Očima expertů: Sick days. Nařídit firmám, ať lidem dají pár dní na zdravotní volno?

Když se přestala vyplácet náhrada mzdy za první tři dny nemoci, statistiky nástupů na neschopenku vykázaly strmý propad. Jak ale čísla interpretovat? Byla dřív nezdravě vysoká, protože Češi jsou eine Simulantenbande, banda simulantů, zvlášť když to zaměstnavatel platí? Nebo jsou teď nezdravě nízká, protože náhrada mzdy za tři dny je pro lidi tak podstatná, že kvůli nim přecházejí nemoc a prskají bacily na spolupracovníky?

Odbory mají za to, že české pracovněprávní předpisy tlačí zaměstnance k tomu, aby přecházeli nemoci nebo aby si na marodění brali dovolenou. Usilují tedy o zrušení třídenní karenční lhůty, jinými slovy prosazují, aby zaměstnavatel vyplácel zaměstnancům náhradu mzdy i za první tři dny pracovní neschopnosti. Zatím ovšem nebyli ani při jednom ze svých pokusů – před několika dny proběhl další – úspěšné. A to přesto, že mají mocného spojence, nejsilnější vládní stranu ČSSD.

Vypadá to tedy, že „tři dny stonání zadarmo“ jsou zatím nesestřelitelné. Téma je ale vždy horké a tak politici hledají způsob, jak ho uchopit. Nedávno například Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL hájil v debatním pořadu České televize nápad, aby každý zaměstnavatel povinně nabízel zaměstnancům možnost vybrat si takzvané sick days. To je zaměstnanecký benefit, který svým lidem nabízí zcela dobrovolně řada firem: když se zaměstnanec necítí dobře, prostě zavolá do práce, že si bere jeden ze svého předem určeného počtu sick days, „stonacích dní“. Za ten den podle domluvy normálně dostane výplatu nebo její část a dál nikdo nic neřeší, neshání se po potvrzeních od lékaře a tak podobně.

Co si o možnosti nařídit zaměstnavatelům zákonem, aby zaměstnancům dali určitý počet sick days, dní zdravotního volna myslí zástupci těch zaměstnavatelů, co lidé z odborů, politici a ekonomové? Jestli je to dobrý nápad, kolik takových dnů by měl zaměstnanec dostat za rok?

Vít Kaňkovský

poslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro sociální politiku

Diskuze kolem uzákonění takzvaných sick days – tedy poskytnutí několika dní volna na zotavenou z nemoci pro zaměstnance, je v posledních měsících velmi živá. KDU-ČSL opakovaně deklarovala svoji připravenost tento záměr podpořit jak ve vládě, tak následně i ve Sněmovně. Považuji tento nástroj za moderní trend ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec, který řada firem už nyní svým zaměstnancům nabízí jako určitý benefit. Pro zaměstnance je legitimní možností, jak se zotavit z krátkodobé zdravotní indispozice, aniž musel nastoupit pracovní neschopnost, což je ve svém důsledku výhodou i pro zaměstnavatele.

Nyní je ještě potřeba prodiskutovat některé parametry tohoto návrhu, zejména kolika dní by se toto ustanovení týkalo. Podle průzkumu u zaměstnavatelů, který prováděla Hospodářská komora, je pro většinu firem nejvíc akceptovatelná varianta, že by poskytovaly svým zaměstnancům volno na zotavenou v délce tří dnů v roce. I já osobně vidím tuto možnost jako nejrozumnější, u delšího volna lze totiž očekávat ze strany firem už větší odpor.

Karel Havlíček

předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR

Je třeba to nazývat pravými jmény. Sick days není nic jiného než zdravotní dovolená, jejíž opodstatnění nikdo příliš nezkoumá. Nic proti tomu, ale pokud z toho uděláme povinnost, pak to ztrácí smysl. Firmy, které sick days poskytují už dnes, přijdou o zajímavou konkurenční výhodu a podniky, jejichž zaměstnanci to budou zneužívat, nebudou mít žádný nástroj, jak jim v tom zabránit. V důsledku se nikdo nebude příliš zaobírat nějakou prevencí. Jsme mistři v nařízeních, přitom daleko účinnější by byla šikovně nastavená motivace ve formě drobné úlevy ze sociálních odvodů pro firmy, které sick days dobrovolně poskytují.

Petr Mach

ekonom, předseda Strany svobodných občanů

Jsem pro. Zdá se mi to jako praktické řešení. Dá se říct, že skoro každý člověk má pár dní v roce, kdy není fit do práce. Zaměstnanci by nemuseli chodit s každou nevolností k doktorům pro potvrzení, jen aby ve firmě nahlásili, že z důvodu nemoci nepřijdou. Firma by věděla, že každý zaměstnanec si během roku takto vybere, řekněme, tři dny a dostával by 60 procent běžné výplaty. Jde jen o to, aby firmy měly tento dodatečný náklad odpovídajícím způsobem kompenzovaný v podobě snížení platby nemocenského pojištění za zaměstnance.

Nezamlouvá se mi ale, když politici neustále přenášejí povinnosti státu na firmy. Proto by se mi líbilo, aby režim „sick days“ byl pro firmy dobrovolný. Firmy by se mohly rozhodnout, jestli si sníží povinné odvody na nemocenské pojištění a budou lidem takto proplácet tři dny nemoci, anebo jestli budou dál za své zaměstnance platit pojištění jako dosud a proplacení nemoci si zaměstnanec vyřídí s Českou správou sociálního zabezpečení.

Vít Samek

místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Především bych preferoval obnovení nemocenského pojištění v plném rozsahu, tedy s výplatou nemocenské od prvního dne pracovní neschopnosti. Varianta jejího nahrazení takzvanými sick days je nouzovým řešením, pro zaměstnance by musela být  zavedena jako nárokové opatření hrazené zaměstnavatelem. Smysl má nejméně pět dní sick-days v roce, aby bylo dosaženo pokrytí alespoň jedné krátké nemoci, například chřipky, kdy je velmi žádoucí, aby se zaměstnanec léčil doma.

Smysl sick days je v tom, umožnit bez velkého administrování léčbu zaměstnanci, který jinak bude na pracovišti zdravotním rizikem. Pokud by se na současném stavu nic nezměnilo, tak by nemocnému zaměstnanci s nižšími příjmy u zaměstnavatele, který sick-days neposkytuje, nezbylo – tak jako doposud – nic jiného než nemoc přecházet. To příliš moudré z pohledu zákonodárce není.

Jiří Horecký

prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR

Zásadně nesouhlasíme s tím, aby měli zaměstnavatelé zákonnou povinnost poskytovat svým zaměstnancům sick days. Sick days jsou samozřejmě velmi populární benefit a firmy, kde v jejich poskytování nebrání provozní důvody, jej poskytují. Benefit by ale měl zůstat benefitem, protože jsou provozy, kde sick days z principu nelze poskytnout. 

Jestli se nemocní bojí zůstat doma kvůli tomu, že budou mít málo peněz, není vina zaměstnavatelů. Nemocný člověk má samozřejmě nižší příjem, než kdyby pracoval. Ale to je logické a správné, protože v době nemoci nevytváří pro zaměstnavatele žádné hodnoty. Každý člověk je primárně zodpovědný sám za sebe, takže by měl počítat s tím, že někdy onemocní, a mít pro takové případy vlastní finanční rezervu. Je snadné, a bohužel i moderní, „jet na doraz“ a utrácet všechno, co člověk vydělá. Zodpovědné, a bohužel poněkud staromódní, je ale myslet na zadní kolečka.  

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Michel Houellebecq, autor Podvolených, ve svém novém fejetonu varuje (zejména samozřejmě v kontextu střetu s islamismem), že Evropa páchá sebevraždu, a to nikoli pomalou. Důvodem je podle něj to, že evropští politici, převážně levicoví, jsou slabí. My dodejme, že jsou slabí i proto, že je slabá ekonomika, že je slabá produktivita. Ovšem vinou jejich regulatorních zásahů. Vinou zbytečností, jako je nařizování sick days.

Houellebecq říká, že levice umírá, že je jako zvíře zahnané do kouta, a proto je také tak agresivní a zlovolná. I taková na první pohled maličkost, jako je nařizování sick days, tak v kontextu Houellebecqova textu může být projevem této agresivity, agresivity ve smyslu dotěrného zasahování do všemožných, i titěrných aspektů lidské života. Zásadní otázka je, jestli dřív zahyne levice, nebo se jí dřív podaří dokonat evropskou sebevraždu.

Jiří Vaňásek

náměstek ministryně práce pro zaměstnanost a nepojistné sociální dávky

Vláda se v koaliční smlouvě zavázala obnovit vyplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci – pokud se na tom dohodne tripartita. Před pár dny se nad touto otázkou znovu sešla. Na zrušení třídenní karenční doby jsme se neshodli. Premiér Bohuslav Sobotka k tomu uvedl, že na jedné straně sporu stojí ČSSD a odboráři, na straně druhé koaliční partneři a zaměstnavatelé.

V současné době je v Poslanecké sněmovně senátní návrh zákona, kterým má být karenční doba zrušena.

My navrhujeme, aby zaměstnavatelé aspoň poskytovali svým zaměstnancům povinně pět dní takzvaných sick days. Smyslem návrhu je umožnit zaměstnancům, aby drobnější nemoci nebo indispozice vyřešili bez návštěvy lékaře. Řada zaměstnavatelů jako určitý benefit už poskytuje sick days svým zaměstnancům dobrovolně, například na základě kolektivní smlouvy.

Přikláníme se spíš k tomu, aby byla zrušena karenční doba a sick days zůstaly benefitem pro zaměstnance, který mu zaměstnavatel poskytuje dobrovolně, neboť v případě sick days zaměstnanec nemusí předkládat neschopenku ani navštěvovat lékaře. Sick days se s ohledem na odlišné provozní potřeby jednotlivých prací dají těžko stanovit právním předpisem plošně, spíše je to prostor pro kolektivní smlouvy.