Očima expertů: Černí pasažéři NATO

Spojené státy americké kritizují spojence ze Severoatlantické aliance, že nedodržují závazek, podle kterého mají vydávat minimálně dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu země. Země Evropské unie ale v roce 2016 dávaly na obranu v průměru 1,4 procenta. Česko patří k těm, kteří průměr táhnou dolů, dáváme jen jedno procento. Nutno dodat, že stanovený limit překročilo jen pět států NATO – USA, Řecko, Estonsko, Velká Británie a Polsko.

Donald Trump je při hodnocení výdajů na armádu ještě tvrdší než jeho prezidentští předchůdci. Ostatně už v předvolební kampani hovořil o NATO jako o zastaralé instituci, ve které všichni spoléhají na Ameriku. Země, které nedodržují stanovený limit, pak označil za černé pasažéry, za které by se v případě nouze Spojené státy nemusely tak horlivě angažovat.

Podle českého ministra obrany Martina Stropnického je reálné, aby se Česko ke dvěma procentům HDP přiblížilo kolem roku 2025. Kritici ale upozorňují, že výdaje na armádní rozpočet sice pomalu rostou, nejde prý ale o efektivně vynaložené prostředky, které by se utrácely podle jasné koncepce.

Co si o závazku zemí NATO vydávat alespoň dvě procenta HDP na obranu země myslí politici, ekonomové a vojáci? Jsme v Severoatlantické alianci opravdu černí pasažéři? Je pro nás reálné výdaje na armádu zdvojnásobit? Za jak dlouho? A půjde o účelně vynaložené peníze?

Michal Berg

podnikatel, místopředseda Zelených

Je jasné, že Česko by nemělo být černým pasažérem NATO a mělo by dodržovat své závazky. Není ale čas přehodnotit, co všechno se jako výdaj na obranu vlastně počítá? Doba se mění, přicházejí nové hrozby – hybridní válka, propaganda, která radikalizuje některé části obyvatelstva, nebo přímé snahy o ovlivňování voleb. Proto bychom uvítali, pokud by tuto situaci aliance reflektovala a mezi výdaje na obranu zahrnovala i boj proti novým hrozbám. Tam jistě patří kybernetická bezpečnost na všech úrovních, ale také obrana proti propagandě a radikalizaci. Nejvýhodnější obranou proti nim je kvalitní občanské vzdělávání a mediální gramotnost, i výdaje na ně by se tedy měly brát jako výdaje na obranu. Spolu s tím je samozřejmě nutné výdaje na „tradiční“ formy obrany podrobit pečlivé kontrole a transparentnosti, která zabrání plýtvání.

---

Pavel Telička

europoslanec

Jsem přesvědčený, ze dnešní geopolitika představuje pro Česko a naše spojence taková rizika a do jisté míry i hrozby, že jakékoliv přehodnocení závazku našeho a spojeneckých nemá sebemenší opodstatnění. Není na politikovi, aby v tak zásadní otázce vařil z vody a nezodpovědně střílel čísla od boku. K závazku ve výši dvě procenta HDP se jistě došlo po vyhodnocení rizik a potřeb a byl podroben nejen důkladné analýze, nýbrž i oponentuře. Není proto na místě zahrávat si s bezpečností našich občanů a občanů zemí, které jsme povinni chránit a bránit. Zpochybňování tohoto závazku, ale i neplnění, by takovým jednáním bylo.

---

Petr Robejšek

politolog, zakladatel Realistů

Odvozovat objem výdajů na obranu z celkového HDP umožňuje najít realistickou hranici mezi potřebami obrany a výkonností ekonomiky. Stanovení dvou procent HDP v rámci NATO umožňuje měřitelnost a srovnatelnost.

A ano, budou to účelně vynaložené peníze. K tomu, aby společnost mohla vůbec fungovat a prosperovat, musí mít občané pocit bezpečí. Bezpečnostní situace ve světě se zhoršuje. Válka a mír již nejsou dva jednoznačně odlišitelné stavy, nýbrž se často prolínají. Vlastní obrana je tedy v našem národním zájmu. Zdvojnásobit výdaje na obranu v krátké době sice není jednoduché, ale je to možné. Litva to dokázala. Nebylo by správné bezhlavě nakupovat. Okamžitě lze ale začít opravy stávající techniky, jíž je většina v neprovozuschopném stavu. Mezitím se připraví potřebné modernizační projekty. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Realisté budou chtít po vrcholných armádních funkcionářích, aby našli způsoby, jak navýšené prostředky na obranu účelně využít ke zvýšení bojové schopnosti armády.

---

Aleš Michl

ekonom, poradce ministra financí

Souhlas, že armáda je priorita. Souhlas, že má dostat víc peněz. Ale ať nejdřív armáda předloží soupis investic, co potřebuje, a to se vytendruje. Opačná cesta, dát armádě jedno nebo dvě procenta nějakého hádépé na rozpočet ve stylu „tady máš, nakup si a rozděl si to na platy a provoz“, je blbost.

---

Tomáš Prouza

bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti

Především bychom se měli rychle dostat na 1,4 procenta. Vládní koalice to odsouhlasila už v roce 2014 a současný ministr financí to nechtěl respektovat. Tak snad příští vláda bude vůči obraně naší země odpovědnější.

Větší problém než navyšování peněz je ale (ne)schopnost armády přilákat lidi, kteří budou zbraně obsluhovat. Armáda je s nabíráním nových vojáků hodně pozadu a musí udělat všechno pro to, aby rychle navýšila stavy. Pak budou mít investice smysl – konečně totiž budeme dávat rozumnou část výdajů do investic a nebudeme je jen projídat, jak se to děje s armádním rozpočtem dneska. 

A má to ještě jednu podmínku – budeme muset vybudovat nové druhy obrany, zejména proti kybernetickým útokům, elektronické špionáži a propagandě. Některé české kroky v těchto oblastech mají velmi pozitivní ohlas, ale jako obvykle nám chybí koordinace a schopnost zaplatit dostatek kvalitních lidí. Na začátku lze spoléhat na nadšence, ale dlouhodobě potřebujeme profesionály.

---

Andor Šándor

bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby ČR

Velká část techniky, kterou naši vojáci používají, je ruské provenience a je stará i víc než čtyřicet let. Pokud má ovšem naše armáda být schopna čelit hrozbám 21. století, musí být adekvátně vyzbrojena. A současné zbraňové systémy a technologie jsou drahé.

Je smutné, že požadavek na potřebné investice do ozbrojených sil nám musí poměrně tvrdě sdělovat Donald Trump. Není ale až tak nutné dosáhnout přesně dvouprocentní hranice a už vůbec ne za rok nebo dva. Měli bychom především umět najít částku, která bude odpovídat potřebám země i možnostem ekonomiky. Hlavní je, aby měl rezort obrany dopředu jasno, jakými prostředky bude disponovat, a aby nebyl prvním cílem rozpočtových škrtů, když se nedaří. Bez možnosti plánovat minimálně na pět let dopředu nelze realizovat zásadní přezbrojení vojska.

Ani sebelepší technika však z armády neučiní to, co od ní právem čekáme, pokud nebude prvotní a stálá pozornost věnovaná personálu. Kdy už pochopíme, že 25 tisíc vojáků je málo?

---

Ivan Bartoš

předseda Pirátů

Závazek vydávat na obranu dvě procenta plní v NATO jen pět států, pokud by tedy Trump chtěl hodit přes palubu „černé pasažéry“, musel by vyloučit v podstatě celou alianci – nebo z ní sám odejít. K takovým unáhleným akcím není důvod. Evropská unie vydává v průměru 1,4 procenta HDP, ale stále to představuje v absolutních číslech přibližně třikrát víc, než kolik vydává Rusko.

Podle odhadů Evropské komise se cirka 30 procent obranných rozpočtů členských států „vyhodí oknem“ v důsledku neefektivního vyzbrojování 28 různých armád. Další skokové navyšování rozpočtu nedává smysl. Správné řešení je vybudovat skutečně efektivní evropský systém společného vyzbrojování. Česko by mělo vytvářet společné bojové skupiny s okolními státy (jako je v současnosti česko-německo-holandská spolupráce). Když máte společnou armádu, nelze se „angažovat jen kvůli někomu a někoho obětovat“. Kvóty typu dvě procenta HDP považuji za nesmyslné, protože o kvalitě ani efektivitě toto číslo nic nevypovídá.

---

Jiří Šedivý

bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR

Na rozdíl od Varšavské smlouvy je Severoatlantická aliance založena na zásadách vzájemné solidarity. To mimo jiné znamená, že každý do armády vkládá takové prostředky, které jsou pro jeho politiku i ekonomiku únosné. Proto bylo dojednáno, že jako kvantitativní ukazatel se bude používat podíl obranných výdajů na HDP. Je tím zajištěno, že bohatší státy přebírají vyšší odpovědnost než státy ekonomicky slabší, ale vždy se jedná o přibližně stejnou zátěž. Za optimální byla dohodnuta úroveň dvou procent. S tím jsme při našem vstupu do NATO souhlasili.

Tato zásada byla v minulém desetiletí narušena a nejenom my jsme si zvykli, že finance byly (a stále jsou) přesouvány do jiných oblastí. Tím se výrazně narušily vojenské schopnosti NATO jako organizace. V posledních letech docházelo i k narušování politických vztahů. Chceme-li, abychom mohli plnohodnotně využívat všech výhod členství v NATO (nejenom vojenských, ale i politických), musíme podle svých možností do schopností NATO přispívat. Dvě procenta v možnostech Česka jsou. Mimochodem do roku 2005 jsme tuto úroveň udržovali, nehledě na to, že mnohem slabší státy se k této úrovni blíží. Dnes jsme skutečně těmi černými pasažéry a naše postavení v NATO tomu odpovídá.

---

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Cyrrus

Ještě v roce 1989 evropští členové NATO odváděli na armádu v souhrnu dokonce přes tři procenta svého HDP (dnes dávají hluboce pod dvěma procenty), zatímco USA dávaly na armádu hned šest procent HDP (dnes 3,6 procenta). Samozřejmě, evropská levice už tehdy, v 80. letech, proti zbrojení protestovala. Spojila se s ní i angažovanější část umělecké sféry. Takže řada osmdesátkových hitů pojednává o apokalypse nukleární války (Enola Gay, Two Tribes, 99 Luftballons,…). Thatcherová a Reagan byli pochopitelně ústředními „záporáky“. Jenže už staří Římané byli moudřejší než západní levice v 80. letech: „Když chceš mír, připravuj se na válku,“ věděli. Západ nakonec svými „závody ve zbrojení“ Sovětský svaz „uzbrojil“, padla železná opona, takže i Češi prožili svobodná 90. léta.

Bohužel, západní levičáci z 80. let se mezitím z ulic dostali do stranických aparátů, politických zasedaček, a dokonce do vlád. Nic nepochopili. A tak se zhruba od roku 2000 podíl výdajů evropských členů NATO na armádu v souhrnu pohybuje trvale pod dvěma procenty HDP. A trvale se také snižuje – na rozdíl od podílu armádních výdajů USA, ten začal po roce 2000 opět růst. To, že se v tak zásadní věci, jakou je obrana a bezpečnost, spoléháme ve stále rostoucí (!) míře na amerického daňového poplatníka, je nejen ostudné, ale hlavně krátkozraké. Čím méně budeme zbrojit a investovat do bezpečnosti, tím jsme zranitelnější. Dějiny neskončily. Ani náhodou. Stará římská moudra pořád platí. A jsou stále naléhavější.