Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Monopoly. Hra, se kterou si historie pohrála

Matěj  Schneider
Matěj Schneider | 6. 10. 2021 | 17 komentářů | 2 410
byznysekonomická historieekonomikamonopoly

Desková hra Monopoly je jako reklama na kapitalismus. Původně přitom měla propagovat opačné myšlenky. Jenže budování pozemského ráje není taková zábava jako masit protihráče.

Monopoly. Hra, se kterou si historie pohrála

Monopoly mají zajímavější historii, než se na první pohled kdy zdálo (ilustrační foto)

Zdroj: LightField Studios / Shutterstock.com

Legenda vypráví o nezaměstnaném topenáři jménem Charles Darrow. Žil ve Filadelfii a zle na něj doléhala hospodářská krize třicátých let. V roce 1933 ale vymyslel hru Monpoly, ve které se inspiroval mimo jiné ulicemi nedalekého newjerseyského Atlantic City. V roce 1935 hru prodal firmě Parker Brothers, která si ji patentovala, a vynález vynesl z hlubin hospodářské krize jak Darrowa, tak skomírající firmu.

Během prvních dvou let výroby se prodalo přes dva miliony her. Monopoly byly takový úspěch, že v roce 2012 Christopher Ketcham v časopise Harpers odhadoval, že se do té doby po celém světě vyrobilo víc než šest miliard ikonických malých zelených domečků, kterými hráči zvyšují bolest svých konkurentů, když dopadnou na jimi vlastněná políčka.

Největším překvapením mého života bylo zjištění, že člověk, který odvede práci, nebývá tím, který z ní zbohatne.

První verze

Ta legenda není pravdivá. Skutečnou vynálezkyní hry, kterou známe jako Monopoly, byla Elizabeth Magieová.

Lizzie

Elizabeth Magieová (které nikdo neřekl jinak než Lizzie) byla pozoruhodnou postavou už před vynálezem Monopolů. Ještě než jí bylo třicet, stihla si nechat patentovat vylepšovák, který umožňoval hladší rolování papíru v psacích strojích. Největší rozruch ale vzbudila, když se později živila jako stenografka a nespokojena se svým výdělkem si umístila do novin provokativní inzerát. Nabízela v něm sebe jakožto „mladou americkou otrokyni“, která „není krásná, ale je velmi atraktivní“, je „svéhlavá a silná, ale přitom skutečně ženská“. O inzerátu psaly noviny po celých Státech a Elizabeth prohlásila, že jejím cílem bylo přitáhnout pozornost k tristnímu postavení žen. „Nejsme stroje. Dívky mají svou mysl, touhy, naděje i ambice,“ řekla tehdy tisku.

Hře, kterou vymyslela na začátku 20. století, říkala Landlord’s Game (tedy doslova Hra majitele nemovitostí). A na tehdejší dobu byl její koncept přelomový – většina deskových her, ve kterých se hráči posunují podle hrací kostky, měla tenkrát jasný začátek a konec, ve hře od Magieové jste chodili neustále dokola, jak to znáte z dnešních Monopolů.

Názvy ulic byly v této verzi z různých měst: nejdražší nemovitosti nesly newyorská jména, od Broadway po Wall Street. Základní pravidla byla velmi podobná těm, co známe: účelem hry bylo nahrabat co nejrychleji dostatek nemovitostí a zruinovat spoluhráče.

Od Darrowovy verze ale Landlord’s Game odlišoval jeden záměr: osvěta. To se projevovalo například na kartičkách Šance, vylepšených citáty od Thomase Jeffersona nebo průmyslníka Andrewa Carnegieho: „Největším překvapením mého života bylo zjištění, že člověk, který odvede práci, nebývá tím, který z ní zbohatne.“

Hodnota pozemku pod chatou se odvíjí od toho, co kolem ní vystavěl zbytek společnosti.

Druhá pravidla

Hlavním inspiračním zdrojem byl pro Magieovou americký novinář a ekonom Henry George. Dnes je spíš pozapomenutý, na sklonku století se ale jeho knihy Pokrok a chudoba prodalo přes milion výtisků a mezi jeho následovníky (georgisty) patřil spisovatel Mark Twain nebo jeden z otců amerického populismu William Jennings Bryan.

Deskovka pro celou zeměkouli

Monopoly mega edition
KerrysWorld / Shutterstock.com

Nakoupit pozemky, postavit na nich domy a hotely a inkasovat nájem, jakmile k nim protivníka donesou kostky. Ale taky platit daně, chodit do vězení, platit za využití železnic…

Dvaadvacet ulic v klasické americké verzi Monopolů odpovídá reáliím v Atlantic City. Budovy na nich si drží ceny třicátých let, nejlevnější jsou ty v blízkosti tehdejších černošských čtvrtí. Zejména od devadesátých letech, kdy byli Parker Brothers pohlceni hračkářským obrem Hasbro, začaly vznikat nové a nové a nové verze, kterých už je přes sto, včetně Kočkopolů, Psopolů a Hmyzopolů.

Za hranice Spojených států začali licence ale prodávat už Parker Brothers ve třicátých letech, první putovala v roce 1935 do Velké Británie, lokalizována byla do Londýna a je to verze známá v celém někdejším britském impériu, vyjma Kanady. Od té doby vyšly stovky variant pro různé země a různá jejich města.

Georgovo stěžejní přesvědčení bylo, že nájmy a renty prohlubují nerovnost a ideálním řešením rozvírajících se nůžek a zároveň nejspravedlivější formou zdanění je daň z pozemku. „Chata v lesích se stává cenností v momentě, kdy je v jejím okolí otevřen důl, silnice propojí chatu a důl, otevře se tu obchod, aby zásoboval horníky, postaví se víc domů, železnice a nové město je na světě. Hodnota pozemku pod chatou se odvíjí od toho, co kolem ní vystavěl zbytek společnosti. Nárůst její hodnoty proto patří širší společnosti a George říká, že má být oceněn a zdaněn podle tržních cen. Tato ‚jednotná daň‘ z pozemků a nerostného bohatství nabízela reformu kapitalismu – George věřil, že na jeho bedrech leží úkol zabránit jeho sebezničení,“ vysvětluje Ketcham v Harpers. George také poukazoval k tomu, že půdy je omezené množství. Bonmotem to řekl Mark Twain: „Kupujte půdu, už ji nevyrábějí!“

K propagaci georgismu sloužila v původní verzi Monopolů druhá sada pravidel. Ta, podle kterých se hraje dnes, tvořila jenom půlku hry, která měla paradoxně varovat hráče před zhoubnou realitou koncentrace moci a majetku. Druhá pravidla byla kooperativní: hráči se dohodli na ukončení destruktivní honby za monopoly a hra začala fungovat jinak. Hráči odváděli část výdělku z pozemků do „veřejné kasy“. Když hromada peněz ve společné kase přesáhla určitou úroveň, byl hráč, který vlastnil „veřejné osvětlení“ (obdoba políčka s železnicí v dnešních Monopolech), donucen tento svůj statek prodat – od toho okamžiku bylo osvětlení opravdu ve veřejném vlastnictví, a když jste na poličko šlápli, neplatili jste nic.

Parker Brothers i Darrow se dál zasazovali o šíření nepravdivé legendy o vzniku Monopolů, a když Magieová v roce 1948 zemřela, její nekrolog hru vůbec nezmiňoval.

Ušlechtilá nuda

Magieová svou Landlord's Game patentovala na začátku roku 1904 a hra se pak samovolně šířila po Spojených státech. Profesor ekonomie Scott Nearing s její pomocí vyučoval v letech 1906–1915 na Whartonu, ekonomické fakultě Pensylvánské univerzity.

Fantome, Gavora

Podobně bizarní příběh, jako mají Monopoly, má i jejich československá variace Dostihy a sázky. Normalizační kádry by velmi pravděpodobně nepohlížely se sympatiemi ani na původní georgistickou historii hry Monopoly, ta ale zůstala podle všeho vynálezci Dostihů Ladislavu Marešovi neznámá. Mareš chtěl v první polovině 80. let rozšířit provoz tiskárny v Jablonci nad Nisou, ale věděl, že kopie Monopolů s odkazy na kapitalistické Spojené státy by mu v tehdejší ČSSR asi neprošla. Pak ho napadlo, že se inspiruje legálním dostihovým sázením, a hru vyrobil v roce 1984. K úspěchu jí ale ironicky pomohl kritický článek z Rudého práva, který hru obvinil z podrývání „socialistické morálky“. Lepší reklamu si Dostihy a sázky nemohly přát a od té doby se jich prodaly miliony kusů.

Ve 20. letech se hra rozšířila i na Columbii, Harvard nebo Princeton. Oblíbená prý byla nejenom mezi georgisty, ale také mezi kvakery. Právě ti ji měli na přelomu 20. a 30. let přinést do Atlantic City, kam hru lokalizovali. Tak se dostala až k Charlesi Darrowovi, který jí byl nadšen a okopíroval si ji. „Zdá se, že jeho jedinou inovací bylo, že se označil za jediného vynálezce hry,“ píše Ketcham v Harpers.

Parker Brothers v 30. letech vyplatili Magieové za její patent 500 dolarů. Darrow oproti tomu v té době začínal bohatnout. V roce 1936 sice Magieová vyjádřila v rozhovoru pro Washington Post určitou nelibost, že si její hru Darrow tak přivlastňuje, zároveň ale novinářům řekla, že pokud úspěch hry pomůže k propagaci konceptu georgistické pozemkové daně, její práce „nepřijde vniveč“. Jak Parker Brothers, tak Darrow se pak dál zasazovali o šíření nepravdivé legendy o vzniku Monopolů, a když Magieová v roce 1948 zemřela, její nekrolog hru vůbec nezmiňoval.

K pozapomenutí druhé sady pravidel asi přispělo i to, co vám řekne takřka kdokoliv, kdo Monopoly s nimi hrál: pro skutečný svět jsou možná poučná, ale při hře je bratrovražedná verze prostě daleko zábavnější.

Monopoly jsou dobře pro monopolisty. Jsou špatné pro drtivou většinu podniků a ještě horší pro hospodářství jako celek...

Rozbij monopol

Monopoly ale čekal ještě jeden zvrat, a to pěkně divoký. Ralph Anspach se narodil ve 20. letech v Gdaňsku. Na sklonku 30. let s rodinou utekl před rozšiřující se třetí říší. Utíkal přes Československo a tam se prý v roce 1937 seznámil s Monopoly, aspoň to tvrdí Mary Pilonová, která o historii deskové hry napsala knihu The Monopolists. Pro mladého Ralpha prý hra představovala první záblesk Spojených států, kde měl prožít celý život.

V Americe se Anspach stal profesorem ekonomie a usadil se v San Francisku. V roce 1971 ho pak jedna obzvláště bolestivá prohra v Monopolech, když ho přivedli na mizinu vlastní synové, dovedla k myšlence velmi podobné té, jakou před 70 lety měla Lizzie Magieová. Že není první, kdo by chtěl využít deskovku k šíření antimonopolních myšlenek, ale Anspach neměl ani potuchy.

Monopol na Monopoly

Landlords Game board based on 1924 patent

Prapůvodní hrací desku Landlord’s Game vlastní Ronald Jarrell, obyvatel malé vesničky Arden na severu státu Delaware. Ta byla založena v roce 1900 jako georgistický experiment financovaný z majetkových daní – místní obyvatelé dokonce pozemky, na kterých bydlí, nevlastní, mají je od místní samosprávy pronajaté na 99 let. Právě tady Lizzie Magieová na začátku 20. století svou hru zdokonalovala, ve spolupráci s Jarrellovým nevlastním dědou.

Ta hrací deska je jednou z mála památek po Lizzie Magieové mimo držení Patrice McFarlandové, bez které bychom o historii Monopolů možná věděli víc. Zaměstnankyně Newyorského státního muzea se pro historii původní hry nadchla v 80. letech. „Jako kdybych zaslechla volání osudu, který mi říkal: musíš tento příběh vyprávět,“ řekla v roce 1990 deníku Washington Post.

V roce 1992 dostala od georgistické nadace Robert Schalkenbach Foundation grant 25 tisíc dolarů na životopis Elizabeth Magieové. V té době 37letá McFarlandová začala schraňovat veškeré možné památky ze života Magieové, včetně jejího deníku. Knihu o vynálezkyni Monopolů ale dodnes nenapsala a o své poznatky se nedělí. V Ardenu proto o McFarlandové sardonicky říkávají, že si na Monopoly zařídila monopol.

Za pomoci synů vytvořil Anspach vlastní hru a pojmenoval ji jednoduše Anti-Monopoly. Místo ulic byla po obvodu hrací plochy rozložená různá odvětví průmyslu: od ropy po ocel nebo železnice. Cílem jednotlivých hráčů nebylo skládat své monopoly, ale naopak je rozbíjet. Za rozbití monopolu dostávali hráči body, stejně jako za to, když si navzájem s rozbíjením pomáhali. „Monopoly jsou dobře pro monopolisty. Jsou špatné pro drtivou většinu podniků a ještě horší pro hospodářství jako celek,“ stálo například v pravidlech.

Když Anspacha odmítla řada výrobců her (u Parker Brothers to raději ani nezkoušel), rozhodl se své Anti-Monopoly vyrábět sám. Do prodeje šla hra v roce 1973 a postupně začala získávat popularitu – z legrace prý také hrou obdarovala nechvalně proslulá Patty Hearstová svého otce, novinového magnáta Williama Randolpha.

Anti-Monopoly jsou zpátky (nikoliv ze skládky, ale v regálech) a vy si tuto kontroverzní hru můžete pořídit za uvítací cenu.

Na skládku a ke kořenům

Anspach se sice předem radil s právníky, kteří mu řekli, že by ho předpona „Anti“ měla chránit před žalobami Parker Brothers, když ale šly prodeje Anti-Monopolů do statisíců, začala mu jimi firma držící původní patent vyhrožovat. Anspach se výhružek nelekl a asertivně se rozhodl žalovat Parker Brothers dřív, než stihnou zažalovat oni jeho. Kvůli sporu se začal zaobírat historií hry, což ho dovedlo až k Lizzie Magieové. Výraznou pomoc při odhalování minulosti mu poskytl jmenovaný ekonom Scott Nearing, který na začátku století používal původní Monopoly k výuce.

Anketa

Hráli jste Monopoly?

V soudním procesu mu ale výpovědi stárnoucích svědků, kteří byli u rozmachu původní verze hry, nakonec nepomohly. Soudce Spencer Williams v roce 1977 rozhodl ve prospěch Parker Brothers a nařídil, aby všech asi 40 tisíc zbývajících kusů Anti-Monopolů bylo pochováno na skládce v Minnesotě. Parker Brothers k tomuto podivnému pohřbu přizvali i média.

Ani tím to ještě neskončilo. Anspach se odvolal a nakonec na Parker Brothers vysoudil právo dál hru vyrábět, a dokonce ji prodávat pod původním názvem Anti-Monopoly. Soudní proces v té době velmi zadlužený Anspach přetransformoval v obří spektákl. V lednu roku 1980 se dokonce s lopatou vrátil na minnesotskou skládku. Tentokrát sem přizval média on, ale po šesti hodinách obtížného kopání ve zmrzlé půdě svou snahu symbolicky vykopat původní zakopané hry raději vzdal.

„Anti-Monopoly jsou zpátky (nikoliv ze skládky, ale v regálech) a vy si tuto kontroverzní hru můžete pořídit za uvítací cenu 6 dolarů 99 centů,“ hlásala v místním deníku Star Tribune jeho reklama na „hru, která se dostala do titulků“. Tím se kruh uzavřel a hra se dostala zpátky ke svým původním kořenům.

Líbilo? I tenhle povedený kousek najdete v aktuálním tištěném Finmagu, tak neváhejte...

160 STRAN FINMAGU

Finmag říjen 2021Zdroj: Finmag

Devadesátky zlatý, budoucnost nejistá. Rozhovor Petra Fischera s Radovanem Vávrou a Dominikem Stroukalem. Dva ekonomové. dvě generace, dva pohledy na devadesátá léta i roky budoucí

MAG. Téma čísla: knihy • Radim Kopáč a kniha za časů korony • Jak Knihobot recykluje miliony knížek • Metoda zettelkasten: jak nikdy nezapomenout, co jste četli • Mistr, Markétka a Audioteka: audioknižní jednička natáčí velké dramatizace • Jakub Žofčák a nerozumná investice – 20 let od zfilmování Pána prstenů • Tři hrsti tipů

FIN. Jiří Hovorka s šéfem pražské burzy: proč se na ni českým firmám nechce? • To se vám vrátí! Mockrát. Dominik Stroukal o magii ekonomických multiplikátorů • Kdo chce bitcoin bít Josef Tětek o lidech, co to neradi krypto

Autor článku

Matěj  Schneider

Matěj Schneider

Publicista. Redaktor serveru A2larm, kde mimo jiné ve spolupráci s projektem Voxpot připravuje podcast Redneck o americké politice. Na Radiu Wave několik let vedl technologickou rubriku Děrné štítky, momentálně připravuje komentáře v rubrice Ucho. Převážně o americké politice píše samozřejmě pro A2larm, pak také na Aktuálně, občas pro Český rozhlas Plus. Možná tíhne doleva, ale rád čte American Conservative.