Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Mark Greif je proti všemu

Kdyby bohatí obyvatelé Západu ztratili touhu dožít se co nejvyššího věku, jaký smysl života by jim pak vlastně zbyl? – I po tom se ptá sbírka kacířských esejů Against Everything.

Kuchařky zdravých receptů, sexuální příručky, cestovatelské průvodce: podobných knih vychází stohy. Málo je ale těch, které imperativy jako „žijte zdravě a naplno“ zpochybňují. A když už vyjdou, buď jsou povrchně líbivé (lol, blbá generace Y!), nebo naopak suché (avava, hegemonie neoliberálního kapitalismu!).

Mark Greif, dvaačtyřicetiletý zakladatel kulturního magazínu n+1 a učitel literatury na newyorské New School University, se ve svých esejích dokázal oběma pastem vyhnout. Sbírka dráždivě nazvaná Against Everything (Proti všemu) je čtivým a přitom poctivě vysezeným kobercovým náletem na… na všechno sice úplně ne, ovšem dogmat moderního životního stylu zůstane ušetřených jen málo.

Mark Greif: Against Everything: Essays – vyšlo v nakladatelství Pantheon v září 2016. 320 stran, 18 dolarů (verze pro Kindle).

Nejvíc mě těší dělat si život těžší

Start má Greif ostrý, hned se s bodákem rozběhne proti zlatému teleti fitness: „Je to jako trest za naše osvobození,“ přemítá. Velká část obyvatel západního světa ve dvacátém století unikla manuální lopotě, každodennímu boji o zrno i děsivým nemocem. Neocitli jsme se ovšem v nových Periklových Aténách, kde by lidé nabytý volný čas věnovali veřejným činnostem nebo prostému lenošení. Místo toho v něm trápí svá těla dál. Sami si stanovují různé mety a snaží se je překonat, nenávidí se a stydí za špíčky a naopak obdivují jejich absenci, ještě nedávno považovanou za cosi nezdravého.

Z podobné pozice Greif napadá i dojíždějící sexuální revoluci a vlnu libertinství: „Moralisté po staletí opakovali, že sex musí být regulován, protože je důležitý a vládne světu. Osvoboditelé se nechali nachytat a heslo pouze obrátili: sex musí být osvobozen, protože je důležitý a vládne světu. Přitom by ale skutečné osvobození nastalo, teprve kdyby se reformátoři zasadili o to, aby sex přestal být středobodem života. Aby začal být považován za jeho triviální součást.“

Následuje pamflet proti jídlu, tedy tomu zdravému, přírodnímu, lokálnímu. Greif si všímá, jak jsou chuťové pohárky propojené s mozkem: hnusné rajče ze supermarketu je prostě jen hnusné, zato obdobně vodnatý a mdlý plod starého kultivaru chutná „autenticky“.

Víc podvratného čtiva

„Musím se vám přiznat: rád marodím. Samozřejmě ne nějak vážně. Nikdo by si nepřál cystickou fibrózu. Ale taková pěkná chřipka, krapet říznutá zvracením a průjmem, se dá považovat za vítanou návštěvu,“ píše Peter Fleming, v knížce Mytologie práce. Každá možnost úniku z totality posvátné práce se počítá.

Švejkové všech zemí, spojte se!

Právě v téhle eseji padá klíčová myšlenka nejlépe vystihující molocha, se kterým Greif většinu času válčí: „Neumíme už mluvit o ničem jiném než o zdraví. Diety i přejídání se shodně kritizují jako nezdravé. Dokonce i lidi, podle kterých jsme přehnaně posedlí svým zdravím a kvalitou jídla, tu posedlost označují zase jako nezdravou. Zvolit si jiný důvod k životu než zdraví je jako zvolit si smrt. (…) Kdyby bohatí obyvatelé Západu ztratili touhu dožít se co nejvyššího věku, jaký smysl života by jim pak vlastně zbyl?“

Následně Greif vyhejtuje sbírání mimořádných zážitků (všechno, co není mimořádný zážitek, působí jako mrhání časem, jenže taková je zákonitě většina našich dní), policisty (vědí, jak se člověka dotknout přátelsky a ponižujícím způsobem zároveň) nebo hipstery (s Greifovými názory už jsme se na Finmagu seznámili před čtyřmi lety v jiné antologii). Rozebere texty kapely Radiohead (ne náhodou je jejich hlavním aktérem strašidelné kolektivní „my“), reality shows (od chvíle, co se vědci nesmějí pouštět do morálně pochybných pokusů, se o temných stránkách duší dozvídáme nejvíc v Kdo přežije) nebo rap (zatímco u popu můžete ignorovat text a soustředit se na hudbu, od rapu se slova odmyslet nedají).

Co nedělat, už víme. Co ale dělat?

Greif shodou náhod vyrůstal u Waldenského jezera, v těch samých místech, kde v půlce 19. století Henry David Thoreau sepisoval svoje buřičské výzvy k občanské neposlušnosti a neplacení daní. Jako by oba dva na břehu Waldenu překročili ten samý bludný kořen a vstoupili do bažin otázek, které rozumní lidé nepokládají. Thoreau byl pokrytecký tlučhuba: když dopsal ódu na nezávislost na civilizaci, vydal se z „divočiny“ na krátkou procházku k mamce na sušenky. Greif je upřímnější: přiznává se, že hodně z toho, co kritizuje, sám dělá, jen by chtěl přijít na to, proč vlastně.

Against Everything nechává nenaplněnou jedinou potřebu: totiž touhu dozvědět se, pro co tedy vlastně Greif je. Z jednotlivých esejů problikává zamlžený obraz ideálu člověka podobného velkým kočkovitým šelmám tím, jak hospodárně zachází se svou energií a svou pozorností, jak dovede v klidu nehnutě spočívat, za ničím se zbytečně nehonit a v hlavě si při tom pěstuje plod ducha. Zároveň ale Greif nepropaguje absolutní netečnost: účastnil se ostatně protestů Occupy Wall Street a v knize velebí politickou angažovanost rapperů nebo některá levicová opatření jako zastropování mezd.

Jaký způsob a míra aktivity jsou tedy správné – vlastně zdravé? Greif nemíchá pamflet s manifestem a na otázku si musí odpovědět čtenáři sami.

Nasranou kočičku fotil: JStone / Shutterstock.com

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Karel Mašek | 9. 3. 2017 09:49

No konečně něco zajímavějšího. Každý si prostě musí vybrat, co mu vyhovuje. Prostě to chce decentralizovanou společnost, kdy jednotlivci a jejich skupinky zkouší různé směry a myšlenky.

Ale říkám si, zda tu někdy bude i recenze na nedávno vyšlé knihy, jako je třeba Co je vidět a co není vidět a jiné záhady ekonomie od F. Bastiata (LvMI) nebo Bohatství národů od Adama Smitha (Libinst) anebo Svoboda a vlastnictví a jiné eseje od L. Misese (bawerk.eu). Ale to bych chtěl asi moc:))

+6
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK