Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Jak Ota Šik naučil Čínu obchodovat

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
3. 8. 2017
 9 251

Kniha Unlikely Partners detailně líčí první setkání čínských komunistů se západními ekonomy. Odhaluje při tom, jak významnou úlohu hrál při transformaci bývalý československý vicepremiér.

Jak Ota Šik naučil Čínu obchodovat
Další fotky
v galerii (4)

Přelom ledna a února roku 1979: Teng Siao-pching, nový faktický vůdce Číny a osobnost předchozího roku podle časopisu Time, absolvuje přelomovou výpravu po Spojených státech. Navštíví moderní závody Fordu i Boeingu. V Texasu fotografům zapózuje s obřím kovbojským kloboukem. Na hotelové posteli se pak neklidně převaluje ze strany na stranu. Už několikátou noc nezabral, jak moc je z toho, co všechno v Americe viděl, rozrušený.

Září 1985: luxusní jachta S. S. Bashan zvedá kotvy k týdenní plavbě po řece Jang-c’-ťiang. Na její palubě jsou čínské politické špičky – a elitní západní ekonomové. Americký nobelista James Tobin, sir Alexander Cairncross, polský emigrant Włodzimierz Brus a především maďarský miláček Číňanů János Kornai. Dva cíle plavby: scénické soutěsky na horním toku řeky a kolektivní přemýšlení nad tím, jak uvést do praxe krédo premiéra Čao C’-janga: kdo chce vládnout zemi, musí její lid učinit bohatým.

Julian Gewirtz: Unlikely Partners: Chinese Reformers, Western Economists, and the Making of Global China – vyšlo v lednu 2017 v nakladatelství Harvard University Press. 416 stran, 30 dolarů (verze pro Kindle).

To jsou dva obrazy, které mi utkvívají v paměti i několik týdnů po přečtení Unlikely Partners: Chinese Reformers, Western Economists, and the Making of Global China (Nečekaní spojenci. Čínští reformátoři, západní ekonomové a otevření Číny světu“). Napsal ji Julian Baird Gewirtz, který svoje znalosti čínských zahraničních vztahů prodával americkému ministerstvu energetiky, e-shopu Alibaba nebo redakcím Washington Postu, Financial Times a Foreign Affairs.

Zkuste to s cenovkami, milý Teng Siao-pchingu!

Čtyřsetstránkový špalek pokrývá období od roku 1976, kdy se čínští komunisté přestali řídit pravidlem „radši chudí, ale ideologicky čistí“ a končí rokem 1993, kdy osmé všečínské shromáždění lidových zástupců odhlasovalo vepsání „socialistické tržní ekonomiky“ do ústavy. (Po roce 1984, kdy ústřední formálně podpořil přechod na „plánované komoditní hospodářství“, Gewirtz tempo vyprávění zrychlí.)

Komu se dá zhruba týdenní studium téhle hutné knihy, ve které téměř chybí životopisné pikanterie, a funkcionář proto poněkud splývá s funkcionářem, doporučit? Napadají mě dvě skupiny čtenářů.

Unlikely Partners už z definice chytnou každého, koho zajímá buď ekonomická transformace obecně, anebo konkrétně ta čínská. Na začátku je chudý maoistický stát, na konci čile obchodující a rychle bohatnoucí země. Jak se to mohlo stát? Gewirtz (stejně jako Arthur Kroeber ve svém úvodu do čínské ekonomiky) přesvědčuje, že za tím nebyl jeden grandiózní plán, který by někdo namaloval na jeden flipčárt a prosadil silou, ale dlouhá série pokusů a omylů a politických a ideologických střetů. „Brodíme se přes řeku opatrným šmátráním z kamene na kámen,“ cituje autor samotné reformátory. (Tady si neodpustím paralelu s politikem, který sní, když náhodou spí: Čínu během transformace neřídil žádný šéf jako svou firmu, bylo to spíš rozhádané družstvo permanentně na hranici krvavých čistek; žvanírna bez konce.)

Na výlet do Číny

Kniha se zavděčí taky těm, které baví hledat české stopy ve světových dějinách. Vedle Kornaie, Tobina a Miltona Friedmana totiž v Číně dostal obrovský prostor k uvedení svých teoretických myšlenek do praxe také Ota Šik, který z pozice místopředsedy československé vlády koordinoval hospodářské reformy během pražského jara a po srpnové okupaci emigroval do Švýcarska. Už na samém začátku reforem na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let přesvědčil v sérii svých přednášek čínské politiky, že se socialistická ekonomika neobejde bez tržních mechanismů:

Kašpárkovo čínské léto

V červenci a srpnu najdete na Finmagu každý čtvrtek nové recenze nedávno vydaných knih o minulosti, současnosti a budoucnosti Číny:

Starší recenze knížek k tématu:

„Šikovu přechodnou cenotvorbovou strategii uvedlo do praxe nově založené Centrum pro výzkum cen. To najalo několik českých konzultantů doporučených Šikem, mimo jiné Jiřího Skolku, který na instruktážních workshopech školil úředníky dohlížející na reformy. Úřad čelil velké výzvě: vypočítat ceny, které by zohledňovaly ‚socialistický vztah mezi komoditami a penězi‘, jak Šik záležitost pojmenoval v roce 1981. Znamenalo to vybrat 1200 kategorií produktů a obeslat dotazníky sedm tisíc podniků, deset tisíc farem a pět tisíc obchodních center. Na základě těchto rozsáhlých dat vypočítali úředníci s pomocí Šikova dvousměrného cenového systému ceny odrážející pracovní i kapitálové náklady. Experti ocenili výsledek výpočtů jako výrazně ‚racionálnější‘, než byly výsledky předchozích pokusů. Pod vedením Süe Mu-čchiaa centrum fungovalo ještě několik dalších let. V roce 1982 už ceny několika stovek méně významných komodit stanovovaly samotné podniky, o rok později jich bylo tři sta padesát. V roce 1983 se Centrum pustilo do velkého přepočítání, které mělo vylepšit výsledky z roku 1981. Šikovy myšlenky se staly součástí čínského hospodářství, a to jak po analytické, tak institucionální stránce.“

Mimochodem: na českém internetu a v databázi knihovny s právem povinného výtisku jsem o Šikově působení v Číně našel dohromady jedinou stručnou zmínku v jedné bakalářské práci – což považuju za ostudu, s přihlédnutím k tomu, jak dramaticky dovedeme nafouknout význam kdejakého okresního cimrmana. (A Jiří Skolka je dohledatelný tak obtížně, až jsem si chvíli myslel, že jeho jméno postihl šotek.)

Jde to v Číně, jde to všude

Právě Šikovo angažmá vede k prvnímu brouku, kterého mi Unlikely Partners nasadili do hlavy: jak by vypadalo Československo sedmdesátých let nebýt okupace? Vedle tradiční romantizující představy socialismu s lidskou tváří se nad stránkami této knihy vykresluje druhá možnost: přechod na tržní hospodářství, byť by mohlo být oděné do pláštíku socialistických frází. Milton Friedman získávající Alexandra Dubčeka pro ideu negativní daně, založení zvláštních ekonomických zón Plzeň a Košice… dobrý námět na spekulativní román, řekl bych.

Druhá neodbytná myšlenka: Unlikely Partners mě utvrdili v přesvědčení, že pokud je možné sérií ustrašených reforem za pár let zgruntu změnit ekonomickou základnu tak rozsáhlé země s tak starodávnou kulturou, pak padá (v Česku oblíbený) argument, že se bohatství společnosti nevyhnutelně odvíjí od takzvané národní mentality. Kdepak: rozhodující jsou politické a ekonomické instituce. I ty nejchudší africké státy teoreticky dělí od několikanásobného nárůstu životní úrovně deset dvacet let šťastných politických rozhodnutí. Unlikely Partners napovídají, že by vedle neoliberálů z Mezinárodního měnového fondu nebylo od věci poprosit o radu i ekonomy prosazující takzvanou třetí cestu.

Úvodní foto: Šanghaj v 21. století. Shutterstock.com

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (23)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo