Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Naučil Čechy sdílet kanceláře, teď přidává komunitní bydlení. „Bude to hit,“ věří developer

Renata Lichtenegerová
Renata Lichtenegerová | 30. 5. 2021 | 1 318
kancelářeprácerozhovor

Před několika lety rozšířil developer Lubomír Šilhavý svou nabídku kanceláří o coworkingová centra WorkLounge. Teď chce flexibilním profesionálům nabídnout coliving. Komunitní bydlení uprostřed Prahy.

Naučil Čechy sdílet kanceláře, teď přidává komunitní bydlení. „Bude to hit,“ věří developer

Zdroj: Worklounge

Kanceláře Šilhavý pronajímá zhruba čtvrt století. Vlastní a provozuje sedm kancelářských budov s celkovou plochou okolo 13 000 metrů čtverečních. Mezi nimi jsou tři pražská centra WorkLounge, která kombinují flexibilní servisované kanceláře s coworkingovým prostorem. Tenhle koncept si Šilhavý vyzkoušel nejprve v USA.

Centra WorkLounge se skládají z plně servisovaných flexibilních kanceláří spojených se zasedačkami, eventovými místnosti a coworkingovým prostorem. Mají kolem 500 stálých členů. WorkLounge v Karlíně byl otevřen v roce 2017 a nabízí 1900 metrů čtverečních. Pobočka na Václavském náměstí otevřela v roce 2018 a rozkládá se na 1500 čtverečních metrech. Na jaře 2021 byla otevřena třetí pobočka na Andělu, které nabízí zatím 1000 čtverečních metrů.

Ve stejné době byl spuštěn také projekt WorkLounge komunitního bydlení. Ten vznikl na Žižkově a ve zrekonstruovaném domě. Projekt nabízí 22 jednopokojových bytů se společným zázemím. „V USA, kde jsem strávil posledních deset let, ten koncept funguje velmi dobře. Tady to bude stejné,“ věří.

Provozujete v Česku čtyři velké kancelářské budovy. Řekněte – myslíte, že po covidu budou naše pracoviště vypadat jinak?

Věřím, že pandemie je milník a že změní to, jak pracujeme. Korporáty zjistily, že obrovské množství lidí, které dosud zaměstnávaly na trvalý pracovní poměr, lze outsourcovat. A že to může vyhovovat oběma stranám, tedy i zaměstnancům. Konkrétní pracovník není vázán na jednu firmu a může svůj čas flexibilně využít k práci pro jiné zaměstnavatele. Konkrétní korporace si objednává jeho služby, ale nemusí mu platit 40 hodin každého pracovního týdne. Co si budeme nalhávat, když se podíváte na vytíženost lidí v rámci průměrného korporátu, málokdy plnému úvazku skutečně odpovídá. A i u pracovišť nepochybně vzroste hodnota flexibility. Firmy si uvědomily, jak svazující jsou nájemní smlouvy na mnoho let.

Budete na to nucen nějak reagovat? 

To pocítí spíš pronajímatelé velkých jednotek. Já měl už v roce 1991, když jsem kupoval svoji první kancelářskou budovu, vizi spíš menších kanceláří se společným zázemím. Byznyscentra, která nájemníkům umožní ušetřit tím, že se podělí o náklady například na provoz recepce nebo jednacích místností. V tuzemsku to byl nezvyklý koncept. Byl jsem jeden z prvních, pokud ne úplně první, kdo se pustil do pronájmu jednotlivých kanceláří a malých celků. Navíc jen s dvouměsíční výpovědní lhůtou, tedy krátkodobým závazkem ze strany nájemníků. 

Říkali mi, že jsem se zbláznil, že je to riskantní a nebude to fungovat. Otevřel jsem takové byznyscentrum v roce 1995 a mám ho dodneška. Od té doby jsem zprovoznil několik dalších, nejen v Praze, ale i jinde po republice. Pokaždé se stejným konceptem: spíš menší prostory, společné zázemí a maximální flexibilita. Ani při velké ekonomické recesi jsme neměli propady tržeb. Na svém přístupu nepotřebuju nic měnit. Podle mě byla sázka na pronájem menších celků méně riskantní i před dvaceti lety. A dneska to platí dvojnásob.  

V jakém ohledu? 

Vezměte si, že máte skvělého velkého klienta, například centrálu banky. A smlouvu na pět deset let. Je jasné, že po těch pěti deseti letech ten klient začne tlačit na pilu. Pokusí se vyjednat si výhodnější podmínky. Ví, že ho nechcete ztratit, protože další podobně velký nájemce se nebude hledat snadno. Za malého náhradu najdete snadno a rychle.

Pořád se stavějí nové kancelářské budovy, které nabízejí ty nejmodernější trendy a nejposlednější technologie. U nás je můžou využívat právě i ti malí klienti, kteří by si to jinak nemohli sami dovolit. A pokud jim umožníte šetřit náklady a zajistíte špičkový servis, nikam neodcházejí. 

Kromě kancelářských budov provozujete taky centra WorkLounge. O těch jste v nedávném rozhovoru mluvil jako o hybridech mezi servisovanými kancelářemi a coworkingem. To je tedy cesta k ještě větší flexibilitě?

Dá se to tak říct. Ten koncept jsem si vyzkoušel nejdřív ve Státech. Centra WorkLounge i jejich floridský předchůdce 1222 Offices nabízejí vedle větších i úplně malinké kanceláře pro jednoho člověka. A k tomu coworkingový prostor. Mají trochu jinou cílovku než byznyscentra. Jsou ideální pro rozjezd podnikání, freelancery, ale i jako alternativa k práci z domova pro zaměstnance velkých korporací. Jde v nich hodně o komunitu a inspirativní prostředí, které vyhovuje kreativním lidem. V posledních dvou letech ale vzrůstá i zájem ze strany větších firem. A nejen o kanceláře. Scházejí se u nás třeba i marketingové týmy některých korporací, které jinak mají ostatní zaměstnance ve vlastních prostorách. Na výběr je z mnoha typů členství, od několika dní v měsíci po neomezené. Výpovědní lhůta je jenom měsíc a starosti o provozní věci nulové. Víc flexibility jsem zatím nevymyslel.

Češi si zakládají na dlouhodobých, celoživotních přátelstvích. Na kamarádech do nepohody. Někoho nového si k tělu jen tak nepouštějí.

Je to stejné jako v Americe? Neobjevil jste žádné české coworkingové specifikum?

Přišel jsem do Států v roce 2010, za nejhlubší ekonomické krize. Hodně lidí dostávalo výpovědi a jiné zaměstnavatelé posílali pracovat z domova, protože si už nemohli dovolit držet stovky čtverečních metrů kancelářských ploch. V něčem je to podobné dnešní situaci u nás. A jak ti lidé postupně zjišťovali, že home office není dlouhodobě to pravé ořechové, zavětřil jsem příležitost a vymyslel projekt 1222 Offices. Cíl byl vytvořit podnikatelskou komunitu, kde jsou všichni vítáni, můžou se potkávat s jinými lidmi a zároveň budou mít klid na práci.

Centrum jsme otevírali v roce 2011 a během několika týdnů jsme měli plno. Nabídli jsme pracovní režim, klid na práci a možnost socializace. Lidé přicházeli a říkali vesměs všichni to samé. Jak jsou rádi, že se můžou ráno vzbudit, obléknout se, ženy nalíčit a jít do práce, kde potkají jiné lidi. Zkrátka přepnout do pracovního režimu. Protože doma se ráno vzbudili, udělali si čaj, sedli k počítači a v poledne zjistili, že jsou pořád v pyžamu. Úplně stejné příběhy nám říkají dnes klienti přicházející z home office do WorkLounge. 

