Žižek proti sluníčkům

V Tarantinovce Osm hrozných vypráví černý voják se sadistickým potěšením jižanskému generálovi, jak zavraždil jeho syna, který měl na svědomí řadu černochů: nechal ho nahého pochodovat vánicí, pak mu slíbil teplé oblečení výměnou za felaci, a když ji mladík dokonal, černý voják ho stejně nechal umrznout. „V boji proti rasismu tady nejsou žádní klaďasové, všichni se vyžívají v krajní brutalitě. Neplyne z nedávných sexuálních útoků v Kolíně nad Rýnem znepokojivě podobné ponaučení jako z Tarantinova filmu? I když většina uprchlíků utíká ze zničených zemí a lze je považovat za oběti, nezabrání to některým z nich v opovrženíhodných činech. Máme ve zvyku zapomínat na to, že v utrpení není nic očišťujícího: oběti z nejnižšího patra společenského žebříčku se automaticky nestávají privilegovaným hlasem morálky a spravedlnosti.“

Kdo jiný by takto dokázal smíchat oslizlé odkazy do popkultury a kontroverzní názory na palčivé aktuální dění, než slovinský filozof Slavoj Žižek. Ve své nové knize Against the Double Blackmail (Proti dvojímu vydírání) se věnuje uprchlické krizi – a stejně jako ve starším, už i česky vydaném Násilí to od něj nejvíc schytávají liberální levičáci a extremisté středu. U nás bychom řekli: sluníčka.

Důvod je pořád stejný: podle Žižka se raději dojímají nad utrpením jednotlivých lidí, v tomto případě běženců, než aby bojovali za změnu systému, který uprchlíky vytváří. „Hlavní příčinou migrace je dnešní globální kapitalismus a jeho geopolitické hry. Pokud ho radikálně nezměníme, k africkým imigrantům se brzo přidají uprchlíci z Řecka a dalších evropských zemí.“

Slavoj Žižek: Against the Double Blackmail: Refugees, Terror and Other Troubles with the Neighbours – vyšlo v dubnu 2016 v nakladatelství Allen Lane. 128 stran, 6 liber (verze pro Kindle).

Nenabízet imigrantům respekt, ale společný cíl

K tomu, nakolik je bakaný kapitalismus, se ještě vrátíme, rovnou si ale řekněme, že na Against the Double Blackmail je nejcennější právě tato změna perspektivy, odzoomování ze srdcervoucích detailů mrtvých dětí. Jsou Evropané k uprchlíkům málo vstřícní? Nebo příliš vstřícní? Špatná otázka, tvrdí Žižek:

„Nesmíme se nechat nachytat do pasti otázky, kolik tolerance si můžeme dovolit. Měli bychom v Evropě tolerovat to, že uprchlíci odmítnou posílat svoje děti do škol? Že své ženy nutí k určitým způsobům oblékání a chování, Že domlouvají sňatky svých dětí? Že šikanují – nebo i hůř – gaye ve vlastních řadách? Buď nikdy nemůžeme být tolerantní dost, anebo jsme naopak už teď tolerantní až příliš, upozaďujeme práva žen a tak dále. Jedinou cestou z tohoto mrtvého bodu je překročit samotnou otázku tolerance. Přestaňme ostatní pouze respektovat: nabídněme jim místo ve společném boji nás všech, vždyť naše problémy jsou přece společné. Vytvořme univerzální pozitivní projekt, ke kterému by se mohl přihlásit každý, a perme se za něj.“

Perspektivu Žižek obrací nejen u velkého tématu uprchlictví, ale i u jednotlivých kauz, které v posledním roce zarezonovaly Evropou. Třeba u už zmíněných kolínských útoků: „Nešlo o projev pohlavně neukojených mužů, kteří by hledali uspokojení – toho by mohli dosáhnout i diskrétnějším způsobem – ale o veřejný spektákl pouštění hrůzy a ponižování, o vystavení privilegovaných Němek trýznivé bezmoci.“ – Proto jsou pokusy o osvícení imigrantů lekcemi evropských sexuálních zvyklostí „příkladem dechberoucí hlouposti. Imigranti tyto zvyklosti znají výtečně – a právě proto se chovali tak, jak se chovali.“

Teroristické útoky v Evropě pak Žižek vysvětluje jako nihilistické obrácení neukojené touhy po západním životním stylu. Správně si všímá, že atentáty nemíří na vojenské základny nebo politické činitele, ale „symboly každodenní populární kultury – restaurace, rockové kluby, fotbalové stadiony.“

Ne všichni imigranti a ne všichni vítači jsou stejní

Z citací lze vyčíst první problém Against the Double Blackmail: Žižek nerozlišuje mezi potomky usedlíků, čili evropskými občany, kteří za atentáty a částí sexuálních útoků stáli, a mezi uprchlíky, kteří přišli do Evropy v posledních měsících. Natož aby rozlišoval mezi lidmi z jednotlivých zemí: mezi Syřany bude patrně méně domluvených sňatků než mezi Eritrejci. Jednak tím může přihřívat protiuprchlické vášně, jednak tím jeho analýza ztrácí na přesnosti – a místy bohužel klesá k hloupé paušalizaci: „Uprchlíci chtějí koláč mít i jíst. V zásadě čekají, že dostanou to nejlepší ze západního sociálního státu, přičemž si ovšem zachovají svůj životní styl, který je v některých klíčových ohledech nekompatibilní s ideologickými principy, na kterých západní sociální stát stojí.“ – Tady se hodí připomenout, že velká většina práceschopných obyvatel Evropy narozených mimo Unii má zaměstnání, jestli ovšem Žižek tuhle tajnosnubnou větu nemyslel jinak.

Druhý problém je s tím kapitalismem. Dobře, přílišná liberalizace mezinárodního obchodu a další neoliberální reformy můžou někde uškodit: Žižek cituje Billa Clintona, podle kterého agresivní ekonomická politika západních zemí a institucí připravila část Afriky o potravinovou soběstačnost, což k migraci přispělo. Jenže Žižek nevolá po odstranění nejtvrdšího neoliberalismu, ale po konci kapitalismu jako takového. S tím bych tak hrr nebyl: přiměřeně volný pohyb kapitálu, surovin, zboží a informací pomohl i výraznému zlepšení životní úrovně prakticky všude na světě: viz třeba knihu The Great Escape nobelisty Anguse Deatona. I přes nepopiratelné lokální krize generující uprchlíky není fér malovat svět za unijními hranicemi jako spálenou zem plnou hladových a zbídačených, což Žižek tak trochu dělá – a na levici zdaleka ne sám. Nikdy nežila v chudobě menší část obyvatel planety.

Na některé otázky má slovinský filozof podobný pohled jako brněnský politolog Pavel Barša, kterému loni vyšly vynikající Cesty k emancipaci. Oba zpochybňují liberální kult tolerance, odhalují, že lítost nad trpícími potvrzuje nadřazenost těch, kteří ji vyjadřují, a namísto toho požadují jejich emancipaci. Barša ale na rozdíl od Žižka nevolá do boje za neupřesněnou utopii, nýbrž po prostém občanském jednání, při kterém se takové emancipace dosahuje bezprostředně, „zde a nyní“. Takže například ti dobrovolníci, kteří při práci v táborech imigrantům nabídli aktivní roli v „humanitární samosprávě“, mají myslím splněno – a není fér kritizovat je za to, že jim kromě místa ve „světě rovných“ nenabídli i utopický politický projekt globálních měřítek.

I tak ale Against the Double Blackmail stojí za přečtení: Žižek nabízí osvěžující možnost nahlédnout na uprchlickou krizi docela odlišnou optikou, než jakou nabízí konzervativní i liberální evropská média. Ostatně právě proto má vždy co říct i těm čtenářům, kteří nemávají rudou vlajkou.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag