Pro někoho jsem všeználek, co nic nevytváří, říká Mikýř

Jako první skutečně přenesl satiru do digitálního věku. Zatímco novináři-komici stále sedí ve studiu inspirovaném televizí, vystudovaný ekonom Martin Mikyska létá vesmírem a mění se v sukulent. Stačí mu zelené plátno a odvaha k humoru, u kterého každou vteřinou hrozí pád do propasti trapnosti.

Humorně-kritické provazochodectví ale zatím pěstuje na výjimečné úrovni. Stačilo několik dílů Mikýřovy úžasné pouti internetem na Mall.tv, aby se Mikyska stal všeobecně uznávanou autoritou ve věci podivných fenoménů na českém webu.

Ve svém pořadu vykládá dění na TikToku, radí Petru Ludwigovi, jak být menší kretén, a objasňuje byznysové praktiky novodobých prodejců hrnců nabízejících výjimečnou kariéru – stačí pouze zasílat měsíční poplatek. Nebo nestačí?

Martin Mikyska

Jan Zátorský

Autor satirického pořadu Mikýřova úžasná pouť internetem, který tvoří od června roku 2020. V roce 1994 se na chvíli stal nejmladším člověkem na světě. Mezi jeho koníčky patří četba a lukostřelba z koňského hřbetu. Jeho oblíbený seriál je Xena a oblíbená barva světle zelená, ale ne zas tak moc světle, prostě tak akorát. Nevěří v existenci kolibříků.

Ty ses proslavil videi o lidech, na kterých je často ze všeho nejvíc vidět touha po slávě. Co ty sám, chtěl jsi být slavný?

Asi jo, i když jsem se vždycky trošku posmíval tomu, jak svoje životy prezentujou influenceři. Já částečně chápu, že když rekonstruujou byt nebo jedou na výlet, tak to natočí. Hrozně by mě ale otravovalo všechno sdílet a zabíjet samotné aktivity, protože je budu muset natáčet. Často to pak znamená dělat věci hlavně kvůli samotnému natáčení, kde ukazuju nejlepší možný život.

Že ale teď hodně lidí sleduje moje videa, to mě samozřejmě těší. Když člověk tvoří pro pět set diváků, není tam taková satisfakce, i když ho to může hrozně bavit. Videoprodukci dělám přes pět let, takže můžu porovnávat.

Co všechno jsi natáčel?

Začínal jsem jako klasický řemeslník, který natáčí sportovní nebo marketingové události. To znamená, že si přinese kameru, mikrofon, maličká světla a stativ, něco natočí, sestříhá, přidá hudbu a hotovo. Potom jsem se dostal i ke kreativnějším projektům jako Člověk versus silnice, což byla série o bezpečnosti na silnicích s hercem Karlem Zimou, ke které jsem i napsal scénář. Tam jsem už používal i videoefekty a zelené plátno, což jsem chtěl vždycky zkusit. Takže já vlastně dělám pořád to samý, akorát jsem se teď pokusil oslovit větší skupinu lidí, a to tématy, kterým snad docela rozumím.

I tenhle ironizovaný formát dá hodně práce, vyžaduje určitou dovednost, abys to udělal „pěkně špatně“.

Hodně neobvykle pracuješ s obrazem, když ironizuješ samotné používání triků a animací. Proč to nikdo nedělal už před tebou?

Možná nikdo nechtěl obětovat takový blbosti tolik času. I tenhle ironizovaný formát totiž dá hodně práce, vyžaduje určitou dovednost, abys to udělal „pěkně špatně“. Tolik úsilí vloženého do jednoho videa se ti přitom bude vracet na platformě jako YouTube hodně špatně, pokud nemáš silné komerční spolupráce. Abych rozjel tenhle pořad, musel jsem zastat všechny role výroby – umět s efekty, dokázat napsat scénář… Kdybych přišel za Mall.tv a řekl, že budeme dělat tenhle formát, potřebuju ale lidi, kteří to vyrobí, nikdy se to nestane.

Jan Zátorský

Jan Zátorský

Další obrázky v galerii (9)

Navíc si myslím, že kdybych na tom nepracoval sám, nedotahoval to do podoby podle sebe, nebude to působit tak dobře. Tenhle humor je totiž takové provazochodectví: být vtipný znamená udržet se na provaze, stejně lehce ale můžeš spadnout do trapnosti. Při finišování každého dílu je proto potřeba hodně péče, ať to dává co největší smysl. To nikdy nemůžeš chtít po cizím střihačovi. I proto, že tam nemá svůj obličej, a tak může být víc tolerantní vůči trapnosti.

Oproti většině dnešních tvůrců ses neproslavil přes YouTube, ale až na internetové televizi Mall.tv. Jak vznikla vaše spolupráce?

Oslovili mě díky Mikýřovu prkennému přehledu, podobnému pořadu, akorát věnovanému snowboardingu a dalším sportům, který jsem natáčel pro magazín Freeride.cz. Tehdy už vznikl docela jasný formát, takže Mall.tv nepotřeboval žádný pilotní díl, jak to bývá u nových pořadů zvykem. U mě díky čtyřem dílům Prkenného přehledu viděli, co dokážu relativně konzistentně vytvářet. Byla tak docela malá šance, že to bude průšvih.

Čím tě Mall.tv přesvědčil, že budeš dělat videa pro něj?

Viděl jsem, že tam pracují lidé, kteří mně můžou pomoct. Radit ohledně scénářů, propagace pořadu, prezentace na sociálních sítích. Obecně se můžu opřít o tamní marketing, protože to by se mně nechtělo dělat. Člověk je pak víc obchodník než tvůrce. Do obsahu mně ale dneska už nikdo moc nemluví, časem jsme totiž z dat zjistili, že intuice zkušených dramaturgů jde často proti tomu, co potom funguje. Třeba jsme si mysleli, že je nejlepší dělat pořad pro co nejširší veřejnost, takže o politice a veřejném dění. Ale díly o politice jsou z hlediska sledovanosti nejslabší.

Že pár vydělává hodně a zbytek živoří? To určitě. Takhle to je ale i ve sportu a ve všem.

A pak taky – nemusel jsem tvořit žádný kanál, ale mohl vydělávat hned. Čistě z YouTube by to ani financovat nešlo, protože do jednoho dílu jde hrozně práce. I teď nás Mall.tv dotuje. Jak nemá pořad placené spolupráce, jenom reklamou před videem na sebe zatím nevydělá.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag

Kolik vás na tom dělá?

Když se zapojí celý tým, tak pět. Rešeršista, scénárista, dva střihači a já. Já zasahuju do všech oblastí: píšu poslední verze scénářů, doplňuju rešerše, animuju a hraju tam.

Kde se tedy dá vydělávat na internetu tvorbou?

Na jakékoliv sociální síti. Každého napadne YouTube jako videoplatforma platící za zhlédnutí, většina lidí ho ale dnes využívá jako sociální síť, která stojí na velmi úzkých vazbách fanoušků s tvůrci. Potřebuješ proto výraznou osobnost, potom můžeš vydělávat na jakékoliv platformě díky tomu, že tě lidi znají, mají rádi, co děláš. Hlavně skrze reklamní spolupráce nebo členství na stránkách typu Patreon, kde lidi platí měsíční poplatky za to, že dostávají bonusový obsah.

Trh na internetu dokáže být hodně koncentrovaný.

Že pár vydělává hodně a zbytek živoří? To určitě. Takhle to je ale i ve sportu a ve všem. Pak se musíš dívat na to, jak lidi ty velké peníze vydělávají. A když je to vyloženě nefér, upozornit na to.

To přesně děláš ty. Jak bys to popsal?

Dívám se na fenomény na internetu, které mně připadají minimálně zvláštní. Ty se snažím rozlousknout, zesměšnit je nebo na ně upozornit, abych uchránil širší veřejnost.

Pro někoho jsem všeználek, co se naváží do jejich oblíbeného tvůrce, sám přitom nic nevytváří.

Však s tebou také začaly vycházet rozhovory opatřené titulky hovořícími o strážci morálky. Jak se na tohle přízvisko díváš?

Trochu ironicky jsem to přijal. Do určité míry totiž určitě moralizuju, když řeším, co by lidem nemělo na internetu procházet. Vezmu něco podle mě neupřímného a snažím se dodávat, co tam nebylo řečeno. Takže ono to je v něčem trefné pojmenování, a proto se taky nedivím, že tím některé lidi už z podstaty otravuju.

Jak to myslíš?

Pro někoho jsem všeználek, co se naváží do jejich oblíbeného tvůrce, sám přitom nic nevytváří. Natáčím o věcech, které oslovují hodně lidí, a tak potom bývám osočovaný, že se na nich přiživuju. Kdybych ale řešil chování jednoho obyčejného člověka, nebude to dávat smysl. Takže sice chápu, že to lidi dráždí, diskuze po některých videích by ale mohla část lidí přesvědčit, že jenom neplivu oheň kvůli sledovanosti.

Přes ty vrstvy humoru mně připadá šikovné, jak dokážeš reálné úspěchy „byznys influencerů“ odhalovat třeba skrze bídné výpisy z účetních uzávěrek. Taková práce se zdroji nebývá v satiře úplně častá. Jak je pro tebe důležitá ekonomická rovina věcí, o kterých chceš dělat videa?

