Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Sežere nám inflace úspory?

Jak co nejlépe chránit peníze před nenažranou inflací? A je šance, že úrokové sazby konzervativních finančních produktů v dohledné době pokryjí růst spotřebitelských cen?

Drobní střadatelé a konzervativní bankovní klienti mají smůlu. Jejich úspory ve slamníku i na běžných účtech ztrácejí na hodnotě, navíc stále rychlejším tempem. Inflace se drží nad očekáváním trhu i centrálních bankéřů. Podle Českého statistického úřadu se v květnu v meziročním srovnání pohybovala na hranici 2,9 procenta. Za vyšší mírou indexu spotřebitelských cen je podle analytiků především zdražení potravin, alkoholu, ale také energií a nájmů.

Čekat nebo riskovat

Ekonomové se většinou shodnou, že v dohledné době by už inflace neměla růst. Postupně by se podle nich měla začít přibližovat dvouprocentní hranici, na kterou také – zatím dost neúspěšně – cílí Česká národní banka. Ani to ale nebude stačit k tomu, aby vám peníze v bance neztrácely na hodnotě. 

Inflace je zpět!

Další šikovné grafy základních makroekonomických ukazatelů, třeba nezaměstnanost, HDP, průměrné mzdy, hledejte na Peníze.cz v sekci Makroekonomika.

V podstatě tak budete mít dvě možnosti, zvolit si některý z dlouhodobějších bezpečných finančních produktů (např. víceleté termínované vklady, stavební spoření, státní protiinflační dluhopisy), se kterým budete muset peníze na několik let odložit, nebo jít s kůží na trh a začít investovat alespoň do vyvážených podílových fondů nebo nemovitostních fondů, kde však už máte riziko, že vám celková hodnota majetku může i poklesnout.

Jak se na trable s inflací dívají lidé z finančního trhu? Proč se pořád drží tak vysoko? Jak by si před ní měli lidé chránit uspořené peníze? A je šance, že se k sobě v dohledné době inflace a úrokové sazby konzervativních finančních produktů přiblíží?

Miloš Filip

ředitel oddělení produktů a marketingu Generali Investments

Miloš Filip
-6
+
-

Nejjednodušší recept je začít investovat. Úrokové sazby, které ČNB zvyšovala v posledních letech, znovuotevřely českým investorům příležitost konzervativně investovat své úspory do peněžních i dluhopisových fondů. Vybrané konzervativní dluhopisové fondy mohou v současnosti přinášet roční čisté výnosy někde okolo dvou až tří procent.

Aktuální výše inflace v Česku se přiblížila třem procentům. Ochránit hodnotu hotovostních úspor, ale i peněz v bankách na krátkodobých depozitech není s ohledem na toto číslo reálné. Jádrovou inflaci drží v posledních čtvrtletích nahoře zejména růst cen potravin, alkoholu, ale i mzdové tlaky. Prostor pro růst depozitních sazeb blíž k úrovni inflace nevidím. Současné inflační tlaky by měly podle našich analytiků jen postupně zmírňovat.


Pavel Hejzlar

produktový manažer Wüstenrot

Pavel Hejzlar
-6
+
-

Aktuálně výše meziroční inflace dosahuje téměř ke třem procentům. Mezi klíčovými faktory, které letos generují inflaci, jsou především náklady na bydlení. V nejbližších měsících by měla inflace začít pozvolna klesat a přibližovat se ke dvouprocentnímu cíli ČNB, kde by se měla dlouhodobě pohybovat. To není nejpříznivější zpráva pro peníze na spořicích účtech a termínovaných vkladech. Jediným bezrizikovým produktem, který v současnosti poráží inflaci, je stavební spoření, pokud klient spoří šest let. Ve skutečnosti většina lidí dopady inflace na své úspory neřeší vůbec, protože téměř polovina vkladů domácností v bankách leží na neúročených běžných účtech. Proto bych spořicí účty a termínované vklady rozhodně nezatracoval, i když v tuto chvíli boj s inflací prohrávají.

Pokud využiju spořicí účet nebo termínovaný vklad pro uložení peněz, které chci za dva roky použít na nákup auta či investici do bydlení, jsou pro mne důležité i další faktory než jen výnos. Podstatnější je dostupnost úspor v okamžiku potřeby a především jistota, že neklesne nominální hodnota vložených peněz, jako se to může stát u podílových fondů či cenných papírů.


Michal Brožka

hlavní ekonom Cyrrus a lektor Unicorn College

Michal Brožka
+4
+
-

Inflace je ve většině ekonomik spíše nízká. A jako by to nestačilo, nízko jsou i inflační očekávání. Úroveň sazeb kolem dvou procent tak jako u nás je v rámci EU v současnosti těžký nadstandard. Úrokové sazby v eurozóně jsou pořád v záporu. No a dalším faktem je přebytek peněz v českých bankách, díky kterému nemají potřebu tlačit sazby výš. A to se asi jen tak nezmění. Takže pokud chceme inflaci překonat, standardní produkty peněžního trhu tím nejlepším nástrojem nebudou. Vládní dluhopisy jsou se současnou podobou inverze výnosové křivky pro účel překonání inflace nepoužitelné. Výjimkou jsou dluhopisy navázané na inflaci. No a jinak nezbývá než se vrhnout do korporátních dluhopisů, akcií nebo různých strukturovaných cenných papírů. Anebo úplně mimo finanční trh.


Jana Mücková

ekonomka Bondster

Jana Mücková
0
+
-

Úroky konzervativních finančních produktů a inflace se jen tak rychle nepřiblíží. I když inflace by už výrazněji přes tři procenta vylézt neměla, banky nejsou příliš motivovány úroky zvedat, protože jsou přeplněné penězi. V nabídce termínovaných vkladů sice naleznete sazby okolo tří procent, na tento úrok se ale reálně nedosáhnete, protože je vázán mnoha podmínkami. Nejvyšší sazby termínovaných produktů se pohybují mírně nad dvěma procenty. Pokud budeme do konzervativních finančních produktů počítat i státní dluhopisy vyspělých zemí, tak na nich vyděláme ještě méně než na termínovaném vkladu. Pro konzervativní investory tak vyhlídky na vyšší úroky z vkladů nejsou nikterak růžové. Pokud chtějí vyšší výnos musí podstoupit vyšší riziko nebo zvolit alternativní způsoby investování.


Jaroslav Kropáček

manažer investičních produktů České spořitelny

Jaroslav Kropáček
-7
+
-

I když aktuální výše úrokových sazeb dává na rozdíl do několika posledních let zajímavější potenciál pro zhodnocení i konzervativnějším investičním nástrojům, např. dluhopisům, dlouhodobě porážet výši inflace asi ještě úplně nedokážou. Proto se domnívám, pokud by chtěl klient dlouhodobě překonávat inflaci, je optimálním řešením smíšený podílový fond s konzervativní až vyváženou investiční strategií. V ideálním případě by investiční strategie fondu měla mít možnost pružně reagovat na tržní vývoj a přizpůsobovat mu poměr jednotlivých složek portfolia ve prospěch možného výnosu.

Samozřejmě je nutné dodat, že vliv na finální investiční řešení má mnoho faktorů, jako jsou znalosti a zkušenosti klienta, jeho finanční zázemí, jeho cíle, požadavky na likviditu, očekávání výnosu a především jeho vztah k riziku.


Vladimír Weiss

finanční poradce Partners

Vladimír Weiss
+5
+
-

Z krátkodobého úhlu pohledu (1 až 2 roky) inflace nepředstavuje zásadní problém. Většinou ji ani nezpozorujeme. Ovšem pro dlouhodobého investora se jedná o hlavního nepřítele. Pokud budeme uvažovat průměrnou inflaci ve výši 2,5 procenta ročně, znehodnotí dnešní jednu korunu o 22 procent po 10 letech, o 39 procent po 20 letech a o 52 procent po 30 letech. Jinými slovy si za stejnou korunu pořídíte po 10 letech o 22 procent, po 20 letech o 39 procent a po 30 letech o 52 procent méně zboží a služeb než dnes.

Z dlouhodobého hlediska (10 let a více) jsou nejspolehlivějším uchovatelem hodnoty/bojovníkem proti inflaci takzvaná majetková aktiva – akcie a nemovitosti. Z toho plyne, že pokud se někdo připravuje například na důchodový věk, měl by hlavně investovat do rozumně nastaveného akciového a nemovitostního portfolia.

Bankovní depozita (běžné, spořicí účty, termínované vklady, stavební spoření apod.) bohužel z dlouhodobého pohledu za inflací vždy o něco zaostávají. To platí i pro řadu státních dluhopisů s výjimkou těch, jejichž kupon je navázán na inflaci (jako u nedávno emitovaných protiinflačních dluhopisů).


Petr Dufek

analytik ČSOB

Petr Dufek
+1
+
-

Najít spolehlivou, a ještě lépe bezrizikovou investici, která navíc pokryje českou skoro tříprocentní inflaci, není lehká úloha. Zvlášť v době, kdy naše centrální banka drží úrokové sazby pod inflací a ta evropská dokonce v záporu. Když k tomu připočteme rostoucí obavy finančních trhů z možné blížící se recese, které se odrážejí v rekordních cenách dluhopisů, není mezi nízkorizikovými aktivy moc co vybírat.

Investice, které snadno vykryjí inflaci, se tak zvýšenému riziku vlastně ani vyhnout nemohou. Kdo už maximalizoval potenciální výnosy u státem podporovaných produktů, jako je penzijní nebo stavební spoření, musí trochu zariskovat, pokud se chce ochránit před inflací. Číslem, které je ovšem jen průměrem, a tudíž pro každého vlastně jiné. A současně veličinou, která nedávno už kulminovala a bude směřovat postupně k hranici dvou procent, takže i zmíněná úroveň ochrany úspor bude zase jinde.

Ať chceme nebo nechceme, možnost investovat a zhodnocovat úspory je přímo či nepřímo limitovaná politikou centrálních bank. Tedy institucí, které svojí politikou dlouhodobě – třeba i neúmyslně – zvýhodňují dlužníky před střadateli.


Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Czech Fund

Lukáš Kovanda
+42
+
-

Anketa

Koho byste si vybrali jako parťáka do souboje s inflací?

Konzervativní finanční produkty nepokryjí inflaci, protože Západ se lapil do pasti dluhu. A to přitom levice tvrdí, že dluh by mohl a měl být ještě vyšší. Prý by se tak vyřešily četné sociální problémy. Jedná se o nepochopení elementární ekonomie a sociálních daností. Od poslední krize před deseti lety dluh dál mohutně nabobtnal. Už minulá krize přitom byla „krizí z dluhu“. Dluhu je v ekonomice tolik, že výraznější zvýšení úrokových sazeb je nemyslitelné. Tak to ale oficiálně nikdo neřekne. Hlavní podíl na dlouhodobém poklesu úrokových sazeb má měnová politika centrálních bank. Empiricky to dokládají například ekonomové Banky pro mezinárodní platby v Basileji. Ti jako jedni z mála před pastí dluhu varují.

Centrální banky jsou vynalézavé ve zdůvodňování nutnosti snížit úroky a držet je tam. Svého času hrozily deflací a udělaly z ní daleko větší hrozbu, než jakou ve skutečnosti je. V zájmové koalici s vládami vytvářejí prostředí mrtvolně nízkých úroků, a tím pádem také kulturu dluhu. Ta Západ rozleptává, politicky jej polarizuje, způsobuje, že uvážlivé spoření, odpovědnost a hospodárnost se nevyplácejí. Potlačuje mechanismus zisku a ztráty, vede k přežívání předlužených zombie firem, které měly dávno z byznysu odejít, hubí podněty k investicím, inovacím a růstu produktivity. Je jasné, že dluh dlouhodobě nemůže růst rychleji než daná ekonomika.

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 113 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Capouch | 21. 6. 2019 08:26

Přitom jsme si to vyzkoušeli už před 200 lety.
Znovu přidávám odkaz na asi nejlepší národohospodářský článek, který jsme kdy četl:

http://www.bastiat.kvalitne.cz/Inflace%20ve%20francii.htm

"Hlasitě se pak volá po dalším vydávání papíru stejně, jako si opilec poroučí další rundu. Nové emise ovšem pouze zvýší existující zlo. Kapitalisté jsou stále neochotnější vyslat svoje peníze na tak pochybné moře. Stále více pracujících všech druhů přichází o svá zaměstnání, emise za emisí nepřináší žádnou spásu mimo dočasných stimulů, které ve výsledku jen prohlubují chorobu. Zkouší se to nejvynalézavější obcházení přirozených zákonů financí, které ti nejdůvtipnější teoretikové dokáží vymyslet – ale vše marně: žádná brilantní „samoregulační“ či „interkonvertibilní“ schémata nefungují tak, jak se od nich očekává. Všichni rozumní lidé ztratili důvěru a všichni čekají, jak se věci dále vyvinou, stagnace je stále horší. Nakonec nastane kolaps a návrat k tomu stavu věcí, který dává něco jako jistotu v odměňování kapitálu a práce. Potom, a teprve potom, nastane počátek nového období prosperity.

Stejně závislý na zákonu příčiny a následku je i morální vývoj. Z inflace papíru se zrodila třída spekulantů, a v kompletní nejistotě ohledně budoucnosti se veškerý obchod stal hazardní hrou a ze všech obchodníků se stali hazardní hráči. Rychlý růst této třídy se z městských center šířil i do těch nejodlehlejších koutů venkova. Místo spokojenosti s legitimním výnosem se objevila vášeň pro mimořádně vysoké zisky. Pak, jak se hodnoty stávaly čím dál nejistější, mizela motivace pro opatrnost a šetrnost, ale narůstala motivace pro okamžité výdaje a užívání si v současném okamžiku. Tak se z národa vytratila šetrnost. V této mánii, po současných radostech na úkor opatření pro budoucnost, byly zárodky nového nárůstu neřádstva: luxus, nesmyslný a extravagantní, se šířil jako móda. Aby byl nakrmen, objevily se podvody ve velkém měřítku a korupce mezi úředníky a lidmi těšícími se důvěře veřejnosti. Zatímco muži zaváděli tuto módu v soukromých a veřejných záležitostech, ženy zavedly módu extravagance v oblékání a životním stylu, která dodala další podněty pro korupci. Důvěra v morální důvody a dobré úmysly se vytratila. Národní hrdost zůstala fikcí vzývanou pouze pokrytci. Vlastenectví bylo pohlceno cynismem.

+19
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 21. 6. 2019 13:38

Jasně stát může za to, že Vám nezbývají peníze. :-) Neschopní si vždy nějakého viníka najdou. :-)

-17
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK