Jízda z kopce

Zhruba od roku 2002 až do roku 2007 prožívala česká ekonomika éru nebývalého rozkvětu. Rostl hrubý domácí produkt, zisky podniků, kurz koruny, příjmy domácností i ceny akcií na burze. Klesala nezaměstnanost, po většinu času také inflace a úrokové sazby.

Zásluhu na tomto utěšeném vývoji si chtěly přivlastnit všechny politické nuly, které shodou nešťastných okolností byly tou dobou u moci. Ale příznivý hospodářský vývoj nenastal díky politikům: nastal navzdory jim. Proč? Je nutno si uvědomit, co je motorem české prosperity. Kromě ostatních méně významných faktorů je tu jeden podstatný: růst zadlužení.

Mračna se postupně stahují Ano, česká ekonomika funguje na úvěr. Na tom není nic divného ani špatného, úvěr je nutnou podmínkou fungování jakékoli rozvinuté ekonomiky. V českých podmínkách ovšem zaráží jeden podstatný fakt: tempo růstu úvěrů, které je neobvykle vysoké. Nejde přitom o hojně diskutovaný státní dluh, nýbrž o dluhy soukromého sektoru.

Objem úvěrů poskytnutých všem rezidentům ČR (domácnostem i firmám) vzrostl v dubnu 2008 o 24,3 procenta ve srovnání s dubnem předešlého roku. Položka „úvěry na bydlení obyvatelstvu celkem“ vzrostla meziročně o 34,2 procenta, což je zároveň téměř stejné číslo jako míra růstu za posledních pět let! V tomto srovnání rostly objemy nefinančním podnikům téměř želvím tempem 16,1 procenta ve srovnání s dubnem 2007.

Laik žasne, odborník se diví
Všichni ovšem nakonec musejí připustit, že takto rychlé tempo růstu objemu dluhů není udržitelné. Není třeba prorockých schopností, abychom zjistili, že zpomalení je nevyhnutelné.

V sektoru nefinančních firem je už dokonce patrné: číslo 16,1 procenta znamená zpomalení oproti prosinci 2006, kdy objem firemních úvěrů meziročně rostl o heroických 20,9 procenta.

Inteligentní čtenář snadno nahlédne, proč tomu tak bylo: v roce 2006 byly úrokové sazby extrémně nízké jak v korunách, tak v eurech. Měnová expanze umožněná Českou národní bankou i Evropskou centrální bankou táhla hospodářský růst mocnou silou. Bez přehánění lze tvrdit, že česká ekonomika tehdy jela na dvě lokomotivy, jednu z Prahy a druhou z Frankfurtu.

Mezitím té eurové lokomotivě došla pára. Příčinou bylo cyklické zpomalení většiny západoevropských ekonomik. Ekonomika neroste nikdy zcela bez výkyvů: termín „cyklus“ sice není správný z technického hlediska (hospodářský cyklus nemá definovanou ani periodu, ani amplitudu), ale přesto naznačuje, že součástí normálního zdravého vývoje jsou občasné potíže. Ekonomové proto očekávají pokles míry růstu eurozóny v roce 2008 na úroveň jen asi 1,7 procenta.

Česká ekonomika by na tom v roce 2008 ještě měla být relativně dobře. Analytická společnost Next Finance očekává růst ve výši 4,6 procenta, nezaměstnanost na průměrné hladině 5,3 procenta. Nicméně mračna se postupně stahují.
Ekonom Vladimír Pikora upozorňuje na očekávané zpomalení na trhu hypoték a nemovitostí: „Ty nejsilnější ročníky obvykle již hypotéku mají a na trh práce vstupují ročníky stále slabší.“

Kromě toho úrokové sazby z hypoték znatelně vzrostly a mnoho lidí s obavami sleduje vývoj na trhu nemovitostí v zahraničí. Zejména hypoteční krize v USA otevřela mnoha lidem oči: předsudek, že ceny bytů nemohou klesat, vzal za své. Zpráva České národní banky o finanční stabilitě publikovaná v červnu uvádí, že v Praze dosahuje cena tzv. standardního bytu (68 m2) zhruba desetinásobku průměrné roční mzdy. To je číslo, které dokládá existenci bubliny na trhu. A tato bublina musí jednou prasknout.

O tom svědčí vývoj v Estonsku, Lotyšsku a Litvě, kde pouhé zpomalení růstu objemu hypoték mělo za následek prudký pokles cen bytů v prvním čtvrtletí 2008. Ceny bytů v hlavním estonském městě Tallinnu poklesly podle společnosti Knight Frank o 10,7 procenta. Podle jiných zdrojů poklesly meziročně dokonce o 30 procent. Ceny bytů v lotyšské Rize ztratily dvacet procent ve srovnání se stejným obdobím roku 2007.

Až krize udeří, budou se divit Kdy česká (respektive pražská) bublina praskne, nelze přesně předpovědět. Že se tak stane, je ovšem prakticky jisté. Dosavadní masivní růst cen byl jen důsledkem nepřiměřené rychlosti růstu hypotečního trhu. Kromě toho byl uměle přiživován obavami z růstu DPH.

Stavitelé a realitní agenti jsou zatím velmi spokojení a důvěřiví, protože snad nikdo z nich nesleduje statistiky České národní banky, natož pak vývoj na zahraničních trzích. Měli by ovšem vědět, že Česká národní banka uvažuje i možný scénář poklesu cen bytů o 30 procent (a ČNB tuto skutečnost jistě nepublikovala jen tak pro legraci). Až krize udeří, budou se divit.