Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Beze spánku se účinnost vakcíny sníží, varuje Baránek. Vítejte v laboratoři života a těla

Martina Fojtů
Martina Fojtů
10. 5. 2021
 10 040

Tomáš Baránek vydává knížky, které vám poradí, jak ze života chytře vytěžit víc života. Jeho vlastní recept na lifehacking ale naznačuje, že přečíst si knížku nestačí. A že šidit spánek se opravdu nevyplatí.

Beze spánku se účinnost vakcíny sníží, varuje Baránek. Vítejte v laboratoři života a těla
Zdroj: Se souhlasem Tomáše Baránka

Baránek, spoluzakladatel brněnského vydavatelství Computer Press a člověk zaobírající se takzvaným lifehackingem, svým poselstvím tak trošku připomíná starý fór s anglickým trávníkem – nestačí pravidelně hnojit, válcovat a stříhat, musíte to taky dělat tři sta let.

Tomáš Baránek

Tomáš Baránek
Foto: Radek Míča

Narodil se v roce 1972. Vystudoval matematickou informatiku na Masarykově univerzitě v Brně. Spoluzakládal vydavatelství Computer Press, kde působil bezmála deset let. Po prodeji firmy se věnoval volné literární tvorbě a v roce 2007 se vrátil k vydávání knížek a založil s Vítem Šeborem nakladatelství Jan Melvil Publishing. Tvorba: sbírka erotické poezie Bez uzdičky, praktická příručka technologie lovu Jak sbalit ženu 2.0. Bloguje o lifehackingu, což je způsob, jak si udělat život složitě jednodušší. Má ženu, tři děti a žije v Brně.

„I my dospělí jsme si zvykli na myšlenku, že poslech nebo pouhé čtení je učení, ale tak to není,“ upozorňuje. „Když si čteme článek nebo knihu, budeme si pamatovat jen dvě až pět věcí, zcela nahodile, zejména z druhé poloviny a konce knihy.“

Člověku podle něj ulpí v paměti jen fragmenty spojené se silnou emocí v době čtení a většinu do dvou tří měsíců zapomene. „Nebudeme si pamatovat rozhodně věci, které by naše budoucí já mohlo někdy potřebovat v jiných kontextech.“

Jako milovník technologií se této i jiným otázkám spojeným s životem člověka snaží takříkajíc přijít na kloub. A své poznatky předává dalším.

Co všechno na sobě vlastně monitorujete?

Dlouhodobě tepovou frekvenci, variabilitu srdečního tepu, spánkové fáze pomocí EEG, samozřejmě váhu, krevní tlak a fyzickou aktivitu a příležitostně klinický obraz – mikrobiom, některé krevní markery, DNA. Nic, co by nedělala spousta lidí, akorát tipuju, že víc pracuju s výsledky.

Třeba EEG je parametr, který je nesmírně důležitý ve vyhodnocování spánkových fází. Ani s ním to není stoprocentní, ale bez něj je všechno jenom odhad. Za pomoci EEG se podle studií dostanete na asi 90procentní přesnost, kdežto oblíbené prstýnky na monitoring spánku mají přesnost 50 až 60 procent. Monitoring spánku je populární, ale současně se přeceňuje, co o svém spánku můžete pomocí běžně dostupných zařízení zjistit.

Pokud budete pár dní spánek šidit například tím, že budete před spaním popíjet alkohol a dívat se do noci na televizi, a pak půjdete na očkování, účinnost vakcíny se sníží o desítky procent.

Jak moc důležitý je mezi věcmi, které sledujete, spánek?

Hodně. Osobně jsem rád, že spánek – nebo spíš jeho nedostatek a snížená kvalita – je dnes velké téma. Konečně. K základním zdravotním doporučením, která se probírají i ve školách, patří například potravinová pyramida nebo apel na dostatek pohybu. O spánku se ale obvykle moc nedozvíte. Přitom dopady jeho nedostatku jsou masivní od dětí po seniory, od nálady po imunitu a vážné nemoci. Od výkonnosti v práci po nehodovost na silnicích. Pokud budete pár dní spánek šidit například tím, že budete před spaním popíjet alkohol a dívat se do noci na televizi, a pak půjdete na očkování, účinnost vakcíny se sníží o desítky procent. Nevyspaný organismus nevytváří tak silnou imunitní odezvu jako dobře vyspaný.

Jak jste se k tématu dostal? Až při práci na knížce Proč spíme?

Začalo to už před mnoha lety vlastními spánkovými problémy. Vždycky na jaře jsem měl období, kdy jsem nemohl spát, a protože jsem se už předtím zbavil jiných problémů, o kterých mi lékaři tvrdili, že to nepůjde, tak jsem si řekl, že zkusím přijít i na tohle.

Měl by svůj spánek sledovat každý?

Myslím, že pro každého to není. Laik – za kterého se sám považuju, byť jsem asi už trochu poučenější – často neví, jak interpretovat výsledky a jak s nimi naložit. Trvalo mi roky, než jsem přišel na to, co má a nemá cenu sledovat a jak se podle toho zařídit. Měřicí přístroje mlží, tváří se autoritativně jako naprosto přesné a většina lidí pak dělá rychlé závěry. Sama délka spánku například neříká téměř nic o jeho kvalitě. Změřené spánkové fáze zase neodpovídají realitě, aby se na jejich základě dala dělat nějaká opatření. Já bych laikům spíš doporučil, aby se zkusili ohledně spánku nejdříve dovzdělat, aby první kroky zkusili dělat bez přístrojů a pozorovali jejich efekt. Když je to chytne a zjistí, že se jim život zlepšuje, můžou začít měřit a ladit detaily.

Co vy sám s výsledky všech těch měření děláte?

Různé parametry sleduju dlouhodobě, ale rozhodně tím netrávím moc času. Jde mi o to, abych mohl klíčové údaje denně zanést během pár minut. Používám klasickou excelovou tabulku či exportuju do aplikace Exist.io, to když chci najít odpověď na nějakou otázku, která se týká třeba mého zdravotního stavu. Aplikace načte všechny zdroje dat a vy si k jednotlivým dnům můžete přidávat různá subjektivní hodnocení, včetně nálady a energie na škále. Jen si musíte pohlídat, aby takové hodnocení odpovídalo konkrétnímu popisu, aby nedošlo k relativizaci dat. Taky si můžete přidávat štítky jako „jedl jsem dnes pozdě“ nebo „pil jsem alkohol pro různé události a okolnosti. Aplikace vám pomáhá hledat korelace, vzorce mezi daty, takže když máte třeba dva roky dat, ukazují se vám zajímavé souvislosti.

Hodně lidí mi píše, že si před týdnem koupili něco, co jsem recenzoval na blogu, a že už vidí výsledky. Tak to je téměř s jistotou nesmysl, placebo.

Nejste už pak jenom otrok tabulek?

Člověk musí pořád hlídat, aby ho to bavilo, zlepšovalo mu to život a neničilo třeba ten sociální. Čím víc se tím ale zabývám, tím víc zjišťuju, jak moc jsou zjištěná data individuální. Pokud sledování děláte poctivě, dá vám to zároveň jistou míru skepse. Hodně lidí mi píše, že si před týdnem koupili něco, co jsem recenzoval na blogu, a že už vidí výsledky. Tak to je téměř s jistotou nesmysl, placebo. Lifehacking je v tom, že jste malý domácí vědec a v laboratoři svého těla a života zkoumáte různé metody a děláte experimenty, ideálně co nejrigorózněji. V jádru lifehackingu je ale jednoduchá motivace. Zatímco mnozí z nás spoléhají na to, že věci nějak dopadnou, lifehacker nenechává věci náhodě, chce jím přijít na kloub, zkouší nové přístupy.

Co konkrétně v poslední době vylepšilo život vám? Jaká změna?

ed tři čtvrtě rokem jsem zavedl časově omezené stravování; nejím po půl sedmé večer a před půl devátou ráno, což mě zbavilo ranních stavů otupělosti. Už to můžu říct zodpovědně, nemyslím totiž, že bych v té době udělal jinou zásadní změnu. Ale obecně, motto mého blogu zní lifehacking je převlečená neuróza, jinými slovy: vždycky šlo o snahu získat kontrolu nad problémy, které jsem v životě řešil. Postupně jsem zjistil, že plná kontrola je hezký, ale nedostižný cíl, ale baví mě, že to přináší i jiné plody. Kdyby to nefungovalo, zvolil bych asi jinou strategii, ale díky mému kladnému vztahu k technologiím a vědě je to skvělé spojení zábavy s užitečností i pro okolí.

Spaníčko
Zdroj: Shutterstock

Spánek jako téma

Není dobré spaní, není dobrý život. V aktuálním čísle Finmagu věnujeme spánku pěkný bloček. Kromě rozhovoru s Tomášem Baránkem v něm najdete:

Finmag 2021/2Zdroj: Finmag

Pavel Jégl: Nad soudek medu. Jak je vlastně člověku přirozené spát? Podle vědců jsme relativně nedávno nespávali od večera do rána, ale ve spaní jsme měli pauzičku. Na počtení, na pokec, na pomilování. Národové na úrovni doby kamenné to ale dělají ještě jinak. A lovec mamutů? Kdoví jestli neznal zimní spánek…

Michal Kašpárek: Víš, jak spíš? Stručná historie spánku i snění. Kdy první opice začala plést hnízdo, kdy na sebe vymyslela budík a odkdy polyká barbiturát? Fascinující cesta časem.

Gabriel Pleska: Zhasnout a spát. Rozhovor s docentkou Zdeňkou Bendovou o vnitřních hodinách, které si organismy seřizují podle světla. A o tom, jak nám je rozštelovává světlo umělé.

Janek Rubeš: Airbnbar u Erasma. Kluk z Prahy o tom, jak matku měst neuspaly ani lockdowny a jak žila nočním životem, i když oficiální hospody a bary byly oficiálně zavřené.

Koupit Finmag

Jak používání takových technik ovlivnila pandemie? Na jaře se všichni vrhli na seberozvoj, což by mělo nahrávat i vašemu byznysu.

Ano, lidé mají víc času na sebe, a tak nejen víc zkoušejí, ale možná si i víc všímají vzorců – ty jsou totiž pro lifehacking klíčové. I když můžou být taky zavádějící. Pokud u sebe chce někdo něco měřit, pandemie mu dává velmi stabilní pozadí: někdy až ubíjející pravidelnost a minimální výkyvy v biorytmech, které jinak způsobuje aktivní, ale nepravidelný společenský život.

Lifehacking, který probublává do veřejného prostoru, se často točí kolem knih. Práce s návyky a zlozvyky kolem Atomových návyků, populární otužování kolem knihy Wima Hofa, zájem o spánkové hacky přišel i díky našim titulům Proč spíme a Cirkadiánní kód, téma zpomalení stárnutí skvěle otevírá Konec stárnutí. To všechno můžete různě zkoušet „doma.

Témata dneška známe, ale co bude tématem budoucnosti?

Témata budoucnosti známe taky, problém je dostat je do mainstreamu. Už dnes víme, jak podle vědy prodlužovat délku zdravého dožití, jen to zatím uplatňují jen někteří z nás. Už dnes víme, jak lépe zvládat informační zahlcení a udělat učení novým věcem efektivnější, jen to neumíme nebo nechceme nasadit do životů a škol. Víme také, že existuje riziko klimatické katastrofy, jen se musíme shodnout na optimálním řešení. A víme i to, co způsobuje polarizaci společnosti: patří k tomu naše přirozené lidské kmenové nastavení, kterého zneužívá politický marketing i vnější mocnosti, jako je Rusko. Přesto s tím zatím bojujeme jen omezeně.

Nepotřebujete mít předinterpretované informace, abyste si je zapamatovala, vy je potřebujete sama interpretovat, abyste je zapojila do své znalostní sítě, do toho, co už víte.

Dobře, tak popořádku. Co neumíme a nechceme nasadit do životů a škol, co nechceme změnit?

Klasická je třeba domněnka, jak funkční je frontální výuka. Je tady dlouho a my jsme jí všichni prošli. Ale právě ona je jedním ze základů problému, které školství má. Nepotřebujete mít předinterpretované informace, abyste si je zapamatovala, vy je potřebujete sama interpretovat, abyste je zapojila do své znalostní sítě, do toho, co už víte.

I my dospělí jsme si zvykli na myšlenku, že poslech nebo pouhé čtení je učení, ale tak to není. Když si čteme článek nebo knihu, budeme si pamatovat jen dvě až pět věcí, zcela nahodile, zejména z druhé poloviny a konce knihy, fragmenty spojené se silnou emocí v době čtení a většinu do dvou tří měsíců zapomeneme. Nebudeme si pamatovat rozhodně věci, které by naše budoucí já mohlo někdy potřebovat v jiných kontextech.

Dnešní moderní didaktické přístupy už to dokážou zohlednit, ale do mainstreamu zatím nepronikly. Nevídám třeba často, že by si lidé při čtení knihy dělali poznámky. Když se pak bavíte s někým, kdo říká, že četl vaši knihu, a dojde na argumentaci, není schopen formulovat věci, které si myslí, že si z knihy odnesl. Vzniká dojem zdánlivé znalosti – máme pocit, že něco víme, ale všichni víme hrozně málo.

Cítím správně frustraci nakladatele?

Ale ne. Ono má samozřejmě cenu i běžné čtení, můžete číst jenom proto, že si užíváte plynutí, flow, prostě vás to baví. Jen to není vždy efektivní z hlediska vaší budoucnosti. Pro dosažení dlouhodobého efektu musíte dělat nepohodlné věci.

Jako nakladatelé se snažíte posílat na trh vědecky podložené publikace, jak se smiřujete s tím, jak divoce se s informacemi a fakty nakládá v kontextu pandemie?

Člověk by měl vždycky začít u sebe. Já se snažím víc myslet a zpochybňovat své vlastní předpoklady a závěry. V posledním roce jsem zjistil, že jsem přemýšlel málo. Pomohlo mi to taky ujasnit si, jak se stavět k blízkým lidem, kteří někdy stejně jako já myslí příliš rychle, málo nebo vůbec, a dělají pak chybné závěry. Jsem ale na začátku cesty, která pravděpodobně nemá žádný konec.

Už pár týdnů hledáte recepty na to, jak se bavit s lidmi, kteří mají tendence podléhat bludům. Na co jste přišel?

V listopadu jsem měl nehezký spor s blízkým člověkem, proto se od té doby snažím dát dohromady tipy od lidí, jak se stavět k tomu, když někdo říká bludy nebo trpí zjevným zkreslením. Jako výrazný polarizační faktor se přitom projevuje princip tribalismu, kmenového myšlení – lidé se potřebují identifikovat s nějakou skupinou, proto všechny otázky řeší v kontextu oné skupiny. Po tisíce let jsme v kmenových společnostech žili, kdo ne, nepřežil.

Snažíte se hacknout svůj život?

Kmeny jsou to, co nás dělá lidmi, mají ale jednu velkou nevýhodu. Pokud se s nějakým kmenem identifikujeme, dělá nás hloupějšími, protože máme tendence brát všechno, co nám nabízí. Pokud budu fanda Donalda Trumpa, budu většinu věcí, které dělá, hodnotit pozitivně a nebudu rozlišovat jednotlivosti. Jakákoliv taková identifikace, nálepka, kterou sami sobě dáváme, nás připravuje o možnost skutečně kritického myšlení. Poskytuje to úlevu a komfort, ale zároveň vede k rozdělení do znepřátelených táborů.

Jenže to děláme opravdu všichni.

Ano, sám jsem teď frustrovaný třeba z Twitteru, který se stal toxickou stokou nenávisti vůči konkrétním osobám, třeba vládě. Je to pochopitelné, ale současně je to ostuda pro kulturu této generace. Je to, jako kdybyste měla otevřené okno a všechno, co se vám za celý den nepodařilo, jste vyřvávala ven. Nepřijde mi, že to něčemu pomáhá. Kdybych byl politik, kterého tam někdo pořád takhle napadá, tak už dávno touhle „zpětnou vazbou“ pohrdám. Proč bych chodil někam, kde jsou na mě lidé neustále sprostí? Jestli má někdo chuť něco změnit, tak tímhle to neudělá. Když převáží negativní zpětná vazba, tak člověk ztrácí motivaci diskutovat. Řešení ale nemám. Tak nějak tuším, že cesta vede přes vzdělání a v osobním životě přes osobní příklad, pokoru, trpělivost a přátelskou osvětu.

Tento text vyšel v dubnovém tištěném Finmagu, odemčen speciálně pro vás.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
16
+

Sdílejte

Diskutujte (4)

Vstoupit do diskuze
Martina Fojtů

Martina Fojtů

Martina Fojtů vystudovala žurnalistiku, germanistiku a marketing. Začínala jako sportovní novinářka, léta psala o zákulisí vědy a výzkumu a dnes učí klienty marketingové agentury komunikovat lidsky.

Související témata

spánektechnologieživotní styl
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo