Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

A slabí strpí, co musí? Ne nutně, namítá Varufakis

| 29. 9. 2016

Exministr řeckých financí sepsal dějiny společné evropské měny – a návod pro její úspěšnější budoucnost.

A slabí strpí, co musí? Ne nutně, namítá Varufakis

Obyvatelé ostrova Mélos vedou v Thúkydidových Dějinách peloponéské války slavný dialog s athénskými okupanty. Svému porobení se Mélští brání apelováním na morálku, což Athéňané odbudou lakonickým postřehem: „Silní jednají dle libosti a slabí strpí, co musí.“ Načež povraždí mélské muže a ženy a děti prodají do otroctví.

Yanis Varoufakis: And the Weak Suffer What They Must? – vyšlo v nakladatelství Nation Books v dubnu 2016. 368 stran, 18 dolarů.

Janis Varufakis na tuhle pasáž narazil, když v roce 1988 procházel na King’s College v Cambridge archiv nejslavnějšího ekonoma dvacátého století – Johna Maynarda Keynese. Loni na jaře si ji prý vybavil, když jako řecký ministr financí několik měsíců bojoval s věřiteli. A letos po ní pojmenoval knihu, ve které navazuje na bestseller Globální Minotaurus a zamýšlí se nad minulostí a budoucností společné evropské měny. Dovolil si při tom ovšem jednu nenápadnou, ale významnou úpravu, když k původně oznamovací větě přidal otazník: And the Weak Suffer What They Must?

Měnová unie minus fiskální unie rovná se problém

Jak se dá čekat, Varufakis odmítá bajky o „řeckých kobylkách, které se vykvákly na svoje úkoly a jejich dluhem vytápěné léto proto ze dne na den přešlo v mráz. I ozvaly se řecké kobylky kalvinistickým mravencům, aby jim a dalším evropským kobylkám s dluhem pomohli. A teď mravenci slyší, že je to celé na nich, že řecké kobylky už nic splácet nechtějí.“

Každý národ má své kobylky a své mravence, namítá Varufakis. K řeckým (italským, španělským, kyperským,…) problémům podle něj neodvratně vedlo spojení marek, franků, peset a drachem do jediné měny, aniž při tom souběžně vznikl i politický mechanismus rozptylující německé nebo nizozemské přebytky po deficitních regionech jinak než skrz frankfurtské a pařížské banky, které tam nafukovaly úvěrové bubliny.

Varufakisova verze dějin eura i samotné Unie je takového žalování na polovičatá řešení plná. Už první dohody o volném obchodu z padesátých let, která někteří čeští euroskeptici vnímají jako zlatou éru nebyrokratického sjednocování, označuje za pokus o vytvoření „zóny bez demokracie“ či „megabyrokracie vysněné evropskými elitami ruku v ruce s velkými oligopolními podniky“. Už tehdy přicházeli francouzští politici s prvními návrhy společné měny, které podle Varufakise spíš než vážně mysleli jen jako páku pro vyjednávání se západním Německem. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let Němci naznali, že bez měnové unie neudrží přebytky zahraničního obchodu, a věci zůstala stát v cestě jen britská premiérka Margaret Thatcherová. Ta podle autora správně varovala, že něco takového nepůjde zařídit bez evropské federace, ale nesprávně předpokládala, že se ji takto nenápadně pokouší ostatní země protlačit: „Kéž by jen měla pravdu,“ lituje Varufakis. (Který ironií osudu při svých studiích v Británii demonstroval proti Thatcherové a její politice „při každé příležitosti“.)

Žádný rudý rebel, ale prokapitalistický keynesián

O čtvrt století a jednu vleklou krizi později projekt společné měny připomíná Hotel California z písně od Eagles: ubytovat se můžete kdykoliv, odejít nikdy. Co tedy s Řeckem a regiony, které by potkal podobný osud?

Restrukturovat – rozuměj: proškrtat – dluh tak, aby úsporná opatření přestala bránit ekonomice v růstu, čímž, paradoxně, zpomalují splácení dluhu. Že je to neslýchaná drzost, protože dluhy se přece musí platit do posledního halíře? Není a nemusí. „Kapitalismus zažil v devatenáctém století svůj triumf dík zrušení věznic pro dlužníky a nástupu společností s ručením omezeným. General Motors by dnes nebyla úspěšně fungující firma, kdyby v roce 2009 Obamova vláda neškrtla 90 procent jejího dluhu. Německo se v padesátých letech mohlo postavit na nohy a vydat na cestu ke světovému úspěchu jen proto, že Spojené státy přinutily ostatní evropské země odpustit Němcům dluhy.“

Na otázku z názvu knihy tedy Varufakis odpovídá: slabí nemusí nutně trpět. Může být dokonce v zájmu silných, aby se tak nedělo.

Na okraj: přijde mi, že český mediální mainstream měl tendenci prodávat Varufakisovu politiku jako směs radikálně levicových, antikapitalistických a antisystémových opatření. Z And the Weak Suffer What They Must? ovšem jak vidno vychází coby umírněný keynesián, který chce kapitalismus mírně krotit, nikoliv překonávat, a jako pragmatický euroskeptik, jehož „Skromný návrh“ na řešení krize eurozóny „nezavádí žádné nové evropské instituce a není v rozporu s žádnou platnou smlouvou“. (Až se člověku chce po všem tom lamentování na polovičatá řešení zeptat: a není to málo?) 

Ano, z Varufakisovy knihy kane ublížené ego, tradiční politický alibismus (když na ministerstvu posílal bankám peníze, které utrhl od úst důchodcům, bylo mu prý těžko!) a jako Prämie místy vyloženě trapný protiněmecký osten. Ale stejně jsem nad ní pociťoval podobný údiv jako nad Faktorem Churchill Borise Johnsona: jak je to možné, že někdo, koho i jindy bezpříznakové zpravodajské texty líčí jako potroublejší verzi komisaře Clouseaua, vydá knihu, na jakou se žádný z vysoce postavených českých politiků této generace v životě nezmůže?


Úvodní fotka reliéfu ukradeného z Akropole do Britského muzea: mark higgins / Shutterstock.com

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Pat Bateman | 29. 9. 2016 09:45

Každý dluh MUSÍ nekdo zaplatit. Prostě musí, jinak to nejde. Když se spotřebuje něco, co člověk nezaplatil, musí to zaplatit později nebo to zaplatí někdo jiný. Stát dokáže přesunout své dluhy na někoho jiného - občany formou inflace, znárodnění atp. nebo také na věřitele. Ale zaplatit to někdo musí, jinak vytváříte statky z ničeho, což prostě neumíme - to by bylo perpetuum mobile..

+22
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 9. 2016 15:27

Napište si dlužní úpis, že sám sobě dlužíte 100 mil. Kč a pak mi začněte vysvětlovat, že musíte sehnat těch 100 mil. Kč, abyste sám sobě zaplatil dluh. Jenom proto, že jste přesvědčen, že VŠECHNY dluhy MUSÍ někdo zaplatit. Buď Vy nebo někdo jiný. A když neseženete tech 100 mil. tak o Vás ratingová agentura prohlásí, že jste v bankrotu.

Přesně takto absurdně to Vaše bezvýjimečné tvrzení "funguje" ve vztahu ke státním dluhům.

A žádné perpetuum mobile na to nepotřebujete.

-13
+
-

Další příspěvky v diskuzi (51 komentářů)

Michal Weinfurtner | 29. 9. 2016 15:41

Zkratky jsou nebezpečný. Dluhy a válečné reparace jsou rozdíl. Válečné reparace mohou příjemci i uškodit, splacene dluhy nikoli. Chtělo by to argumentovat korektně.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 29. 9. 2016 15:31

Vždy se najdou lidé, kteří si nezodpovědně napůjčují, pokud budou mít možnost. To není nic nového, ani to není primární příčina problému.
Skutečná příčina je v tom, že byl vytvořen systém, ve kterém někdo může těmto nezodpovědným půjčovat, aniž by nesl rizika a náklady tohoto rozhodnutí. Řeči o nezodpovědných Řecích, kterými jsme běžně krmeni, jsou jen polovina celé story, a to ještě ta mnohem méně důležitá.
Kdyby se francouzské a německé banky pohybovaly v prostředí kapitalismu volné konkurence, dlužnická krize vůbec nevznikne.
+10
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 29. 9. 2016 17:04
reakce na Jan Daniel | 29. 9. 2016 15:31

Ty příčiny jsou:

1) Banky vědí, že je stát nenechá padnout. V centrální bance mají věřitele poslední instance, na kterého ty nedobytné dluhy když tak přesunou. Z toho plyne morální hazard.

2) Banky nejsou nijak omezeny výší vkladů. Tzn. je jedno, že u nich lidi mají uloženo jen N, klidně rozpůjčují 10xN (těch 9N si vykouzlí ze vzduchu). Takže v žádném případě nejsou nuceny hledat nějakých TOP-X nejbonitnějších dlužníků, nějakých TOP-X nejrentabilnějších investičních projektů, které je nejrozumnější zainvestovat. Zainvestují v podstatě cokoli, kde je alespoň nějaká šance na zisk a nakonec ani to ne (viz bod 1).

3) A pak je tu množina sekundárních příčin. Například roztříštěná vlastnická struktura bank, takže převládá krátkodobý (nezodpovědný) managerský přístup (a ne vlastnický dlouhodobý). Získat TEĎ co největší bonusy, zítra už ve funkci nemusím být. Ale samozřejmě tato přerostlost bank je důsledkem bodů 1 a 2. A z této přerostlosti dále plyne jak jejich TBTF nedotknutelnost (záruka státní záchrany kdykoli a za jakoukoli cenu), tak samozřejmě jejich enormní korupční vliv na politiky.

Angela se nedávno nechala slyšet, že předkolapsová Deuteche Bank (ach to zdravé a ekonomicky silné Německo, motor Evropy!) nemůže počítat se státní pomocí. Uvidíme, jak dlouho jí to odhodlání vydrží!
https://www.xtb.com/cz/trzni-analyzy/zpravy-z-trhu/obrazky-dna-deutsche-bank-je-najvacsou-protistranou-na-derivatovych-trhoch-padnut-ju-nenechaju-1
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:01
reakce na Jan Altman | 29. 9. 2016 17:04

1) Tady máte pravdu ve vztahu soukromým dlužníkům. Půjčovat státu je ale skutečně bezrizikové. O tom jsme vedli dlouhé diskuze.

2) Banky nejsou samozřejmě omezeny tím, kolik získají vkladů. Jsou ale omezeny pravidly pro kapitálovou přiměřenost. Banky především mohou půjčovat jen do té doby dokud vlastní kapitál banky nedosáhne cca 8% aktiv. Pokud chtějí půjčovat více, musí navýšit vlastní kapitál. Současně nesmí jedinému dlužníkovi půjčit více, než činí 15% aktiv. Takže banky omezeny jsou. O tom žádná.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Amos | 29. 9. 2016 22:46
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:01

Cituji:"Banky především mohou půjčovat jen do té doby dokud vlastní kapitál banky nedosáhne cca 8% aktiv."

Vysvětlete mi, co se stane, když banka těchto 8% nedosahuje - napříkad před pádem LB se považovalo za přiměřenou hodnotu 3%. Zároveň mi vysvětlete, na který typ "vlastního kapitálu" (máte asi na mysli základní jmění) se podle vás těch limitních 8% vztahuje. Jak si matně vzpomínám z dob ve finančníctví, banky skládají základní jmění ze 4 komponent - equity, preference shares, subordinated debt, senior debt.


Cituji vás z jiného vlákna: "Když to trošku rozvinu, tak se stane to, že si stát půjčí peníze, které vytvoří soukromá banka, stát je utratí, a ty peníze se usídlí v úsporách občanů."

To je pouze vaše představa, nebo je toto tvrzení (dluhy státu se usídlí v úsporách občanů) doložitelné? Nechci vaše vysvětlení, pošlete odkaz na nějaké zdroje.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 30. 9. 2016 08:22
reakce na Jan Amos | 29. 9. 2016 22:46

Vlastni kapital je docela zrejmy termin a presnou specifikaci, ktere casti vlastniho kapitalu lze pri posuzovani kapitalove primerenosti lze zohlednit upravuji práve ta pravidla pro kapitalovou primerenost.

To ze uspory predstavuji penize, proti nimz stoji v aktivech bank statni dluhopisy plyne z charakteru statnich dluhu a uspor. Statni dluhy nemusi byt nikdy splaceny (jsou stale refinancovany) a stejne tak uspory nemusi byt nikdy utraceny. Soucasne plati, ze stat je dluznik, ktery pro ucely zaplaceni sveho dluhu nic neprodujuje, coz odpovida skutecnosti, ze uspory take nejsou pouzity na nakup jakychkoli produktu. Zadne pojednani na toto tema neznam. Uvedena je uvaha podle mne postacijici.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Amos | 30. 9. 2016 14:35
reakce na Richard Fuld | 30. 9. 2016 08:22

"presnou specifikaci, ktere casti vlastniho kapitalu lze pri posuzovani kapitalove primerenosti lze zohlednit upravuji práve ta pravidla pro kapitalovou primerenost"

Právě, že neupravují. Myslím, že na bankéře to až podezřele otevřeně přiznává i poslední working paper MMF - https://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2016/wp1664.pdf

"Uvedena je uvaha podle mne postacijici." - Dobrá, na chvíli přijmu vaši tezi, byť s ní nesouhlasím.

Stát si půjčí od svých občanů peníze - například tím, že vydá dluhopisy, které za reálné vklady (úspory) klientů koupí penzijní fond. Stát použije takto získané peníze mimo jiné i na na výplatu úředníků - státních zaměstnanců. A dokonce jim z těchto peněz přihodí jako zaměstnavatel k jejich platbě do penzijního fondu. A penzijní fond si opět koupí v nové tranši další dluhopisy státu. A tak stále dokola - to by ale mohlo fungovat jen tehdy, dokud do penzijního fondu bude téct více peněz než z něho odtékat.

A až bude více příjemců penzí než plátců, bude se management PF snažit státu odprodat v době splatnosti jeho dluhopisy (dnes je často neodprodává, ale započítavají se proti sobě prodeje a nové nákupy), tak stát použije vaši tezi, že sám sobě nic splácet nebude. Mám podle vás na tuto situaci pasivně čekat?
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 1. 10. 2016 13:08
reakce na Jan Amos | 30. 9. 2016 14:35

Vy jste ale zacal na kapitalovy princip duchodoveho systemu nahlizet jako na prubezny system.

Resenim Vaseho "problemu" je refinancovani statniho dluhu bankami, nikoli usporami obcanu. Banka poskytne penize, jez budou chybet v usporach.

Navic v danem pripade, kdy lide ulozi uspory do statniho dluhopisu je zcela zretelne videt, ze tito lide jsou soucasne veriteli statu i jeho dluznici, protoze nikdo jiny nez obcane statu ten dluh zaplatit nemohou. Stat je jen struktura, princip organizace obcanu. Neni to nejaky skutecny subjekt.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Amos | 1. 10. 2016 14:29
reakce na Richard Fuld | 1. 10. 2016 13:08

Škoda, že jsem vaši teorii neznal v době, kdy stát prostřednictvím svého ÚZSVM (Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) začal po mě vymáhat údajný dluh starý několik dekád.

Stálo mě to náklady na právní zastupování, administrativní náklady na doporučené dopisy a docházení k soudu. Přitom stačilo tvrdit, že jsem jak svůj vlastní dlužník, tak i svůj věřitel a je nesmysl, abych přes nějakou strukturu organizace občanů obhajoval sám sebe před sebou a nakonec i sám sobě platil.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 3. 10. 2016 08:47
reakce na Jan Amos | 1. 10. 2016 14:29

To by Vam nepomohlo. :-) Kdyz dluzi jednotlivec, je to dluh, ktery musi splatit, resp. nesplaceni dluhu musi byt spojeni s prislusnymi nasledky v materialni sfere dluznika. Pouze kdyz dluzi stat bance jde o neco jineho. I kdyz stat dluzi jednotlivci, tak se musi dluh splatit. Obvykle tak, ze si stat pujci v bance. I jednotlivec si muze na splaceni dluhu pujcit v bance. Nicmene jednotlivec tak splaceni dluhu jen odlozi.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 29. 9. 2016 22:33
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:01

1) Nevím, zda bezrizikové, každopádně amorální. Věřitel spoléhá na to, že na splátky si stát peníze vytiskne, nebo ukradne. Nicméně i ta bezrizikovost je dost pofiderní. Pokud nakoupíte dluhopisy s výnosem -0.5% a ten za čas vzroste na +2%, proděláte kalhoty. A myslím, že při největší snaze nepopřete, že historie je plná příkladů, kdy nebylo splaceno nic. Pro spekulanty to až tak nevadí, ale penzista, který státu ve 3.pilíři nuceně půjčí za -0.5%, stát cosi blekotá o nulové inflaci, ale životní náklady rostou třeba o 3%pa, tak ten penzista kumulovaně za 40 let spoření prodělá ranec.
2) Omezeny jsou, samozřejmě. Ani Alibaba asi svým loupežníkům nepovolil úplně cokoli a i CosaNostra má nějaká omezující vnitřní pravidla. Tzn. existence nějakých pravidel uvnitř nějakého spolku ještě nic neříká o tom, zda celý ten spolek není pochybný.
+8
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 1. 10. 2016 13:23
reakce na Jan Altman | 29. 9. 2016 22:33

K tomu omezeni bank. Vase multiplikacni teorie by umoznovala bankam vytvaret penize v objemu mnohonasobku vkladu klientu. Ve skutecnosti jsou ale banky omezeny ve vytvareni penez toliko v objemu odpovidajicim cca 12-ti nasobku penez, ktere do banky vlozili akcionari, resp. nasobku penez ktere patri akcionarum (nasobku vlastniho kapitalu). Uvedene dva zpusoby omezeni penezni kreace jsou zcela nesrovnatelne.

Pokud koupite 10Y dluhopis pri vynosu -0.5% a po trech letech ho se ztratou prodate pri vynosu +2.5% a v teto situaci nakoupite 7Y dluhopis, ktery drzite do splatnosti, pak vas celkovy vynos za onech 10 let bude cca -0.5% p.a. Zadne kalhoty neprodelate. Prodelate presne tolik, kolik jste vedel ze prodelate uz kdyz jste dluhopis koupil.

Vase stezky na to, jak Vas stat porad podvadi, nemam chut opakovane komentovat.
-4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 29. 9. 2016 11:24

No je to zvláštní. Pokud by měl pravdu, tak by se bez fiskální unie měla do dluhových problémů dostat každá slabá země adoptující euro (Slovensko, pobaltské země, ...). Což podle mne nenastává.

A za druhé: není absolutně pravda, že když mají země měnovou unii, musí mít i rozpočtové přerozdělování. Celá staletí jednotnou měnou bylo zlato a že by si země mezi sebou posílaly nějaké transfery, se mi nezdá. Ani že by země nadělaly dluhy ve výší třeba 180% HDP.

Tzn. problém není ve společné měně obecně, ale v jejím konkrétním nastavení, její povaze. A asi i v povaze těch států a jejich unie.

Nakonec zkusme si ty státy odmyslet. Mějme jen subkontinent, kde žijí lidé mluvící různými jazyky, jsou zde různě rozvinuté regiony a společná měna. Banky půjčují jen těm jednotlivcům a firmám, u kterých nabudou přesvědčení, že dluh budou splácet. Ale kde by asi mohl vzniknout problém rozměrů dnešního Řecka či všech PIGS?
+13
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 9. 2016 15:22
reakce na Jan Altman | 29. 9. 2016 11:24

"Celá staletí jednotnou měnou bylo zlato a že by si země mezi sebou posílaly nějaké transfery, se mi nezdá."

No ty transfery se řešily válkami. :-( Dlužíš mi zlato a nemáš na zaplacení? Tak to mi si zabereme to tvoje území (taková obdoba fúze, či kapitalizace dluhu). Dnes kdy vlády dluží vlastním občanům a zahraniční dluhy se odehrávají v drtivé většině v rovině vztahů mezi jednotlivými soukromými subjekty, jak jste naznačil ve svém příspěvku, není k válečným anexím cizích dlužnických zemí žádného důvodu. Maximálně dojde k "anexi" dlužníka prostřednictvím exekučního, či insolvenčního zákona nebo ke skutečné fúzi, či kapitalizaci pohledávek.

Účetní měna umožnila učinit ze zahraničních skutečně státních dluhů, domácí "problém", který navíc ani skutečným problémem není.

Navíc společná měna žádné transfery ani fiskální unie nepotřebují. Potřebují pouze jednotnou měnovou politiku, která bude hlídat cenovou stabilitu. Varufakisovy závěry, že je třeba transferů, jež by se odehrávaly prostřednictvím fiskální unie opět vyplývá z náhledu na současné státní dluhy jako na zahraniční dluhy ve zlatě.

Jediné co, je třeba je udržovat stabilní cenovou hladinu. A stabilní ceny v celé EU zajišťuje právě kotva v podobě společné měny. Hladinu, kde se tato kotva nachází reálně ovlivňují země jako Německo, Francie, Itálie, nikoliv Řecko, a to bez ohledu na výši státních dluhů, jež toliko doráží výši úspor obyvatel daných zemí.

Problémem tedy je, že na čistě domácí státní Řecký dluh se nahlíželo optikou zahraničního "zlatého" dluhu. A následky "řešení" tohoto "problému" mají pro řecké hospodářství obdobné následky, jako by došlo právě k vážnému válečnému konfliktu.

Závěr? Účetní peníze = mír, protože není proč válčit. To, že má nějaká země velký státní dluh (a tedy i velké úspory domácností) nemůže být příčetným člověkem považováno za důvod k vyhlášení války. A současně zlatý standard = války "vyrovnávající" zahraniční dluhy zemí, které nejsou schopny nebo ochotny své zahraniční dluhy splatit.
-7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 29. 9. 2016 17:09
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 15:22

Takže podle vás by podstatná část 20.stol a celé 21.stol mělo být bez válek a to díky těm vašim hausnumerům :-) Cool, možná by vám Arafat, Mandela a Obama měli předat své nobelovky míru, v tomto spolku byste se docela vyjímal :-)

Jednotná měnová politika? No ona je otázka, zda toto právě není naopak ten problém. Tedy zda je opravdu únosné a reálné, aby země jako Řecko, Portugalsko či Itálie měly stejné úrokové míry, jako Německo, Rakousko a Nizozemsko.
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:17
reakce na Jan Altman | 29. 9. 2016 17:09

No pokud budou ve všech těch zemích stejné ceny, pak není důvod, aby tam byly rozdílné úrokové sazby. Pokud vím, tak Řecko nějakou vážnou cenovou inflací od dob zavedení společné měny netrpělo, pomineme-li počáteční sblížení cenových hladin, po vstupu do eurozóny.

Jinak jednotné úroky u jednotné měny vyplývají už ze samotné povahy jednotné měny. Pokud budete připouštět různé úrokové sazby u jednotlivých státu eurozóny, pak už spíš půjde o soubor nezávislých měn (rakouské euro, německé euro, jako kdysi byl švýcarský a francouzský frank), které pouze koexistují v systému fixních směnných kurzů vůči koši všech ostatních měn. Pokud by měly jednotlivé státy mít vlastní měnové politiky s tím, že se jich týká pouze daný devizový fixní režim, pak neměla být ani zakládána ECB a měly pouze zůstat jednotlivé centrální banky, které by maximálně nějak koordinovaly své politiky tak, aby se ten fixní režim udržel.

Na druhou stranu si dovedu představit i situaci, kdy budou všude stejné úrokové míry ale v jednotlivých zemích různá tempa inflace. V zemích, kde to budou přehánět s peněžní expanzí, za to budou platit inflací, která nebude kompenzována úrokovými sazbami. A v zemích s nízkou inflací se budou naopak úspory zhodnocovat díky vysokým úrokům. Tohle už je ale trošičku multidimenzionální uvažování. :-)
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 29. 9. 2016 22:40
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:17

No úroky odrážejí i míru rizika. Resp. jejich subjektivní vnímání věřiteli. A investovat či půjčovat v Řecku zkrátka obvykle bývá vnímáno jako rizikovější třeba ve srovnání s Rakouskem.

Jednotné úroky z jednotné měny nijak neplynou a empirickým důkazem je to, že shodné zkrátka nejsou - stačí se podívat. A bez intervence ECB, tedy při méně regulovaném a více svobodném trhu, byly rozdíly ještě větší. Je jedno, že vy či Hollande či Varufakis spíláte ratingovkám a zlým investorům, že chtěli po nebohém Řecku vysoké úroky asi ze sadomasochismu - zkrátka to tak prokazatelně bylo a jejich motivy vám mohou být ukradené - je věc každého, co a za jakých podmínek je ochoten koupit.

A stejné ceny tam samozřejmě také nejsou. Zkuste si zajít na oběd v Portugalsku a v Lucembursku.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 7. 10. 2016 13:06
reakce na Jan Altman | 29. 9. 2016 22:40

Motivy relevantního jednání mohou být ukradené pouze někomu, kdo ve skutečnosti nechce dané jednání pochopit.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 29. 9. 2016 16:07
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 15:22

“účetní peníze = mír, zlato = válka”
Jenom je mi divné, proč se teda totální války odehrávají až v době, kdy bylo zlato v roli peněz nahrazeno dluhem.
I v minulosti si vlády půjčovaly většinou od soukromých subjektů, jak domácích, tak zahraničních. Podobně default se většinou válkou neřešil. Když si anglický král napůjčoval u severoitalských bankéřů, žádná válka se kvůli tomu nevedla. Prostě když to nevyšlo, celý italský bankovní systém zkrachoval, a král přišel o “úvěrový rating”. Jindy si král půjčil od Židů a vyřešilo se to protižidovkým pogromem (a také dowgradem pomyslného ratingu na spekulativní stupeň). V italských republikách byla hlavními věřiteli dokonce přímo vládnoucí nobilita, takže “vlastník vlády” vlastně financoval sám sebe. Většina válek se nevedla kvůli tomu, že někdo někomu dlužil.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Hruby | 29. 9. 2016 18:22
reakce na Jan Daniel | 29. 9. 2016 16:07

Když jsme ale u toho, tak v době po odstoupení od zlatého standardu se skutečně žádná velká válka s ekonomickým podtextem nekonala... Druhá světová měla příčiny jiné (navíc v té době to s využíváním nekrytých peněz bylo dost omezené), po ní už nacházíme vyloženě jen lokální konflikty vesměs z důvodů "ideologicko-mocenských" a ne přímo ekonomických. Naopak příčinou WWI v době zlatého standartu skutečně z nemalé části bylo právě nové rozdělení zdrojů (kolonie atd.).

Nemohu sice říct, že bych s tím předchozím příspěvkem souhlasil bez výhrad, ale s argumenty na začátku vašeho příspěvku mám problém ještě větší.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 30. 9. 2016 14:48
reakce na Tomas Hruby | 29. 9. 2016 18:22

Příliš nechápu s čím polemizujete.
Napsal jsem "Většina válek se nevedla kvůli tomu, že někdo někomu dlužil." v reakci na to, že by účetní peníze měly být receptem na mír. Nejsou. To jste mi nevyvrátil.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 29. 9. 2016 22:50
reakce na Tomas Hruby | 29. 9. 2016 18:22

WW1: Jak souvisí kolonie se zlatem? Důvodem WW1 byl protekcionismus - koloniální mocnosti si užívaly volného obchodu se svými koloniemi, kdežto cizí evropské mocnosti na tento svůj trh nepouštěly. Fungovalo to podobně, jako "vnitřní trh EU" - uvnitř relativně svobodný, ale navenek bariéry a restrikce. Tento volný obchod s velkou částí světa koloniálním mocnostem přinášel bohatství a jejich evropští konkurenti bez kolonií (Německo a Rakousko) na to žárlili a zároveň se cítili dost silní s tím něco dělat silou. Kdyby Británie, Francie či Holandsko zrušilo cla a další protekcionistická omezení pro německé a rakouské firmy, velká část motivace k válce by se vytratila.

WW2: Německo nutně muselo zahájit válku, protože jinak by dopadlo jako Řecko, akorát že by ho nikdo nezachraňoval (přesně z těchto důvodu Churchill nutnost války dopředu předpovídal). Socialista Hitler mocně stimuloval ekonomiku, rozhazoval za budování sociálního státu a investoval do infrastruktury (dálnice, atd...). Půjčoval si na to v librách a dolarech. A blížil se do řeckého bodu, kdy by mu už nikdo dále nepůjčil a jeho socialistický ekonomický "zázrak" na dluh by se zhroutil a Němci by ho sami vypískali. Možná kdyby dnes Řecko (či aliance PIGS) mělo armádu srovnatelnou se severem EU a sever je odmítl dále zachraňovat a financovat, do války by třeba šli také. A žádné zlato k tomu není potřeba.
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:21
reakce na Jan Daniel | 29. 9. 2016 16:07

Zlato bylo z mezinárodního peněžního systému "vyobcováno" teprve v roce 1971. Obě světové války tak byly v době, když zlato jako peníze fungovalo (nebo spíše nefungovalo), alespoň do určité a míry (především v mezinárodních platbách).
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 29. 9. 2016 22:54
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:21

Jako by Němce to zlato někdo nutil používat...

A ano, do roku 1971. Ve Švýcarsku tuším dokonce do 2000. Docela krátký historický okamžik trvá ten váš odvážný experiment...

Pokud jsou virtuální účetní peníze tak skvělá věc, tak proč:
- s nimi již někdo nepřišel dřív (možná přišel, jen to také trvalo historicky bezvýznamných pár desetiletí, než to došlo k logickému kolapsu)?
- proč na ně nikdo nikde nepřešel spontánně bez donucení a centrálního plánování?
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 29. 9. 2016 14:58
reakce na Jan Altman | 29. 9. 2016 11:24

"Pokud by měl pravdu, tak by se bez fiskální unie měla do dluhových problémů dostat každá slabá země adoptující euro (Slovensko, pobaltské země, ...)."

To jste přehlédl jeden malý detail: "...skrz frankfurtské a pařížské banky, které tam nafukovaly úvěrové bubliny."

Neboli, tyhle dluhové problémy v oněch dalších zemích nemají, protože tam ty banky do solventnosti svých dlužníků neinvestovaly. Už byly opatrnější nebo v tom prostoru ani nějaký velký byznys nehledaly.
-3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 29. 9. 2016 17:13
reakce na Martin Brezina | 29. 9. 2016 14:58

No takže to prostě NENÍ tak, že měnová unie bez fiskální unie vede ZÁKONITĚ ke vzniku nadměrných dluhů. Což je to, co jsem tvrdil.
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pat Bateman | 29. 9. 2016 09:45

Každý dluh MUSÍ nekdo zaplatit. Prostě musí, jinak to nejde. Když se spotřebuje něco, co člověk nezaplatil, musí to zaplatit později nebo to zaplatí někdo jiný. Stát dokáže přesunout své dluhy na někoho jiného - občany formou inflace, znárodnění atp. nebo také na věřitele. Ale zaplatit to někdo musí, jinak vytváříte statky z ničeho, což prostě neumíme - to by bylo perpetuum mobile..
+22
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 9. 2016 15:27
reakce na Pat Bateman | 29. 9. 2016 09:45

Napište si dlužní úpis, že sám sobě dlužíte 100 mil. Kč a pak mi začněte vysvětlovat, že musíte sehnat těch 100 mil. Kč, abyste sám sobě zaplatil dluh. Jenom proto, že jste přesvědčen, že VŠECHNY dluhy MUSÍ někdo zaplatit. Buď Vy nebo někdo jiný. A když neseženete tech 100 mil. tak o Vás ratingová agentura prohlásí, že jste v bankrotu.

Přesně takto absurdně to Vaše bezvýjimečné tvrzení "funguje" ve vztahu ke státním dluhům.

A žádné perpetuum mobile na to nepotřebujete.
-13
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 29. 9. 2016 18:31
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 15:27

Ale stát si nepůjčuje sám od sebe, ale od konkrétních věřitelů. Zločin nastává až tehdy, když svoje dluhy umořuje. Ostatně, kdyby platilo, co píšete, Varoufakis by přece jako ministr financí neměl být z čeho smutný, prostě by roztrhal ten svůj vlastní dlužní úpis, nemyslíte?
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:50
reakce na Michal Weinfurtner | 29. 9. 2016 18:31

Varufakis je ale mimo! Pořád na to kouká optikou nějakých mezistátních transferů, kterými chce řešit čistě domácí "problém" ve formě domácího státního dluhu. K tomu žádné transfery nejsou jednoduše třeba a ani ta fiskální unie. Ta by nakonec mohla nadělat víc problémů, než ta slavná Trojka.

Předně stát si peníze půjčuje téměř výhradně od bank, prostřednictvím úpisu dluhopisů na primárním trhu, kterého se účastní pouze některé banky. A banky nakupují dluhopisy za nově vytvořené peníze, nikoliv za peníze jejich klientů.

Váš argument, že stát má konkrétní věřitele platí pouze pro minoritní část státního dluhu, nicméně i zde je situace obdobná jako u příkladu výše. Když si to rozeberete až do posledních souvislostí, zjistíte, že splácení státního dluhu je jednoduše nesmysl.

Jaký asi dává smysl, aby stát, který dluží věřitelům, peníze od těchto věřitelů vybral na extra dani, aby těmito penězi mohl svůj dluh splatit. Tímto by stát naděla víc škody, než užitku. Buď by mohl stát zdanit úspory bohatých domácností, což se neobejde bez následků, ale ekonomika by alespoň měla šanci na to, že to přestojí. Nebo zdaní všechny rovnoměrně, čímž dojde k takovému poškození ekonomiky, že si všichni o nějakém splacení státního dluhu budou moci nechat jen zdát. Navíc splacením státního dluhu se navenek situace toho státu nijak nezmění. Před splacením dluhu zde byl zadlužený stát s bohatými domácnostmi a splacení státního dluhu zde bude oddlužený stát s chudými domácnostmi. To v lepším případě. V horším případě zde budeme mít ještě zadluženější stát s chudými občany, a to po krizi vyvolané pokusem splatit státní dluh navýšením daní všem rovnoměrně.

Proto aby žádný zločin nenastal, je třeba státní dluh neustále a donekonečna refinancovat. Splácení státního dluhu je jednoduše úplně zbytečným násilím, které nikomu nic nepřinese, jen všem sebere.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 29. 9. 2016 20:18
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:50

Takže vy mi chcete tvrdit, že francouzské a německé banky a důchodové fondy jsou vlastně řecké? Zajímavé.
Že když si ja spořím na důchod ve fondu a ten fond koupí státní dluhopis, že je nesmysl ty peníze tomu fondu vracet? Ještě zajímavější.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 7. 10. 2016 12:09
reakce na Michal Weinfurtner | 29. 9. 2016 20:18

A proč francouzská nebo německá banka koupí řecký státní dluhopis? Proč nekoupily francouzské a německé dluhopisy?

Nejspíš je lákaly větší výnosy z důvodu příplatku ve formě rizikové přirážky. A když obdržím rizikovou přirážku, podstupuji riziko. Riziková přirážka odráží právě možnost, že dluhopis nebude splacen. Pokud se pak německými a francouzskými bankami podstoupené riziko naplní, pak banky musí nést následky svého nesprávného odhadu rizika. Čili nepřičítejte vinu Řecku. To se dostalo do platební neschopnosti výhradně díky panikaření právě těch francouzských a německých bank. To, že vyvolaly paniku na trhu s řeckými dluhopisy, které současně i vlastnily, je spíše případ pro Chocholouška, než pro ekonomy.

Pokud by nebyla vyvolána bankovní panika, Řecko by své dluhopisy refinancovalo a německým i francouzským bankám by byly jejich dluhopisy řádně splaceny. Vzhledem k tomu, že tytéž banky odmítly refinancování řeckého dluhu, pak vedle Řecka i samy sebe postavily do bankrotové situace.

Pořád tedy platí, že se státní dluhy nesplácí, resp. splácí se penězi získanými emisí nových dluhopisů při refinancování státního dluhu. V takovém případě banky, fondy ani jejich klienti nijak nestrádají. Strádat začnou až v okamžiku, kdy banky odmítnou další refinancování a začnou požadovat splacení státního dluhu. V takovém případě krachuje stát, banky i jejich klienti. Nesmyslnost trvání na splacení státního dluhu, kdy všichni jen krachují a nikdo neprofituje, je zde opět zcela markantní.

Takže abychom si to ujasnili. Stále tvrdím a tvrdit i budu, že je nesmyslem usilovat o splácení státního dluhu. Toto mé tvrzení ale nelze interpretovat tak, že by nemělo docházet ke splácení jednotlivých tranší splatných státních dluhopisů. Ty samozřejmě musí být vždy splaceny emisí nových dluhopisů. Tímto refinancováním státního dluhu však pochopitelně k samotnému splácení stáního dluhu nedochází (po refinancování zůstává výše nesplaceného státního dluhu stále stejná, často i vyšší).
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 29. 9. 2016 17:15
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 15:27

Ano. Když BUDU MÍT 100mil a půjčím je sám sobě (moje pravá ruka mé levé ruce), tak pak je zase sám sobě mohu vrátit (levá ruka pravé).
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:31
reakce na Jan Altman | 29. 9. 2016 17:15

Vy jste to zase zmotal.

Když to trošku rozvinu, tak se stane to, že si stát půjčí peníze, které vytvoří soukromá banka, stát je utratí, a ty peníze se usídlí v úsporách občanů. Po čase ten dlužní úpis na trhu koupí centrální banka (zase za vytvořené "peníze", přesněji za likviditu), která patří tomu státu. Tak se stane, že stát bude dlužit sám sobě a úspory občanů by měly být v bezpečí před berním úředníkem, který by je mohl chtít zdanit proto, aby stát mohl sám sobě splatit dluh.
-3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 29. 9. 2016 22:56
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:31

Jako že mám plesat, že mne stát okrade inflací a díky tomu mne tolik neokrade daněmi?

Je to asi jako říkat: měli jsme Babinskému povolit vytvářet peníze z ničeho, třeba by pak méně přepadal lidi. Jestli ale není lepší ho pověsit.
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 7. 10. 2016 12:14
reakce na Jan Altman | 29. 9. 2016 22:56

Ne. Plesat byste měl z toho důvodu, že nedostatek kupní síly Vašich zákazníků nezapřičiní Váš krach, popř. Váš vyhazov z práce. Navíc inflace je Vám kompenzována úrokem a růstem reálných mez a důchodů, takže za dobrodiní státního dluhu nemusíte nijak platit. A to jsem nezmínil Váš užitek z používání např. nové dálnice. Stát Vás tedy svým zadlužováním neokrádá. Naopak to pro Vás má jen samé pozitivní efekty. Stejně jako by mělo splácení státního dluhu pouze negativní efekty.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Igor Nemec | 29. 9. 2016 16:25
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 15:27

Kdyz si sam sobe napisu dluhopis, tak to neni zadny dluh.
ale jinak zajimava myslenkova kontrukce :-)
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:53
reakce na Igor Nemec | 29. 9. 2016 16:25

A když bude stát dlužit centrální bance, kterou sám vlastní, tak je to dluh, nebo to není dluh? Je třeba kvůli takovému dluhu zdanit občany, aby si stát sám sobě mohl takový dluh splatil? Co říkáte teď na tu konstrukci?
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pat Bateman | 30. 9. 2016 13:12
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 18:53

Pořád naprostá pitomost, protože stát možná CB vlastní, ale on za ty ze vzduchu vytvořené peníze prostřednictvím jiných útvarů provede nákup od lidí, kteří už statky produkují vlastními prackami a za vlastní majetek. Tady už opravdu dluh vzniká a stát ho může zaplatit - stáhne peníze z oběhu (ale nevím, kde je vezme, když nic neprodukuje - leda že by je někomu ukradnul?) nebo taky ne. Zaplatí jim tedy něčím, co vytvořit ze vzduchu. Tím navýší peněžní zásobu a tedy sníží hodnotu toho, čím jim zaplatil.
A zase to musel někdo zaplatit a zas to nebyl stát...
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 7. 10. 2016 12:26
reakce na Pat Bateman | 30. 9. 2016 13:12

To je pořád dokola. Stát sice zvýší peněžní zásobu ale na ceny (kupní sílu měny) to nemusí mít žádný vliv, protože se zpomalí oběh peněz. Důvodem zpomalení je vyvedení části peněžní zásoby do úspor a do oběhu na kapitálových trzích. Nikdo nikoho neokrádá. Když stát zaplatí statky, které vyprodukují "vlastními prackami a za vlastní majetek", tak tak činí standardně ve prospěch celé společnosti, avšak zaplaceno dostanou jen ti s těmi prackami. To je naprosto v pořádku.

Nebýt vyvádění peněz do úspor a na kapitálové trhy, pravděpodobně byste měl pravdu a nové státem z ničeho vytvořené peníze by skutečně mohly vést k oslabení kupní síly peněz (růstu cen). To by ale byla pouze cena, zaplacená za to, co stát pořídil pro celou společnost. Je jedno, jestli zchudnete o daně, kterými se to bude financovat, nebo zchudnete o inflaci. Není ale jedno, že inflace je z velké části kompenzována příjmem z úroků, růstem reálných mezd a důchodů. Osobně budu radši "platit" uvedeným způsobem kompenzovanou inflací, než vyššími daněmi!
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 29. 9. 2016 16:46
reakce na Igor Nemec | 29. 9. 2016 16:25

Podle etatistů prý demokratický stát jsou jeho občané, takže když stát dluží člověku, který si spoří do penzijního fondu, tak je to jakýsi záhadný dluh-nedluh, který střádal dluží sám sobě.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 9. 2016 19:02
reakce na Jan Daniel | 29. 9. 2016 16:46

Jste blízko, když to nazýváte dluh-nedluh. :-) Je to dluh, který nebude nikomu splacen a přesto se na jeho splacení budou muset občané složit prostřednictvím odvodu mimořádně navýšených daní. Peníze, které si stát půjčil od banky a které následně bance vrátí (po té co je vybere od občanů) pak pouze v bance zaniknou. Nikdo si za ně nic nekoupí, nikdo se z nich nebude radovat, žádný konkrétní věřitel. Prostě jen dojde k peněžní kontrakci. Jako by se lidé nepoučily krizí v 30-tých letech.

Pak existuje minoritní část stáního dluhu, který vlastní konkrétní lidé a kteří si koupili přímo na poště např. kalouskovu emisi. Tady žádné peníze zanikat nebudou, takže pouze tady platí, že jde o standardní dluh, kdy peníze vybrané státem na daních nezaniknou v bance ale budou připsány na účet držitele splatného dluhopisu.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 29. 9. 2016 23:12
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 19:02

Tak si to shrneme, co jste tu popsal. Stát si půjčí od banky peníze. Banka je nemá, takže je vytiskne z ničeho. Fajn. Stát peníze utratí např za novou dálnici. Ty peníze dostane stavební firma a dá je do banky. Tím vytvoří vklad kterým může dále disponovat, peníze jsou v oběhu. Když přijde čas aby stát zaplatil dluhopis bance, stát vybere od občanů dane což jsou reálné peníze lidí, které vrátí bance a banka je podle vás zlikviduje ( smaže účetní položku dluhu ).
Ale ta firma která je obdržela od státu za novou dálnici ty peníze pořád má a může si za ně něco koupit. Takže nezanikly.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 30. 9. 2016 17:09
reakce na Michal Weinfurtner | 29. 9. 2016 23:12

Zaniknou penize tech zdanenych lidi. Ty penize, ktere stat vybral na danich od lidi i od te stavebni firmy, splacenim statniho dluhu zaniknou. To, ze cast penez zustane te stavebni firme je zcela podruzne. Dulezite je ze splacenim statniho dluhu zaniknou penize v objemu, ktery odpovida cene zaplacene za dalnici + uroky. Dalnice bude stat dal, penize zaniknou. Jen proto, aby nekdo nemel pocit ze statni dluh je moc velky? Nic jineho se nestane, nez ze statni dluh se snizi a obcane zchudnou. Tomu rikam zbytecne nasili.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 29. 9. 2016 17:23
reakce na Jan Daniel | 29. 9. 2016 16:46

Asi tak :(

Podle mne stát=jen ti občané, kteří si to myslí, věří tomu, souhlasí s tím.

Pokud si ode mne stát půjčí (třeba tím, že donutí můj penzijní fond koupit jeho dluhopisy) a rozfofruje to za nesmysly, tak rozhodně pocit "nula od nuly, dlužím sám sobě" nemám.

Hlavně to excesivní zadlužování státu nutně vede k tomu, že tento největší dlužník se snaží pomocí různých čachrů zmanipulovat úrokové míry co nejníže, aby jej ty dluhy co nejméně zatěžovaly. A pak dojde k tomu, že penzijní fondy budou mít záporný výnos - nebudu spořit, ale tratit. A až ten dluh jednou přesáhne určitou mez, dostane nižší rating a tržní hodnota mnou držených dluhopisů prudce klesne. A až se jednou stát podaří rozpoutat vysokou inflaci, výnosy z dluhopisů vzrostou a tržní cena těch starých prudce poklesne. A až jednou dluh bude 200% HDP (do mého odchodu do penze to tam klidně dojde) a inflace bude vyšší, tak stát bude nucen zvednout úroky. Dluhová služba mu ale vzroste natolik, že nebude na penze, zdravotnictví, atd... (a v kombinaci s demografií tuplem).

Jestli to tedy někdo vnímá neutrálně, je to jeho boj, ale já s nimi nehraju.
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 9. 2016 19:08
reakce na Jan Altman | 29. 9. 2016 17:23

Podle mne stát = ti občané, kterým budou zdaněny úspory, příjmy, majetek, a to za účelem splacení státního dluhu, bez ohledu na to si o tom myslí, či čemu věří, nebo s čím souhlasí. Občané jsou tak současně dlužníci, kteří dluh svého státu budou platit a současně jsou věřitelé státu, protože jejich úspory v bankách jsou kryty právě těmi státními dluhopisy. Každá existující koruna má svého majitele ale i svého dlužníka. Každá koruna úspor tak má svého věřitele (občana) i svého dlužníka (stát). Proto je občan současně věřitelem i dlužníkem, nikoliv proto, co si myslí, s čím souhlasí, nebo čemu věří.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 29. 9. 2016 23:00
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 19:08

Mám 100Kč.
Podle vás jsem díky tomu věřitelem i dlužníkem (což já odmítám, 100Kč jsem si vydělal, nepůjčíl jsem si je. Jestli tvrdíte, že jsem dlužníkem, ukažte mi nějakou mnou podepsanou smlouvu o půjčce).
Ale i kdyby. Mám 100Kč. A sakra mi není jedno, jestli vedle těch mých 100Kč existuje již jen další milion Kč, nebo milion miliard Kč, které vzniknou incestem mezi vládou a centrální bankou. Má to zásadní vliv na to, co si za těch mých 100Kč mohu koupit.
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 7. 10. 2016 13:01
reakce na Jan Altman | 29. 9. 2016 23:00

Je to jednoduché. Kromě toho, že jste si jako jednotlivec vydělal 100,-Kč, pak jako daňový poplatník - občan daného státu můžete být zdaněn za účelem splacení státního dluhu (stát jiné příjmy nemá). Jste tedy v roli vlastníka 100,-Kč a současně jste i v roli dlužníka, který společně s ostatními daňovými poplatníky může splatit státní dluh odvodem příslušné daně. To, že nemáte podepsán žádný dlužní úpis je bezvýznamné. Vašim "dlužním úpisem", resp. jakýmsi daňovým "bianco šekem", je Vaše registrace k daním všeho možného druhu.

A věřitelem vůči státu jste v tom ohledu, že např. z 90-ti % je ta vaše stokoruna kryta dluhy jiných jednotlivců a z 10-ti % státními dluhopisy. 10 z Vaši 100 korun tak kdysi vzniklo tak, že stát vydal státní dluhopis, získané peníze utratil a 10 korun z nich doputovalo až do Vaší kapsy.

Vliv na to, co si za 100 Kč koupíte mají výhradně ceny toho co si chcete koupit a nulový vliv na to má objem dalších peněz, nebo objem dalších statků, jež lze koupit za peníze. Když si dne koupíte rohlík za korunu a za rok zase za korunu, bude úplně jedno, že mezitím narostly úspory Vašich spoluobčanů o např. 100 miliard korun. Důležitý je pouze objem peněz právě obíhající v ekonomice a rychlost jejich oběhu. Kupní síla peněz je dána objemem peněz a rychlostí jejich oběhu v ekonomice, nikoliv pouze statickou veličinou v podobě objemu peněz.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Weinfurtner | 29. 9. 2016 18:37
reakce na Jan Altman | 29. 9. 2016 17:23

Potíž je v tom, že to není jen jeho boj, ale boj nás všech. Dopady budou pro všechny trpké. Hlavu si lámat nemusí pouze ti, kteří vydělají dost na to, že až přijde ta křížová situace, budou mít kam uniknout. Upřímně, vy byste chtěl žít jako boháč ve zkrachovalé společnosti chudáků? I kdyby vám nevadilo žít v izolaci za vysokou zdí s ochrannou kolem, zbytek společnosti by nepřestal hledat způsoby, jak s k vašemu zajištění dostat.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 29. 9. 2016 19:11
reakce na Michal Weinfurtner | 29. 9. 2016 18:37

Ano, máte pravdu. Na to lidé, kteří přemýšlí pouze, jak zachránit sami sebe, moc nemyslí. :-) Maximálně je napadne něco o budování opevněného domu (bunkru) a dostatečných zásobách zbraní a střeliva. :-(
-3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 29. 9. 2016 23:09
reakce na Richard Fuld | 29. 9. 2016 19:11

Ale to přeci není pravda. I dnes je v ČR plno milionářů i miliardářů a svůj majetek si užívají poměrně příjemně - naopak si mohou zaplatit různé poradenské firmy, které jim zajistí, že na daních zaplatí méně, než nějaký nebohý SAPový konzultant. Rozdíl v životní úrovni mezi Babišem a nezaměstnanou tkadlenou je přeci již dnes propastný. A není třeba hledat takové extrémy - rozdíl je propastný i mezi Business Intelligence konzultantem a prodavačkou v Lidlu (tak 10-20ti násobný).

Tzn. na tomto se nic nezmění - většina lidí bude chudá, úzká vrstva bude bohatá. Jen ti bohatí již nebudou ti, co mají majetek v dluhopisech, fiat hotovosti, pravděpodobně ani v nemovitostech. Kolapsem fiat měny, celého frakčního bankovnictví a státním bankrotem dojde asi k poklesu celkového bohatství, ale hlavně k jeho přerozdělení. I když asi jen částečnému, protože inteligentní část boháčů ten trend včas podchytí a z fiatu a dluhopisů včas vycouvají - až začnou masivně couvat, bude již pro ostatní nákup těch perspektivních alternativ extrémně drahý.

A i kdyby to dopadlo tak, že pokles celkového bohatství společnosti bude výrazný, tak vlastnění majetku ve formě nezávislé na ČR a EU (zlato, stříbro, bitcoin, zahraniční akcie) člověku umožní si majetku užívat někde jinde, např. v teple u moře. Samozřejmě majitel CZ nemovitosti tuto mobilitu nemá.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!