Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nezodpovědné Česko. Rekordní zadlužování očima expertů

Jiří Hovorka | 25. 9. 2020 | Vstoupit do diskuze – 68 komentářů

Letos kolem 400 miliard, v příštím roce přinejmenším polovina. Jak vážný problém představují rekordní schodky státního rozpočtu? A půjde ještě šlápnout na brzdu?

Nezodpovědné Česko. Rekordní zadlužování očima expertů

Zdroj: Shutterstock

Na letošní rok je schválený deficit 500 miliard korun a i když nakonec bude zřejmě o několik desítek miliard nižší, přesto půjde jednoznačně o rekord v zadlužování státu. Pro příští rok odhady schodku začínají na 200 miliardách korun.

Nejistota spojená s epidemií koronaviru může výrazně snížit příjmy státního rozpočtu. Na tom navíc pracuje i vláda – třeba už zrušila daň z nabytí, což je minus 13 miliard korun ročně, a v plánu je výrazné snížení daní z příjmů zaměstnanců, což připraví státní pokladnu přinejmenším o 70 miliard korun ročně. 

Premiér Andrej Babiš přitom říká, že Česko si další zadlužování může dovolit, protože patří k nejméně zadluženým zemím v EU. Zdůraznil to například při obhajobě mimořádného příspěvku pro důchodce.

Zůstane to tak ale i po letech 2020 a 2021? A dá se čekat, že v dalších letech vláda – ať už bude jakákoli – šlápne na brzdu a zkusí hospodařit opět bez obřích schodků? Půjde to ještě vůbec, když v posledních letech rekordně rostou důchody a rychle rostou i platy ve veřejné sféře? A je na brzdu vůbec potřeba šlapat? Není státní hospodaření na dluh novou normou?

Alena Schillerová

ministryně financí

Alena Schillerová
-52
+
-

Mám pocit, jako by se zapomínalo na jednu důležitou funkci veřejných financí. Tou je stabilizace ekonomiky. A během tak prudkého propadu také funkce redistribuční, která zohledňuje nejen ekonomické, ale i sociální hledisko. Bohužel v České republice je primárním, ne-li výlučným nositelem obou funkcí státní rozpočet. A řadou politických rozhodnutí z něj byly kompenzovány ostatní složky veřejných rozpočtů, které jinak mají značné rezervy. Některé dokonce vytvářejí přebytky i v letošním roce. I proto je letos státní rozpočet v hlubokém deficitu a nelze očekávat, že ho zítra dostaneme do černých čísel.

Ale nelituji. Využili jsme strukturálních přebytků z minulých let a relativně nízké úrovně zadlužení. K fiskálnímu stimulu jsme měli jedinečnou výchozí pozici. Do letošního roku jsme vstoupili jako čtvrtá nejméně zadlužená země EU s dluhem na úrovni okolo 30 % HDP. Vedle toho máme přebytkové zdravotní a sociální pojištění a stejně tak hospodaření krajů, měst a obcí. Máme zdravý bankovní sektor, nízkou nezaměstnanost a mírně přebytkové saldo běžného účtu platební bilance.

Výsledek? Naše výchozí pozice spolu s celou řadou fiskálních a dalších stimulů zajistila, že propad české ekonomiky za první pololetí byl daleko mírnější, než jak všichni odhadovali. Jsem tomu velmi ráda. Nyní se nesmíme prokonsolidovat do druhé vlny recese. Narovinu ale říkám, že povolená stavidla z roku 2020 se již nebudou opakovat.

Eva Zamrazilová

ekonomka, předsedkyně Národní rozpočtové rady

Eva Zamrazilová
+30
+
-

Česko sice patří k nejméně zadluženým zemím Evropy, ale je třeba si uvědomit, že na rozdíl od řady dalších států nemáme dobudovanou klíčovou infrastrukturu. A to nejen v často zmiňované oblasti dopravy, jako je dálniční síť a železniční koridory, o vysokorychlostních tratích ani nemluvě, ale i v oblasti státní správy. Vidět je to nyní například na stavu hygienických stanic a jejich zastaralém a nedostatečném technickém vybavení nebo na pokulhávající digitalizaci úřadů a jejich agend.

Kromě toho však Česko čekají náklady spojené s citelným stárnutím populace – nejde přitom jen o důchodovou reformu, ale i o budoucí nároky na zdravotnictví či sociální služby. Pokud bude místo fiskální obezřetnosti dál pokračovat nastavený trend zvyšování mandatorních výdajů na úkor investic a neuváženého nadměrného zadlužování, jehož jsme s odvoláním na Covid-19 nyní svědky, jednoho dne si situace prudké šlápnutí na brzdu v oblasti veřejných financí tak jako tak vynutí. Není otázkou, zda se tak stane, ale kdy to bude a v jakém rozsahu.

Michal Skořepa

analytik České spořitelny

Michal Skořepa
-3
+
-

Po řadu předchozích let bylo možno s čistým srdcem označovat hospodaření českých vlád za relativně rozumné, přinejmenším v mezinárodním srovnání: pokud se objevovaly hospodářskou situací zjevně nevynucené návrhy na zvýšení výdajů nebo snížení příjmů, šlo většinou o poměrně nízké sumy. Poslední týdny přinesly změnu. Zejména návrh na změnu základny pro výpočet daně ze mzdy, vedoucí ke snížení inkasa této daně o téměř sto miliard korun, z uvedené rozumné tradice zřetelně vybočuje. Ekonomice toto opatření totiž nepomůže: přijde pozdě a nezmění nic na tom, že české domácnosti neutrácejí spíš v důsledku oficiálních zákazů a hygienických zábran než z důvodu nedostatečných příjmů.

Čistě numericky vzato bude dopad plánovaného snížení zdanění příjmů na míru zadlužení českého státu smazán růstem ekonomiky o zhruba čtyři procenta. Toto opatření nám tedy ubere možná až dva roky z času, který ještě máme na řešení dosavadního neudržitelného nastavení českých veřejných financí.

Navíc je otázka, zda si ve světle těchto nehospodárných kroků udržíme dosavadní důvěru investorů. Průměrného držitele státních dluhopisů totiž nezajímá ani tak absolutní výše dluhu, jako spíš chování dlužníka: zda jeví ochotu a schopnost dluh splácet, nebo zda naopak přichází s kroky, které jeho schopnost splácení do budoucna spíš podlamují.

Pokud bychom o důvěru investorů začali přicházet, prodražila by se vládě dluhová služba a možná by se to mohlo projevit i v pomalejším růstu ekonomiky. Případný odchod zahraničních investorů by totiž nejspíš vedl k oslabení kurzu koruny, silnějším inflačním tlakům a přísnější měnové politice.

Helena Horská

hlavní ekonomka Raiffeisenbank a členka KoroNERV-20

Helena Horská
+28
+
-

Jaký bude schodek státního rozpočtu Česka v příštím roce? Kdo ví? Ministryně financí navrhla minus 116 miliard a jedním dechem dodala, že toto číslo je nereálné. Co dodat… Máme to považovat za výzvu k soutěži „Kdo trefí schodek státního rozpočtu?“. A vítěz si bude moci koupit české státní dluhopisy za zvýhodněných podmínek? Hloupý vtip.

Teď vážně: Z makroprognózy ministerstva financí nelze vyčíst plánovaný schodek. Ještě smutnější je prognóza daňových příjmů. Ta nezohledňuje ekonomická i politická rizika, natož chystané výpadky v příjmech rozpočtu v řádek desítek miliard korun. „Tváří se“, jako by tu neprobíhala diskuze nad konečnou podobou návrhu na zrušení superhrubé mzdy a s ním souvisejícím 70- až 90miliardovým výpadkem příjmů. Proto jsem se jako členka Výboru pro rozpočtové prognózy na zasedání 21. září 2020 odmítla k prognóze příjmů vyjádřit. Mé hodnocení předložených čísel se nevešlo ani do jedné ze zákonných škatulek: optimistická, reálná či konzervativní. Prostě je mimo realitu, tedy nereálná, irelevantní k dané situaci a bezpředmětná.

Jaký očekávám schodek státního rozpočtu letos a příští rok? To je jak prognózovat z kávové sedliny. Letos se pokusí vláda vyčerpat vše, co dovolí půlbilionový strop, a to do poslední koruny, i kdyby se příjmy měly vyvíjet příznivěji. Takže sázím na schodek přes 380 miliard korun, ačkoliv by mohl být výrazně nižší i po zohlednění dopadů covid-19. Víme, že se vláda nechystá šetřit. Na rok 2021 plánuje růst výdajů o 2,9 % po letošních 3,8 %.

Na úspory zapomeňme. Naopak stát plánuje další výdajové orgie, protože v absolutním vyjádření i nižší meziroční přírůstek je v miliardách objemnější nárůst výdajů vládních institucí. Vláda neplánuje žádnou stabilizaci veřejných rozpočtů. Rezignuje na konsolidaci veřejných rozpočtů. Ke konci roku 2022 veřejné zadlužení opět začne růst. A není vůbec zřejmé, jak se bude ekonomice dařit příští rok. Jak se bude plnit státní kasa daněmi, které vláda plánuje seškrtat. Navíc není jisté, jak se budou vyvíjet výdaje související s krizí, když vláda chrlí jeden návrh za druhým.

Schodek státní kasy v příštím roce při oživení ekonomiky okolo čtyř procent odhaduji v rozmezí 250 až 400 miliard korun.

Pavel Sobíšek

hlavní ekonom UniCredit Bank

Pavel Sobíšek
+4
+
-

Letošní schodek státního rozpočtu skončí výrazně pod zákonem posvěceným limitem 500 miliard. Většina dotačních a sociálních programů, které byly přijaty v reakci na pandemii koronaviru, bude stát daňové poplatníky o něco méně, než činily pesimistické odhady. Také některé daně se vybírají lépe. To je bezesporu dobrá zpráva. Úleva z ní by ale neměla zastřít otázku, proč si vlastně vláda nechala schválit schodek tak vysoký. K uvedenému limitu by se nepřiblížil ani při nepříznivějších okolnostech.

Odhadnout výši deficitu příštího roku je složitejší než kdy jindy. Co jsou největší neznámé? Makroekonomický vývoj odlišný od prognózy k němu může přidat, nebo z něj ubrat, několik desítek miliard, přesto není hlavní nejistotou. Podobný dopad mohou v kumulaci mít změny zákonů, které jsou v různém stupni projednávání parlamentem. Kde jsou ty časy, kdy návrh státního rozpočtu počítal jen s hotovými změnami legislativy!

Největší paseku ve státním rozpočtu ovšem mohou nadělat politické nápady, které ještě ani nezískaly formu novely zákona, přesto se s nimi potenciálně počítá. Dominantním, i když nikoliv jediným takovým nápadem, je zrušení superhrubé mzdy. To by při jiné parametrizaci mohlo být vcelku nekontroverzním krokem. S očekávaným výpadkem daňových příjmů o 80 až 90 miliard korun (za centrální i lokální rozpočty) se ale spíš jeví jako hazardní čin, který bez rozložení do více let může nejen zásadně prohloubit nerovnováhu veřejných financí, ale také rozkolísat poptávku v celé české ekonomice.

Bez zohlednění změn v superhrubé mzdě vidíme schodek strátního rozpočtu pro rok 2021 nejspíš v intervalu mezi 240 a 300 miliardami.

Petr Bartoň

hlavní ekonom Natland

Petr Bartoň
+34
+
-

Česko není rozpočtově zodpovědné. Deficity jsme měli i v konjunktuře. Vláda navíc zvyšovala skrytý dluh tím, že zvyšovala mandatorní výdaje, které se v konjunktuře neprojevily a zatím zůstaly skryty. Německá vláda oznámila deficit na příští rok ve výši 96 miliard eur. To je v přepočtu na loňský HDP 2,8 %. Podle toho by ten náš v příštím roce musel být 158 miliard Kč. Po započtení nižší daně z příjmů jsme již nyní na 200 miliardách a realita bude ještě horší.

Že rostly důchody nemá žádný vliv na schopnost budoucího návratu k alespoň malým deficitům, když ne k vyrovnaným rozpočtům. A to proto, že důchodový systém je v takovém průšvihu, že to současné zvyšování je opravdu jen třešinkou na dortu.

Anketa

Kdo to řekl nejlíp?

Platy ve veřejné sféře také nebudou největším problémem návratu. A ušetřit ve veřejné sféře není tak těžké, jako ušetřit na důchodech. Důchodce nelze zrušit, úředníky zrušit lze. Paradoxně, čím více jsme jim zvýšili platy, tím více ušetříme za každého zrušeného. Jen někdo musí vymyslet způsob, jak přimět budoucí vlády, aby z veřejného sektoru škrtala tyto úředníky a ne třeba právě pracovníky sociálních služeb.

Hlavní brzdou budoucího návratu k předcovidovým veřejným financím bude „nový normál“, který si teď stát Covidem vytváří. Pod heslem „Budujeme odolnost systému, posilujeme mír“ se budou zdůvodňovat nejen noví úředníci, noví kontroloři a regulátoři, ale také státní budování extra kapacit ve všem, nejen ve zdravotnictví. A vše se bude stát snažit marketingově prodávat tvrzením, že se tím proinvestováváme z krize. Z té krize, kterou nezpůsobil Covid, to byl jen šok; z krize, kterou způsobila státní drakonická omezení hospodářského života.

A na brzdu určitě šlapat musíme. Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly státního proinvestovávání. V konečném důsledku stát nemá nějaký separátní zdroj peněz. O dluhové peníze usiluje na stejném finančním trhu jako soukromí investoři, domovy důchodců a nakonec i romantičtí básníci. To je velký srovnatel. A tak i vláda pocítí pomíjivost přesvědčení feldkuráta Katze „to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou“. Úroková míra z dluhů naroste. Bohužel, ne jen pro vlády.

Jiří Hovorka

Jiří Hovorka

O osobních financích píše od roku 2009. Začínal v Měšci, pak se stejným tématům věnoval v Aktuálně.cz, po sloučení s vydavatelstvím Economia se jeho texty objevovaly i v Hospodářských novinách. Dlouhodobě se věnuje důchodům,... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 68 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 25. 9. 2020 10:38

Škoda, že se nezeptali Juldy... Jeho vědecký nekonečnozadlužismus by se mezi těmi chabými vyjádřeními prostých amatérů vyjímal.

A když tak čtu Alenku, tak si blahořečím, že již delší dobu dělám vše pro to, aby mi to v maximální možné míře mohlo být všechno jedno.

+11
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 29. 9. 2020 13:08

Možnosti nekonečného zadlužování státu není třeba nijak propagovat. To by mohl být pro mnohé lidi velký šok (po té urputné masáži mozků doktrínou fiskální "odpovědnosti") a pro mnohé sladce nevědomé politiky neodolatelné lákadlo. Stačí když o této možnosti budou informováni ti správní lidé a budou ji brát v úvahu ve správný okamžik. A to se myslím daří. :-)

-5
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK