Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Šéfuj jako otrokář

| 31. 3. 2016

Cynicky vtipný průvodce otrokařením v antickém Římě obstojí i jako zdroj inspirace pro dnešní manažery.

Šéfuj jako otrokář

Císař Hadrián v záchvatu hněvu vypíchl jednomu ze svých otroků oko perem. Jeden níže postavený římský pán z podobných pohnutek vyhodil otroka oknem, další se starému sluhovi odměnil za celoživotní bezproblémovou práci přeříznutím hýžďových svalů.

Pokud byste nabyli dojmu, že bylo takové zacházení s otroky v Římě běžné, z omylu vás vyvede zkušený otrokář Marcus Sidonius Falx, literární avatar cambridgského historika Jerryho Tonera. Ve svěží příručce The Roman Guide to Slave Management (Římský průvodce zacházením s otroky) Toner Markovými ústy připomíná základní pravidlo zacházení s lidskými zdroji: „Surovost nakonec nejvíc bolí samotného pána.“

Jerry Toner: The Roman Guide to Slave Management: A Treatise by Nobleman Marcus Sidonius Falx – vyšlo v září 2014 v nakladatelství The Overlook Press. 192 stran, 14,61 dolaru (pevná vazba).

Jednak takový otrok něco stojí: za zdravého dospělého chlapa dáte okolo tisíce sesterciů, což je skoro dvojnásobek skromného ročního rozpočtu čtyřčlenné rodiny. Byla by škoda si tak hodnotný majetek ničit. A když už je nutné otroka fyzicky ztrestat, Marcus doporučuje najmout externího „dodavatele“.

Jednak na lidi víc než výhrůžky platí chvála, uznání a nějaká ta radost navíc. „Když svým otrokům dovolíte zplodit děti, dostanou tak další motivaci tvrdě pracovat. Jestliže s jejich službami budete spokojení, můžou si užívat radostí rodinného života. Zato pokud vás zklamou, potrestáte je tím, že jejich děti prodáte jinému majiteli.“

Proč je dobré dát tu a tam někomu svobodu

Z dalších praktických rad: při nákupu mužských otroků jim vždycky prohmátněte šourek, abyste zjistili, jestli jsou vhodní pro odchov. Ten je sice drahý a časově náročný, ale mnoho lidí upřednostňuje například pro práce v domácnosti takovéto samozásobitelství: sluhové, kteří ve vašem domě vyrůstali a nepoznali jiného pána, bývají věrnější a poslušnější.

Pán může podle libosti souložit s otrokyněmi i otroky. Bylo by ale hanbou pro celý dům, kdyby s otroky obcovala paní.

Otroci musí svého pána a jeho rodinu hlídat s nasazením vlastního života. Trestem za nečinné přihlížení například vraždě je pochopitelně smrt.

Nezapomínejte na možnost propustit některé otroky na svobodu. Může to být odměna za mnohaletou dřinu, případně se otrok může vykoupit, a vy na tom ještě vyděláte. V obou případech motivuje vidina svobody k pilné práci. Takový člověk vám pak navíc zůstává až do konce života zavázaný a dál pro vás bude vykonávat nějaké služby. Ovšem pozor: říše osvobozování otroků přísně reguluje, takže jich můžete propustit jen zlomek, a za každého ještě zaplatíte daň ve výši pěti procent hodnoty.

Minule se četlo

Nepamatuji se, že bych v poslední době četl tak důvtipnou obhajobu teorie třídního konfliktu jako v Katchovi: „Když se dnes mluví o pracující třídě, obvykle se tím zkrátka myslí lidi, kteří nemají peníze,“ píše a namítá, že špatně placení zaměstnanci mají k dobře placeným řadovým zaměstnancům blíž než špatně placení zaměstnanci ke špatně placeným příslušníkům střední, manžersko-podnikatelské třídy.

Revoluce a socialismus? Jako vážně?

Co se v starém Římě naučíš, v korporaci jako když najdeš

The Roman Guide to Slave Management je kniha hutná a praktická – což je ale nakonec jedno, protože se nikdo z nás jen tak nepropadne časem o osmnáct století nazpátek a nebude muset na tržišti prohmatávat šourky. Co si z ní tedy může odnést soudobý čtenář, kterému o ty rady vlastně nejde? Dva zneklidňující poznatky:

Za prvé, široce oceňované způsoby zacházení s otroky jsou nápadně podobné praktikám dnešních cool zaměstnavatelů. Přesvědč člověka o tom, že práce dává jeho životu smysl, že v ní uplatňuje svůj jedinečný talent – a naopak tvrdě trestej lenost nebo pochyby o spravedlnosti společenského uspořádání. Sám Toner v jednom ze svých komentářů k Markovým radám uvažuje: „Některé jeho postřehy nám i dnes pomůžou vést podřízené. Ostatně, proč si jsme tak jistí, že se otročina pro výplatu tolik liší od otročení pro pána? Jak velký je rozdíl mezi námi a Římany?“

Za druhé, otroctví nezmizelo s pádem Říma, ani s porážkou americké Konfederace. Podle sdružení Free the Slaves dnes 27 milionů lidí pracuje bez odměny, pod pohrůžkou násilí a bez možnosti odejít. „Na světe je dnes víc otroků, než jich bylo v jakémkoliv momentu dějin Římské říše,“ připomíná Toner. Je to hrozivé samo o sobě – a navíc není jisté, zda se i moderní otrokáři drží principu, že surovost nakonec nejvíc zabolí právě je.


Na úvodní fotce vypichovač Hadrián

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Václav Tomala | 31. 3. 2016 09:47

Přesně, ani si nepamatuju, kdy mi naposledy při pohovoru někdo prohmatal šourek...

+13
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 31. 3. 2016 10:00

Ach tak, takže zaměstnanec může odejít ze zaměstnání, ale daňový otrok nemůže odejít ze země?

-1
+
-

Další příspěvky v diskuzi (18 komentářů)

Jiří Krákora | 31. 3. 2016 11:42

A to se týká kterého období Říma, prosimich? Republiky? Ranného či pozdního císařství? Já jen, že otrokářství v Římě za ta dlouhá staletí doznalo velkých změn a v samotném závěru měli otroci větší práva než Kolóni (obzvlášť po Konstantinově reformě).
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Toman | 31. 3. 2016 11:42

Kdyby se někdo (kromě starého Říma) chtěl poučit i ze současných výzkumů: https://www.youtube.com/watch?v=u6XAPnuFjJc :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Hynek Rk | 31. 3. 2016 09:24

Je to zvláštní myšlenkový svět, před pár dny (24. III.) tu Kašpárek obhajoval, aby otroci platili nejrůznější sociální experimenty a dnes sám brojí proti otrokářství. Tak podporuje otrokářství anebo je proti němu? Asi jak kdy.
+11
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 31. 3. 2016 10:00
reakce na Hynek Rk | 31. 3. 2016 09:24

Ach tak, takže zaměstnanec může odejít ze zaměstnání, ale daňový otrok nemůže odejít ze země?
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Krákora | 31. 3. 2016 11:44
reakce na Martin Brezina | 31. 3. 2016 10:00

Daňový otrok může odejít ze země, ale vždy v dnešním světě dojde jen do jiné země, kde bude opět daňovým otrokem. Je to jako mít možnost si vybrat mezi 30 ranami bičem a 30 ranami klackem.
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jakub Kučera | 31. 3. 2016 17:17
reakce na Jiří Krákora | 31. 3. 2016 11:44

Nepravda. Můžete zkusit například Saudskou Arábii - žádná daň z příjmu, žádné DPH, žádné spotřební daně. (mimochodem, cca třetina obyvatel jsou expati).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Krákora | 31. 3. 2016 17:40
reakce na Jakub Kučera | 31. 3. 2016 17:17

Beru to jako docela vtipný trolling. Nabízet wahhábistickou zemi, plnou nesvobod, která má rostoucí deficit, takže o zavedení daní už uvažuje, a kde nezískáte občanství, pokud se nebudete pětkrát denně klanět k mekce. Palec hore za dobrý vtip. Co takhle ISIS? Taky dobrý, ne?
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jakub Kučera | 31. 3. 2016 18:02
reakce na Jiří Krákora | 31. 3. 2016 17:40

Myslím to vážně. Abyste nebyl "daňovým otrokem", saudské občanství skutečně nepotřebujete. O zavedení daně z příjmu fyzických osob ani obdoby DPH se realisticky neuvažuje.
O jiných svobodách nebyla řeč.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Krákora | 1. 4. 2016 12:05
reakce na Jakub Kučera | 31. 3. 2016 18:02

Já vím, že máte potřebu v diskusi jakkoliv reagovat a lidsky to chápu. Všechno má ale svou míru. Zkuste příště nejdřív napočítat do desíti. O jiných svobodách nebyla řeč, protože mezi inteligentními lidmi není třeba vyjmenovávat vše explicitně.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jakub Kučera | 1. 4. 2016 13:23
reakce na Jiří Krákora | 1. 4. 2016 12:05

Inteligentní lidi možná taky irituje výraz "daňové otroctví". Zdá se, že v zemích, kde máte garantovány vámi požadované "jiné svobody" se platí daně.
Saudská Arábie po vás žádné daně platit nechce, a místní zaměstnavatelé vám ještě za vaše schopnosti štědře zaplatí (máte-li je). Ale zase vám negarantuje jiné svobody.
9 milionům zahraničních pracovníků to zřejmě vyhovuje.Včetně mě.
Svět není ideální a kombinuje různé výhody a nevýhody.
Takže na vaši stížnost, že "člověk VŽDY dojde do země kde bude daňovým otrokem" je nepravdivá... teď je otázka, zda vám únik z "daňového otroctví" stojí za to, abyste vyvinul nějaké úsilí nad rámec diskuzí na internetu :o)
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiří Krákora | 1. 4. 2016 20:49
reakce na Jakub Kučera | 1. 4. 2016 13:23

Inteligentní lidi možná spíš irituje, když někdo označuje za otroctví běžné zaměstnání v korporátu, do kterého nikdo nikoho nenutí, zatímco státní regulace (celkově včetně daní) si vybrat nemůže, žeáno. O tom bylo celé toto vlákno a vsadím se, že inteligentní lidé to pochopili.
A pokud tedy potřebujete všechno polopatě, tak ano, ne všude budu daňovým otrokem státu. Jsou země, kde možná nebudu daňovým otrokem státu, ale budu tam zase otrokem jiného typu. To vše plně v kontextu článku a tohoto vlákna. Nesmíte si vypichovat jen jedno slovo z celé diskuse, podstatný je kontext. Kontextem této diskuse je, že státu a jeho otrokářství dnes neuniknu, zatímco korporaci ano. V korporaci pracovat nemusím. Mohu pracovat v menší firmě, mohu pracovat na sebe (pokud mi to otrokář stát dovolí). Mohu i nepracovat a vybírat popelnice. Zato otrokáři státu neuniknu, a to ani když odejdu jinam.
Uf, snad jsem to tentokrát vysvětlil srozumitelně.
+8
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Hynek Rk | 31. 3. 2016 10:33
reakce na Martin Brezina | 31. 3. 2016 10:00

Naštěstí už může, ale rozdíl tu je, protože odchod ze země je odchodem i ze svého osobního vlastnictví, kdežto v práci nic takového nehrozí. Zaměstnavatel vás také nezavře do kriminálu anebo vám neodebere děti. Rozhodně to, co kniha citovaná Kašpárkem popisuje má blíže dnešní politice než zaměstnávání.
+11
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Hynek Rk | 31. 3. 2016 09:14

To srovnání je vcelku dost nemístné, protože zaměstnanec může kdykoliv odejít. Otrok ne.

Spíše toto tedy budou využívat politici, kašpárek to možná nastudoval pro účely vzdělávání členů Hnít Brno:)
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Hruby | 1. 4. 2016 07:12
reakce na Hynek Rk | 31. 3. 2016 09:14

Jak se to vezme - dneska máte i ve vyspělých zemích nemalý počet lidí, kteří žijí opravdu doslova od výplaty k výplatě a kvůli různým hypotékám atd. je pro ně přerušení zaměstnání naprosto nemožné a už třeba měsíční pauze ve výplatě při nějakém předjednaném přechodu je pro ně téměř neúnosná.
V mnoha případech bylo v historii pro otroka "vykoupení se" v reálu naopak jednodušší (jak tu v diskusi padlo, je nutno rozlišovat, otrokářských společností bylo více a v mnoha detailech se lišily).
Samozřejmě že v globálním pohledu je dnes procento zaměstnanců v této situaci relativně malé a pořád je více těch,kteří jsou na tom se svobodou nesrovnatelně lépe, nicméně ale počet těch "méně šťastných" je poměrně povážlivý a na pováženou je, že zřejmě spíše roste :-(
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 31. 3. 2016 06:28

Myslím, že srovnávat otrokáře s dnešními zaměstnavateli je nemístné a nespravedlivé.
Současný zaměstnavatel se o zdravotní stav svých zaměstnanců nezajímá, pokud to náhodou neznamená okamžitý výpadek jeho pracovního výkonu.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Václav Tomala | 31. 3. 2016 09:47
reakce na Martin Brezina | 31. 3. 2016 06:28

Přesně, ani si nepamatuju, kdy mi naposledy při pohovoru někdo prohmatal šourek...
+13
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 31. 3. 2016 09:58
reakce na Václav Tomala | 31. 3. 2016 09:47

Ano, do té míry došla lhostejnost zaměstnavatelů k zaměstnanců, že je ani nezajímá, jak se budou reprodukovat. Prostě spoléhají na to, že lůza na vlastní náklady vyrobí zaměstnance nové.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Hynek Rk | 31. 3. 2016 10:37
reakce na Martin Brezina | 31. 3. 2016 09:58

Spíše to považují zaměstnavatelé za soukromou věc zaměstnanců a nedovolí se jim do toho kecat. A myslím si, že většina lidí (výjma tedy asi Vás) je s tím více spokojenější. Prohmatávání netřeba:)
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!