Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Recept na vodu v krajině: fakt hustá architektura

Peter Bednár | 8. 9. 2020 | Vstoupit do diskuze – 12 komentářů

Úkol pro snesitelný život v příštích desetiletích je jasný: udržet vodu v krajině. Některé recepty známe, a dokonce podle nich občas stavíme. Některé jdou ale proti naší intuici a ustálené představě toho, co znamená žít v souladu s přírodou.

Recept na vodu v krajině: fakt hustá architektura

Řídká architektura. Předměstí Plzně, ani město, ani ves. Zdroj : Shutterstock

Na Českou republiku dnes prší trochu méně, v jiném časovém období a nerovnoměrněji než před deseti lety. Na zadržování dešťové vody v krajině je přitom závislá. Vyšší teplota vzduchu urychluje odpařování a současná struktura zástavby představuje příliš mnoho střech a asfaltu, ze kterých voda teče rychleji a znečištěná. Fotogenické záplavy a méně fotogenické, ale ještě ničivější sucho vyvolávají poptávku po řešení. 

Co se dá udělat hned

Dnešní řešení pro města a krajinu kalkulují hlavně s vodou, co naprší. Podzemní dešťová kanalizace je drahá, v případě sucha zbytečná a v momentě nejvyšší potřeby při povodních často selže. Navíc selže právě v tom, co má v „popisu práce“: nedokáže rychle poslat spoustu vody na jedno místo. Po nepropustných površích teče voda rychleji a poslaná najednou z velké plochy do jednoho odtoku něco ucpe, vyplaví nebo podemele. 

V přírodním prostředí se polovina vody vsákne, 40 procent odpaří a odteče jen 10 procent. V urbanizovaném prostředí to je přesně naopak, vsákne se 10, odpaří 40 a 50 odteče někam dál. Pokud se městské prostředí v koloběhu vody alespoň přiblíží tomu přírodnímu, a ještě kolem vytvoří dost stínu, je vyhráno.

Odvodnění mechanické a blízké příroděObrázek autor

Vlevo: Současné mechanické odvodnění. Vpravo: přírodě blízké odvodnění

Některé dílčí recepty na lepší hospodaření s vodou jsou jednoduché a celkem známé: pro zpomalení a zachycení vody se vysadí víc stromů, v ulicích předlážděných propustnou dlažbou přibydou retenční prvky, povrchová parkoviště se ozelení a na sídlištích vzniknou mokřady. Není to drahé, funguje to na mnoha místech a přes legislativní nedostatky je možné některé tyto prvky stavět už teď.

Skvělá zpráva je, že to určitě pomůže a že s tím asi každý souhlasí, aspoň než se zjistí, že výměny části asfaltu za plochy pro drobnou zeleň lze docílit jen na úkor prostoru pro auta. A že zmenšení celkové plochy střech a silnic, ze kterých by voda odtékala, znamená vyšší hustotu výstavby. Zahušťování měst a regulace aut jsou shodou okolností dvě témata, která veřejnost bedlivě sleduje a v případě možnosti výběru ve volbách je zamítne. 

Čtení na zbytek léta

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Téma čísla: Sex v roce 2020

Chceme to jako máma s tátou (tenkrát)? Statistiky tvrdí, že mladí dnes mají míň sexu. Možná ale jen za sex nepovažují všecko, co jejich rodiče (tenkrát). Analýza Vojtěcha Pišla.

Monika Veselíková se ptá, jak lockdowny poznamenaly reálný sexbyznys v českých ulicích i privátech.

Michal Kašpárek o apkách, které z vás udělají pornstar samostatně výdělečně činnou.

Matouš Hrdina popisuje přeměnu Tinderu z aplikace, kde se rande domlouvá, na platformu, kde se rande děje.

Jak filmy zteplaly. Kamil Fila a story hollywoodského comingoutu.


Houšť!

Zeleň a voda ve městech jsou důležité pro adaptaci na větší vedro a nepředvídatelné srážky. Větší dopad by ale měla šikovněji zorganizovaná krajina ve městech i mimo ně. V té dnešní se stírá rozdíl mezi městem a venkovem, plýtvá se místem, časem, zdravím, energiemi a investicemi. A navíc je její vzhled všeobecně nenáviděný. 

