Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Varování před extremisty středu

| 25. 8. 2016 | Vstoupit do diskuze

Sžíravou kritiku představitelů „rozumné“ a „neideologické“ politiky sice napsal zasloužilý levičák, ledasco si v ní ale souhlasně podtrhnou i klausovci.

Varování před extremisty středu

Říká se, že největším úspěchem konzervativního kabinetu Margaret Thatcherové byla labouristická vláda Tonyho Blaira. Vůdce někdejší levicové strany totiž přejal pravicový slovník i hodnoty – a v Británii tak začalo být jedno, kdo vládne.

Tariq Ali: The Extreme Centre: A Warning – vyšlo v nakladatelství Verso v březnu 2015. 208 stran, 12 dolarů (verze pro Kindle).

„První tři kroky nových labouristů byly navýsost symbolické. Měly londýnskému City ukázat, že se starý labouristický režim nevrací, protože strana už uzavřela smír s volným trhem. Centrální banka nejprve získala nezávislost na vládním kabinetu a začala o měnové politice rozhodovat zcela samostatně. Druhým signálem bylo snížení podpory samoživitelek o jedenáct liber týdně. Stát tím skoro nic neušetřil, ale o to ani nešlo: cílem bylo předvést, že podpora tradiční rodiny bude důležitější než solidarita se ‚slabými‘ ve stylu starého sociálního státu. Třetím symbolickým krokem bylo zavedení školného pro všechny univerzitní studenty,“ vzpomíná známý dvaasedmdesátiletý britský levicový aktivista a spisovatel Tariq Ali v knize The Extreme Centre: A Warning.

Ali se ve svém „varování před extremisty středu“ zaměřuje především na britskou politiku. Stíhá ale kritizovat i vedení dalších evropských států a Unie samotné nebo americké demokraty. Podbný kurz jako labouristé podle něj nabrala po roce 1989 levice v celém západním světě. A i když do svých terčů pálí zleva, může najít sympatie i u čtenářů, kteří kritizují extremisty středu – nebo jak se těm samým lidem říká u nás: elity a nepolitické politiky – z opačné pozice.

Extremisté středu chtějí evoluci, Ali revoluci

„Žijeme v zemi bez opozice,“ lituje Ali. Politika konzervativců, labouristů i liberálních demokratů je k nerozeznání: „ano škrtům, ano válkám, ano slabé Unii, ano posilování bezpečnostních opatření, ano zdiskreditované podobě neoliberalismu“. (Kniha vyšla v lednu 2015: před zvolením Jeremyho Corbyna šéfem labouristů a před hlasováním o brexitu.) Papírově levicoví i papírově pravicoví politici napříč kontinentem opakují „ideologicky vyprázdněné fráze, které zakrývají nedostatek jakýchkoliv skutečně pokrokových myšlenek: mluví o třetích cestách, politice pro všechny, oproštění se od pravo-levého dělení.“ A výsledek? „Voliči buď utíkají ke krajní pravici (což jsme poprvé mohli pozorovat v Rakousku), anebo se politice a demokracii docela odcizují.“ Politická elita zatím podle Aliho v klidu prosazuje neoliberální reformy: snižuje daně bohatým a zvyšuje životní náklady chudým.

Co s tím? Na rozdíl od Slavoje Žižka, Paula Masona nebo Dannyho Katche nabízí Ali program, který je zároveň konkrétní i uskutečnitelný, což dokazují socialistické vlády v Latinské Americe. Právě tam by si prý evropská levice měla vzít příklad a tlakem masového politického hnutí zařídit silnější regulaci kapitálu a opětovné znárodnění infrastruktury a veřejných služeb. (Není bez zajímavosti, že Ali knihu věnoval památce venezuelského revolucionáře Huga Cháveze.)

Další čtení

Slavoj Žižek se ve své nové knize Proti dvojímu vydírání věnuje uprchlické krizi – a stejně jako ve starším, už i česky vydaném Násilí to od něj nejvíc schytávají liberální levičáci a extremisté středu. U nás bychom řekli: sluníčka.

Žižek proti sluníčkům

Co si v Reflexu nepřečtete

Existuje hned několik různých způsobů, jak Alimu oponovat. Automaticky se nabízí kritika zprava: Venezuela momentálně prochází hospodářskou krizí, ke které přispělo i centralistické řízení její ekonomiky. Zleva lze namítnout, že extremisté středu jsou pořád lepší než krajní pravice: některé kroky současné politické elity jsou sice „neoliberální“, řadu témat ale převzala od progresivní levice, ať už jsou to práva gayů a leseb anebo legalizace měkkých drog.

V době těhotné událostmi Aliho obžaloba rychle zastarává, nebo lépe řečeno: z varování se stává svědectví doby, která už možná začala pomíjet. Ali před rokem a půl vložil velké naděje do řecké Syrizy. Její vstup do vlády nakonec ukázal, že má blíž pragmatickému středu než k revoluční levici. O brexitu soudil, že ho nikdy nepřipustí Spojené státy. Tady by se ale nakonec přece jen plést nemusel: dva měsíce od referenda sílí hlasy, že britští a evropští politici začnou pomalu dělat, že se referendum nikdy nestalo. Uvidíme.

Proč The Extreme Centre i přes výtky číst? Důvody jsou tři. Předně: „extremisté středu“ je úderné a krátké pojmenování představitelů takzvaně „rozumné“ a údajně „neideologické“ politiky. V Česku je krystalickým příkladem hnutí ANO, extremisty středu ale najdeme i v topce, v ČSSD, mezi zelenými či piráty a v dalších stranách.

Za druhé je Ali sympaticky sžíravý. Jeho medailonky britských ministrů, ve kterých líčí postupný přerod mladých zapálených levičáků v prospěchářské politiky a poradce nadnárodních korporací, jako by vypadly z románů Michela Houellebecqa.

A nakonec: v Česku se dostává sluchu převážně té kritice vedení Unie a evropských politiků, která přichází zprava. Jsou jí plné Lidovky, Reflex i Echo. Ali – a obecně západoevropská levice – naopak přesvědčuje, že „Eurosajuz“ prosazuje volný obchod v míře dlouho nemyslitelné. A že konzervativní pravicí vysmívaní až nenávidění údajně levicoví politici zařídili víc privatizace a deregulace, než by si kdy dovolila Margaret Thatcherová.

Kdepak: Angela Merkelová, François Hollande nebo Jean-Claude Juncker nejsou soudruzi, ale ani jestřábi. Jsou to extremisté středu.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 14 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Fraj | 25. 8. 2016 09:39

Klasický liberalismus 19. století, ten liberalismus, o kterém píší klasici, rozhodně levicový nebyl. To, že se později to slovo stalo v Anglii a USA synonymem pro socialimus, je už jiná věc. Právě znehodnocení původního významu tohoto slova vedlo v USA k zavedení pojmu libertarianismus, což je návrat k původnímu významu slova liberalismus. Máte špatnou přípravu :-)

Možná jste si všiml, že já zde v diskusích často dávám před slovo liberalismus přívlastek "klasický", abych ho odlišil od pozdějších socialistických konotací.

Je zarážející, že vy jako člověk, který se tady snaží po celé roky navážet do liberálů (těch původních), o klasickém liberalismu stále nic nevíte. Jinak byste neměl problém s "dědicem-rentiérem". Pro liberála je podstatná legitimita získání majetku. Legitimní je takový majetek, při jehož nabytí neporušíte majetková práva někoho jiného. Dědictví ničí majetková práva neporušuje. Zděděný majetek byl vytvořen prací konkrétních předků konkrétního dědice a ti měli plné právo s ním naložit podle svého uvážení. Jestliže se rozhodli darovat jej svým potomkům (což má své hluboké opodstatnění), tak tím nikoho nepoškodili.

Asi vám uniklo, že ve svém uvodním příspěvku spojuji parazity s NÁSILNÝM zmocněním se majetku. V případě dědictví k žádnému násilí nedochází. Asi je to pod vaši rozlišovací schopnost, protože vy socialisté považujete loupež za legitimní získání majetku, takže nemáte problém dědictví zatížit nejrůznějšími daněmi. To zdanění už samozřejmě je parazitizmus.

+33
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 25. 8. 2016 07:56

Když už bazírujete na původním užití pojmů, tak liberalismus je původně samozřejmě levicový. Pravicový byl původně konzervatismus. Tedy, tím, kdo začal se znehodnocováním slov, byla pravice, která si liberální ideje (ovšem jen ty, které se jim hodily) ukradla.

A když už jsme u toho tvoření statků. Takový dědic-rentiér je podle vás tvůrce statků nebo parazit?

-17
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK