je vědom podstatných skutečností a problémů, zejména problémů spojených s rasovou a sociální spravedlností, a aktivně je sleduje.

 

Na schůzkách se snažili vykreslit odbory jako zkostnatělou parazitickou entitu, která hají zájmy vrahů zvířat, zastává se sexuálních predátorů na pracovišti a staví se proti LGBT agendě.

Odborářské konzervy

Protiodborářské schůze jsou v amerických firmách běžné. Bývají neveřejné a jejich obsah se úzkostlivě tutlá. Většinou se konají v pracovní době a pro zaměstnance jsou povinné. Podstatná část rétoriky zaměstnavatelů se v uplynulých dekádách příliš neměnila. „Je tu zaměstnavatel a zaměstnanci, kteří spolu tvoří jednu spokojenou rodinu. A pak je tu něco, čemu se říká odbory, přichází to zvenčí, a je to predátorská, nenasytná, komunistická, násilná třetí strana. My jsme tu všichni na jedné lodi a tahle věc, která přichází zvenčí, se nás snaží rozdělit,“ tak pro časopis The American Prospect převyprávěl běžný zaměstnavatelský narativ odborář Bob Muehlenkamp.

V případě No Evil Foods se ale přidal jeden docela nový motiv. A právě kvůli němu si protiodborářské aktivity firmy vysloužily přízvisko woke. „Jsem hrdá veganka a nedůvěřuji odborům, které zastupují maso,“ říkala na jedné ze schůzí šéfka továrny No Evil Foods Becky Heinenová o svazu United Food and Commercial Workers (UFCW), ke kterému se měli zaměstnanci společnosti potenciálně připojit. Po boku spoluzakladatele firmy Mikea Wolianského a vrchního inženýra Marka McPeaka se pak na schůzkách snažili vykreslit odbory jako zkostnatělou parazitickou entitu, která hají zájmy vrahů zvířat, zastává se sexuálních predátorů na pracovišti a staví se proti LGBT agendě.

Několik dní po intenzivních protiodborářských schůzích hlasovaly přibližně tři čtvrtiny zaměstnanců No Evil Foods proti založení odborů. Ani tím to ale nekončilo. Několik týdnů poté vyhodila firma dva zaměstnance, kteří patřili k těm, co chtěli odbory zakládat. Cortne Rocheová byla vyhozena údajně za to, že nosila v rozporu s firemním dress-codem příliš krátké kalhoty. Jon Reynolds dostal padáka za údajné porušování pandemických pravidel o fyzickém odstupu.

Vrcholem absurdity bylo to, že to byl právě Reynolds, kdo stál za zaměstnaneckou peticí, která kritizovala No Evil Foods za nefunkční protipandemická opatření a požadovala rizikový příplatek ke mzdě. „Přišel jsem do práce na První máj a zastavili mě hned u dveří továrny,“ směje se Reynolds nad ironií svého vyhazovu v podcastu Dixieland of the Proletariat.

V určitém ohledu nejde o nic nového. V americkém povědomí žije představa o levicových politických bojích druhé půlky 60. let.

Dělník versus levice

Případ No Evil Foods je pravděpodobně nejpokrytečtější a nejironičtější příklad rozbíjení odborářských snah rádobylevicovou rétorikou, a proto si vysloužil tolik pozornosti. Rozhodně ale nejde o případ ojedinělý. Už před dvěma lety podobně kontrovalo vedení crowdfundingové platformy Kickstarter proti zaměstnancům, kteří chtěli založit odbory.

„Historicky vzato jsou odbory myšlené jako nástroj na ochranu zranitelných jedinců, nicméně my máme pocit, že demografické složení těchto konkrétních odborů jde proti této jejich funkci. Obáváme se, aby odbory nebyly zneužity privilegovanými zaměstnanci,“ psali manažeři Kickstarteru.

Přímo Reynoldsův případ pak připomíná jiný, medializovanější pandemický vyhazov. Podobně jako Reynolds poukazoval na neadekvátnost opatření Chris Smalls, na začátku loňského roku zaměstnaný ve skladišti Amazonu v New Yorku. A stejně jako Reynolds se Smalls také snažil v Amazonu založit odbory a stejně byl i on vyhozen za údajné porušení pravidel o fyzickém odstupu.

Za Smallse se už loni postavila newyorská vrchní prokurátorka Letitia Jamesová, která ve státě vede bitvu s celou řadou technologických gigantů. Smallsův vyhazov označila za protiprávní.

V určitém ohledu nejde o nic nového. V americkém povědomí žije představa o levicových politických bojích druhé půlky 60. let, které měly zjednodušeně odrážet rozkol mezi zámožnější (před)městskou vrstvou, která byla proti válce ve Vietnamu, a odboráři, kteří v očích zmíněných liberálů byli údajně nenapravitelně konzervativní a militarističtí. Skutečnost ale byla složitější.

„Mýtus o dělníkovi-jestřábovi bychom měli konečně pohřbít. A jakkoliv bylo mezi elitami mnoho liberálů, nebyla tato vrstva jako celek v otázce války zdaleka tak liberální,“ A jakkoliv bylo mezi elitami mnoho liberálů, nebyla tato vrstva jako celek v otázce války zdaleka tak liberální,“ tvrdí socioložka Penny W. Lewisová ve své knize Hardhats, Hippies, and Hawks: The Vietnam Antiwar Movement as Myth and Memory (Ochranné přilby, hippies a jestřábi. Hnutí proti válce ve Vietnamu jako mýtus a vzpomínka).

Woke úder odborům je do jisté míry pak vcelku logickým vyústěním tohoto půlstoletí trvajícího přesvědčení. Jestli se Američané chtějí navrátit ke stavu, kdy významnou část pracující populace zastupují odbory (a podpora pro koncept odborů se v průzkumech ode svého dna v roce 2009 zase zvedá), rozhodně by pomohlo toto přesvědčení změnit.

Ještě víc by pomohlo, kdyby prezident Joe Biden a demokraté prosadili návrhy proodborářských zákonů, které teď leží ladem v Kongresu. Otázkou jen je, jestli podobně jako v případě rádobylevicového marketingu No Evil Foods, nejde i u Bidena jen o prázdná slova.

Líbilo? I tenhle kousek najdete v aktuálním tištěném Finmagu! Kromě něj tam na vás čeká další 157 stran čtení. V každé dobré trafice, nebo tady dole:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag