Randění, petting i appky na sex se rozšířily během krizí. Náhoda?

Oslavíte v úterý den svatého Valentýna? Že se ptám. Buď jste single a takovou otázkou teď možná i krapet nakrknutí, nebo ten svátek považujete za nechutný komerční výmysl hostinských, květinářů a výrobců prezervativů a rande si just domluvíte na jindy.

Moira Weigelová: Labor of Love: The Invention of Dating – vyšlo v nakladatelství Farrar, Straus and Giroux v květnu 2016. 304 stran, 15 dolarů (verze pro Kindle). Za tip na knihu děkujeme panu Janu Jablunkovi z Brna.

Ne že by ta druhá odpověď nebyla fakticky správná. Jenže jak ukazuje Moira Weigelová v knize Labor of Love („Dřina lásky“ nebo taky „Zrod lásky“), randění dnes prostě je z principu komerční záležitost jako takové. „Poprvé v dějinách lidstva musí člověk utrácet, pokud se chce potkat s potenciálním partnerem,“ přesvědčuje doktorandka z Yale.

Až do konce devatenáctého století se lidé v Americe (a o Evropě platí to samé) seznamovali docela jinak. Často přes dohazovačky (že se za jejich služby taky platilo, to Weigelová trestuhodně opomíjí) a vždy pod dohledem příbuzných. Nešlo to jinak. Byty byly mrňavé, obyvatel měly hodně a seznámit se jen tak venku skoro nešlo: ženy nejčastěji pracovaly v domácnostech, a když si vyrazily do města naparáděné, policisté je měli za prostitutky. Tenhle na první pohled extrémně nesvobodný systém měl paradoxně oproti dnešku i své výhody: když je žena v místnosti s pěti příbuznými, její ne opravdu znamená ne.

Pak mezi lety 1893 a 1897 udeřila hospodářská krize. Ženy vyrazily z venkova do měst a z domácností na trh práce. A v novinách The Chicago Record se v roce 1896 poprvé objevuje slovo, které dnes každému přijde samozřejmé: „date“ ve významu „rande“.

Gayové a lesby udávají směr

Právě tehdy se tedy mladí lidé začali masově seznamovat sami, bez přímé účasti starších. Všechno se tím změnilo: „Provozovatelé míst určených k seznamování a společnému trávení času měli své vlastní zájmy. Úspěch restaurací, barů a lunaparků se neodvíjel od toho, na jak kvalitní manželství se v nich zakládalo, ale čistě od počtu utrácejících párečků. Barman na rozdíl od vaší mámy neřeší, jak dobrým tátou dětí jednou bude chlápek, se kterým si dáte drink. Vlastně by pro ně bylo nejlepší, kdyby se nikdo nikdy neusadil.“

Weigelová si dobře všímá, že všechna tahle místa kopírovala byznysmodel podobných institucí pro gaye a lesby. Ty fungovaly už dřív – teplým totiž nebylo dopřáno scházet se na očích celé rodině. Ostatně LGBT kultura funguje jako zdroj inspirace doteď. První restaurace T.G.I. Fridays byla „gay bar pro heteráky“, tedy místo, kam programově vyráželi nezadaní. A tři roky před tím, než se ve společenských časopisech psalo o Tinderu, si gayové domlouvali nezávazný sex přes Grindr.

Historie se ale opakuje ještě v jednom ohledu: právě hospodářské propady přinášejí, alespoň v očích ustaraných dobových novinářů, největší změny v pohlavním chování mladých. Za velké krize na konci dvacátých let se rozmohl petting, tuleníčko. A na přelomu „nultých“ a „desátých“ let jednadvacátého století se začalo se znepokojením psát o hookup culture. Tahle záležitost nemá ustálený český překlad: jde o něco jiného než „přátelství s výhodami“, protože s klukem nebo holkou z Tinderu nemusíte být přátelé. Naopak, hookupy z principu neřešíte a nepojmenováváte: „Od dvacátých let se přinejmenším do těch šedesátých mělo za to, že série schůzek vyústí v intimní styky a v nějaký citový závazek. Dnes se mezi studenty často začíná od sexu. A pokud chcete, aby takový hookup k něčemu vedl, neměli byste to přiznávat nahlas.“

Nepohoršujte se nad tím, taková je doba. Tak jako bylo v padesátých letech ideálem mít celý život jedno zaměstnání i jednoho partnera, prekariát dnes střídá partnery jako brigády, aniž se na něco z toho upínal: „Dík hookupům si zocelíte srdce, takže vám ho jen tak něco nezlomí. Jsou jako diplom z mediálních studií: připraví vás na všechno a na nic konkrétního.“

Spíš Cosmopolitan než New Scientist

Weigelová otevírá spoustu zajímavých témat: jak chování amerických gayů proměnila epidemie AIDS, kdy začala fungovat první počítačová seznamka nebo proč si dávat pozor na literaturu osobního rozvoje. U žádného ale nejde nějak extra do hloubky a k žádnému nepřidává nic extra objevného. Až na pár informací z provařených zdrojů, jako je Kinseyho zpráva, nepracuje s poznatky přírodních nebo humanitních věd, ale hlavně s články z dobových časopisů. Což není samo o sobě chyba, ale je dobré na to upozornit ty, kteří by od těchto dějin randění třeba čekali podobně fundované dílo, jako byly před časem recenzované dějiny konzumní kultury The Empire of Things.

Jestli něco opravdu vytknout, tak zkratkovitost některých úvah. Že i dohazovačky nabízely z principu komerční službu, to už jsme si řekli. Podobně ale kulhá i hlavní myšlenka celé knihy, totiž že láska je tvrdá práce (a randění „neplacená stáž“). K tvrdé práci se dá samozřejmě přirovnat všechno, i rýpání v nose. Možná by ale bylo místo povrchních paralel, jako že oboje bere čas a energii, podnětnější hledat rozdíly. Státy vytrvale omezují, co můžou lidi dělat ke své obživě a jak dlouho, naopak ale stejně vytrvale ruší omezení, koho si můžou brát. Láska je jedním z hlavních témat drtivé většiny děl popkultury, práci se taková pozornost nedostává. Ve školách tráví děti tisíce hodin přípravou na úspěšnou kariéru, ale vztahy studují bolestivou metodou pokus–omyl. Proč? O tom bych si sakra rád přečetl.

Ale tím vás nechci od Labor of Love odradit. Popravdě, nepamatuju si na žádnou jinou knihu, která by nabízela tolik konverzačních námětů na první rande. Nebo klidně na sto padesáté, pokud jste měli dobrou dohazovačku.