Očima expertů: Stavebko, penzijko, pojištění. Co by měl stát podporovat?

Čas od času se objevují názory, že už není potřeba státní podpora u stavebního spoření, protože jde o relikt minulosti. Svůj účel prý už stavebko úspěšně splnilo, dál můžou s financováním bydlení pomáhat jenom banky.

V souvislosti se státní podporou penzijních investičních produktů (penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření) zase zaznívají výhrady, že by stát neměl zvýhodňovat (ať už finančními příspěvky nebo daňovými odpočty) jeden jediný produkt, když si lidé můžou na penzi odkládat úplně stejně do akcií, podílových fondů nebo jiných nástrojů finančního trhu. Proč tedy nepodporovat také je?

Kritikům státní podpory neuniká ani investiční životní pojištění. Podle mnohých komplikovaný a nedostatečně transparentní produkt s pošramocenou pověstí a krátkou životností, který navíc svým způsobem supluje už existující podporu při zajišťování se na penzi.

Češi na státní podporu slyší. A do produktů, ke kterým stát přihazuje nějaké ty korunky navíc, pravidelně ukládají peníze. Zpravidla se jedná o jediné produkty, ve kterých si tvoří finanční rezervu. Manipulace s výší státní podpory (ať už směrem nahoru, nebo dolu) je tak činnost, u které jednoznačně platí – dvakrát měř, jednou řež.

Co myslí odborníci? Jaké finanční produkty si státní podporu zaslouží a které by na ni naopak neměly mít nárok?  

Aleš Poklop

prezident Asociace penzijních společností ČR 

Stát by měl příspěvkem nebo daňovou úlevou podporovat činnosti, které lidem pomáhají udržet kvalitu života i v době, kdy přestanou být pracovně aktivní. Víme, že v budoucnu lidé v důchodovém věku pouze se státní penzí nevystačí, už dnes je pokles kvality života výrazný. Motivace pro investování nebo spoření na stáří je důležitá proto, že lidé mají tendenci věci odkládat. Motivace ve formě státního příspěvku nebo daňové úlevy, kterou je možné čerpat okamžitě, hraje klíčovou roli, aby lidé prostě začali. A víme, že jak jednou začnou, už je z poloviny vyhráno.

Penzijní spoření je dnes jediný produkt, který je přímo určený pro vylepšení životní úrovně ve stáří, slouží široké veřejnosti, je jednoduchý a přehledný. Z mého pohledu by si zasloužil vyšší státní podporu. Ovšem také investice do vlastního bydlení je jeden ze způsobů, jak si kvalitu života v důchodu vylepšit, i sem podle mě státní podpora patří. Netvrdím, že si podporu zaslouží jenom penzijní a stavební spoření, stát by měl mít ale vždy na mysli, jestli podporovaný produkt pomáhá lidem zlepšovat kvalitu života v penzijním věku, a také zvolit vhodnou míru regulace, protože když do něj dává své peníze, měl by mít kontrolu nad jeho fungováním.

---

Petr Fejtek

šéfredaktor Profi Poradenství & Finance

Státní příspěvky byly zavedeny jako nutná marketingová služba – aby nalákaly klienty. Což se fakticky podařilo. Snad měly být nastaveny v závislosti na inflaci (nemusel by se snižovat například ten na stavebko), ale to není rozhodující, bylo nutné zachovat srozumitelnost. Stavebko stále plní svou roli, aniž by fiskál nadměrně krvácel. U třetího pilíře by to chtělo nějaký posun, u životního pojištění je to vůbec podivné (víme, jak lobbisticky to tenkrát vzniklo).

Žijeme holt v levicové zemi s nizounkou finanční gramotností obyvatelstva. Příspěvek daný částkou je maximálně srozumitelný. Optimální by bylo zavedení „amerického“ daňového režimu – kdy jakékoli dlouhodobé investice mají ne odpuštěnou, ale jen odloženou daň z výnosů (do doby čerpání, tedy prodeje aktiva). K tomu pak třeba nastavit úplné prominutí daně při čerpání formou renty – jak to už máme u doplňkového penzijního spoření při volbě renty alespoň na deset let. A ještě třeba s nějakým příplatkem či garancí, kdyby klient zvolil doživotní anuitu. Takové systémové řešení by ovšem chtělo skutečnou reformu, která by vlastně řešila i „druhý pilíř“.

---

Lukáš Urbánek

finanční poradce Partners

Nejsem zastánce státních příspěvků a benefitů, ale musím přiznat, že přiměly řadu lidí odkládat peníze bokem a vytvářet si dlouhodobé rezervy. Stavební spoření a penzijní připojištění bývá mnohdy jediná část portfolia běžných klientů, kde si vytvářejí rezervy. To, že se z dlouhodobého pohledu jedná o neefektivní spoření, je věc druhá. Jestli by stát měl nějakou oblast více podporovat, jsou to penzijní nástroje. Budoucí nízký důchod se týká celé populace bez rozdílu. Bohužel u mladých není důležité, jestli dostanou od státu příspěvek ve výši 23 procent z vkladu nebo 30 procent, ale to, jestli jejich investiční strategie přinese procenta dvě, nebo tři, případně čtyři. Stát by se tedy měl hlavně zaměřit na šíření finanční gramotnosti a vzdělávání v oblasti finančních trhů a investičního rozhodování. Pak si bude moci každý sám spočítat, co je pro něj výhodné a co už ne. Pak budou všichni vědět, že doplňkové penzijní spoření se státním příspěvkem je fajn, že dynamická strategie na dlouhou dobu je bezpečnější a naopak, ale také že je potřeba portfolio diverzifikovat a nespoléhat se pouze na jedno aktivum. 

---

Aleš Krejdl

ředitel Útvaru produktového managementu životního pojištění České pojišťovny

Pokud chce stát dosáhnout toho, aby byli lidé zodpovědnější a mysleli na budoucnost, má podpora investičního životního pojištění své opodstatnění. Díky němu mají lidé možnost vytvářet rezervu na stáří, kterou po skončení pojištění mohou použít pro zachování životního standardu i po odchodu do penze.

Životní pojištění by ale nemělo obsahovat pouze státem podporovanou investiční složku, ale také pojištění rizik, která mohou člověka postihnout. Vážné nemoci či úrazy přinášejí ztrátu příjmu a vysoké náklady na léčbu. Stát sice poskytuje řadu dávek, které mohou pomoci, ale jejich výše je nedostatečná, aby si postižený a jeho rodina mohli zachovat dosavadní životní úroveň a dovolit si kvalitní rekonvalescenci. Dobře nastavené životní pojištění poskytne jistotu, že se lidé budou moci soustředit na léčbu a nebudou řešit existenční potíže. Bylo by zajímavé, kdyby se podpora státu, respektive daňová uznatelnost, rozšířila na pojištění rizik s dlouhodobými dopady, jako jsou například trvalé následky úrazu, invalidita nebo ztráta soběstačnosti.

---

Jaroslav Vostatek

ekonom a pedagog

Česko podporuje finanční produkty už jejich osvobozením od DPH. V řadě zemí přitom mají náhradní zdanění za DPH, například daně z pojištění, sektorové daně z mezd a podobně.

Pokud některý stát podporuje vybrané finanční produkty (například starobní pojištění), dělá to obvykle ve smysluplné podobě. Náš systém je ale protiústavní: podpora je diferencována podle produktů, poskytovatelů a klientů (a jejich zaměstnavatelů). Navíc je státní podpora nejvyšší na světě, což přispívá k tomu, že marže finančních společností jsou jedny z nejvyšších na světě. Nejvyšší podporu u nás mají „monopolizovanou“ penzijní společnosti – to je světový unikát, přitom tyto instituce jsou zbytečné: při existenci investičních fondů, pojišťoven a bank. Stejně je tomu se stavebními spořitelnami; nepovinnou kombinaci spoření a úvěru mohou prodávat univerzální banky.

Dvěma základními „normálními“ formami státní podpory ve světě je systém odložené daně z příjmů (EET) a systém osvobození výnosů od daně z příjmů (TEE, Roth).

Státní podpora finančních produktů nezvyšuje objem úspor či investic, slouží jen k daňové optimalizaci příjmů střední třídy. Celé je to jen (zatraceně drahá) komedie plná omylů.

---

Tomáš Kořínek

předseda představenstva Českomoravské stavební spořitelny

O efektivitě či neefektivitě státní podpory jednotlivých finančních produktů se napsalo už dost. Vzhledem k mému zaměření se budu věnovat části otázky, která se týká stavebního spoření. Zkusím na pár číslech ukázat, jak konkrétně funguje podpora bydlení. Efektivita státní podpory stavebního spoření je v současnosti nejvyšší v historii. Státní podpora klesla a loni dosáhla necelých čtyř miliard korun, naopak zájem o úvěry roste, stavební spořitelny poskytly půjčky za víc než 55 miliard, což bylo nejvíc za posledních sedm let. Na každou korunu poskytnutou státem tedy připadne zhruba 14 korun ve formě úvěru poskytnutého stavební spořitelnou, před deseti lety to bylo pouze kolem 5 korun. Stát tak efektivně investuje do bydlení, navíc se mu peníze vracejí násobně, například na dani z přidané hodnoty související se stavebními pracemi. Stavební spoření je dlouhodobě nejsmysluplnější v době rostoucích úrokových sazeb. Takové období nastává právě nyní a význam stavebních spořitelen proto znovu poroste. A na tom bude vydělávat i stát.

Tomáš Pajonk

předseda Svobodných

Svobodní jsou dlouhodobě proti tomu, aby stát na finančním trhu cokoliv podporoval nebo dotoval. Některé produkty jsou dnes naprosto nelogicky zvýhodňované oproti jiným, což křiví trh a motivuje lidi investovat tam, kam by za normálních okolností nedali ani korunu. Místo podpory bychom chtěli snížit či úplně zrušit daň z příjmu a nechat lidem víc peněz, které mohli investovat podle vlastního uvážení. Opět před sebou máme problém, že stát vlastně moc neví, co by měl podporovat. Vybere od vás peníze a ty potom přesměruje tam, kde mu to přijde rozumné. Takové rozhodnutí by mělo probíhat na úrovni jednotlivce, ne státu. Každý má koneckonců jiné preference. Navíc, stavební a penzijní připojištění bude jistě fungovat i bez státního příspěvku, jenom už nebude protežované například vůči investicím do fondů či komodit.

---

Marcel Homolka

generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny

Zásadním úkolem nové vlády by mělo být zvýšit objem soukromých úspor a snížit závislost obyvatel na průběžném systému. Doporučuje nám to i OECD. Lidé si nyní spoří na penzi pouze 2,5 procenta mzdy. V důchodu pak 96 procent příjmu důchodců pochází z penze vyplácené státem.

Systém státní podpory je tedy správná cesta. Klient potřebuje přímou motivaci spořit. Reálná data ze Slovenska, Polska nebo Rumunska ukazují, že s klesající mírou státní podpory klesá zájem klientů o spoření ve třetím pilíři. Nicméně, podmínka v podobě státní podpory je nutná, nikoliv dostačující. Pokud chceme mít kvalitní penzijní systém, měli bychom pozorně číst i další doporučení OECD:

• Zavést povinný příspěvek zaměstnavatele na důchodové spoření. (2-4 procenta hrubé mzdy zaměstnance)
• Zavést pro OSVČ stejný režim daňové úlevy na penzijní spoření, jako mají zaměstnanci.
• Pro mladé lidi zavést povinnost vstupu do třetího pilíře (tzv. automatic enrolment s možností opt out).

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Cyrrus

Nejdůležitější „produkt“, který bychom měli podporovat, je zisk zahraničních vlastníků působících v Česku. Na dividendách nám unikají stamiliardy ročně. Výsledek je, že objem peněz, za které se v Česku reálně „žije“ a za které se tedy platí veškerá naše spotřeba a investice, představuje pouze zhruba 94 procent hrubého domácího produktu. Tedy všeho toho, co se na našem území ročně vyprodukuje. Pokud bychom uměli podpořit produkt jménem „zisk zahraničních vlastníků“ tak, aby tady v co nejvyšší možné míře zůstával, všichni bychom znatelně bohatli. Veškerá státní podpora různých finančních produktů pro drobnou klientelu ať je zároveň s tím klidně zrušena.

Jak na to? To už jsme slyšeli tisíckrát: zlepšit silniční, železniční i digitální infrastrukturu, usnadnit rozjezd podnikání, ale i případný bankrot, vytvořit podmínky pro mobilizaci a případnou zahraniční expanzi domácího kapitálu, vytvořit podmínky pro spolupráci vysokých škol a firem, poskytovat granty na skutečný výzkum s hmatatelnými výsledky, a ne na plané teoretizování. A už neoslabovat zbytečně korunu a nepřijímat euro, dokud nebudeme Západu ekonomicky mnohem blíž. Musíme prostě přestat být levnou montovnou. Nikdo jiný než my pro to nic, protože všem kolem to vlastně celkem vyhovuje.