Tohle můžu využívat málo, protože většina těch skutečných podvodníků pracuje na internetu tak netransparentně, že skutečné informace prostě nedostaneš. Když ale někdo dělá přednášky o podnikání, přitom za sebou nemá až na síťový marketing žádné podnikatelské úspěchy, chci jim to dát sežrat, protože mi to přijde hodně zavádějící. Proto bývám silný ve vyjádřeních a neberu si servítky. Projekty multi-level marketingu nabízejí lidem pocit, že se mohou oproti zaměstnání kariérně posouvat donekonečna. To je pak docela snadný zneužít.

Máš představu, jak bývají tyhle věci úspěšné? Píšou ti třeba lidé, kteří na tom fakt prodělali?

Píšou hodně. Ale zase mně nenapíše nikdo, kdo tím vydělává, takže vcelku nemám vzorek, na kterým bych to mohl posuzovat. Dráždí mě hlavně projekty s měsíčním členstvím, kde se přelévají peníze i bez toho, aby se něco prodávalo. To považuju za nebezpečné.

Co to znamená?

Že uslyšíš: pojďte s námi podnikat, kde jinde si to můžete zkusit s tak malým rizikem, jako je měsíční poplatek dva tisíce korun? Právě poplatek ale bývá hlavním produktem. Třeba na službě iBüümerang, nabízející slevy spojené s cestováním, neměli členové kvůli pandemii možnost vydělávat jinak než nabíráním nováčků a prodejem licencí. To potom hodně připomíná pyramidu, kdy nejde o prodej produktu, ale vydělává se nabíráním lidí do schématu. Pár lidí na tom vydělá, hodně se jich spálí. V Česku tenhle byznys navíc zůstává docela netransparentní. Nevidíš výsledky jednotlivých úrovní, kolik se na nich vydělává. Povinně prezentovaná data z Ameriky ale ukazují, že hodně zisková zůstává jenom špička ledovce.

Ale i když víš tohle, nemusí ti to pomoct. Uvidíš akorát lidi na pódiích, protože je chceš vidět. To je normální kognitivní zkreslení.

Jan Zátorský

Jan Zátorský

Další obrázky v galerii (9)

Máš teorii, čím bývá v tomhle případě podporované?

V normálním podnikání okolo sebe nemáš skupinu lidí, kteří se vzájemně sebepotvrzují, zahrnují tě pocitem, že se konečně rozvíjíš… Někdy se třeba fakt rozvíjíš, taky ale můžeš lehce zblbnout a začít dělat iracionální rozhodnutí. Nakoupíš strašně moc nějakého produktu, postupně zjišťuješ, že to nikdy neprodáš, pořád tomu ale věříš. Začneš tam proto tahat další lidi. Obvolávat kámoše, psát lidem na Instagramu, jak jsou spokojení se svou prací, že ty tady máš úžasnou příležitost, protože tohle bude velký a budeme bohatý jako Amazon. Pak je jednoduchý do té pohádky spadnout taky.

Tak on ten příběh musí pro některé působit opravdu přitažlivě.

Musí. Ale není to problém jenom multi-level marketingu, ale obecně marketingu jakéhokoliv produktu nastaveného tak, že se na začátku definuje problém, který ti zázračně vyřeší právě tahle věc. Tady to bývá postavené na tom, že nevyděláváš dost, neposouváš se v kariéře, měl bys od života chtít víc. Práce je popisovaná jako otroctví, řešením je ale náš produkt, který ti pomůže vypracovat se, abys měl časovou a finanční svobodu. Nedosáhne na ni sice 99 procent, mezi nimi ale ty určitě nebudeš.

Tak nejsi blb.

Ty to dokážeš! Přitom naletíš hned. Mám teď klasickou zkušenost, kdy chceš něčemu silně uvěřit: furt koukám do monitoru, občas mě proto bolí oči, takže jsem si chtěl pořídit brýle proti modrému světlu. Koupil jsem si klasické oranžové, ale problém: nevidím barvy, což není úplně ideální pro editování videí. Naštěstí potkám zázračný produkt: brýle proti modrému světlu s čirými skly, v reklamním videu na ně míří modrý laser, za skla se ale nedostane. Objednávám troje. Takže mám teď troje brýle, co jsou úplně k hovnu. Až potom jsem se podíval na nezávislý test, podle kterého to blokuje akorát část fialového světla. To ale z monitoru nejde. Zoufale jsem chtěl vyřešit svůj problém, akorát jsem ale uvěřil zavádějícímu marketingu.

Brýle teď aspoň nosím v situacích, kdy chci vypadat chytře. Oceňuji v tom tu ironii.

(...)