Rozdíl je ale v tom, jak rychle a přirozeně se ve Státech utvoří komunita. 

V Česku je to jiné? 

Vytvořit komunitu je tady mnohem těžší a myslím, že na to i některá coworkingová centra dojíždějí. Američani mají jinou mentalitu, jsou zvyklí stěhovat se za prací na velké vzdálenosti, měnit prostředí a rychle navazují nová přátelství. Na potkání si vyměňují vizitky a telefonní čísla. V 1222 Offices jsme měli komunitu utvořenou během uvítacího večírku, aniž bychom pro to dělali cokoliv dalšího. Češi si zakládají na dlouhodobých, celoživotních přátelstvích, od školky, ze studií. Na svých kamarádech do nepohody. Někoho nového si k tělu jen tak nepouštějí. Vybudovat tady komunitu vyžaduje úsilí. Musíte s těmi lidmi nějakou dobu pracovat, aktivně je propojovat. Jeden večírek na to určitě nestačí. Ale zas když se vám to pak podaří, funguje to dál fantasticky. 

Kvůli covidu jste odložil plánovanou expanzi center WorkLounge do zahraničí. Teď se tedy chvíli nebudete pouštět do ničeho nového?

V Praze máme dvě centra flexibilních kanceláří s coworkingovým prostorem, WorkLounge na Václaváku a v Karlíně. Teď budeme otevírat třetí na Andělu. A pak rozjíždíme projekt colivingu.

Co to je?

Ve WorkLounge se denně potkáváme s lidmi, kteří po práci cestují někam na kraj Prahy. Na Černý Most a podobně, kde si na sídlišti pronajímají garsonku v paneláku, protože v širším centru je na ně draho. Večer jsou pak izolovaní, daleko od přátel z práce a ruchu velkoměsta, jak se říká. Chtěli jsme jim nabídnout alternativu. Není to nějaká střelba naslepo, třeba v USA, kde jsem strávil posledních deset let, ten koncept funguje velmi dobře. Tady to bude stejné. 

Jak to bude vypadat?

Ve zrekonstruovaném domě na Žižkově nabízíme 22 jednopokojových bytů pod názvem WorkLounge Living. Jsou to samostatné jednotky, ale mají společné zázemí – fitko, wellness, prostorný lounge, kde se nájemníci budou moct potkávat a dát si kávu. Projekt je dokončený, vybíráme první nájemníky a už je jisté, že všechny byty hravě zaplníme. 

Říkáte, že si vybíráte. Kdo u vás tedy bude bydlet? 

Přednost mají členové WorkLounge. Nájemné, které bude v průměru kolem 16 tisíc za měsíc, zároveň zahrne i členství v coworkingovém prostoru karlínského centra. To je ke colivingu nejblíž díky slavnému žižkovsko-karlínskému pěšímu tunelu. K dispozici budou i koloběžky, aby nájemníci mohli být z domova u pracovního stolu doslova za pár minut. A jestli všechno klapne tak, jak očekáváme, máme k dispozici ještě dalších sedm tisíc metrů čtverečních, kam projekt můžeme rozšiřovat.

FINMARKET je rubrika zasvěcená obsahu, který připravujeme ve spolupráci s obchodními partnery na míru společnostem, které chtějí seznámit čtenáře se svými produkty nebo službami.

Autor článku

Renata Lichtenegerová

Renata Lichtenegerová

Studovala VOŠP v Praze. Sedm let byla redaktorkou podnikatelského týdeníku Profit. Poté se její hlavní pracovní náplň přesunula k přebalovacímu pultu, odkud ale příležitostně psala například pro měsíčník Obchod a finance a vyzkoušela si roli tiskové mluvčí. Aktuálně se zaměřuje především na drobné podnikání a rozhovory se zajímavými lidmi. Má dvě báječné dcery a stejný počet velmi drzých ovcí. O víkendech pije plzeňské pivo, hraje v country kapele a lítá po lese.