Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Internet? Soudruzi, nět!

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
16. 3. 2017
 7 715

Počítačová síť nám pomůže zefektivnit ekonomiku a porazit byrokracii, naznali v šedesátých letech Sověti. Nikdy ji ale nedokončili. Zabránila jim v tom neefektivní ekonomika a byrokracie.

Internet? Soudruzi, nět!

Spojené státy vyvinuly atomovou bombu, Sovětský svaz taky. Spojené státy vyvinuly vodíkovou bombu, Sovětský svaz taky. Spojené státy poslaly na oběžnou dráhu satelit pár dní poté, co z ní ten sovětský po čtvrt roce sestoupil. Spojené státy vybudovaly několik počítačových sítí a pak je navzájem propojily, Sovětský svaz… nic.

„Proč vlastně nevznikl žádný sovětský internet? Kvůli odpovědi na tuhle otázku jsem s přestávkami osm let v Moskvě a Kyjevě pátral po archivech a zpovídal pamětníky,“ začíná Benjamin Peters, asistent na katedře komunikace Univerzity v Tulse, svoji knihu How Not to Network a Nation – The Uneasy History of the Soviet Internet (Jak nepropojit národ. Nelehká historie sovětského internetu).

Nakonec přišel na to, že cosi jako sovětský internet přece jen existovalo. Ale jen v nenaplněných snech zhrzených vizionářů.

Benjamin Peters: How Not to Network a Nation: The Uneasy History of the Soviet Internet – vyšlo v nakladatelství The MIT Press v březnu 2016. 312 stran, 28 dolarů (verze pro Kindle).

Američani budovali mozek, Sověti tělo

Zbytečný skluz nabrali Sověti už na startu. Zatímco na amerických univerzitách vzkvétaly od přelomu 40. a 50. let mladé vzájemně se překrývající obory kybernetika a informatika, progresivní sovětští akademici museli nejdřív přesvědčit ideology, že jsou nové myšlenky kompatibilní s marxismem-leninismem. Trvalo to roky: od prvních opatrných článků v roce 1953 až do tour zakladatele kybernetiky Norberta Wienera po Sovětském svaze v roce 1960.

Tohle počáteční zpoždění se ale nakonec ještě podařilo dohnat: Sověti na své počítačové síti začali pracovat dokonce dřív než Američané, už v roce 1962. V Kyjevě se tehdy pod vedením Viktora Gluškova zrodil Projekt OGAS – „Celostátní automatizovaný systém účetnictví a zpracování informací“. Projekt mnohem ambicióznější než americký ARPANET a jeho následovník Internet: OGAS měl totiž umožnit víc než jen sdílení informací. Měl proměnit celé sovětské hospodářství.

Data z dvaceti tisíc terminálů po celém Sovětském svazu v představách Gluškova a kolegů putovala do stovky nebo dvou regionálních plánovacích center, ze kterých by pyramidově uspořádaná síť pokračovala do moskevského ústředí. Všimněte si rozdílu oproti decentralizovanému ARPANETu a Internetu: „Americký model decentralizované celostátní sítě odpovídal dynamické struktuře samotného mozku,“ nabízí Peters analogii. „V Sovětském svazu zato plánovaná ekonomika připomínala tělo, jehož nervovou soustavou byl úřední aparát a mozkem pak plánovači v Moskvě.“

Sovětský hierarchický „cloud“ měl zrychlit a zefektivnit plánování výroby, umožnit bezhotovostní platby a taky zatočit s přebujelou byrokracií. V roce 1954 zaměstnávala administrativa odhadem 15 procent sovětských pracujících. Sám Gluškov pak v roce 1962 předpovídal, že „pokud klasické papírování nenahradí jiná metoda, byrokracie spojená s plánováním naroste do roku 1980 čtyřikrát a celá dospělá populace Sovětského svazu nebude tou dobou dělat nic jiného než vyplňovat formuláře.“

Další čtení

Hraběnka z Lovelace, Turing, Stallman, Gates, Torvalds: kniha The Innovators je Brehmův svět hackerů, géniů a geeků.

Walter Isaacson: The Innovators

Pokaz OGAS

OGAS tedy mohl o dekády předběhnout systémy ERP, CRM, PayPal i EET. Nestalo se. Proč? Peters vypočítává hned pět směrů, ze kterých přicházel smrtící odpor: mimo jiné od byrokratů, kteří měli hrůzu, že je systém připraví o práci, nebo od továrních ředitelů, kteří zas nechtěli přijít o výhody z dodávek bokem. Sovětský svaz v 60. a 70. letech budoval výpočetní centra, ale Gluškov nikdy nedosáhl jejich plného propojení. V půlce osmdesátých přinesla perestrojka decentralizaci, která neladila s ústředním principem hierarchického OGASu, a na přelomu 80. a 90. let se obyvatelé Svazu začali připojovat k Telnetu. Tohoto definitivního konce svého snu se Gluškov nedožil, zemřel zhrzený v roce 1982. (Kniha sice uvádí rok 1983, ale víc bych věřil nekrologu.)

Dějiny opět prokázaly svůj zvláštní smysl pro ironii: „Americkému ARPANETu vdechla život dobře zacílená státní podpora a spolupráce mezi jednotlivými institucemi. Podobné sovětské projekty naopak pohřbilo neregulované soupeření mezi sobecky jednajícími ústavy, byrokraty a dalšími hráči. První veřejně využitelná celosvětová počítačová síť vznikla mezi kooperujícími kapitalisty, ne konkurujícími si socialisty.“ Kapitalisté se chovali jako komunisté, zatímco komunisté jako ryzí kapitalisté, všímá si Peters humorného paradoxu.

Bystře k tomu dodává, že tvůrci OGASu měli ujasněnou odpověď na otázku proč (socialistická utopie!), jenže netušili, jak. U ARPANETu tobylo naopak: Američané věděli, jak (přepojování paketů!), ale na otázku proč odpověděli až uživatelé.

Stalingrad, Leningrad, Kybergrad

Kritici Petersově knize nejčastěji vyčítají, že ji napsal moc akademickým jazykem. To bezesporu udělal. Jenže kombinace jeho suchého slohu a tématu inovací zadupaných totalitním státem má svůj zvláštní půvab. How Not to Network a Nation připomíná poznámky pod čarou v románech Davida Fostera Wallace: čiré nerdovské porno, plné absurdit a zmínek o zadupaných géniích. Pokud se vám vztyčují bradavky z medailonků jako „Ştefan Odobleja byl všeobecně přehlížený rumunský vědec, který už před druhou světovou válkou nastínil ve svých dílech myšlenky kybernetiky,“ pak si ke své standardní době čtení vyhraďte ještě jednou tolik na odskoky do Wikipedie.

Vážně: How Not to Network a Nation je nabitá pikantnostmi. Že diktátor Augusto Pinochet nechal zničit revoluční počítačový systém Cybersyn centrálně řídící chilskou ekonomiku, to už někteří z vás slyšeli ve známém podcastu 99 % Invisible. Že si kyjevští ajťáci v šedesátých letech založili autonomní kyberstát Kybertonii s Radou robotů v čele a dokonce si vydávali vlastní cestovní pasy, to je soudě dle googlování Petersův unikátní objev.

Největší slabinou tak zůstává příliš dlouhý (a mnohé čtenáře, tipuji, odrazující) teoretický úvod popisující už mnohokrát popsaný zrod kybernetiky na Západě. O to méně prostoru zůstává na OGAS a další neúspěšné pokusy o spojení socialistické revoluce s počítačovou, které Peters v takové hloubce a šíři popisuje jako první anglicky píšící autor. Ale díky i za těch sto padesát stran čistého rozsahu: je v nich námětů na desítky sci-fi románů z alternativních světů. Co kdyby v sedmdesátých letech Západ bojoval s ekonomickou krizí, zatímco Sověti by rulovali s efektivním centrálně plánovaným hospodářstvím? Co kdyby OGAS naopak napadli hackeři a vyvolali krizi v zásobování?

A jak by se sovětskou ekonomikou zamávalo, kdyby měl každý soudruh na pracovním stole počítač a na něm celý den četl články na internetu?

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (9)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo