Brno není (lepší než) New York

Že se v lednu tolik mluvilo o 46. místu Brna v celosvětovém žebříčku měst s nejvyšší kvalitou života zveřejněném na webu Numbeo, to mě těší jako Brňáka a člověka, který napsal a prodává průvodce tímhle svérázným městem. Lokální patriotismus a melouchy stranou: podobné žebříčky jsou krajně problematickou záležitostí a namísto slepého přetiskování si od novinářů zaslouží kritický odstup, minimálně ze tří důvodů.

1. „Kvalita života“ není úhrn srážek

Neexistuje žádný objektivní klíč ke stanovování kvality života. Banální – ale očividně je to nutné připomenout. Ať už si hodnotitelé vyberou seberafinovanější kritéria, vždycky budou odrážet jen jejich osobní představu o tom, jak má takový kvalitní život vypadat, a tím pádem i o tom, kde jsou k němu ideální podmínky.

Konkrétně na Numbeu kvalitu života počítají tak, že do jednoho vzorce hodí kupní sílu obyvatel, kvalitu zdravotnictví, kriminalitu, klima, poměr ceny nemovitostí a příjmů, čas strávený v zácpách a čistotu vody a ovzduší. Vypadne jim hodnota, podle které města seřadí.

Všimněte si, že tam chybí třeba kulturní nabídka – a pak se nemůžete divit, že jsou Londýn a New York až za Brnem. Nebo množství a pestrost restaurací – potom by už Hongkong nemohl zůstat za Kišiněvem. Lidé si zamilovávají města pro genius loci a historické památky – a vida, Řím je sto jedenáct míst za australskou Canberrou, založenou ve dvacátém století.

2. Podezřelá nejsou jen kritéria, ale i zdroje dat a průměrování

Ještě zůstaneme u Numbea. To Londýnu, notoricky zahalenému v mlze, přisuzuje lepší klima než Turínu, Buenos Aires nebo Portu, které přitom leží nedaleko od mnohem lépe hodnoceného Lisabonu. Není divu, že některé indexy nedávají smysl: i když Numbeo určitá data čerpá z ročenky CIA, většinu jich poskytují sami uživatelé, bez ověřitelných zdrojů a bez kontroly.

I kdyby byli sestavovatelé žebříčků nakrásně svědomití, pořád by ve vzduchu visel talebismus „nebroďte se přes řeku, pokud o ní víte jen to, že je v průměru metr hluboká.“ Města se skládají z desítek částí a milionů obyvatel. Nemůžete jedním indexem kriminality podchytit zároveň pražské Staré Město a Hanspaulku, jedním indexem ceny nemovitostí Vinohrady a Prosek. Staten Island je úplně jiný New York než Bronx, Spandau je jiný Berlín než Kreuzberg. S lidmi je to podobné: lesba najde o dost kvalitnější život ve Stockholmu než v saudskoarabském Rijádu, který je v žebříčku o místo výš.

3. Globální žebříčky nenechávají prostor pro pestrost

Ať už si prohlížíte seznam favoritů Numbea, Monoclu nebo Merceru, vždy spatříte stejná města: Melbourne, Portland, Ženevu nebo Toronto. Místa nápadně čistá, spořádaná, plná ambiciózních profesionálů. Města sterilní. Jako by ty žebříčky sestavoval Jan Kalvín po třetím club maté.

Pokud se takovému ideálu chcete jako zastupitel „zaostalé“ metropole přiblížit, pak je cesta jasná: vyhnat z ulic pobudy, podporovat kreativní profese, udržovat město živé, ale ne moc a hlavně tím správným způsobem. Jenže pak už Neapol nezůstane Neapolí, Sarajevo Sarajevem a Marrakéš Marrakéší. Tahle města v žebříčcích propadávají – a přece mají miliony obdivovatelů.

Mimochodem, když jsme u toho počítání příznivců: pokud necháte lidi hlasovat o atraktivitě měst nohama, vyjde vám úplně jiný žebříček. Na jeho vrcholu je pravděpodobně indonéský přístav a průmyslové centrum Batam. O tom jste nejspíš neslyšeli, nicméně počet jeho obyvatel se i tak každý rok zvýší o sedm a půl procenta. Brno sice může nabízet 46. nejkvalitnější život na světě, jenže už čtvrt století populačně stagnuje. To o něm říká víc než jakékoliv jiné skóre.