Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Kniha, která vás přiměje přelepit webkameru

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
11. 8. 2016
 6 275

Organizovaný zločin kopíruje fungování internetových startupů a vymýšlí nové a nápadité obchodní modely, odhaluje Marc Goodman ve Future Crimes.

Kniha, která vás přiměje přelepit webkameru

V roce 1995 se seržanta losangeleské policie Marca Goodmana jeho poručík zeptal, jestli umí zapnout kontrolu pravopisu v editoru WordPerfect. Uměl. To málo mu stačilo na to, aby ve sboru získal pověst počítačového experta. Příležitost využil výborně. V následujících dvaceti letech bojoval proti kyberzločinu po boku FBI a Interpolu, nakonec si založil vlastní konzultantskou společnost. A co by to bylo za konzultanta bez knihy?

Marc Goodman: Future Crimes: Everything Is Connected, Everyone Is Vulnerable and What We Can Do About It First Edition Edition – vydalo nakladatelství Doubleday v únoru 2015, 464 stran, 11,77 dolarů (verze pro Kindle).

Future Crimes: Everything Is Connected, Everyone Is Vulnerable and What We Can Do About It („Zločiny budoucnosti: Všechno je propojené, všichni jsou zranitelní a co s tím dělat“) je pořádný špalík. Však jsme také na internetu zranitelní mnoha různými způsoby, ne nutně kriminálními: za prvé coby zboží, které si mezi sebou přeprodávají poskytovatelé bezplatných služeb financovaných reklamou, za druhé jako potenciální oběti kyberšikany a za třetí coby terče mafiánů. Ti se naučili mámit z lidí výkupné tak inovativními způsoby, že by se od nich mohl učit leckterý startuper zpovídaný ve Forbesu.

Soukromí jako komodita

První zmíněný motiv je nejprovařenější: o korporativizaci kdysi nekomerčního internetu a o monopolech GAFA (Googlu, Apple, Facebooku a Amazonu) psali Jaron Lanier, Jevgenij Morozov, Astra Taylorová a mnozí další. Goodman k jejich přemýšlení nad tím, jaké neblahé důsledky by teoreticky mohla mít koncentrace soukromých dat v úložištích několika málo velkých firem, přidává cenné a nepříliš známé zkušenosti s tím, jaké neblahé důsledky už to prakticky . Detailně se rozepisuje o firmách, které z internetu dolují osobní údaje (třeba příspěvky pacientů na diskuzních fórech) a prodávají je dál (třeba zdravotním pojišťovnám):

„Měli jste za to, že hackeři jsou mizerové? Tak potom se seznamte s datovými brokery z Acxiomu, Epsilonu, Datalogixu, RapLeafu, Reed Elsevieru, BlueKaie, Spokea nebo z Flurry. Většina z nás o těchto společnostech nikdy neslyšela, a přitom spolu s dalšími tvoří rychle rostoucí odvětví datového dohledu, kterým ročně proteče 156 miliard dolarů. Když Edward Snowden lidem po celém světě odhalil, kolik toho o nich ví Národní bezpečnostní agentura, byli v šoku. Zmíněný 156milionový obrat je přitom dvakrát větší, než kolik se je vyčleněno v americkém rozpočtu na špionáž. Téměř veškerá infrastruktura nástroje a know how používané těmito firmami jsou soukromé, a přesto dovedou do soukromí jakéhokoli člověka nahlédnout tak hluboko, že rozvědky blednou závistí. Datoví brokeři získávají informace od poskytovatelů internetu, vydavatelů kreditních karet, mobilních operátorů, bank, úvěrových registrů, lékáren, z registrů motorových vozidel, od obchodníků a stále víc také z internetových služeb. Všechny informace, které dennodenně bezplatně vytváříme lajkováním, facebookovým šťoucháním a tweetováním, brokeři uspořádají, označí souřadnicemi a rozdělí pro další prodej poskytovatelům reklamy.“

Zneklidňující jsou i zmínky o zaměstnavatelích, kteří od účastníků konkurzů vyžadují hesla k soukromým účtům na sociálních sítích, tedy i přístup k soukromé korespondenci a obsahu určenému jen pro přátele. Několik málo amerických států tuto praxi zakazuje, například Kalifornie. V drtivé většině je ale legální – a stále oblíbenější.

Další čtení

Na sympatizanty pirátské strany bude mít nová kniha Jevgenije Morozova podobný účinek, jako by měl na Václava Klause týdenní festival absurdního divadla s ekologickou tematikou. To Save Everything, Click Here je zuřivá obžaloba nekritické lásky k digitálním technologiím, zbožšťování internetu i slepé víry v data, algoritmy a ideál otevřenosti.

Bída křemíkové mentality

Tisíc a jeden způsob, jak ublížit ex

Zatím jsme se, řečeno s jednou z postav Kulového blesku, pohybovali na legální bázi. Kyberzločince, o kterých Goodman píše především, lze rozdělit do dvou skupin: na ty, kteří to dělají pro zábavu („for the lulz“) a na ty, kteří lidem hackují počítače pro peníze. Zlatá mafie: dá vám alespoň na výběr, ze zničení života se můžete vyplatit. Amanda Toddová takovou možnost nikdy nedostala: když jí bylo dvanáct, starší muž z ní vymámil video, na kterém si vyhrnula triko a odhalila ňadra. O rok později záznam začal rozesílat jejím příbuzným a přátelům. Amanda se stala obětí šikany, změnila školu, nepomohlo to – a v patnácti letech spáchala sebevraždu. Lulz indeed.

Dosud jsem neslyšel o „swattingu“: jen v roce 2013 FBI zaznamenala čtyři sta případů toho, že šprýmaři volali z podvrženého čísla oddíl SWAT k nic netušícím lidem, kterým se chtěli pomstít – mnohdy to bylo k bývalým přítelkyním. Několik policistů se při těchto výjezdech zranilo. A víc než tucet úrazů si v roce 2008 vyžádala havárie tramvají v polské Lodži, způsobená čtrnáctiletým chlapcem, kterému se podařilo na dálku přes počítač přehodit výhybky. Taky z legrace.

Zločin jako služba

Nejpůsobivější kapitoly jsou ty, ve kterých Goodman popisuje, jak mafie přejaly myšlení internetových startupů, začaly fungovat „štíhle“, rychle iterovat a hledat mezery na trzích. A nejde jen o mafie. Zločin se díky internetu a anonymizačním nástrojům zdemokratizoval, improvizovanou hromadnou vykrádačku čili flash rob může zorganizovat prakticky každý. Kdo má pořád v kalhotách, ten ať si vybere z myriád kriminálnických dodavatelů. Bitcoin a darknetová tržiště totiž umožnily rozkvět „zločinu jako služby“ (Crime as a Service, CaaS): všechnu špinavou práci, od získání přístupu k něčí webkameře až po jeho naporcování rybám, lze objednat a zaplatit od počítače.

Nejspíš vás napadá, jak moc je Goodman návodný: překvapivě hodně, zmiňuje desítky stránek a nástrojů, se kterými lze páchat neplechu. Cenzuruje se alespoň v „devátém kruhu pekla“, ve kterém si za sto dolarů lze objednat živý stream hromadného znásilnění dítěte. Ano, Future Crimes je jedna z těch knih, ze které se toho dozvíte opravdu hodně a část z toho byste nejraději opět zapomněli.

Cítíte se na webu bezpečně?

Světlé stránky kyberzločinu

Jak se bránit? Goodman nenabízí žádnou radu, kterou byste ještě neslyšeli. Jako jednotlivci si pravidelně aktualizovat systém, citlivá data šifrovat a nesdílet přes nedůvěryhodné služby. Jako společnost investovat do informační gramotnosti státních úředníků a do policejních útvarů, které s kyberzločinem bojují – přičemž opravdu efektivně můžou fungovat jen ve spolupráci se zahraničními kolegy. Kyberzločin je globální a globální musí být i boj proti němu. Navíc bychom měli hnát k zodpovědnosti za bezpečnostní díry i samotné softwarové firmy, podobně jako třeba u výrobců léků nebo potravin. OK. Ve výčtu politických opatření mi navrhovaly citelnější tresty za kyberšikanu. Dokud se bude zveřejňování a sdílení „revenge porn“ považovat za klukovinu a ne za ekvivalent znásilnění, dá se rada mějte dobré heslo přeložit jako nebuďte nejslabší antilopou ve stádu, ať si sviňáci vyberou jinou oběť.

Místy Goodmana vyloženě baví strašit. Píše o „singularitě zločinu“, šedém blátu a dalších hrozbách, které jsou spíš hypotetické než praktické. Nápěv „vše je propojené a všichni jsou zranitelní“ vyloženě brnká na neurotickou strunku takových těch lidí, kteří se zabalují do alobalu. Nesnižuje to hodnotu těch částí knihy, ve kterých se dělí o zkušenosti a poznatky z kriminalistické praxe, ale zároveň by se Future Crimes obešly i bez hraní na coby-kdyby.

Nakonec se nabízí kacířská myšlenka, jestli díky nástupu virtuálního zločinu přece jen nežijeme v o něco bezpečnějším světě. Je mrzuté, když vám hacker ukradne číslo kreditní karty – ale je mrzutější, když vám lapka míří kvůli těm samým penězům na srdce glockem. Drogy jsou špatná věc a nikdo by je neměl brát – ale když už si nemůže pomoct, pak je díky darknetovým tržištím možné šňupat kvalitní kokain neředěný pikem a omítkou i mimo velká finanční centra, dokonce i v Brně. každá mince má dvě strany – a platí to i v kyberpodsvětí.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo