Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Planeta, která si to spočítala

Tak dlouho jsme zmenšovali mikročipy, až jsme stvořili největší a nejhladovější věc na Zemi, odhaluje pronikavá, mystická kniha The Stack.

O digitálních technologiích se píše optimisticky: snesou lidstvu kratší pracovní dobu a nepodmíněný základní příjem (Rutger Bregman), hospodárnější ekonomiku (Paul Mason), zábavu (Kenneth Goldsmith) a lepší poznání sama sebe (Christian Rudder). Taky se o nich píše pesimisticky: umožňují nové formy kontroly (Zygmunt Bauman a Byung-Chul Han) a nové druhy zločinu (Marc Goodman), likvidují pracovní místa (Martin Ford), zhoršují ekonomické postavení tvůrčích lidí (Astra Taylorová), překážejí našemu rozvoji (Nicholas Carr) nebo z nás rovnou dělají dementy (Manfred Spitzer).

Všechny tyhle různorodé pohledy mají společnou jednu věc: perspektivu. V jejich úběžníku je člověk, jeho živobytí, jeho společenství, jeho duše.

Co takhle zkusit odzoomovat? Od mikročipu, počítače a internetu na celou planetu. Jako nezúčastněný mimozemšťan zkusit z orbity popsat, co s ní a její posádkou (nejenom lidmi) dělá technologická revoluce posledních dekád, popřípadě staletí, pokud její běh začneme měřit už od kacířské osvícenecké myšlenky, že svět je poznatelný, tedy spočitatelný.

Benjamin H. Bratton: The Stack: On Software and Sovereignty – vyšlo v edici Software Studies v nakladatelství The MIT Press v únoru 2016. 528 stran, 28 dolarů (verze pro Kindle).

Kalifornský sociolog a filozof Benjamin H. Bratton to udělal. Jeho kniha The Stack: On Software and Sovereignty je víc deep než Bhagavadgíta a poslední desky Leonarda Cohena dohromady. Čtenářům pomůže nahlédnout z radikálně nové perspektivy na první čínsko-googlí válku, na kryptoměny i na Islámský stát. Žádá si za to ale maximální koncentraci a trpělivost.

Křemíkový otesánek

Už jen ten název. Jak ho, sakra, přeložit? Slovo stack má v angličtině několik různých významů. V informatice, kolem které se kniha točí, označuje typ datové struktury, česky zásobník, což ovšem v běžné řeči evokuje střelné zbraně. Někteří čeští a slovenští čtenáři a recenzenti se kloní ke stohu, přijatelný by byl i štos – a mně se ze všeho nejvíc líbí balíček, kompaktní a buclatý zároveň.

Když Bratton z oběžné dráhy pozoruje Zemi, nevnímá datová centra, chytré domácnosti a města, samořiditelná auta, elektrárny ani doly na vzácné kovy do baterií jako na sobě nezávislá místa a objekty. Chápe je jako součást Balíčku („the Stack“), který je „neplánovaně stvořenou megakonstrukcí“, „provádějící výpočty v planetárním měřítku, interoperabilní fyzicko-informační systém systémů, rozptýlený pod zemským povrchem, po něm i nad ním.“ Skládá se z „geologických, lidských a minerálních vrstev propojených zpětnovazebními smyčkami.“

Jde o „pravděpodobně nejhladovější věc na světě a jeho rozvoj může v důsledku požrat jeho vlastní základy. Pokud jsou odhady jeho růstu správné (anebo hůř: pokud se ještě drží zpátky), hromadný projekt budování Balíčku se může zvrtnout k sebeurychlujícímu vyčerpání zdrojů a systémovému zhroucení.“

Čtěte!

Co nového ve vědě a technice

Když něco nevím, tak se zeptám. Jako každý rok, i loni publicista John Brockman obeslal svůj adresář plný vědců a intelektuálů jednoduchou anketní otázkou. Tentokrát zněla: „Kterou zprávu (ze světa vědy) považujete za nejzajímavější z poslední doby? A čím je důležitá?“ Z odpovědí sestavil sborníček. Přinášíme o něm zprávu:

John Brockman: Know This

Země, cloud, město, adresa, rozhraní, uživatel

Balíček (Stoh, Zásobník…) se skládá z šesti horizontálních vrstev, vertikálně propojených mnoha různými způsoby a směry:

První je Země samotná, se všemi svými přírodními zdroji. „Balíček teraformuje svoji hostitelskou planetu: vysává a zvrací její elementární šťávy a plive ze sebe mobilní telefony,“ básní Bratton.

Druhou vrstvou je cloud, virtuální panství Googlu, Applu, Amazonu a jiných platforem. „Možným, nikoliv však nevyhnutelným vývojem konsolidace cloudových platforem do cloudové polis je cloudový feudalismus, vyznačující se centralizovaným kořistěním hodnoty platformami, které ji konsolidují a dále distribuují,“ varuje.

Třetí, čtvrtou a pátou vrstvou jsou město, adresa a rozhraní. Každou z těchto vrstev může podle Brattona v „některém kontextu monopolizovat jediná jurisdikce, ale absolutní nadvláda nad všemi šesti platformami ve všech kontextech je vyloučena […]. Aspoň tímto způsobem je tedy Balíček (doufejme) totalitou odolnou totalitarianismu […].“

Poslední, šestou vrstvou je uživatel. Což z Brattonovy kosmické perspektivy neznamená jen lidi. Celou kapitolu věnuje zvířecím uživatelům; jedním takovým byl třeba šváb madagaskarský, který v roce 2004 v umělecké instalaci Garneta Hertza ovládal robota velikosti stolu. Pak tu jsou různé formy umělé inteligence, jako ta ovládající samořiditelné automobily. Bratton cituje Joi Ita, ředitele MIT Media Labu, podle kterého „Google nestvořil samořoditelný vůz, stvořil řidiče“. Tedy nebiologického uživatele interagujícího s cloudem i s městem.

Podzimní Finmag

CO V NĚM TAKY NAJDETE

VŘSD. Velký říjnový socialistický debakl

Alternativní historie z pera ekonoma Pavla Kohouta. V roce 1918, po rudém převratu, jsou uprostřed Ruska zmítaného občanskou válkou nejdisciplinovanější vojenskou silou československé legie. Jaký bude svět, až potřou bolševika a car Mikuláš se vrátí na trůn?


Z čirého zoufalství

„Něco na cestu? Tak to jedině stopětku,“ rozhoduje rázně Honza a vytahuje zpoza baru Glenfarclas 105°, šedesátiprocentní kanón, který se obvykle ředí kapkou vody. Teď a tady ne. — Těžce vysloužená recenze whisky baru spolku Marpek Whisky.

Kdo je tady suverén a co dnes znamenají hranice?

Pojmenování a popsání Balíčku vede k mnoha různým prozřením. Bratton například boří omezenou představu, že je internet cosi nehmotného, že „Google nezabalíte do krabice“, jak se zasnil ekonom Tomáš Sedláček ve sborníku 2036. Kdepak, abstraktní cloud je součástí nejhladovějšího a nejšpinavějšího stvoření na světě, Balíčku. (Bratton mimochodem píše o plánu amerického ministerstva energetiky sestrojit superpočítač, který by co nejvěrněji modeloval klima. Pověřená skupina vědců dospěla k tomu, že by to se současnými technologiemi zvládl jen stroj o velikosti Paříže a s takovou spotřebou energie, že by se sám stal nejvýznamnější člověkem způsobenou klimatickou událostí – a tedy zásadní proměnnou vlastních výpočtů.)

Nejdůležitějším motivem The Stacku je ten, který má kniha vetkaný do názvu: „o softwaru a suverenitě“. Neplánované vybudování Balíčku má totiž dalekosáhlé dopady na představu suverenity tak, jak ji chápeme od sedmnáctého století: tedy že má každé místo jednoho jasného vládce, jednoho suveréna. „Co když japonský občan vytvoří v Pekingu datový objekt, nahraje ho na server v mezinárodních vodách u Vladivostoku, odtamtud si ho stáhne děcko v internetové kavárně v Las Vegas a s jeho pomocí spáchá zločin v Brazílii? Může takovou situaci postihnout trestní zákoník jediné země nebo její zákony upravující zacházení s daty?“ Odpověď znáte.

Ke kafi Kašpárkův výběr

Chytré čtení na víkend

Dobré čtení má oproti sebelepší buchtě jednu výhodu. Nevadí, že se do něj před vámi zakousl někdo jiný. Každý týden šéfredaktor Finmag.cz Michal Kašpárek ochutná metráky textů. A každý pátek vám e-mailem pošle přehled těch nejlepších. Pokud tedy budete chtít a přihlásíte se k odběru našeho pravidelného newsletteru. 

Čtení na víkend

Dalším příkladem nových konfliktů je „první čínsko-googlí válka z roku 2009“, tedy „první kolo nového druhu válek o to, kdo či co vládne globální společnosti, válek ani ne tak jako mezi supervelmocemi jako mezi různými způsoby vlády nad územím“. (Připomeňme, že Čína tehdy nutila vyhledávač k cenzuře obsahu, Google reagoval stažením některých služeb z jejího trhu, zatímco v jiných tam má stále největší podíl.)

Koncept Balíčku taky pomáhá lépe rozumět Islámskému státu, který se sice hroutí coby chalífát na území Sýrie a Iráku, stále ale funguje jako chalífát virtuální – s bolestivými důsledky pro suverény vzdálené tisíce kilometrů od Rakká.

Nové otázky politické geografie dobře ilustruje ještě jeden příklad z knihy: když v roce 2010 Google Mapy z nějakého důvodu lehce posunuly hranici mezi Nikaraguou a Kostarikou, druhá země k dotčenému území vyslala ozbrojence a situace podle autora „hrozila válkou“.

Dodejme, že The Stack není jen pokusem o nezúčastněný popis skutečnosti. Bratton nevnímá současnou podobu Balíčku jako neměnnou a osudovou. V závěrečných aktivistických kapitolách se zamýšlí nad tím, jak můžou lidé ovlivnit podobu „Balíčku, který má přijít“ („the Stack-to-come“), a vyhnout se svému porobení cloudovými feudály nebo třeba umělou křemíkovou inteligencí lhostejnou k inteligenci uhlíkové.

Na trip a nikdy zpátky

Číst The Stack může být mystický zážitek, který život rozdělí na dobu před tím a dobu potom. (A vlastně i dobu při tom: sám jsem se knihou prokousával symbolických devět měsíců.) Ale mystické zážitky nejsou zadarmo. Bratton píše extrémně abstraktně, krypticky a vláčně: přesvědčte se z této nebo této pasáže.

Pokud se hluboce zajímáte o kulturní, společenské, ale i klimatické změny způsobené digitálními technologiemi, The Stack si asi nemůžete nepřečíst. Na pojmy zavedené Brattonem narážím stále častěji v textech jiných autorů – už rok a tři čtvrtě po jejím vydání je zřejmé, že jde o jednu z nejvlivnějších knih dekády, a to hned v několika oborech.

Pokud jste geek light a stačí vám nebýt v Paralelní Polis mezi kryptoanarchisty a zvěstovateli singularity za n00ba, pak si The Stack aspoň půjčte a našprtejte se slovníček na konci knihy. Jako úvod si k němu dejte Brattonovu přednášku z Institute for the Humanities, ke které si jako úvod dejte Brattonův rozhovor s Toddem Gannonem.

A taky doufejte, že se někdo chytne návrhu zakladatele cyberpunku Bruce Sterlinga zpřístupnit abstraktní myšlenku Balíčku románem, jehož protagonista by všední svět pozoroval brattoniánskýma očima. Myslím, že by ten román měl napsat nejlépe Bruce Sterling samotný.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 8 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 9. 11. 2017 10:36

"Nejdůležitějším motivem The Stacku je ten, který má kniha vetkaný do názvu: „o softwaru a suverenitě“. Neplánované vybudování Balíčku má totiž dalekosáhlé dopady na představu suverenity tak, jak ji chápeme od sedmnáctého století: tedy že má každé místo jednoho jasného vládce, jednoho suveréna. „Co když japonský občan vytvoří v Pekingu datový objekt, nahraje ho na server v mezinárodních vodách u Vladivostoku, odtamtud si ho stáhne děcko v internetové kavárně v Las Vegas a s jeho pomocí spáchá zločin v Brazílii? Může takovou situaci postihnout trestní zákoník jediné země nebo její zákony upravující zacházení s daty?“ Odpověď znáte."

Zdaleka nepůjde jen o zločin. Ale o přenos podstatné částí ekonomické aktivity a společenského života do tohoto prostoru bez hranic, se snadno dosažitelnou anonymitou, s ratingem/reputací místo trestního rejstříku, s bitcoinem místo stovek různých pofiderních fiat měn.

+4
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 10. 11. 2017 15:38

Pikorovi ten anarchistický postoj fakt nevěřím. Je to takový rozumbrada. Takový Luděk Sobota ve světě financí. :-)

-2
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK