Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Možná si omýváte penis špatně

Právě jsme získali vaši pozornost titulkem z Buzzfeedu – a tak ji můžeme nasměrovat na zábavnou knihu právě o těchto obchodnících s pozorností.

Podle nových senzačních odhalení astronomů je Měsíc kromě kráterů posetý obřími stromy. Mezi jejich korunami létají metr dvacet vysoké okřídlené bytosti podobné lidem. Beze studu se páří na veřejnosti. – Takový kousek fake news nepřinesl obskurní prokremelský web na vrcholu doby postpravdivé, ale newyorský deník The Sun v roce 1835. Tehdy jedno z nejčtenějších médií na světě.

Počítačový mág dokázal z demografických dat o Američanech vydolovat, jaké hodnoty a jaký životní styl mají lidé s bydlištěm na tom či onom poštovním směrovacím čísle. Národ takto rozdělil do čtyřiceti skupin a každé mohl ušít reklamu přesně na míru. – Nebyl to žádný dnešní Trumpův poradce z Cambridge Analytica, ale sociolog Jonathan Robbin, který v druhé půlce sedmdesátých let založil reklamku Claritas.

Lidem se pestrobarevné obdélníkové reklamy nejdřív docela líbily, protože nic tak originálního v té záplavě šedi zatím neviděli. Po pár letech už na ně ale polonahé ženy a nápisy vyskakovaly všude, a tak začali hledat způsob, jak s tím vizuálním smogem zatočit. – Už asi tušíte, že se nebavíme o bannerech na internetu a vynálezu AdBlocku. Řeč je o prvních plakátech v pařížských ulicích v devatenáctém století: i tehdy po krátkém okouzlení novým médiem přišlo volání po regulaci.

Tim Wu: The Attention Merchants: The Epic Scramble to Get Inside Our Heads – vyšlo v nakladatelství Knopf v říjnu 2016. 416 stran, 17 dolarů (verze pro Kindle)

Vaše babka byla taky roztěkaná

Jestli je něčím kniha The Attention Merchants (Obchodníci s pozorností) mimořádná, pak tím, že módní nářek v této dnešní rychlé době jsou lidé bombardování informacemi a nikdo se nedovede na nic soustředit zasazuje do historického kontextu. Sice jde jen o historii anglosaských zemí a necelých dvou set let, ale to je pořád o dvě stě let víc, než s čím operují autoři Digitálních demencí a podobných poplašných zpráv o tom, jak máme kvůli mobilům v háji pozornost a vůli. Jako by snad naši dědové byli samí zenoví mistři.

Právník, aktivista a publicista Tim Wu, který se v roce 2003 proslavil vynalezením pojmu „síťová neutralita“, ukazuje, že se o naši pozornost bojuje už mnoho generací. Prostředky jsou různé, strategie stejná: „Na volném trhu s lidskou pozorností jsou dvě cesty k úspěchu. Buď nabídnete něco nápaditějšího než konkurence, anebo podniknete výpad do nějakého kousku bdělého života, který doteď zůstával ladem.“ Třeba umístíte reklamní plochy do škol, jak se stalo před šesti lety v Twin Rivers v Californii. Školy dostaly peníze na vytápění, inzerenti publikum. Win-win. Jen krapet děsivé, pokud stejně jako Wu (nebo já) věříte, že by měla existovat místa a situace dolování pozornosti ušetřené.

Další čtení

Zatímco Julius Fučík na konci své Reportáže psané na oprátce radí soudruhům Lidé, bděte!, pro amerického filozofa Jonathana Craryho je bdělost kontrarevoluční. Jeho nová kniha 24/7: Late Capitalism and the Ends of Sleep oslavuje spánek. Ne snad jako prostor k nabrání sil pro plnění Úkolů, které si žádá Doba, ale právě naopak: jako jedinou třetinu dne, v níž nad člověkem nevládne racionální organizace, jako „čas, který nelze dobýt a připojit k masivnímu soustrojí honby za ziskem“.

Lidé, spěte!

 

Rekordní magnet: neposedné kyčle

Obchodníci s pozorností jsou jedny z nejčtivějších dějin masmédií a reklamního průmyslu, na které jsem narazil. Kniha je rozsekaná do krátkých kapitol: ideální pro ty, kteří to mají čtvrthodinku tramvají do práce. A skoro v každé části narazíte na zajímavost, kterou se dá zaperlit v konverzaci.

Na cigárku můžete kolegům povyprávět o tom, že se Lucky Strikes jmenují po dvou jezevčících zakladatele značky: Luckym a Strikovi. Byla to mimochodem první značka zacílená na ženy, o jejichž pozornost tabákový průmysl do té doby nestál. (Jeden z dobových sloganů: „Vytáhni luckynu místo bonbónu.“)

Nebo – abychom se vrátili k hlavnímu motivu – totiž pozornosti: ta podle Wu zaznamenala svůj vrchol uprostřed padesátých let. Rozhlas a televize právě objevily kouzlo hlavního vysílacího času, do kterého soustředily nejatraktivnější pořady a ve kterém prodávaly nejdražší reklamní prostor. A protože stanic bylo stále málo, „lidé věnovali víc pozornosti stejným věcem ve stejný čas než kdykoliv před tím nebo potom“. Vrchol přišel přesně 9. září 1956 večer, když Elvis Presley poprvé vystoupil na obrazovce. „Show Eda Sullivana na CBS tehdy naladilo 82,6 procent diváků, což už nikdy nikdo nevyrovnal ani nepřekonal.“ Pozornost se začala znovu tříštit, jak přicházely nové stanice a nové a nové způsoby, jak si zaměstnat hlavu. (Myslím ale, že celonárodní pozornost zaznamenala jeden comeback: 20. července 1969. Přistání Apolla 11 na Měsíci tehdy sledovalo 93 procent amerických diváků. – Je u boha, na co a proč koukalo zbývajících sedm procent.)

Tady Pokémony nehledejte

V částech věnovaných posledním dvěma dekádám začínají Obchodníci s pozorností slábnout. Zatímco kapitoly situované zhruba před rok 1991 mě vtáhly, i když jsem ty samé příběhy z dějin masových médií, marketingu a rané kyberkultury četl od prvního ročníku žurnalistiky před čtrnácti lety už mockrát, v kapitolách o Googlu, Facebooku nebo Buzzfeedu toho Wu moc nového neříká. Na to, jak atraktivní téma popisují, jsou překvapivě školometské: dozvíte se z nich hlavně, který startup kdy koupil jiný startup, za kolik a s kolika uživateli. Pokud jste úplně mimo dění a nevíte, co to pořádně ten Facebook je, něco si z nich určitě odnesete. Ale pokud jste viděli The Social Network a přečetli si v příloze novin jeden dva články o historii Googlu, pak si toho tady už moc nepodtrhnete.

Zklamaní taky budete, jestliže vás úvod knihy žalující na vpád reklam do škol navnadí na poslední nápadité způsoby boje o pozornost. Audioknihy, podcasty, rozšířená realita, Google Glass, Pokémon Go, promítání reklam v autobusech, návrhy na nahrazení oken ve vlacích obrazovkami – je toho hodně, co přináší boj o pozornost na nová kolbiště – a co Wu vynechává.

I přes tyhle mouchy ale The Attention Merchants za vaši pozornost stojí. Tedy samozřejmě až po tom, co zkontrolujete Facebook. Ostatně nejspíš právě z něj jste sem přišli. Pamatujete si to vůbec?

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK