Dlužníci si polepší, nezabavitelná částka roste. Exekuce očima expertů

21. 2. 2020

34 392

Stát chce pomoct dlužníkům navýšením nezabavitelného minima. Pomůže to dlužníkům? A věřitelům? Ptáme se exekutora, v neziskovkách i politiků.

Dlužníci si polepší, nezabavitelná částka roste. Exekuce očima expertů

Na začátku tohoto týdne vláda schválila návrh Ministerstva spravedlnosti, podle kterého zůstane lidem v exekuci a insolvenci víc peněz než dřív. Zvýší se částka, která je pro exekutory tabu. „Cílem návrhu bylo napravit nepříznivý stav, kdy po odečtu zákonných srážek ze mzdy nezbývá dlužníkům dostatek financí na zajištění výživy a bydlení rodiny, a dochází tak k jejich vytlačování na hranici chudoby. Dlužníci tento problém řeší vstupem do šedé ekonomiky, kde vydělávají nepostižitelné příjmy. To se negativně odráží v míře uspokojení věřitelů dlužníka,“ vysvětluje Lucie Machálková z tiskového oddělení Ministerstva spravedlnosti.

Nezabavitelná částka se zatím počítá jako dvě třetiny součtu životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu u nájemního bytu v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel. Od prvního dubna tedy o trochu vyroste díky zvýšení životního minima. Podstatnější změna ale přijde s prázdninami. Od července se bude nezabavitelná částka nově počítat jako tři čtvrtiny zmíněného součtu. Podle jedněch tím lidem v exekuci a osobním bankrotu svítá šance na důstojnější podmínky k životu i možnost vypořádat se s dluhy, věřitelé se naopak obávají, že se pro ně nic nezmění a peníze budou od předlužených osob získávat pořád stejně obtížně. Obě skupiny se ale shodují, že je v systému exekucí a insolvencí potřeba udělat další změny, protože je aktuální nastavení stále nedostačující.

Kalkulačka – nezabavitelná částka 2023

Další kalkulačky

Co si o zvýšení nezabavitelné částky myslí respondenti naší ankety? Jaký dopad bude mít schválený návrh v praxi? Pomůže skutečně lidem v exekuci? A co bude znamenat pro věřitele?

Zvýšení nezabavitelného minima vnímáme pozitivně a souhlasíme s tím. Část dlužníků bude díky tomu motivována přiznávat své skutečné příjmy a vyplatí se jim pracovat legálně. Je ale nutné zmínit, že to rozhodně nesmí být pouze izolované řešení. Vláda musí změnit celý složitý třetinový systém exekučního srážení. Je potřeba dále počítat i s tím, že výsledné menší uspokojení věřitelů ze srážek může vést k většímu využívání například mobiliárních exekucí. Co nejrychleji je také potřeba vyřešit i tzv. chráněný účet, kde by měl dlužník přístup k nezabavitelné minimální částce, k níž se dnes mnohdy vinou exekutory obstavených účtů vůbec nedostane.

Zvýšení nezabavitelného minima jednoznačně vítám, i když jsem přesvědčen, že by bylo vhodnější navázat výpočet na průměrnou mzdu. Nyní se totiž výpočet nezabavitelného minima odvíjí od životního minima a normativních nákladů na bydlení. A vzhledem ke značným dopadům životního minima na celý dávkový systém, dochází k jeho valorizaci jen zřídkakdy.

Pro lidi v exekuci je změna jednoznačným úspěchem, zvláště pro rodiny s dětmi, protože jim reálně zůstane víc. Pro lidi v insolvenci bez ohledu na to, zda ji podali před červnem minulého roku, nebo podle nových pravidel, může změna přinést jisté ohrožení. Díky nižší strhávané částce tak lidé nemusí splatit na konci povinných 30 procent, nebo nedosáhnou ani minimální měsíční splátky.

Fakticky ale o zvýšení nezabavitelné částky nejde, spíše jde o její valorizaci, protože za posledních osm let se zvyšovala jen zcela nepatrně.

Na věřitele má tento krok pochopitelně negativní dopad, na druhou stranu také nezabavitelné minimum nezruším jen proto, že by to bylo pro věřitele nejlepší. Jde o vyvážený stav, kdy dlužník může alespoň trochu důstojně žít, zároveň by ale měl spravedlivě splácet svůj dluh.

Navýšení nezabavitelné částky dlužníkům v exekuci a insolvenci pomůže. Řešení Ministerstva spravedlnosti, které návrh nařízení vlády bohužel neposkytlo k připomínkám, ovšem stále předpokládá, že splácející dlužníci potřebují jíst o čtvrtinu méně než ostatní a na bydlení jejich rodinám stačí méně než jedna místnost. Bylo přitom možné tuto fikci napravit, nikoli jen zvýšit dvě třetiny součtu životního minima a normativních nákladů na tři čtvrtiny. Polepší si ženatí dlužníci a vdané dlužnice s dětmi. Všichni ostatní, kteří někoho vyživují, např. nesezdané páry, registrovaní partneři nebo lidé pečující o rodiče v seniorním věku, zůstanou dál stranou. Věřitelé nemohou na změně prodělat. O co méně dostanou od lidí s vyššími důchody a jinými postižitelnými dávkami, o to více získají od práceschopných dlužníků. A ano, může se stát, že dlužnou částku budou vymáhat déle, zato mají mnohem větší šanci, že ji vůbec vymůžou.

Se zvýšením souhlasím. Exekuce nemá být procházka růžovým sadem, ale nemůže vést k tomu, že se dlužník dostane do situace, kdy ho jedna exekuce dostane do dalších exekucí a existenčních problémů, protože se zbylými finančními prostředky není schopen hradit své běžné závazky a výdaje. Spirála dalších dluhů a sankcí pak logicky vede k tomu, že takový člověk raději pracuje načerno. Věřitel pak stejně nic moc nedostane. Takový stav škodí i společnosti jako celku a státní kase. Je třeba ale připomenout, že lidem se musí vyplatit jít do insolvence a nezůstávat v exekuci. Systém by tedy měl být nastaven tak, ať lidem v insolvenci zůstává víc než v exekuci. Stát by svou aktivitu měl spojit i s důslednějším potíráním práce načerno, pokud nastavuje důstojné podmínky pro legálně pracující lidi s exekucí. Změna znamená, že věřitelé dostanou svoje peníze později. Nicméně to je sanováno tím, že dlužník hradí i úroky z prodlení, které se dnes pohybují okolo deseti procent ročně. Takového zhodnocení peněz nedosáhnete v bance ani ve fondech.

Zvýšení nezabavitelné částky bude mít pro věřitele negativní dopady, neboť povede k jejich nižšímu uspokojení, případně k výraznému prodloužení doby splácení. Na rozdíl od zákonodárců se nedomnívám, že by tato změna dokázala ve větší míře motivovat občany, kteří se dnes vyhýbají splácení a pracují načerno, k návratu do legálního systému. Místo skokového navýšení bychom z tohoto hlediska více uvítali změnu principu výpočtu nezabavitelné částky, která by narůstala úměrně dlužníkovu příjmu. Díky tomu by byl dlužník motivován svůj příjem zvyšovat, na čemž by vydělal on i jeho věřitel.

V důsledku loňského zvýšení nezabavitelné částky došlo u exekucí k poklesu výše srážek ze mzdy v průměru zhruba o čtvrtinu. Lze očekávat, že výrazný pokles způsobí i nově schválené navýšení, odhadem o další třetinu. Výsledkem bude značné prodloužení exekučního řízení a potenciálně i vznik nových dluhových pastí, neboť dluh může v některých případech dlužníkům narůstat rychleji, než bude kvůli nižším srážkám splácen. U dlužníků, jimž kvůli navýšení nebude možné srážet ze mzdy, pak bude nutné přistoupit k jiným exekučním postihům, včetně nuceného prodeje movitého či nemovitého majetku.

Zvýšení jen reaguje na vývoj reálné ekonomiky. Kdyby k němu nedošlo, geometrickou řadou by se rozrostl počet těch, kteří si vydělávají nelegálně. Tomu je třeba zabránit, neboť pak tratí jak dlužník (bez ochrany zákoníku práce), věřitel (peníze jej i exekutora jednoduše obejdou) i stát (neplatí se daně a pojištění). Stejně jak v případě soudních poplatků, je logické udržovat reálnou úroveň i nezabavitelné částky. Ta musí reagovat na strmý růst nájmů a dalších nákladových položek rodinného rozpočtu, jinak jednoznačně nutí povinné dlužníky přesouvat se do oblasti šedé ekonomiky s většinou dlouhodobými nepříznivými důsledky pro všechny strany. Výpočet by měl projít hlubokou revizí tak, aby vždy působil motivačně ve smyslu vyšší příjem znamená i více peněz v peněžence a regionálně reagoval na rostoucí náklady na bydlení. Je také potřeba vést debatu o přednostních a nepřednostních pohledávkách a jejich důsledku pro konstrukci nezabavitelné částky, neboť mnoha dlužníkům v oddlužení zůstane výrazně méně než v exekucích – a proto oddlužení nevyužívají.

Jisté navýšení nezabavitelné částky smysl dává, hlavně kvůli inflaci. Jenže letos stoupne hned třikrát. Na konci roku tak bude meziročně o zhruba 21 procent vyšší. Tempo jejího růstu tedy přibližně sedmkrát převýší tempo inflace. A tak citelný „nadinflační“ nárůst už smysl nedává. Ale tady přece nejde o smysluplnost. Politici ustoupili aktivistickému tlaku, který společnosti sugeruje dojem, že pomalu každý dlužník je oběť systému, zatímco každý věřitel systém zlovolně využívá ku svému prospěchu, na úkor jiných. V podstatě jde o útok na systém. Systém, který je údajně brutální ke slabým a slabý k brutálním. Je to systém stále ještě převážně tržní, takže v nejpodstatnější podstatě jde o útok na trh jako takový. Je to snaha opět o něco víc trh spoutat. Jako se to podařilo na přelomu tisíciletí, kdy po údajně tak „divokých“ 90. letech bylo třeba rozdivočenou dekádu srovnat do latě. Takže vznikl institut soukromého exekutora. Exekutorům se nejprve tleskalo, vždyť zřejmě prvním mediálně sledovaným exekuovaným byl někdejší šéf Novy Vladimír Železný, symbolizující devadesátky jako málokdo jiný. V lačné snaze spoutat trh, jakkoli pochopitelně nedokonalý, devadesátkový, politici dali exekutorům až moc silné pravomoci. Potlesk postupně ustal, když lid viděl, že stát vdechnul život monstru – exekutorovi. Po letech se postupnými korekčními novelami podařilo najít jakousi rovnováhu. Vždyť podle prakticky všech příslušných statistik Eurostatu patří čeští dlužníci k těm vůbec nejspolehlivějším v EU. Tak třeba pouze 2,1 procenta tuzemských domácností v roce 2018 uváděla, že mají obtíže se včasnou platbou účtu za teplo, elektřinu, plyn či vodné a stočné. To je druhý nejnižší podíl v celé EU. Lépe jsou na tom už jen nizozemské domácnosti. Rovnováha, nerovnováha, jde teď zase o útok na systém. Funguje totiž dobře a stále převážně na tržní bázi. „Vladimírem Železným“ dneška jsou tudíž věřitelé. Až příliš prudké navýšení nezabavitelné částky je jednou z cest, jak jejich postavení oslabit, jak vnést do systému morální hazard a celý jej tak oslabit.

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase... Více

Další články autora