Od chvíle, kdy přišel koronavirus do Česka, jsme tu banalitu četli a slyšeli tolikrát: vnímejte krizi jako příležitost. Frekvence těchhle výzev klesala s tím, jak rostla druhá vlna, ale podle čísel, která uveřejnila Česká správa sociálního zabezpečení nebo ministerstvo průmyslu, by to mohlo vypadat, že jsme si je vzali k srdci. Podle čísel ze sociálky byl k poslednímu dni loňského roku celkový počet OSVČ (tedy vykonávajících hlavní i vedlejší činnost) 1 051 179. To je bez několika drobných o 20 tisíc vyšší údaj než přesně o rok dřív. Podle údajů ministerstva průmyslu zase rostou počty živnostenských oprávnění i celkově podnikatelů. Ministerská statistika uvádí ke konci roku 2020 přírůstek podnikatelů-fyzických osob o víc než 14 tisíc.
Jenže čísla se dají interpretovat i jinak než optimisticky. Co když je to bída, co z lidí OSVČ činí, a do podnikání je žene hlad? To, že někdo podniká, ještě neznamená, že je v podnikání úspěšný a že se mu dobře daří. Navíc máme také jiná čísla – analýza poradenské společnosti Bisnode říká, že letos v lednu se proti předchozím letům rekordní množství živností přepínalo do stand by nastavení, tedy pozastavovalo. A včerejší bleskový průzkum Hospodářské komory mezi živnostníky v oborech nejpostiženějších opatřeními – od hospod a hotelů přes prádelny až třeba k vnitřním sportovištím – říká, že pětina podnikatelů v těchhle oborech vydrží už maximálně měsíc.
Pojďme se na čísla podívat očima expertů. Jak si vysvětlují, že OSVČ v loňském roce nevymřely? Jak to, že jich naopak přibývá? Nemůže v tom být i snaha zaměstnavatelů převést zaměstnance do levnějšího švarcsystémového módu?
Helena Horská
hlavní ekonomka Raiffeisenbank
Stát nastavil podmínky státní pomoci a lidé se racionálně přizpůsobili. Na jaře loňského roku byla pomoc poskytnuta výhradně jen OSVČ (při splnění daných podmínek) a zaměstnancům. Na jiné pracovněprávní úvazky se nehledělo. A tak se lidé, kteří byli zpočátku z pomoci vyloučeni, prapodivně nastaveným podmínkám pomoci přizpůsobili. Jako v pohádce o chytré horákyni. Jedna z cest, jak se pomoci domoci, bylo vykonávat činnost ne jako dohodář, ale jako živnostník. Roli mohla sehrát i snaha firem a zaměstnavatelů ušetřit na mzdových nákladech a nabídnout zaměstnancům změnu: místo pracovní smlouvy zakázku na provedení práce/úkonu jako samostatně výdělečná osoba.
Jenže zároveň roste i počet ukončených nebo přerušených živností. Předpokládám, že převážná část připadá na zavřené či omezené provozovny služeb. Nejvíc se ale koronavirový šok podepisuje na (ne)vznikání nových firem. Covid a vládní zákazy zadupávají podnikatelskou činorodost do země. Obávám se, že covid a proticovidová opatření mohou mít i dlouhodobý dopad na podnikatelské prostředí, ochotu lidí zkusit podnikání, rozjet vlastní byznys. Ekonomika může přijít o značný podnikatelský potenciál, její produktivita a dlouhodobý růst se zpomalí a s ní pomaleji poroste naše životní úroveň.
Tomáš Prouza
prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR
Velká čísla obvykle neznamenají vůbec nic. Pokud chceme pochopit, co se děje, musíme jít do mnohem větší hloubky. Pak zdánlivě hezký příběh o podnikavosti Čechů bude vypadat poněkud jinak. Řada lidí v posledních měsících přišla o práci, takže hledají jakýkoliv způsob, jak si přivydělat a postarat se o sebe. A udělat tady tohle, tady zas něco jiného je pro řadu z nich bohužel jedinou cestou, jak se nemuset spoléhat na sociální dávky. Pak je tady druhá skupina nových živnostníků, vysoce kvalifikovaných lidí, kteří mít zaměstnání v současné nejisté době vyhodnotili jako příliš rizikové a raději navázali vztahy s několika zájemci o jejich služby.
Na počtu přerušených živností je ale zároveň vidět, že ne všem taková cesta dlouhodobě vyhovuje, a pokud mají šanci získat stabilní zaměstnání, rádi se živnostenského listu zbaví. Připravme se ale na to, že možností na trhu práce bude čím dál tím méně a klíčovým pojmem se stane flexibilita, dokonce i v běžných průmyslových sektorech.
Lukáš Kovanda
hlavní ekonom Trinity Bank a člen NERV
Živnostníci nevymřeli, protože je zachraňuje daňový poplatník, zejména český a německý. Nevymřeli také proto, že si své přežití zaplatí, a to vyššími daněmi v budoucnu. V médiích se tomu říká „vládní pomoc ekonomice“ a vládní politici samotní to tak samozřejmě rádi prezentují. Nicméně vláda prakticky žádné peníze nevydělává. Veškeré peníze, které má, si bere buď na dluh, tedy z budoucího (hrubého) zisku podnikatelů a firem, nebo ze současného (hrubého) zisku podnikatelů a firem. Zdaňuje samozřejmě i erární zaměstnance, ale víc jim samozřejmě zase přihodí – ze zisku podnikatelů a firem. V podobě evropských fondů nás zase nefinancuje „Brusel“, jak se opakuje v médiích, ale daňový poplatník zejména bohatších zemí Evropské unie v čele s daňovým poplatníkem německým, tedy v čele s německým živnostníkem a německými firmami. České živnostníky teď zachraňuje i „německá vládní pomoc ekonomice“ (tedy opět tamní daňový poplatník). Ta pomohla na podzim tuzemskému zahraničnímu obchodu k rekordnímu obratu a přebytku. A tedy celé naší ekonomice.
Sečteno, podtrženo, český živnostník nevymřel, své přežití ale zaplatí, až bude zase moci vydělávat, dále proto, že mu jej za cenu vyšších daní v budoucnu platí i zejména jeho německý kolega, a konečně proto, že mu ho zaplatí – aniž to tuší – i budoucí generace, tedy nynější a budoucí české děti. Říká se tomu solidarita. Stále víc politiků, rovněž žijících, ba tyjících i ze zisku živnostníků, ji vzývá jako posvátnou krávu. Přitom zároveň neváhají o těch samých živnostnících smýšlet a někdy i hovořit jako o parazitech.
Vladimír Dlouhý
prezident Hospodářské komory
Na nárůst počtu OSVČ mají vliv zejména tři faktory.
První je nastavení pravidel pracovního trhu. Náklady práce jsou v Česku v případě pracovněprávního vztahu zaměstnanec–zaměstnavatel vysoké ve srovnání s povinným veřejným pojistným a daní z příjmů u OSVČ. Proto se často vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem transformují na smlouvy mezi odběratelem služby a jejím dodavatelem. Někdy to má podobu jasného porušení zákoníku práce (švarcsystém), jindy je to hůř prokazatelné obcházení zákona.
Druhým faktorem je posun ve společenském vnímání výdělečných a odpočinkových aktivit. Ideálem mnoha zejména mladších nebo hmotně zajištěných lidí je pozice „freelancera“, jako člověka, který nevykonává soustavně nějakou ekonomickou aktivitu, ale pracuje jen tu a tam v míře nezbytně nutné.
Třetím faktorem je stav ekonomiky. Napjatá situace na trhu práce umožnuje přivýdělek pro řadu zaměstnanců, kteří si vedle hlavního zaměstnání doplňkově organizují ještě živnostenské podnikání. Vzhledem k tomu, že situace na trhu práce bude napjatá i dál, pozice freelancerů bude stále více populární. Zároveň se nechystá žádná zásadní změna nastavení pravidel pracovního trhu. Předpokládám, že počet OSVČ vedlejších (i hlavních) by mohl růst i nadále.