Řada klimatických opatření vyžaduje dobrovolnou změnu životního stylu a spotřeby, k čemuž je pochopitelně málokdo ochotný. Nová výstavba, která by vycházela z fungující a oblíbené historické kompaktnosti měst a vesnic, je možná jediná strategie, která přináší kromě zásadního ekologického řešení i bonus navíc – lepší, příjemnější a hezčí prostředí, ve kterém je praktické žít. Skutečně efektivní příprava na nepředvídatelné klima vyžaduje víc domů blízko u sebe, s méně garážemi, na uzlech veřejné dopravy a v klidných ulicích se spoustou stromů, obchodů, stínu a povrchového sběru dešťové vody. Vzhledem k tomu, že podstatné škody působí už současné klima a změny v plánování měst se projeví za desítky let, je dobré začít co nejdřív, protože rozvolněná suburbánní struktura v případě extrémního sucha například skvěle hoří.

Architektura budov s množstvím vody v krajině úzce souvisí. Pro vsakování je nejdůležitější plocha (čím větší, tím lépe) a její povrch (les je lepší než zámková dlažba, ale ta je zase lepší než asfalt). Ale měli bychom společně uvažovat i o hustotě osídlení. Vodě je totiž jedno, jestli je pod podobně velkou střechou rodinný dům s 2,2 obyvatele, nebo bytový dům pro 14 lidí. Je jí taky jedno, jestli sto metrů ulice obslouží dva bloky šesti patrových domů, nebo ta samá ulice tři jednopodlažní. Ale nám by to být jedno nemělo, protože nad strukturou využití území máme kontrolu. Bohužel ji zatím využíváme nešikovně.

Víc fantastická než věděcká budoucnost

Zelené a ekologické město budoucnosti v naší imaginaci dávno existuje. Filmy, počítačové hry, reklamy a návrhy seriózních i šarlatánských architektů už desítky let ukazují vize lesklých budov divných tvarů v bujné zeleni, někdy plovoucí na vodě a se vším, co je ve městech komplikované, mimo záběr. Vypadá velmi ekologicky, časté jsou větrníky a fotovoltaika na domech, lesíky na střechách mrakodrapů a veselí lidé, kteří šťastně bloudí idylickou krajinou, jako by se narodili na vesmírné stanici a poprvé v životě viděli jetel. 

kung-fu-turistikaZdroj: Future City Wallpapers HD

Univerzální zelené město budoucnosti

Bohužel tenhle typ krajiny by nebyl ekologický ráj, ale dystopie. Vzdálenosti mezi budovami jsou tak obrovské, že by retrofuturistická doprava, která v sobě kombinuje fixní dráhu a malá vozítka (tedy to nejhorší z osobní i hromadné dopravy), vyžadovala obrovské množství energií a peněz. Jakékoliv environmentální zisky z technologií by byly smazány nutností všechno to udržovat a obsluhovat. Obrázky taky neukazují slumy, ve kterých by asi byli všichni ti, co si nemůžou dovolit žít v mrakodrapech. Ale hlavně, všechny tyto návrhy neprojdou nejsnazším testem ekologičnosti, který by mělo splnit jakékoliv město budoucnosti – je praktické tady jít někam pěšky?! Obzvlášť nehorázné jsou návrhy nových měst pro symbiózu budov a vody. Téma má lidstvo celkem dobře odzkoušené, ale v městech budoucnosti na to zjevně zapomněli.

Kanály a městaZdroj: Stefano Boeri Architetti (nahoře), Wikimedia Commons (dole)

Vizualizace měst budoucnosti dokážou pokazi i potenciál města s vodními kanály. Tam, kde chybí budovy a jejich vzájemná kompozice, jsou draze a nefunkčně působící objekty. Navržené promenádě chybí proporce a provázanost s okolím. Pro chůzi šťastných davů tam asi nebude důvod.
Nahoře: Smart Forest City Cancun. Dole: Amsterdam.

Hledání stínu

Města se běžně chápou jako necitlivý opak přírody a zdroj hluku, znečištění a emisí. A zní logicky, že by bylo lepší, kdyby nebyla tak přelidněná, kdyby v nich bylo co nejvíc zeleně a nové budovy se nestavěly vůbec, a když už, tak co nejnižší. Když se někde plánuje stavba, za ekologickou výhru veřejnost považuje, když se podaří zastavit ji nebo aspoň zmenšit její objem. 

Obyvatelé měst ale mají výrazně nižší uhlíkovou stopu než lidi na venkově. V Praze ji mají – přes vyšší spotřebu – nižší o čtyřicet procent. Města betonu a asfaltu jsou totiž také místa, kde se menší byty v budovách vzájemně izolují a stíní a okolní hustota umožní spolehlivou MHD a šetření energiemi.  

Symbol ekologické stavby je roubenka se zelenou střechou a fotovoltaickými panely, ale spíš by jí měl být šestipatrový činžák s tramvají za rohem.

Nedůvěra k městům je podpořená i mapami veder. Čím větší koncentrace budov, tím víc červené. Ale neplatí to plošně, velmi kompaktní čtvrti s parky, a hlavně se stromy v ulicích mají nižší teplotu než ty bez stromů. Městská vedra zhoršuje efekt tepelného ostrova, naakumulovaná energie v budovách a površích, které vyzařují teplo i po západu slunce. Šedesát procent tepla vyzařují budovy, třicet procent dopravní povrchy a deset procent ostatní lidská činnost. Za předpokladu, že se s prvním a posledním nedá moc dělat, lze vedru venku předcházet:

  1. Změnou povrchových materiálů: méně tmavého asfaltu a více zelených střech
  2. Orientací budov a ulic podle stínu a proudění vzduchu, ideálně tak, aby převažující proudy foukaly přes stromy a vodní plochy
  3. Zelení pro stín a mikroklima
  4. Většími přístřešky ve veřejném prostoru, například na už dnes nedostačujících zastávkách MHD
  5. Snížením počtu aut, protože potřebují množství nepropustných ploch a zhoršují prostředí hlukem, znečištěním a teplem

Uvnitř lze efekt zmírnit:

  1. Okenními úpravami, venkovním stíněním, žaluziemi nebo i dodatečně instalovanými balkony.
  2. Výškou stropů: čím vyšší, tím nižší teplota.
  3. Lepší izolací a materiály.

Bohužel, všechny tyto adaptace jsou komplikované a některé nereálné. Kupodivu i kvůli památkové ochraně, která odmítá novou zeleň v historických centrech, i když stromy kvalitě a příjemnosti historického prostředí zjevně prospívají. Nejjednodušší, ale ekologicky nejhorší řešení horka je instalace klimatizací, které budou mít v příštích letech nejspíš zlaté období. Co uškodí nejvíc, je dát budovy dál od sebe. Jestli by odpovědí na vedro ve městech bylo stavění budov dál od sebe, určitě by to kdysi využila starší i novější místa v subtropickém i tropickém klimatu. Právě tam je nejlépe vidět, že úzké ulice a domy velmi blízko u sebe stínem a zachyceným vánkem udržují město snesitelné. I u nás absolutní teplotní rekordy nepadají uprostřed Prahy v Klementinu, ale na stanicích často obklopených přírodou. Důvod je opět městský stín, který zkracuje čas, po který jsou plochy vystavené přímému slunci. 

Zjevný efekt tepelného ostrova na okolí může vést k úvaze, jestli sám o sobě nemůže za vyšší naměřené teploty. Klementinum, které leží uprostřed největšího tepelného ostrova v zemi, je jeho působením samozřejmě ovlivněné, nárůstem o desetinu stupně za deset let. Ale případná dobrá zpráva, tedy že to je jediný důvod oteplování, se bohužel nepotvrzuje, teplota stoupá všude, třikrát rychleji než vlivem tepelného ostrova. 

Roubenkový problém

Symbol ekologické stavby je roubenka se zelenou střechou a fotovoltaickými panely, ale spíš by jí měl být šestipatrový činžák s tramvají za rohem. Soběstačná roubenka možná ušetří za zasíťování, ale stále potřebuje silnici s údržbou a minimálně jedno auto pro dojezd kamkoliv. Nic nezmění ani to, když to auto bude elektrické. Jednak potřebuje stejnou plochu pro jízdu a parkování jako jakékoliv jiné, jednak ve velké části světa platí, že auto na elektřinu je spíš auto na uhlí. Samořiditelné auto, ve kterém se dá pracovat nebo spát, pravděpodobně prodlouží dojezdové vzdálenosti, a tedy požadavky na infrastrukturu, kterou zaplatí všichni ostatní.

Sípejte ptáčkům
Zdroj: Shutterstock

Přerozdělování na Finmagu

Na venkově je život dražší. Cena je ale často schovaná ve statcích, za které lidé přímo neplatí. Například sítě: v Praze musí každý obyvatel zaplatit v průměru pár centimetrů kanalizačního potrubí. Na vesnicích to můžou být metry. Silnice, po kterých projede denně sto aut a deset tisíc aut stojí v průměru na jednu jízdu velmi rozdílnou cenu. Vybudovat dětské hřiště může stát stejně ve městě jako na vesnici, ale je rozdíl, jestli si na něj přijdou hrát stovky dětí denně, nebo nejvýš nižší desítky.

Život na vsi. Luxus, na který vám přispívají druzí

Důležitější než zachraňovat špatné typologie budov nepřístupnou zelenou kamufláží na střeše nebo triky na fasádách je navrhovat domy, kde je plocha pro zeleň a pobyt součástí objemu – návratem k zajímavému vrstvení pater (tak aby budova nevypadala pořád stejně, kdyby ji někdo obrátil vzhůru nohama), s balkony, terasami, různými typy střech a klidně i podloubími. Nejdůležitější deviza města pro klimatickou změnu je totiž stín. To je problém pro současnou stavební legislativu, která stín považuje za nepřítele a nesmyslně vyžaduje přímé denní slunce a následné klimatizování nebo nepohodlí.

Roubenkový problém má například nová centrála Apple. Budova sice splňuje všechny přísné certifikáty na fasády a šetření energií, ale stojí na kraji města mezi dálnicemi. Na pozemku vysázeli 15 tisíc stromů, ale nad garáží pro 15 tisíc aut, na kterých bude budova navždy závislá, protože k nim není alternativa. Budova se tedy ekologicky tváří, ale nesplňuje nejjednodušší podmínku ekologické stavby – vhodné místo. Palo Alto má jednu z nejpřísnějších regulací nové výstavby, je možné tu postavit jen rodinný dům, a to na obrovské předepsané minimální velikosti parcely. Velmi nepřekvapivě je výsledkem jedno z nejdražších bydlení na světě. Ale zajímavá je paradoxní situace jeho obyvatel. Ti se považují za ekologické liberály, mají starost o životní prostředí a taky o znevýhodněné menšiny, chudé a imigranty. Blokováním smysluplnější výstavby zároveň dělají všechno pro to, aby nikdo z nich nemohl bydlet ekologičtěji a levněji

Zelená města pro auta

Méně extrémní, ale podobné to je i u nás. Probíhající plán výstavby na brownfieldu v Bubnech kritizují environmentální organizace za příliš pater, ba dokonce i příliš úzké ulice. Ale výška navrhovaných budov a šířka ulice odpovídají okolní zástavbě. A je otázka, jestli by nebylo lepší je ještě zvýšit, protože obrovská prázdná plocha na stanici metra a plánovaného vlakového nádraží je asi nejideálnější stavební pozemek v celé České republice, a jestli ani tady není vhodné místo na kompaktní zástavbu, tak vhodné místo nejspíš neexistuje.

Poznámka

Autoři návrhu v Bubnech jsou Pelčák a partner architekti a Thomas Müller Ivan Reimann Architekten. Můj zaměstnavatel, atelier Jakub Cigler Architekti, pro území navrhl studii v roce 2008, ale jedná se o jiný projekt a hodnocení se týká výtek k současnému, velmi kvalitnímu návrhu.

Zdroj: Autor

U posuzování staveb je dobré se zaměřit na celkové nároky na plochu, ne jen srovnat velikost dvou budov.

Zdroj: Autor

U posuzování staveb je dobré se zaměřit na celkové nároky na plochu, ne jen srovnat velikost dvou budov

Představa o ekologickém rodinném domě a neekologickém městě vznikne, když se zaměříme jen na srovnání dvou budov a zeleně kolem. V tom samozřejmě rodinný dům vyjde lépe než mnohem větší budova ve městě. Ale pro ubytování stejného počtu lidí v rodinných domech potřebujeme násobně víc místa, víc plochy silnic, víc sítí a hlavně vytvoříme prostředí, kde je všechno od sebe tak daleko, že se nelze obejít bez auta. Proto je nešťastné trvat ve městech na obrovských plochách zanedbané zeleně bez valné ekologické hodnoty a regulacemi vytvářet řídce osídlené celky na velkých parcelách. Město, kde každý žije v zeleni, je totiž taky město, kde každý musí všude řídit. 

Nové budovy, i na vhodných místech jsou považované za ekologickou katastrofu. Ale skutečná ekologická katastrofa je spíš stávající jednopodlažní bouda s vstupem do metra na Florenci nebo stovky volných proluk a území nikoho v širším centru každého města. Asi nejabsurdnější je okolí metra Opatov, možná jediné stanice metra na světě, která obsluhuje sběrný dvůr

Nejlepší infrastruktura: ta, kterou nemusíme stavět

Cenu za nejlepší ekologickou budovu posledních dekád by si zasloužila administračka Green Point na Smíchově. Nemá žádné architektonické ambice, ale skvěle zhodnocuje jinak nevyužitelnou plochu uprostřed křížení čtyř- a šestiproudek.

Odpor ke konkrétní stavbě je vzhledem k nízké kvalitě většinové výstavby pochopitelný, ale když se podaří zamezit vzniku jedné budovy ve městě, tak to neznamená, že se nic nepostaví. Postaví, ale za městem, na zelené louce, v menších objemech, ale na větší ploše, na úkor skutečné přírody a vodních toků. Snaha udržovat město zelenější je fajn, ale odpor k novým budovám na jinak vhodných místech může způsobit, že planeta bude trochu hnědější. 

Co stojí městoZdroj: Ekonomika a hustota měst, 2018, Hudeček, Dlouhý, Hnilička, Leňo Cutáková, Leňo. ISBN 978-80-87931-76-9

Náklady na jednotlivé městské struktury

Nejlepší infrastruktura je ta, která se vůbec nemusí postavit. A dobrá zpráva, přesně ty typy městských struktur, které nabízejí nejlepší poměr počtu lidí na stále příjemnou hustotu osídlení, se také ukazují jako nejvýhodnější z hlediska obecních rozpočtů. Nejlevněji vyjde bloková výstavba, údržba stojí 1300 korun na osobu a hektar ročně. V těsném závěsu je historické centrum a sídliště, 1700 Kč a 1900 Kč. Nejhůř vychází satelit, 6000 Kč ročně. Pointa není v zákazu rodinných domů a hromadné sestěhování do věžáků ve městech. Jde spíš o to, jak vrátit nové výstavbě měřítko, strukturu, charakter a přirozenou šetrnost k ploše, která je funkční a oblíbená v té historické. A to lze aplikovat i na rodinné domy, jak je vidět v zahradních městech nebo i některých nových čtvrtích

Dva přístupy ke krajině
Zdroj: Low Impact Development

Stejná kapacita, ale dva různé přístupy ke krajině. Zdroj: Low Impact Development, A Design Manual for Urban Areas, 2010, UACDC, ISBN 978-09-79970-61-0

Jak to může vypadat?

Jestli je tedy pro lepší hospodaření s vodou, chládek, méně emisí a úsporu veřejných peněz potřeba víc budov a lidí na menší ploše, ale nechceme bydlet v mrakodrapech a zároveň potřebujeme vodě nechat maximální plochu volné krajiny, jak by to mělo vypadat? 

Víc Bednára na Finmagu!

Většina nových sídel vzniká už desítky let v místech kdesi mezi přírodou a městem, v prostředí, které ignoruje civilizační odkaz krajiny, a v budovách, které by mohly stát kdekoliv. Zaběhnutý termín je urban sprawl, česky sídelní kaše.

Sto let rozvoje české průmyslově-zemědělské krajiny je velký experiment s dřív nepředstavitelnou prosperitou (jen podle HDP nám je osmkrát lépe) výměnou za rezignaci na to, jak to celé vypadá. Je dobře, že žijeme v bezpečné zemi, ale bylo by asi těžké někoho přesvědčit, že se vyplatí žít a zemřít za logistickou zónou v Čestlicích.

Peter Bednár: Hybaj do polí!

Skvělý příklad je čtvrť Bo01 v Malmö. Maximalizuje zastavěnost, ale nepůsobí bezútěšně, naopak. Velký počet lidí je totiž „zakomponovaný“ do desítek typů obydlí, od bytových domů a řadovek po malé zahradní domky. To všechno často v rámci jednoho bloku. Celkový podíl plošné zeleně je malý, ale mezi domy je spousta stromů, zahrad a miniaturních parků. Maximální koncentrace budov na jedné ploše pak umožnila nechat kus skutečně divoké zeleně na okraji. Orientace jednotlivých bloků vychází z proudění vzduchu a maximalizace stínu v létě a oslunění v zimě. Budovy jsou umístěné tak, aby vytvářely zajímavá místa a výhledy. A mnoho menších budov vytváří různorodost pro všechny věkové kategorie, životní styly a rozpočty.

Bo01 je sice krásné, ale zatím to není standard ani ve Skandinávii. Ale snaha o dokonalost by neměla bránit řešením která jsou dostatečně dobrá. A nemusíme pro ně jezdit do zahraničí. Nejlepší sídliště u nás jsou ta, která navazují na původní zástavbu, například v Ďáblicích. Hustota různých budov je základní předpoklad pro kvalitu prostředí a jeho možnosti zachytávat vodu. 

Má to jen háček. Aby byla větší kompaktnost akceptovaná veřejností, musí budovy vypadat líp. 


Proč to nejde? Čtěte pokračování:

Peter Bednár

Peter Bednár

Peter Bednár je architekt a urbanista v kanceláři Jakub Cigler Architekti. Studoval a pracoval v USA, Holandsku a Číně. Věnuje se převážně plánování městských struktur, krajině a veřejnému prostoru. Jeho práce s různými týmy... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 12 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Petr Vorlíček | 9. 9. 2020 00:17

Pane Jando,
Jako fanda do domů fungujících v souladu s přírodou s vámi rád podiskutuji, a ještě radši, poodkryjete-li mi několik fyzikálních záhad, které které ve vašem domě zajišťují tak zázračné klima...
Můžete prosím uvést, v jaké lokalitě se dům nachází? (Nížina, hory, sever- jih?)
Píšete o klimatu "bez klimatizace", což chápu-li správně znamená, že dům nemá žádnou technologii typu tepelné čerpadlo, rekuperace, zemní registr atd?

Dále - Jak známo, ohřev od prosklených ploch není dán osluněním interiéru, nýbrž sáláním okolí do interieru (které jinak než zatažením rolet nelze eliminivat...)
Zatahujete tedy přes den důsledně okenní rolety?

A pak zbývá záhada záhad největší...
Jak docílíte teploty 21° při venkovní teplotě 38°C přes den (a typických 26 o půlnoci a 20-22 ráno při těchto denních teplotách...)

Nenechte se prosím zmást zdánlivě arogantním nadechem dotazu :-) Jen holt takových staveb znám z reálného dlouhodobého provozu povícero, a tak dobře vím, že lokalit kde by něco takového mohlo skutečně fungovat je jak šafránu, a nejsou to tak úplně lokality pro trvalé bydlení s rodinou...:-)

Když je několik dní pětatřicet, nefunguje stínění ani zatemnění. Setrvalých 35 zkrátka proniká domem skrz naskrz, čím lépe izolovaný je, tím pomaleji,čim více hmotný je, tim pomaleji, ale noční teploty nad 20°C nemají dostatečný dradient na odvod nahromaděného tepla. Lekhý neizolovaný dům teplo sice nenaakumuluje, zato se ohřeje dle venkovní teploty sotva s parhodinovým zpožděním...A lehký dům silně izolovaný zase přetopítectepelnými zisky obyvatel, natož žehlením, vysáváním, televizí, vařením atp...Dům tak s ohkedem na konstrukci (nemá- li chladicí technologii) dokáže takovým teplotám vzdorovat max pár dní, jistě ale ne týden...

A v neposlední řadě - zkusil jste někdy vstoupit do místnosti s teplotou 21°C z venkovní teploty 38°C? To pane regulérně mrznete, a rozhodně takové skokové střídání teplot o 17°C nepřežijete ve zdraví...

(nebudu rozmazávat neekologičnost pálení dřeva, kdy se 99% hmoty dřeva, které mohlo CO2 akumulovat ještě 20 let než se rozloží, přerodí na skleníkové plyny. Je to stejné jako topit plynem, ropou či uhlím - shoří biologický materiál plný uhlíku, jen ve dřevě byly akumulovány skleníkové plyny před stoletím, kdežto v ropě, plynu a uhlí před stovkami milionů let. Kromě nemožnosti bezpracné obnovy ropy, plynu a uhlí v tom tedy velký rozdil není...
Ale beru, dnes pálení dřeva říkáme "využití biomasy", protože jsou na to super dotace, tak můžem přimhouřit oko...:-)
A fakt to neberte ve zlém, jen zkrátka - fyzikální zákony neojebem, ani kdybychom chtěli...:-(
Třeba se jen míjime v pojmech "bez klimatizace" a tak...:-) Jinak palec nahoru!!!

+10
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK