Do starých kolejí se nevrátíme, říká Magdalena Souček z EY

Jak se jako jedna z nejvlivnějších žen tuzemského byznysu díváte na skutečnost, že v soutěži EY Podnikatel roku zvítězily od jejího vzniku v roce 2000 pouze dvě ženy. Čím to je?

S ženami podnikatelkami se setkáváme celkem často, ale jejich byznys je většinou spíš v menších oborech, jako jsou služby či péče, než v odvětvích, která by měla mezinárodní přesah, a tím šanci na velký úspěch. Spousta podnikatelek ale čím dál víc míří i tímto směrem, myslím, že jsme na dobré cestě.

Magdalena Souček

Vedoucí partnerka EY Česká republika. Vykonává činnost autorizované účetní a je kvalifikovanou statutární auditorkou. Je rovněž členkou Amerického institutu certifikovaných veřejných účetních (AICPA) a Komory auditorů České republiky. S poskytováním auditorských a poradenských služeb má více než 30 let zkušeností. Je odbornicí na české, mezinárodní a americké účetní standardy a jejich uplatňování. K jejím klientům patří zejména společnosti z odvětví výroby, spotřebního zboží, farmaceutického průmyslu a finančních služeb.

Přesto – proč není v byznysu žen víc?

Je to otázka priorit. Všichni víme, že ne každá žena se chce věnovat kariéře, někdo dá přednost rodině. Druhý důvod může být to, že ženy většinou mají menší sebevědomí než muži. V této souvislosti si vzpomínám na vlastní začátky a dobrou radu, která mi utkvěla v hlavě. Můj tehdejší nadřízený mi řekl, že jsem fajn holka, ale nedávám najevo, respektive neříkám o sobě, že chci být manažerka. V té chvíli jsem si uvědomila, jak důležité je jít si za svým.

V Česku máme spoustu skvělých odbornic, ale problém je, že se na rozdíl od mužů neumějí „prodat“. Každopádně i tady vidím posun u nové generace. A vnímám také, že i podnikatelské prostředí je k ženám vstřícnější než dřív.

Osobně jsem proti kvótám, protože si myslím, že to ženám ubírá na kredibilitě. I já sama jsem se musela vypracovat tam, kde jsem nyní, a nikdy jsem nepřemýšlela, že bych to vzdala. V EY například rodičům, ale i ostatním zaměstnancům nabízíme zkrácené úvazky či možnost práce z domova. Rodičům také pomáháme příspěvkem na hlídání.

V tomto směru asi částečně „pomohla“ i pandemie. Hovoří se o revoluci v přístupu k práci z domova a obecně flexibilitě práce…

Určitě. Podle průzkumu, který jsme provedli mezi zaměstnanci, chtějí lidé i do budoucna trávit v kanceláři zhruba dva dny v týdnu. A zbylé tři dny si přejí pracovat z domova. Jsem přesvědčena, že nás čeká „nový normál“, do starých kolejí se nevrátíme.

Vaše společnost podporuje také mladé podnikatele, nejnadějnějším uděluje ocenění Začínající podnikatel roku. Přibývá oceněníhodných „mladých“ projektů? Počet startupů na trhu určitě roste a pohled mladých lidí na byznys se mění. Mladá generace se nebojí podnikat ani bez velkého množství kapitálu a začíná například už na střední škole.

Který z oceněných startupových příběhů vás nejvíce oslovil?

Určitě musím zmínit Josefa Průšu, který byl poprvé oceněn už v roce 2016 právě v kategorii začínajících podnikatelů a loni se stal vítězem hlavní kategorie EY Podnikatel roku. Ve svých 22 letech rozjel byznys s 3D tiskem. Dnes jeho firma Prusa Research vyrábí špičkové 3D tiskárny a loni utržila přes dvě miliardy korun. Jeho příběh je velmi zajímavý i z pohledu současné situace, kdy se přizpůsobil době a začal vyrábět ochranné štíty. Jen se potvrzuje, jak důležitá je schopnost přizpůsobit se a hledat efektivní řešení i v těžkých situacích.

Jak moc jsou startupy relevantní z hlediska činnosti EY?

Daně a účetnictví, respektive audit, nemívají startupy vysoko na svém „to do listu“. Takže jim pomáháme včas se zaměřit na klíčové oblasti, kde by mohl nastat problém. Řadě problémů lze totiž velmi jednoduše předejít právě správným nastavením hned ze začátku.

Když se ohlédnete, co považujete za nejzásadnější milníky při budování české pobočky EY?

Vnímám tři opravdu zlomové momenty. V roce 1990 jsem s pár kolegy zakládala v Česku první pobočku Arthur Andersen. Druhým milníkem byl rok 2002, kdy došlo ke spojení Arthur Andersen a Ernst & Young. A třetím, když EY prošlo v roce 2008 globální reorganizací.

Jak se za dobu, co se v poradenském byznysu pohybujete, změnilo české podnikatelské prostředí?

Určitě se posunulo k lepšímu díky legislativě, která v 90. letech v podstatě nebyla. Tehdy se tomu tady říkalo Divoký východ, všechno bylo hrozně rychlé a netransparentní. Lidé navíc neuměli a bránili se převzít zodpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. Když nastal nějaký problém, každý jen vysvětloval proč, hledal výmluvy. Ale už neřešil, jak postupovat dál.

 Dnes tu mají lidé mnohem větší rozhled díky tomu, že můžou cestovat a pracovat v zahraničí. Tyto zkušenosti pak přenášejí i do českých firem a tím se spousta společností dostává na mezinárodní úroveň. Obecně máme směrem k Západu stále co dohánět, ale etika v byznysu se určitě posunula kus kupředu. Každopádně jsem ráda, že slovo „podnikatel“ už snad není vnímáno hanlivě.

Vzpomenete si i na něco, po čem se vám naopak stýská?

V 90. letech působilo zejména v Praze více expatů a prostředí bylo mnohem zajímavější. Dnes už většina firem předala vedení českým zaměstnancům, což je určitě dobře. Ale to inspirativní mezinárodní prostředí tu teď v jistém smyslu chybí.

Jak moc se za tu dobu změnila přímo vaše auditorská a poradenská branže?

Změnila se regulace a legislativa, a to nejen v oblasti auditu. Zároveň se svět zrychlil, zejména díky digitalizaci. Digitální transformace hýbe i poradenským byznysem a role auditora spolu s tím prochází určitou proměnou.