Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Varování před extremisty středu

| 25. 8. 2016

Sžíravou kritiku představitelů „rozumné“ a „neideologické“ politiky sice napsal zasloužilý levičák, ledasco si v ní ale souhlasně podtrhnou i klausovci.

Varování před extremisty středu

Říká se, že největším úspěchem konzervativního kabinetu Margaret Thatcherové byla labouristická vláda Tonyho Blaira. Vůdce někdejší levicové strany totiž přejal pravicový slovník i hodnoty – a v Británii tak začalo být jedno, kdo vládne.

Tariq Ali: The Extreme Centre: A Warning – vyšlo v nakladatelství Verso v březnu 2015. 208 stran, 12 dolarů (verze pro Kindle).

„První tři kroky nových labouristů byly navýsost symbolické. Měly londýnskému City ukázat, že se starý labouristický režim nevrací, protože strana už uzavřela smír s volným trhem. Centrální banka nejprve získala nezávislost na vládním kabinetu a začala o měnové politice rozhodovat zcela samostatně. Druhým signálem bylo snížení podpory samoživitelek o jedenáct liber týdně. Stát tím skoro nic neušetřil, ale o to ani nešlo: cílem bylo předvést, že podpora tradiční rodiny bude důležitější než solidarita se ‚slabými‘ ve stylu starého sociálního státu. Třetím symbolickým krokem bylo zavedení školného pro všechny univerzitní studenty,“ vzpomíná známý dvaasedmdesátiletý britský levicový aktivista a spisovatel Tariq Ali v knize The Extreme Centre: A Warning.

Ali se ve svém „varování před extremisty středu“ zaměřuje především na britskou politiku. Stíhá ale kritizovat i vedení dalších evropských států a Unie samotné nebo americké demokraty. Podbný kurz jako labouristé podle něj nabrala po roce 1989 levice v celém západním světě. A i když do svých terčů pálí zleva, může najít sympatie i u čtenářů, kteří kritizují extremisty středu – nebo jak se těm samým lidem říká u nás: elity a nepolitické politiky – z opačné pozice.

Extremisté středu chtějí evoluci, Ali revoluci

„Žijeme v zemi bez opozice,“ lituje Ali. Politika konzervativců, labouristů i liberálních demokratů je k nerozeznání: „ano škrtům, ano válkám, ano slabé Unii, ano posilování bezpečnostních opatření, ano zdiskreditované podobě neoliberalismu“. (Kniha vyšla v lednu 2015: před zvolením Jeremyho Corbyna šéfem labouristů a před hlasováním o brexitu.) Papírově levicoví i papírově pravicoví politici napříč kontinentem opakují „ideologicky vyprázdněné fráze, které zakrývají nedostatek jakýchkoliv skutečně pokrokových myšlenek: mluví o třetích cestách, politice pro všechny, oproštění se od pravo-levého dělení.“ A výsledek? „Voliči buď utíkají ke krajní pravici (což jsme poprvé mohli pozorovat v Rakousku), anebo se politice a demokracii docela odcizují.“ Politická elita zatím podle Aliho v klidu prosazuje neoliberální reformy: snižuje daně bohatým a zvyšuje životní náklady chudým.

Co s tím? Na rozdíl od Slavoje Žižka, Paula Masona nebo Dannyho Katche nabízí Ali program, který je zároveň konkrétní i uskutečnitelný, což dokazují socialistické vlády v Latinské Americe. Právě tam by si prý evropská levice měla vzít příklad a tlakem masového politického hnutí zařídit silnější regulaci kapitálu a opětovné znárodnění infrastruktury a veřejných služeb. (Není bez zajímavosti, že Ali knihu věnoval památce venezuelského revolucionáře Huga Cháveze.)

Další čtení

Slavoj Žižek se ve své nové knize Proti dvojímu vydírání věnuje uprchlické krizi – a stejně jako ve starším, už i česky vydaném Násilí to od něj nejvíc schytávají liberální levičáci a extremisté středu. U nás bychom řekli: sluníčka.

Žižek proti sluníčkům

Co si v Reflexu nepřečtete

Existuje hned několik různých způsobů, jak Alimu oponovat. Automaticky se nabízí kritika zprava: Venezuela momentálně prochází hospodářskou krizí, ke které přispělo i centralistické řízení její ekonomiky. Zleva lze namítnout, že extremisté středu jsou pořád lepší než krajní pravice: některé kroky současné politické elity jsou sice „neoliberální“, řadu témat ale převzala od progresivní levice, ať už jsou to práva gayů a leseb anebo legalizace měkkých drog.

V době těhotné událostmi Aliho obžaloba rychle zastarává, nebo lépe řečeno: z varování se stává svědectví doby, která už možná začala pomíjet. Ali před rokem a půl vložil velké naděje do řecké Syrizy. Její vstup do vlády nakonec ukázal, že má blíž pragmatickému středu než k revoluční levici. O brexitu soudil, že ho nikdy nepřipustí Spojené státy. Tady by se ale nakonec přece jen plést nemusel: dva měsíce od referenda sílí hlasy, že britští a evropští politici začnou pomalu dělat, že se referendum nikdy nestalo. Uvidíme.

Proč The Extreme Centre i přes výtky číst? Důvody jsou tři. Předně: „extremisté středu“ je úderné a krátké pojmenování představitelů takzvaně „rozumné“ a údajně „neideologické“ politiky. V Česku je krystalickým příkladem hnutí ANO, extremisty středu ale najdeme i v topce, v ČSSD, mezi zelenými či piráty a v dalších stranách.

Za druhé je Ali sympaticky sžíravý. Jeho medailonky britských ministrů, ve kterých líčí postupný přerod mladých zapálených levičáků v prospěchářské politiky a poradce nadnárodních korporací, jako by vypadly z románů Michela Houellebecqa.

A nakonec: v Česku se dostává sluchu převážně té kritice vedení Unie a evropských politiků, která přichází zprava. Jsou jí plné Lidovky, Reflex i Echo. Ali – a obecně západoevropská levice – naopak přesvědčuje, že „Eurosajuz“ prosazuje volný obchod v míře dlouho nemyslitelné. A že konzervativní pravicí vysmívaní až nenávidění údajně levicoví politici zařídili víc privatizace a deregulace, než by si kdy dovolila Margaret Thatcherová.

Kdepak: Angela Merkelová, François Hollande nebo Jean-Claude Juncker nejsou soudruzi, ale ani jestřábi. Jsou to extremisté středu.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 25. 8. 2016 09:39

Klasický liberalismus 19. století, ten liberalismus, o kterém píší klasici, rozhodně levicový nebyl. To, že se později to slovo stalo v Anglii a USA synonymem pro socialimus, je už jiná věc. Právě znehodnocení původního významu tohoto slova vedlo v USA k zavedení pojmu libertarianismus, což je návrat k původnímu významu slova liberalismus. Máte špatnou přípravu :-)

Možná jste si všiml, že já zde v diskusích často dávám před slovo liberalismus přívlastek "klasický", abych ho odlišil od pozdějších socialistických konotací.

Je zarážející, že vy jako člověk, který se tady snaží po celé roky navážet do liberálů (těch původních), o klasickém liberalismu stále nic nevíte. Jinak byste neměl problém s "dědicem-rentiérem". Pro liberála je podstatná legitimita získání majetku. Legitimní je takový majetek, při jehož nabytí neporušíte majetková práva někoho jiného. Dědictví ničí majetková práva neporušuje. Zděděný majetek byl vytvořen prací konkrétních předků konkrétního dědice a ti měli plné právo s ním naložit podle svého uvážení. Jestliže se rozhodli darovat jej svým potomkům (což má své hluboké opodstatnění), tak tím nikoho nepoškodili.

Asi vám uniklo, že ve svém uvodním příspěvku spojuji parazity s NÁSILNÝM zmocněním se majetku. V případě dědictví k žádnému násilí nedochází. Asi je to pod vaši rozlišovací schopnost, protože vy socialisté považujete loupež za legitimní získání majetku, takže nemáte problém dědictví zatížit nejrůznějšími daněmi. To zdanění už samozřejmě je parazitizmus.

+33
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 25. 8. 2016 07:56

Když už bazírujete na původním užití pojmů, tak liberalismus je původně samozřejmě levicový. Pravicový byl původně konzervatismus. Tedy, tím, kdo začal se znehodnocováním slov, byla pravice, která si liberální ideje (ovšem jen ty, které se jim hodily) ukradla.

A když už jsme u toho tvoření statků. Takový dědic-rentiér je podle vás tvůrce statků nebo parazit?

-17
+
-

Další příspěvky v diskuzi (14 komentářů)

Petr Síla | 1. 9. 2016 13:50

Dlouze jsem nad tím přemýšlel a myslím, že pan Kašpárek by se měl dát na poezii. "Extremista středu", takový krásný oxymorón! Je škoda, aby svého talentu plýtval na psaní knižních recenzí.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Tětek | 25. 8. 2016 09:25

Slovník pana Kašpárka začíná být rozplizlý jak názory Andreje Babiše a jeho melody boys.

Nerevoluční socialismus je vynálezem Fabiánské společnosti a je tu s námi (respektive v Británii) už nějakých 130 let.

Co se týče oněch údajných privatizací od socialistů - jestli to spíše nebude něco jako Public Private Partnership, tedy klasické udělení monopolních privilegií (respektive podělení se o ně s nominálně soukromou společností). Je vůbec zajímavé, jak v podstatě splynuly dva dříve nesmiřitelné politické tábory: komunisté a fašisté. Zároveň s tím v podstatě oba termíny z veřejného života zmizely. Zřejmě proto, že oba tábory měly stejné cíle a podobnou hromadu mrtvých za sebou. Zamaskovaly se za pragmatické středaře, jejich ideologie je ale nadále stejná.
+8
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Fraj | 25. 8. 2016 07:02

Celý článek je o nálepkách, respektive o přenálepkování. To je typická hra intelektuálů. Vytvořit dojem, že nejdůležitější je, jak se co jmenuje a postarat se tak, aby nebyla dotčena podstata. Při tom zničí původní obsahy slov, což jim umožní psát dlouhé a zasvěcené články o ničem. Takto byla znehodnocena slova jako levice, pravice, liberalismus a další. Jejich používání má dnes smysl jenom, když začnete ad hoc definicí, co znamená to slovo pro vás.

Jeden příklad za všechny, tzv. pravicový extremismus je označení medií pro nacisty, což jsou typičtí radikální socialisté, tedy v původním slova smyslu levice.

Teď, zdá se, se intelektuálové pokoušejí provést to samé se slovem extremista. Extremisty už je podle článku vlastně většina společnosti, tedy ti normální, což je vlastně popření slova extremismus.

Aby diskuse měla smysl, je třeba nechat intoše jejich hrám a vrátit se k podstatě, tedy faktu, že základní dělení dnešní společnosti je na ty, kteří statky tvoří na jedné straně a na ty, kteří se jich násilím zmocňují, tedy lupiče, parazity, regulátory na druhé straně.
+13
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Amos | 25. 8. 2016 15:00
reakce na Josef Fraj | 25. 8. 2016 07:02

Extremista je aktivista, který demonstruje proti vládnimu establishmentu. Aktivista je extremista, který je vládním establishmentem podporovaný.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 25. 8. 2016 07:56
reakce na Josef Fraj | 25. 8. 2016 07:02

Když už bazírujete na původním užití pojmů, tak liberalismus je původně samozřejmě levicový. Pravicový byl původně konzervatismus. Tedy, tím, kdo začal se znehodnocováním slov, byla pravice, která si liberální ideje (ovšem jen ty, které se jim hodily) ukradla.

A když už jsme u toho tvoření statků. Takový dědic-rentiér je podle vás tvůrce statků nebo parazit?
-17
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 25. 8. 2016 09:39
reakce na Martin Brezina | 25. 8. 2016 07:56

Klasický liberalismus 19. století, ten liberalismus, o kterém píší klasici, rozhodně levicový nebyl. To, že se později to slovo stalo v Anglii a USA synonymem pro socialimus, je už jiná věc. Právě znehodnocení původního významu tohoto slova vedlo v USA k zavedení pojmu libertarianismus, což je návrat k původnímu významu slova liberalismus. Máte špatnou přípravu :-)

Možná jste si všiml, že já zde v diskusích často dávám před slovo liberalismus přívlastek "klasický", abych ho odlišil od pozdějších socialistických konotací.

Je zarážející, že vy jako člověk, který se tady snaží po celé roky navážet do liberálů (těch původních), o klasickém liberalismu stále nic nevíte. Jinak byste neměl problém s "dědicem-rentiérem". Pro liberála je podstatná legitimita získání majetku. Legitimní je takový majetek, při jehož nabytí neporušíte majetková práva někoho jiného. Dědictví ničí majetková práva neporušuje. Zděděný majetek byl vytvořen prací konkrétních předků konkrétního dědice a ti měli plné právo s ním naložit podle svého uvážení. Jestliže se rozhodli darovat jej svým potomkům (což má své hluboké opodstatnění), tak tím nikoho nepoškodili.

Asi vám uniklo, že ve svém uvodním příspěvku spojuji parazity s NÁSILNÝM zmocněním se majetku. V případě dědictví k žádnému násilí nedochází. Asi je to pod vaši rozlišovací schopnost, protože vy socialisté považujete loupež za legitimní získání majetku, takže nemáte problém dědictví zatížit nejrůznějšími daněmi. To zdanění už samozřejmě je parazitizmus.
+33
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Olin Sukup | 25. 8. 2016 11:21
reakce na Josef Fraj | 25. 8. 2016 09:39

Naprosto brilantně formulováno! Kéž by více lidí používalo selský rozum a kritické myšlení. Škoda, že sem nepíše články pan Fraj. Kašpárek a jemu podobní plní tento prostor jen bezvýznamným balastem....
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 25. 8. 2016 12:34
reakce na Olin Sukup | 25. 8. 2016 11:21

Pan Fraj nemá na psani tolik času, jako pan Kašpárek :-) A kromě toho jsou tu v diskusích lepší jedinci, kteří by mohli něco napsat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 25. 8. 2016 11:14
reakce na Josef Fraj | 25. 8. 2016 09:39

1) Samozřejmě, že byl liberalismus při svém vzniku nalevo.

2) "Jinak byste neměl problém s 'dědicem-rentiérem.' "
Ale to je omyl. Já s rentiérem nemám problém. To vy jste rozlišil ty, kdo statky vytvářejí a ty, kdo jsou paraziti. Tak jsem se vás prostě zeptal, jestli považujete rentiéry za tvůrce statků. Zřejmě ano, čímž ovšem dochází k naprostému významovému znesmyslnění komunikace. Pokud ten, kdo má po dědovi na účtě pár milionů nebo miliard, vytváří nějaké statky, tak hovoříme oba jinou řečí a nelze se domluvit, protože slova ztratila význam.
-6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 25. 8. 2016 12:24
reakce na Martin Brezina | 25. 8. 2016 11:14

ad 1) dejme tomu, že ano, ale bavíme se snad v kontextu 21. století a dnes je vnímán napravo přestože, se jeho principy nezměnily. V tomto smyslu jsem to psal. Více viz odpověď panu Macháčkovi níže.

ad 2) Máte pravdu, že majetek lze legitimně nabýt i darem, takže to co jsem napsal, lze formulovat přesněji, třeba takto: "Základní dělení současné společnosti je na ty, kteří nabyli svůj majetek legitimně (bez násilí na majektu druhých) a na ty, kteří získávají svůj majetek zcela nebo částečně násilím (lupiči, parazité, regulátoři)". Zdá se, že ostatní i původní vyjádření pochopili v tomto smyslu.

Legitimně nabytým majetkem se myslí majetek získaný

-vlastní prací
-směnou
-darem
-prvotním přivlastněním nikým nevlastněného majetku

snad jsem na nic nezapomněl
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Kopecký | 25. 8. 2016 19:32
reakce na Josef Fraj | 25. 8. 2016 12:24

Pane Fraji,
mám poněkud dosti velkou potíž s legitimitou majetku, který byl převedem děděním (či darem aj.), ale předešlým vlastníkem nebyl nabyt legitimně (tj. např. dědictví či dar ukradeného, násilím získaného majetku - přece se tímto, převodem, nestane "křišťálově čistým").
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Macháček | 25. 8. 2016 10:41
reakce na Josef Fraj | 25. 8. 2016 09:39

Ale pan Brezina má pravdu (tedy v tom původním rozdělením pravo/levo)!

https://mises.org/library/libertarian-heritage-american-revolution-and-classical-liberalism

To bylo ovšem zcela jiné pravo/levo rozdělení, než dnes, na úplně jiných základech. A když přišel na scénu socialismus, tak šlo v podstatě o zmatené a středové hnutí.
Dnes je již pro libertariány pozice na levici zřejmě ztracena. O pozici na pravici má dle mého smysl usilovat, musíme to ale být my, kdo jí vtiskne podobu. To aby se k ní nehlásili názoroví levičáci, kteří se akorát za to označení stydí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 25. 8. 2016 11:31
reakce na Tomáš Macháček | 25. 8. 2016 10:41

Fakt, že klasický liberalismu byl ve svých počátcích vnímán nalevo od konzervativismu a historicky došlo k posunu jeho vnímání do prava, přece nijak neimplikuje "znehodnocování slov pravicí", o kterém píše pan Březina a na to jsem reagoval.

Klasický liberalismu se neocitl napravo, protože pravice znehodnotila a ukradla jeho "levicové" ideje, jak tvrdí pan Březina, ale protože jeho podstata je vnímána dnes jako pravicová v důsledku posunu myšlení celé společnosti doleva. Střet liberalismus vs. konzervativismus 19. století je dnes nahrazen primárně střetem liberalismus(ten klasický) vs. socialismus.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Amos | 25. 8. 2016 15:21
reakce na Josef Fraj | 25. 8. 2016 11:31

Dělení společnosti a politických ideí a stran horizontálně na levici, pravici a střed (když netuším,kam zařadit) považuji za geniální tah současných loutkovodičů a skutečných zákulisních majitelů moci. Tímto nálepkováním (a i já vnímám, jak se v něm pan Kašpárek rád vyžívá a ztrácí) lze degradovat nebo podpořit jakoukoliv myšlenku.

Proč na toto babylonské zmatení pojmů by měl přistoupit kriticky uvažující jedinec, netuším. Osobně dávám přednost dělení vertikálnímu - na myšlenky a hnutí, které správu věcí posunují stále dále od jedince k vyšším celkům jako je kraj, stát nebo dokonce Unie anebo na ta hnutí a ideologie, která správu věci posouvají blíž a blíž individuálnímu rozhodování, tedy na úroveň obcí, čtvrtí, rodin nebo jednotlivých občanů.

Extrémí pravice a levice v obecném vnímání se může propojit (je Babiš klasický pravicový vykořisťovatel, levičák maximalizující okrádání obyvatel svým fízlovským systémem nebo fašista, kterému chybí pouze knír?). Správa věci svěřená na úroveň obce jen těžko bude obhajovat dotační podvody z Bruselu.

Verikální dělení společnosti nevyhovuje současné rétorice, ale neplodí tolik zmatků a neporozumnění.
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!