Pornoprůmysl pod palbou. Proč Visa a MasterCard odstřihly PornHub

Na začátek je třeba říct, že text v New York Times napsal sloupkař Nicholas Kristof a vyšel v rubrice Opinion, tedy názory. A tak je na něj třeba pohlížet – jako na vyjádření názoru. To, co popisuje, nicméně působí poměrně závažně.

Kristof hovořil s dívkou, která ve 14 letech poslala spolužákovi video, kde je nahá. To si pak její spolužáci dál přeposílali. Někteří z nich se ji snažili vydírat, aby natáčela další videa. Jeden spolužák potom video nahrál na Pornhub.

Server nakonec video smazal a škola viníka vyloučila. Problém je, že tím video nezmizelo ze světa a občas se na Pornhubu (nebo jinde) vynořilo znovu. Pro dívku to znamenalo velké trauma a psychické problémy.

Na jedno závadné video na Pornhubu připadne 50 na Facebooku a Instagramu.

Dále autor cituje další dívku, která tvrdí, že ji adoptivní rodina od devíti let zneužívala. A že videa s tímto zneužíváním bylo možné na serveru najít. Další Kristofův příklad je video, kde skupina mužů v Číně mučí nahou ženu. Mimo jiné ji topí ve vodě. I to si nějakým způsobem našlo na Pornhub cestu.

Jen zlomek

Ačkoliv jsou to závažné až šokující případy, musíme si uvědomit, že tyhle věci se ve virtuálním prostoru dějí bez ohledu na existenci Pornhubu. Zvlášť v době, kdy má každý možnost pořídit fotku nebo natočit video a někomu je poslat. Ani kyberšikana, ani dětská pornografie není primárně závislá na pornografických serverech.

Jak se Mindgeek (Pornhub) stal největším hráčem na trhu

Shutterstock

Server Pornhub provozuje kanadská společnost Mindgeek. Ta pod různými názvy existuje již od roku 2004. Její roční obrat v roce 2018 dosahoval 460 milionů amerických dolarů (přes deset miliard korun).

Dnes společnost oficiálně sídlí v Lucemburku, ale má pobočky také v Montrealu, Los Angeles, Londýně, Dublinu a Bukurešti. Vedle Pornhubu provozuje i podobně zaměřené servery YouPorn nebo RedTube. Mezi její dceřiné společnosti patří producenti pornografických filmů jako Brazzers, Mofos nebo Reality Kings.

Kde se ale vzalo tak velké pornografické impérium? Odpověď najdeme v roce 2005, kdy za prezidenta George W. Bushe vznikl zvláštní útvar americké vlády pro stíhání obscénnosti (Obscenity Prosecution Task Force – OPTF). OPTF si došlápl například na producenta Iru Isaacse, který byl nakonec až po letech soudů v roce 2012 odsouzen na čtyři roky za prodej a distribuci obscénních materiálů na DVD přes svůj web. Polovinu trestu si skutečně odseděl. Pornhub vznikl rok po založení OPTF.

Aktivistka za práva sexuálních pracovníků Cathy Reisenwitzová argumentuje, že tažení v Bushových letech v podstatě tomuto novému projektu odstranilo veškerou konkurenci. Po producentech porna se například striktně vyžadovalo, aby uchovávali informace o hercích, které dokládají jejich věk, označování explicitního obsahu a podobně. „Ministerstvo spravedlnosti zavřelo konkurenty Pornhubu do vězení (a ti, které nezavřeli, po stovkách zavírali své stránky), zatímco nechalo Pornhub [výše zmíněné požadavky] ignorovat,“ říká.

Právnička Carrie A. Goldbergová, která hájí práva obětí znásilnění a zneužívání dětí, uvádí, že na každé video zobrazující tyto jevy na Pornhubu jich připadá 50 na Facebooku a Instagramu. Přesto si Kristof vybral pro svoje tažení právě onen server pro dospělé.

Na pomoc si vzal tvrzení kampaně Traffickinghub, která slovo porn v názvu Pornhubu nahrazuje anglickým výrazem pro obchodování s lidmi (trafficking). Tato kampaň křesťanské organizace Exodus Cry přitom zneužívá boj proti skutečnému obchodování s lidmi (které se mimochodem zdaleka netýká jen pornografie nebo prostituce) pro svoji snahu Pornhub zavřít (více viz box Křesťanský fanatismus...).

I když Pornhub požadavky fakticky splnil – včetně toho, že smazal veškerý obsah od neverifikovaných účtů – už bylo pozdě.

S tímto cílem přitom paradoxně nesouhlasí ani oběti, které Kristof oslovil. Stejně tak nesouhlasí sexuální pracovníci a zastánci jejich práv. I sám Kristof se v některých pasážích textu dušuje, že o úplné zničení Pornhubu mu nejde.

Nejdřív Paypal, nakonec i Visa a Mastercard

A zde přichází na scénu role poskytovatelů platebních služeb. Ještě před vydáním Kristofova článku se od Pornhubu odvrátila platforma elektronických plateb PayPal. A Kristof v textu volal po tom, aby tohoto příkladu následovaly i Visa a MasterCard.

Křesťanský fanatismus pod rouškou boje s... čímkoliv

Shutterstock

Traffickinghub, na který se Kristof minimálně dvakrát odvolává, je kampaň křesťanské ultrakonzervativní neziskovky Exodus Cry. Ta otevřeně brojí proti sexbyznysu a pornografii. Svůj boj však halí do roušky boje proti nelegálnímu obchodování s lidmi.

Organizace Exodus Cry vznikla v roce 2007 kolem evangelikálního kazatele Benjamina Nolota. Kampaň Traffickinghub organizace zahájila v únoru 2020. Jejím cílem je vypnutí serveru Pornhub. Kristofův článek a kroky Visy a MasterCard jsou pro kampaň velký úspěch.

Na kampani s Exodus Cry spolupracuje také organizace, která od šedesátých let vystupovala pod názvem Morality in the Media (Morálka v médiích). Původně vedla otevřené tažení proti pornografii, nyní se přejmenovala na National Center on Sexual Exploitation (Národní centrum pro sexuální vykořisťování).

Podle Melissy Giry Grantové je to ukázka snahy fundamentalistických skupin rebrandovat svůj boj proti pornografii a sexbyznysu jako boj za sociální spravedlnost, proti vykořisťování a podobně. Tento marketing má přitáhnout levicovější a liberálnější publikum, které odpuzují například názory těchto skupin na LGBT, potraty nebo sexuální výchovu.

Zároveň sloupkař po Porhnubu požadoval, aby videa napříště směli nahrávat jen verifikovaní uživatelé. A aby zakázal stahování videí a moderování obsahu bylo aktivnější. Aktivistka za práva sexuálních pracovníků Cathy Reisenwitzová navíc tvrdí, že první dvě přání pracovníci vyjadřovali už dávno.

I když Pornhub požadavky fakticky splnil – včetně toho, že smazal veškerý obsah od neverifikovaných účtů – už bylo pozdě. Necelý týden po vydání textu v New York Times Visa a MasterCard oznámily, že zakázaly použití svých karet pro platby na této webové stránce.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Oběti války proti sexu

Je možné, že někteří lidé se do války proti sexu zapojují s dobrými úmysly. Chtějí třeba pomoci obětem zneužívání nebo kyberšikany. Jenže i v případě kauzy Pornhub toto tažení mělo nové oběti – pracovníky, kteří vydělávají nahráváním svých videí na tento server.

„Osobně přijdu o několik tisíc dolarů měsíčně, ale chtěla bych především upozornit na množství pracovníku, kteří přijdou o příjem, na kterém závisí jejich přežití. Zejména v době pandemie,“ řekla BBC tvůrkyně spotů pro dospělé Mary Moodyová.

Tvůrce je možné nadále podpořit platbami v bitcoinech. Je však nabíledni, že tento nástroj nemůže zdaleka nahradit konvenční způsoby platby. „Visa a MasterCard se zachovaly velice nezodpovědně, když prakticky přes noc nechaly lidi bez příjmu,“ konstatovala další tvůrkyně Cara Vegová.

„Nic moc s tím nenaděláte, což vede k tomu, že se cítíte vážně bezmocně. Mám přátele, co zvažují z oboru úplně odejít, protože Pornhub byl velkým zdrojem příjmu,“ dodala s tím, že sama na této platformě v prosinci, kdy ji Visa a MasterCard odstřihly, vydělala pouhých 34 dolarů.

Moc finančních obrů

Visa a MasterCard se bránily, že nepodlehly morální panice. Reagovaly prý jen na zprávy, že na serveru probíhala nelegální činnost. Bylo by asi pochopitelné, že by se tyto firmy nerady zapletly do vyšetřování financování trestné činnosti. Ale připomeňme, že razantní krok přišel až ve chvíli, kdy Pornhub Kristofovy požadavky splnil. Poškozeni tak byli jen tvůrci zcela legálního obsahu.

Nejde navrch o první případ, kdy platební společnosti omezovaly internetovou pornografii. V roce 2002 Visa a American Express začaly „vysoce rizikovým“ stránkám účtovat dodatečné poplatky. To podle Cathy Reisenwitzové poškodilo především menší, nezávislé tvůrce a produkce.

OnlyFans a MyFreeCams v ohrožení?

Shutterstock

Britská platforma OnlyFans umožňuje tvůrcům internetového obsahu svoji práci zpeněžit. Může jít o pravidelné měsíční předplatné, ale lze si zaplatit i jednorázově za konkrétní obsah. Služba se stala velmi atraktivní pro ženy zveřejňující erotický obsah. Tvůrci si nechávají 80 procent poplatků, 20 procent bere OnlyFans.

V roce 2018 koupil 75procentní podíl v OnlyFans Leonid Radvinsky, který provozuje také službu MyFreeCams. Ta slouží pro živé streamování. Zatímco na OnlyFans lze najít i jiný než erotický obsah, MyFreeCams je jednoznačně erotický server.

V březnu 2020, kdy globální pandemie dorazila do západního světa, počet tvůrců na OnlyFans vzrostl o 40 procent. O rok později, několik měsíců po kauze Pornhubu, sexuální pracovníky využívající OnlyFans zachvátila panika. Banky totiž pravidelně posílají americké vládě takzvaná hlášení o podezřelé aktivitě. To jsou upozornění na potenciálně nelegální činnost, například praní špinavých peněz či financování terorismu. Finanční instituce často do těchto hlášení zařazují i provozovatele pornografických stránek.

V březnu 2021 se objevila v médiích informace, že banky Wells Fargo a Barclays Bank označily v letech 2007 a 2017 aktivitu na Radvinského účtech a na účtech jeho firem za podezřelou. Podezření se mělo týkat vedle případného praní špinavých peněz také možného poskytování platformy nezletilým. Tvůrci se proto báli, že po Pornhubu platební společnosti odstřihnou i OnlyFans a MyFreeCams, což by pro ně byla další rána. Zatím se tak ale nestalo.

Platební společnosti mají také dlouhodobě vliv na to, která klíčová slova erotické servery vyřazují z vyhledávání. Poměrně otevřený je v tomto provozovatel serveru iWantClips, kde mohou nezávislí tvůrci prodávat krátká videa. Například v roce 2019 jim rozeslal e-mail, kde je informoval, která klíčová slova a kategorie musí smazat, aby vyhověl požadavkům těchto společností.

Letos v březnu potom na twitterovém profilu informoval, že slovo „coerced“ (vynucený) bude systém automaticky nahrazovat slovem „encouraged“ (povzbuzovaný).

Hra na znásilnění není znásilnění

Mezi klíčová slova, která jsou na serverech typu Pornhub dlouhodobě blokována, patří třeba „rape“ (znásilnění). Byly doby, kdy se místo toho uchytilo klíčové slovo „forced“ (donucen/a), ale i to je po Kristofově článku passé. Stejně tak už nefunguje klíčové slovo „blackmailed“ (vydírán/a), které skoro ve sto procentech případů nacházelo videa zobrazující dobrovolné hraní rolí.

Hra na znásilnění přece není totéž, co znásilnění. Proti sexuálním fantaziím není důvod bojovat...

To znamená hned dva problémy pro Kristofův článek. Zaprvé, i kdyby byl Pornhub videi zobrazující reálné znásilnění nebo zneužívání doslova „zamořen“, jak píše, jak by se k němu někdo dostal? Všechna příslušná slova jsou blokována. Zadruhé, tlak na „cenzurování“ těchto klíčových slov dopadá i na zcela legální, legitimní a konsenzuální pornografii, která zobrazuje hru na nekonsenzuální sex.

Hra na znásilnění přece není totéž co znásilnění. Proti sexuálním fantaziím není důvod bojovat – a kde jinde by si je lidé měli plnit než na pornoserverech? Sám Kristof tyto dvě věci zcela svévolně zaměňuje, když odsuzuje monetizaci některých videí jen na základě toho, že mají podle něj nevhodný název.

Úspěšné podnikatelky a dějiny internetového porna

Shutterstock

Úspěšné podnikatelky nemusíme v souvislosti s tímto byznysem hledat jen na OnlyFans. Málo se to ví, ale u zrodu internetové pornografie byla řada úspěšných a inovativních žen.

Například Beth Mansfieldová z Alabamy. Mansfieldová nebyla ani herečka, ani producentka. Místo toho v devadesátých letech založila web, který odkazoval na práci druhých a vydělávala na prodávané reklamě. Už to samo o sobě byla velká inovace, zajímavý byl ale i název, který zvolila podle své kočky – Persian Kitty (perská kočička). Za rok Mansfieldová, do té doby nezaměstnaná samoživitelka, vydělala 3,5 milionu dolarů.

V roce 1995 se zase Danni Asheová, která se do té doby živila jako striptérka, na dovolené u moře naučila vytvářet HTML stránky. Následně si založila web, kam umisťovala své fotografie. Původně tak chtěla propagovat svoji práci, nakonec ji ale napadlo, že by mohla nabízet placené členství za 15 dolarů měsíčně. Za rok vydělala 2,5 milionu dolarů.

To se však nelíbilo politikům. Kongres proto v červnu 1995 schválil zákon Communications Decency Act, který si měl na internetové pornografické magnáty a magnátky došlápnout. Ti měli být nově odpovědní za to, aby nevhodný obsah nedostal k dětem. O dva roky později zákon smetl Nejvyšší soud jako protiústavní.

Úspěšné podnikatelky a upírání autonomie

Válka proti sexu mimo jiné představuje také souboj dvou rozdílných narativů. Podle jednoho ženy nemají žádnou autonomii. Pokud poskytují konsenzuální sexuální služby, jejich souhlas se podle těchto lidí nepočítá a jedná se o oběti. Pornografie není nic jiného než „dehumanizace žen za účelem peněžního zisku“.

Tento narativ může vycházet jak z konzervativních, tak z progresivně levicových zdrojů. Nakonec Kristof osočil kanadského premiéra Justina Trudeaua, jak může být feminista, když ve své zemi nezasáhne proti Pornhubu. Poněkud zvláštní představa o feminismu.

Na druhé straně je narativ, který ženám přiznává autonomii a chápe, že mezi sexuálními pracovníky a tvůrci je řada úspěšných, sebevědomých žen. Že pokud svoji práci dělají dobrovolně, tak nejde o oběti. A že řada z nich práci nedělá ze zoufalství, ale protože je baví.

Zastánci války proti sexu si proti tomuto narativu musí často vypomáhat zneužíváním skutečných problémů jako obchodování s lidmi. Případně si musí cucat z prstu problémy nové jako závislost na sexu nebo pornografii. Obojí přitom může mít pro sexuální pracovníky fatální následky. Ale o tom zase příště.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag