Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Řekni, kde ty prachy jsou

Kupte levný byt, najděte chudé nájemníky, nechejte si posílat státní doplatky, ale vodu a elektřinu neplaťte. Bez práce takhle můžete vydělávat několik let. Následky ponesou jiní. Přinášíme ukázku z reportáže ze severu Čech, kde stále kvete byznys s chudobou. Vyšla v aktuálním magazínu Finmag.

Štefan Varadi nás zve do horního patra bytovky v severočeském Jirkově. Žije tam ve dvoupokojovém bytě s partnerkou a dvěma dětmi. „Omluvte ten nepořádek, budeme se stěhovat,“ komentuje kupky oblečení v pokoji. Člověku je tu zima, i když právě přišel z březnového mrazu.

Desetiletá dcera je ve škole, v jediném teplejším pokoji spí dvouletý chlapec. „Toho nic nevzbudí, nemusíte se bát,“ uklidňuje nás paní Ladičová, Štefanova partnerka. Chvěje se, občas pokašlává. „Jak vypnuli topení, je tu hrozná zima. Děti z toho nastydly a na mě asi taky něco leze. Už se těšíme, až budeme někde, kde je teplo.“

Rodina žije v nájemním bytě dva roky. Kvůli vysokým dluhům malého činžáku odpojil dodavatel energií teplou vodu a topení. Rodina pana Varadiho se rozhodla vystěhovat. Nechce čekat na to, až přestane téct i studená.

Kosa za deset tisíc

Odstěhovat se musejí přesto, že s pomocí sociálních dávek měsíčně platí deset tisíc korun. Podobné nájmy mají i jejich sousedé. V zadluženém domě je celkem čtyřiadvacet bytů.

Pan Varadi má celkem dobrou náladu. Stěhování mu sice dělá starosti, ale spolu s partnerkou se těší na nové bydlení. „Loni ve vedlejším bytě hořelo, zatekla nám sem voda z hašení a k tomu déšť přes střechu,“ ukazuje na mapy na zdech a na chybějící omítku na stropu.

Z ulice K. H. Máchy se mají přesunout jen kousek vedle, z okna ukazují na byt v přízemí vedlejšího domu v sousední ulici. Má vysklená okna obitá dřevěnými deskami, do týdne by ale prý měl dostat nová plastová. Byt je v přízemí, což je s kočárkem praktické: na cestě je třetí dítě a nechat kočár ve společných prostorách tady znamená hned o něj přijít.

Stěhování doprovázejí úslovím raději vyhořet. Vzhledem k nedávnému požáru a tomu, že si někteří nájemníci budou po vypnutí teplé vody přitápět, jak se dá, by průpovídka mohla dostat celkem snadno tragické reálné obrysy.

Jen za energie má jejich dům u ČEZu dluh přes tři sta tisíc korun, vysvětluje Miroslav Rozsypal z Jirkova, který je správcem několika sdružení vlastníků jednotek. Rázný muž ve středních letech tvrdí, že je jen otázkou času, kdy skončí i dodávky studené vody a vchody do domů se nechají zamřížovat. Podle něj je jasné, kdo za situaci může. „Spekulanti sem stěhují lidi ze všech koutů. Vybírají nájem, ale peníze neposílají dál. Smějou se nám do ksichtu,“ říká naštvaně.

Jak to funguje

Na začátku je koupě nemovitosti, v hantýrce realitek „investiční byt“. Pak majitel nastěhuje do bytů přednostně lidi na sociálních dávkách. Ti jediní jsou mu paradoxně schopní zaplatit hodně vysoký nájem, který se pohybuje okolo deseti tisíc korun měsíčně za zchátralý byt. Úřady výši nájmu neřeší.

Byt na severu Čech se dal před pěti lety pořídit za 150 tisíc korun, v současnosti ceny nejsou o moc vyšší. V Chomutově, městě hodinu od Prahy, koupíte 3+1 za 300 tisíc korun, menší a zanedbanější byty i mnohem levněji.

Často si majitelé na koupi půjčí od banky, ručí bytem. Pokud je vlastník střelec a neplatí vůbec nic, jeho výběrčí donese z každého bytu deset tisíc korun měsíčně. Nesplácí úvěr bance, která ho pak pošle do exekuce, byt se prodá v dražbě. Než k tomu dojde, lze vybírat peníze i několik let. Když rodina Králova vlastnila v Chomutově 54 bytů, měsíčně mohla teoreticky inkasovat půl milionu korun. Vynásobte to zhruba pěti lety, tedy krát šedesát – a dostanete slušnou kořistku.

Peníze za prodané byty v dražbě získá v první řadě banka, něco málo zbude na SVJ.

Počet takových bytů v severočeském pásu i jinde v republice jde podle různých odhadů do stovek až tisíců. A všechno platí stát.

Štěnice jsou všude

O pár kilometrů dál, na sídlišti Březenecká v padesátitisícovém Chomutově, stojíme před panelovým domem, kterých jsou ve městě desítky. Tento se vymyká: je v původním stavu, nemá barevnou polystyrenovou fasádu ani plastová okna.

Dvaasedmdesátiletý Miroslav Pácal v něm v roce 2011 koupil byt. Ani ne za půl roku po něm skoupil třicet dalších bytů jediný vlastník. Začal do nich stěhovat jednotlivce i rodiny na sociálních dávkách.

Problémy se objevily vzápětí. Hluk, nepořádek, stále něco rozbitého, od vchodových dveří po žárovky na chodbách, spory mezi sousedy. A také dost nepříjemní nájemníci. „S nábytkem z Německa sem natahali štěnice. Přivezou toho hromadu a nechají to válet všude možně,“ vysvětluje Pácal, který v domě funguje jako údržbář. A chtělo by se říci i jako „policajt“.

Bavíme se o situaci v domě. Mezi jednotlivými větami okřikuje pobíhající děti, odbíhá houknout na nájemníky, s některými vtipkuje poněkud drsnějším stylem. Podle něho už je situace klidnější než dřív, i díky tomu, že byty do správy převzala bytová společnost, a také díky pozornosti městské policie. Hrozbu odpojení energií se podařilo odvrátit.

V ošklivém vchodě s hlučnými konfliktními sousedy moc lidí bydlet nechce. „Kdo mohl, odstěhoval se. Z nás starousedlíků tu zbyla polovina,“ popisuje Pácal. Sám koupil byt asi za 350 tisíc korun, další peníze vrazil do rekonstrukce. „Teď bych za něj dostal maximálně 150 tisíc. Kdo by sem šel bydlet?“

ČERSTVÝ FINMAG

„Čert vem atomovej hřib i trenýrky, tohle je největší věc, do který jsme se pustili. Věřím v nové technologie, decentralizaci a společenské zřízení bez účasti státu,“ říká Roman Týc ze Ztohoven a nyní především z Paralelní Polis.


Tak se to stalo. Z kohoutku neteče voda, v zásuvce není proud. Den. Dva. Týden. Měsíc. Jak přežít? Připrav se, kdo můžeš. Preppeři už se chystají.


Tma na krku, a my ještě ve městě. To není dobré. V podzemí se skrývají poslední skupiny bojovníků Islámského státu a dvě prostovlasé cizinky tu budí pozornost. Markéta Kutilová píše ze syrského Kurdistánu.


Jsou z nás právníci

Stojíme před panelákem na dalším chomutovském sídlišti Zahradní. Na rozdíl od předchozích případů byste nepoznali, že se tady potýkali se spekulantskými byty. Panelák je zateplený, opravený. Scénář tu byl ale podobný. Před pěti lety ČEZ rozprodal byty, ve kterých bydleli jeho bývalí i současní zaměstnanci. Několik jich skoupil jeden majitel a začalo obvyklé kolečko. Nastěhování nájemníků, kteří si nedělali hlavu se sousedským soužitím. Žádné platby za energie nebo do fondu oprav.

„Nejsme na tom tak špatně jako jinde, ale pořád řešíme problémy,“ říká místopředsedkyně SVJ Hana Strolená. Vypočítává zákony, normy a úřední věci, které museli dodržovat. Ze členů SVJ se stali odborníci na právo a vymáhání pohledávek. Díky tomu se jim podařilo situaci ustát.

Byty se nedávno prodaly v exekuční dražbě. Teď se čeká na to, kdy si je kupci převezmou a co bude následovat.

Byl jednou jeden Král

Poslední dva popsané příběhy mají stejného jmenovatele. Byty tam a jinde v Chomutově skoupil podnikatel Josef Král, celkem jich vlastnil čtyřiapadesát. Ve všech panelácích se choval stejně. Jeho výběrčí inkasovala nájmy, on sám nic neplatil. Podle členů SVJ i lidí z radnice používal právnické kličky. Vyhýbal se odpovědnosti, některé byty přepsal na syna či manželku. Podle obchodního rejstříku figuruje v mnoha eseróčkách, zaniklých i živých. Trvalé bydliště má hlášené na úřadě v Jaroměři.

„V Chomutově jsem měl jen deset bytů, zbytek patřil synovi. Nechci se k tomu dál vyjadřovat,“ odpovídá Josef Král na dotazy ohledně obchodu s chudobou. Jeho syn, známý automobilový závodník Josef Král mladší, tvrdí, že všechno řádně platil a nájem nebyl nijak předražený. K dalším otázkám se nevyjádřil. Dnes už byty v Chomutově nemá, rozprodaly se v exekučních dražbách.

Autor je aktivní občan Chomutova, dříve působil jako městský mluvčí

Fotky Milan Štáfek


Zbytek reportáže si můžete přečíst v čerstvém Finmagu. Zamiřte na stánky – anebo si Finmag objednejte přes web. Digitálně nebo v papíru. Jedno číslo nebo předplatné. A pozor: k digitálnímu předplatnému získáváte přístup ke kompletnímu archivu Finmagu.


Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Michal Weinfurtner | 7. 6. 2018 13:33

Kruté podmínky, zima, sociální dávky, samé útrapy a těžký život pro pana Varadiho. Zřejmě právě proto si pořizují třetí dítě, aby jim bylo veseleji.

+20
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Gabriel Pleska | 11. 6. 2018 00:34

„Buďte rádi, že vám ho pán Bůh nedal,“ mluvili jiní lidé, „však sami nemáte co jíst.“ A oni zas říkali: „Když my se najíme, najedlo by se ještě taky naše děťátko, jen kdybychom nějaké měli!“

-8
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK