Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Doba uhelná skončí, poručíme slunci, větru

Pavel Jégl
Pavel Jégl | 7. 12. 2020 | 38 komentářů | 9 606
energetikaobnovitelné zdrojeuhlí

Česko se éře bez uhlí nevyhne, je na ni ale zoufale nepřipravené.

Doba uhelná skončí, poručíme slunci, větru

Zdroj: Shutterstock

Končí doba uhelná, a to i v Česku. Uhelná komise v pátek doporučila vládě, aby Česko nejpozději v roce 2038 přestalo spalovat uhlí.

Dá se nicméně předpokládat, že uhelné elektrárny můžou být odpojeny ještě dřív. O energetice si nerozhodujeme sami a analýza Bloombergu předpovídá, že uhelné flotily budou v Evropě ztrátové už za několik let, protože ceny emisních povolenek porostou. Nahoru je tlačí mnoho evropských států i Evropská komise.

Možné je ale i to, že z uhlí enormně zatíženého poplatky budeme vyrábět elektřinu ještě po nejzazším datu doporučeném uhelnou komisí. A budeme ho těžce dotovat, protože za elektřinu z uhelných elektráren nebudeme mít náhradu.

Může ale nastat i situace, kdy se uhelné flotily zbavíme, potřebnou náhradu za ni nezískáme a budeme odkázáni na dovozy.

Vyloučit se prostě nedá nic. Tím spíš, že samotná vláda dosud o žádném datu nerozhodla a nerozhodla ani o tom, čím uhlí nahradíme, jaká doba po době uhelné vlastně nastane.

Dezinformace, koronavirus

Víte, co bude v roce 2038?

Rok 2038 je číslo zjevně navržené jako kompromis mezi lety 2033 a 2043. Zástupci environmentalistů požadovali bližší termín, zástupci průmyslu pozdější. A tak se to hodilo doprostřed, na datum, které si pro odchod od uhlí už dříve stanovilo Německo.

Žádný dokument, který bod po bodu popisuje, jak konce uhlí dosáhneme, ale z české komise nevzešel. Jasné vodítko pro své rozhodování vláda nedostane.

Pravda, kompromisní termín, ke kterému se komise přiklonila, vypadá na první pohled logicky, protože kromě uhlí bude nutné nahradit také dosluhující jaderné bloky v Dukovanech; vládní plán počítá s tím, že budou v provozu od roku 2036. Copak se ale v Česku dá očekávat, že nějaké jaderné bloky budou postaveny včas?

Kromě toho, tento stát řídí vláda, která zjevně neoplývá vizionářstvím. Připomínám, že požadavky na reformu, která by Česko připravila na to, až ve třicátých letech odejdou Husákovy děti do penze, její předseda odmrštil výrokem: „Co ekonomové vědí o tom, co bude v roce 2030? Kdo bude u vlády?“

Takže vlastně není divu, když Andrej Babiš chce rozhodnutí o tendru na nový blok Dukovan nechat na nějakou další vládu.

Dráty povedou pořád od pantáty, ale…

Přijatá varianta odchodu od uhlí nazvaná „koncepční“ počítá s tím, že v roce 2038 budou mít hlavní podíl v energetickém mixu fotovoltaika (5,8 gigawattu), jádro (5,1 GW) a plyn (3,7 GW), za nimi budou následovat vodní elektrárny a větrníky. Pro „dráty, které vedou od pantáty“ se nic nemění, změnit se ale může leccos na výši vašich poplatků za elektřinu. Koncepční varianta má podle hrubých odhadů vyjít na 326 miliard korun, nepochybně však na ni praskne mnohem víc.

Co na zmíněném složení energetické produkce může překvapit, je vysoký podíl plynu. Cílem je přece nízkoemisní energetika. Jenže emise plynu nejsou zanedbatelné – ve srovnáním s uhlím třetinové až poloviční, když ale připočteme těžbu a dopravu, nevycházejí o mnoho lépe. Pokud bychom brali vážně tezi, že emise neznají hranic, pak nahradit uhlí, které máme pod nohama, plynem ze Sibiře postrádá smysl. Je to strategie z bláta do louže.

Co víc, státní energetická koncepce z roku 2015 vyhlásila za jeden z hlavních cílů soběstačnost ve výrobě elektřiny a omezení dovozní závislosti na surovinách.

Ani jádro není bingo. Je čistší než plyn, elektrárny jsou ale drahé, stát na ně musí vynaložit subvence. A samotná stavba je komplikovaná, trvá neúnosně dlouho. Jaderné elektrárny ovšem mají spolehlivý a předvídatelný provoz, můžou si vytvářet zásoby paliva.

Právě to schází obnovitelným zdrojům. Solární panely a větrníky neznečišťují ovzduší oxidy uhlíku a dusíku, kouřem, těžkými kovy, nedevastují krajinu těžbou uhlí, plynu, uranu a jejich dopravou. Nezůstává po nich popílek nebo radioaktivní odpad. Jenže v této zemi nesvítí slunce jako na Pyrenejském poloostrově a nefouká vítr jako na německém nebo dánském pobřeží.

Pět prošustrovaných let

Česká vláda zatím přechod na nízkoemisní energetiku odkládala, byť ho vepsala do energetické koncepce z roku 2015, tedy z doby, kdy vládla stejná koalice jako dnes. Při odstavování uhelných bloků tak může být Česko pod tlakem a nemusí za ně mít náhradu.

V takovém případě by mělo být možné elektřinu dovézt. Jenže v době, kdy sousedé postaví větrné a fotovoltaické zdroje to bude jinak. Upozorňuje na to spolek Realistická energetika a ekologie v prohlášení Co dělat právě nyní v české energetice. Píše se v něm:

„Zavírání a likvidace uhelných bloků by měly postupovat se stejnou rychlostí, jakou budou uváděny do provozu náhradní nízkoemisní zdroje. Je to důležité hlavně v této době, kdy je jisté, že v okolních zemích žádné přebytky v době, kdy nesvítí a nefouká, nebudou.“

Tohle varování by měla ctít jakákoli příští vláda.

Autor článku

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval v médiích – v Zemských novinách, centrální redakci regionálních deníků a v Hospodářských novinách. Zasedal v redakční radě Vojenských rozhledů. Kromě psaní se nyní věnuje finančnímu poradenství ve struktuře Partners (pracuje ve VIP kanceláři v Praze-Vinohradech) a svému psovi.