Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Každý nosí svůj pracovní tábor s sebou

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
21. 9. 2017
 7 861

Útěk k osobní realizaci může být zrádný, varuje německý filozof Byung-Chul Han: z osobních projektů se snadno stanou sebevražedné projektily.

Každý nosí svůj pracovní tábor s sebou

Málokterému filozofickému spisu se dostalo v českých médiích hlavního proudu v posledních letech takové pozornosti, jako Vyhořelé společnosti. Pro redakce je atraktivní ze dvou důvodů. Prvním je pozoruhodný autor: Byung-Chul Han, který nejprve v rodné Koreji vystudoval metalurgii, než se na začátku osmdesátých let rozhodl pro radikální změnu bydliště i oboru a na univerzitách ve Freiburgu a v Mnichově absolvoval studia filozofie, německé literatury a katolické teologie. Což je obdivuhodné už jen kvůli tomu, že když ve svých šestadvaceti do Německa přicestoval, neuměl německy.

Druhou příčinou nadprůměrného (rozuměj: vůbec nějakého) mediálního pokrytí je atraktivní téma: kdy si dnes nepřipadá vyhořelý, nebo aspoň vyhořením ohrožený? Čtenáři a diváci milují přesvědčování, že mají v životě zpomalit a přestat s krysím závodem: viz popularitu knih, článků a vystoupení Jana Hnízdila nebo Tomáše Hajzlera.

Na Vyhořelé společnosti je nejcennější to, že Han jde ve svých úvahách (nepřekvapivě) mnohem hlouběji a dál než takoví kazatelé doktríny vystupte ze Systému a buďte sami sebou. Pozornost obvykle upřenou na jedince a jeho údajná selhání (spěch, roztěkanost, hamižnost…) obrací ke společenským normám a tlakům, se kterými jedinec zmůže jen málo.

Byung-Chul Han: Vyhořelá společnost – vydalo nakladatelství Rybka Publishers v roce 2016. Z německého originálu Müdigkeitsgesellschaft přeložil Radovan Baroš. 286 stran, 268 korun.

Pánem i rabem zároveň

Zdánlivě přátelský pokyn „buď sám sebou“ Han rozebírá hlavně v prvních dvou z celkem pěti původně samostatně vydaných esejů, tedy ve Společnosti únavy a Vyhořelé společnosti. „Depresivní člověk je onen animal laborans, jenž vykořisťuje sám sebe, a to zcela dobrovolně, bez cizího nátlaku. Je predátorem i kořistí zároveň. […] Subjekt výkonnosti se ocitá ve válečném stavu se sebou samým. Depresivní jedinec je invalidou této internalizované války.“

Dovolím si ještě jednu delší citaci, protože si nepamatuju na hutnější kritiku fenoménu „digitálních nomádů“, kteří s macbookem v baťůžku cestují po Asii a hystericky se navzájem přesvědčují, že jsou svobodní:

„Společnost práce a výkonu není svobodnou společností. Generuje nová omezení. Dialektika pána a raba nevede v posledku k oné společnosti, v níž jsou všichni svobodní, a v níž by tedy bylo možné i lenošit. Vede mnohem spíše ke společnosti práce, v níž je pán zároveň i lopotícím se rabem. V této společnosti nátlaku si každý nosí svůj pracovní tábor s sebou. Zvláštností tohoto pracovního tábora je, že každý je tu zároveň vězněm i dozorcem, obětí i pachatelem. Člověk tak vykořisťuje sám sebe. Vykořisťování je tudíž možné i bez nadvlády.“

Únik k sobě a své seberealizaci tedy není lékem na vyhoření a deprese z vyčerpání – je naopak jednou z jejich příčin.

Transparentní nemůže být člověk, ale jenom stroj

Komu to už teď připomíná knižní rozhovor sociologů Zygmunta Baumana a Dana Lyona Tekutý dohled, vydaný česky dva roky před Vyhořelou společností, ten bude podobnou argumentaci a podobná východiska poznávat i v dalších třech esejích: Společnosti transparence, Digitálním roji a Agónii Eróta. Han podobně jako Bauman (a mnoho dalších, včetně Jevgenije Morozova anebo Davida Eggerse v románu Kruh) kritizuje „všudypřítomné volání po transparenci, které hraničí s její fetišizací a totalizací“.

Podobně jako Bauman (a Baumanem citovaní autoři) si Han všímá, že dohled je mnohosměrný: nevykonává ho jeden Velký bratr nad porobenou masou, ale masa sama na sobě. Lidé všechno ochotně sdílejí a navzájem se hodnotí. V takové společnosti pak lidská duše postrádá „sféry, kde může být jen u sebe a kde není vystavena pohledu druhého“: „Totální vystavení světlu by ji sežehlo a způsobilo by jí jistý druh duševních popálenin. Úplně transparentní je pouze stroj.“

Do vlastního kolene

(V lepším případě)

„Z češtiny nenápadně mizí vedlejšáky, hudební skupiny, dobročinné skutky, knihy a městský život. Místo nich mluvíme o vedlejších projektech, hudebních projektech, charitativních projektech, autorských projektech a projektech ve veřejném prostoru,“ psal Michal Kašpárek před dvěma lety.

A z projektů se stávají projektily, z rebelů součástky systému a z volného času práce.

Mám takovej projekt

Nejde o to, že by Han plagioval. Velice pečlivě uvádí své zdroje, ostatně jeho eseje jsou spíš přiznaným kompilátem prací jiných filozofů než původním bádáním. Vyhořelou společnost prostě jen český čtenář dostává až po několika podobných kritikách stejných fenoménů. Ten, kdo s nimi seznámený pořád ještě není, bohužel od Vyhořelé společnosti nemůže čekat výraznou „konkurenční výhodu“, jakou by mohl být přístupnější výklad.

Zpomalit nedává smysl

Sám Han by se asi nad termínem „konkurenční výhoda“ trpce pousmál, Vyhořelá společnost explicitně kritizuje společnost kapitalistickou. Tu současnou, ve které všudypřítomná digitální média se svými „shitstormy“ drolí pozornost a brání hlubokému myšlení.

Právě tady se otevírá největší prostor k polemice. Velká většina toho, co Han kritizuje, totiž není neodlučně spjatá s kapitalismem nebo digitálními médii. Kult transparence ovládl Kalvínovu Ženevu, ve které lidé strhávali záclony; kult osobní výkonnosti snad všechny režimy, které se pokusily uvést v život myšlenky Karla Marxe. Řada citovaných autorů ostatně psala o dobách dávno předcházejících internetové éře: Sigmund Freud, Franz Kafka, Martin Heidegger, Walter Benjamin…

Není možné zachovat kapitalismus a ušetřit si přitom některá popisovaná trápení, například zkracováním pracovní doby nebo zákazem komunikace po jejím konci? A není naopak cílem velké části antikapitalistů vytvořit společnost, ve které půjde především o seberealizaci jedince, pro které tak bude jedinou změnou, že se uhoní a vyhoří mimo pracovní poměr a antidepresiva si koupí z nepodmíněného základního příjmu? – Některé z otázek, které mě nad knihou napadaly, ale Han na ně nedává ani náznak odpovědi.

Pořád tu ale je ten jeden dobrý důvod, proč Vyhořelou společnost přečíst. Může vás totiž osvobodit od pocitu viny za to, že žijete ve spěchu a místo slow food restaurantu jste zase povečeřeli fast food. „Protože zrychlování samo o sobě naším problémem není, netkví řešení ve zpomalování.“

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (8)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo