Pýcha předchází pády

| 3. 3. 2016

Čtivá kniha Alistaira Horna přesvědčuje, že přílišné sebevědomí vojevůdců a státníků zabilo ve dvacátém století miliony lidí.

Pýcha předchází pády

Dosud byl nejstarším autorem, jehož myšlenkám jsme na Finmagu věnovali pozornost, (tehdy) devětaosmdesátiletý Zygmunt Bauman. Právě ho ale překonává britský novinář a historik sir Alistair Allan Horne; kniha Hubris: The Tragedy of War in the Twentieth Century (Nadutost: Tragédie války ve dvacátém století) mu vyšla loni v listopadu týden po jeho devadesátých narozeninách.

Alistair Allan Horne: Hubris: The Tragedy of War in the Twentieth Century – vyšlo v nakladatelství Harper v listopadu 2015. 400 stran, 18 dolarů (verze pro Kindle).

Stáří autora je na ní znát, a to v nejlepším možném smyslu. Horne má za sebou šedesát let studia, padesát let práce a desítky knih, převážně o dějinách Evropy v 19. a 20. století. Hubris je destilátem jeho životního díla: „[P]řed časem jsem začal přemýšlet nad tím, jestli něco spojuje války odehrávající se v různých dobách. Záhy mě napadlo, že to je nadutost: střety totiž v zásadě vyhrává i prohrává přílišná arogance jedné nebo druhé strany. […] Tak vznikla kniha, kterou právě čtete.“

Kniha, kterou by těžko mohl napsat někdo ve třiceti, protože vychází z úctyhodného množství zdrojů, a je díky tomu mimořádně pestrá. Ani stránka neurčitého bulšitu, zato spousta překvapivých informací jen tak mimochodem: třeba že maršál Ojama Iwao, jeden ze zakladatelů Japonské císařské armády, byl prvním japonským zákazníkem Louise Vuittona, od kterého si nechal při svém pobytu ve Francii zhotovit kufry.

Na nadutost neplatí ani harakiri

Horne podrobně studuje pět střetnutí ve třech válkách: námořní bitvu u Cušimy, které v roce 1905 rozhodlo rusko-japonskou válku, bitvu u řeky Chalchyn, při které se japonská armáda pokusila v roce 1939 obsadit mongolské území bráněné sovětskou armádou, slavné bitvy o Moskvu a o Midway, a nakonec bitvu u Điện Biên Phủ, při níž se roku 1954 Vietnamci zbavili francouzské koloniální nadvlády. Vzorec, jaký objevuje Horne, už jsme si prozradili: velitelé poražené strany přeceňovali minulé úspěchy svého vojska a naopak podceňovali protivníka.

Někdy se to podceňovní zakládalo na posledním střetnutí, které skončilo s jednoznačným výsledkem. „[Nadutost j]e živená úspěchy. Po triumfu se nic nezdá být nemožné. A právě tak […] vzniká řada rozhodnutí ústících nakonec v kalamity. Proč držet zpátky úspěšné velitele?“

Problémem nemusí být jeden konkrétní nadutý generál. Nogi Maresuke, který vedl japonské vojsko v úspěšné bitvě o přístav Port Arthur, při níž mimochodem ztratil dva své syny, se druhé a (dokonce ani první) světové války nedožil. Po zmíněné bitvě se kvůli příliš velkým ztrátám na životech svých podřízených rozhodl spáchat rituální sebevraždu. Tu mu císař Meidži nedovolil, díru do bříška si ovšem Nogi udělal hned v den Meidžiho pohřbu v roce 1912. Horne na mnoha detailních příkladech ukazuje, že nadutost přesto prostupovala japonskou armádou i společností, vyživená jak vítězstvím nad Rusy a následným ekonomickým boomem, tak i historickými mýty, jako bylo vzedmutí „božího větru“. Ten ve 13. století podle pověsti zničil mongolskou flotilu mířící k japonským břehům.

A někdy k nadutosti ani nepotřebujete úspěchy: Hitlerovo Německo ještě stále pociťovalo následky porážky v první světové válce, když jeho armáda otevřela východní frontu a vyrazila k Moskvě utrpět další porážku. Podle Horna zkrátka stačí uvěřit tomu, že je protivník ve všech ohledech podřadný – ať už pro svou rasu, nebo pro svou ideologii.

Čtěte taky

Při čtení Krvavých zemí historika Timothyho Snydera jsem myslel na špiritus. Stejně jako mnoho dalších dobrých věcí vznikla tahle kniha destilací. Snyder shromáždil obrovské množství materiálů popisujících běsy let 1928 až 1953 v Polsku, pobaltských zemích, Bělorusku, Rusku a na Ukrajině. Z toho kvasu vypálil text, který sice vydá na celý víkend, přesto v něm ale není nic navíc: ani jedna přeskočitelná kapitola, úvaha, vzpomínka:

Krapet nadutá teorie nadutosti

Hubris: The Tragedy of War in the Twentieth Century trpí očekávatelnou slabinou, kterou zběhlý čtenář odhalí už po přečtení záložky. Horne má svou jednu velkou teorii, s níž cestuje po celé planetě a po půlce dvacátého století, a všude, kde se zastaví, přes ni vidí to samé: nadutce. Což je – ta ironie! – přece jen poněkud naduté. Arogance velitelů (arogance armád, arogance národů) byla vždy jedním z mnoha rozhodujících faktorů, vedle, například, náhody.

I tak si ale Hubris zasluhuje pozornost. Zatímco nad jiným čtením o válkách si můžete představovat sami sebe v kůži vojevůdců, Horneho kniha stimuluje také opačný druh denního snění. Snadno vám totiž nastartuje úvahy o tom, jestli se vy sami ve svém životě, osobním nebo pracovním, nechováte jako nadutí generálové.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Daniel | 3. 3. 2016 12:28

Spíše než o nadutost jde o klasický problém „other people’s money“.
V dobách, kdy vojenští velitelé a generálové byli podnikatelé, kteří sami financovali své vojáky a jejich výzbroj, se k těmto svým aktivům chovali… jako ke svým aktivům. Válka se vedla opatrně a úsporně, intenzita válčení byla nízká. Hlavní bylo nebojovat zbytečně. Pokud byl obléhatel dostatečně silnější než obléhaný, město se vzdalo. Pokud tomu bylo naopak, obléhatel odtáhl. Pro nesmyslný hrdinský odpor nepanovalo moc pochopení. Pokud někdo kladl to, co bylo považováno za nesmyslný odpor, byl povražděn. Jinak se zajatci nezabíjeli, ale spíše najímali do vlastní armády, což bylo mnohem ekonomičtější.
Pokud mají státy a generálové k dispozici kapacitu hodně zdaňovat a také povinné odvody a tím zdarma obrovský rezervoár masa, generálové se chovají adekvátně situaci. Naplno se to projevilo během První světové války, která je kolosálním monumentem stupidity tehdejší generality. Proč ne, když je to nic nestojí? Vojáci nebojují pro žold, ale zato jsou řádně oblbovaní propagandou. Války mezi vládami jsou propagandou přeformulovány na války mezi národy. Nepřátelský národ je pak samozřejmě třeba propagandisticky odlidštit. Scéna pro totální válčení je připravena.

+28
+
-

Další příspěvky v diskuzi (18 komentářů)

Jan Capouch | 4. 3. 2016 10:22

C.S. Lewis, K jádru křesťanství, kap. "Velký hřích"

Pýchy není prost žádný člověk. Všem se hnusí - na druhých. U sebe si jí však, kromě křesťanů, lidé moc nevšímají... Pýcha je původ všech ostatních neřestí - je to stav mysli vyvyšující se na úroveň, jež náleží Bohu. ...Pýcha ničí bázeň z Boha. Chce vypadat dokonale a zažívat moc, protože nezažívá moc v Bohu. Neukazuje slabosti, nežádá o pomoc, žádnou potřebu si nepřipouští.

čím je člověk pyšnější, tím více mu vadí pýcha druhých. Pýchy dvou lidí si totiž konkurují. ...I když se vydává za pokoru, chce ve skutečnosti ovládat. Pýcha je bytostně soutěživá. Vždy je s druhými v nepřátelství. Neraduje se z toho, že něco dobrého má, ale že má navrch. Že je lepší než druhý. Odmítá pomoc, nenaslouchá, schovává se za fráze, neumí být sebekritická, protože nezná pokoru a odstup od sebe. I ješitnost je v porovnání s pýchou odpustitelnější. Ješitnost potřebuje druhé aspoň kvůli jejich pohledu, jejich mínění. Ďábelská pýcha však na mínění druhých nedbá, dbá na ostatní jen kvůli sobě. Může tak potírat marnivost a dělání si něčeho z toho, co si o nás myslí druzí. Ďábel totiž rád vymítá menší hříchy většími.
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Mucha | 11. 3. 2016 17:53
reakce na Jan Capouch | 4. 3. 2016 10:22

myslim, ze krestanstvi lip nez SC Lewis vystihnul Louis CK :) na YT je dukazu vic nez dost :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 5. 3. 2016 10:41
reakce na Jan Capouch | 4. 3. 2016 10:22

Já bych z toho ty křesťany nevyjímal. Sice jmenují pýchu jako smrtelný hřích, ale zároveň se považují za oprávněné hlásat svoji morálku, jako jedinou správnou, celému světu a vnucovat mu ji i násilím, mají-li příležitost. Jaké pokrytectví! Konec konců samotný C.S.Lewis, známý křesťanský apologeta, demonstroval svoji neuvědomělou pýchu tím, že se jako křesťan zařadil mezi jediné, kteří si ji uvědomují a jsou tak lepší než jiní :-)
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 7. 3. 2016 15:21
reakce na Josef Fraj | 5. 3. 2016 10:41

Směšujete dohromady dvě věci.
Jedna věc je považovat svoje náboženství, kulturu a civilizaci za lepší než ostatní, což není samo o sobě nic zavrženíhodného. Naopak bych řekl, že je to vcelku logické, protože pokud by si to někdo o osobě nemyslel, těžko by mohl setrvávat na svých hodnotách. Takové ty moderní myšlenky, že naše kultura je rovna kanibalům na Borneu či středověkým wahhábitům v Saúdské Arábii, považuji za pitomost.
Druhá, velmi odlišná, věc je snaha indukovat svoje hodnoty jiným lidem násilím. To křesťanství z podstaty odmítá a v Novém Zákoně k tomu nikde nenajdete žádný pokyn (na rozdíl od jiné svaté knihy). Křesťanství se sice považuje za univerzální systém pro celý svět (na rozdíl od judaismu) a provádí misii, ale ta má být výlučně nenásilná. Přes čáru je dokonce i praxe hromadného křtění domorodců, které je sice nenásilné, ale kdy domorodci pořádně nechápou, o co se jedná.
To, že křesťanství někdo zneužije a dá si je do štítu, není výsadní atribut křesťanství . Ze zneužitelnosti a zneužití lze obvinit prakticky všechny silnější myšlenkové systémy.
Pýchu lze definovat různě a je to takové to gumové slovo pohotově použitelné, když chci někoho denunciovat. Ovšem v křesťanském kontextu se pýcha chápe především jako bohorovnost nebo v horším případě protivení se Božím přikázáním. Každý, především ten, kdo má moc nad lidmi, má pamatovat, že nad ním je Bůh a jeho zákony. Nesmí si tvořit jiné předpisy, které by byly v rozporu s Božími, a nesmí na sebe brát roli Boha. Pokud ale křesťan tvrdí, že on poznal a pochopil pravého Boha na rozdíl od pohanů, lze to těžko v tomto smyslu považovat za „pýchu“. A opět: pokud z toho nedovozuje, že může někomu něco vnucovat za pomocí násilí, nic špatného nekoná.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 7. 3. 2016 18:26
reakce na Jan Daniel | 7. 3. 2016 15:21

Děkuji za kázání :-) Nicméně i vy směšujete dvě věci. To, co je psáno v knihách a reálnou praxi. Bez ohledu na knihy se křesťanství stalo mocenskou ideologií nejpozději milánským ediktem. Likvidace celý kultur nebo například desítek tisíc katarů, nemluvě už o protireformaci a třicetileté válce atd atd, je ta realita. Vše ve jménu Ježíše Krista samozřejmě.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 8. 3. 2016 10:06
reakce na Josef Fraj | 7. 3. 2016 18:26

Nedělám vám kázání, pouze s vámi diskutuji.
Nesměšuji nic. Naopak jsem striktně oddělil křesťanské učení od jeho zneužívání, které nepopírám. Ovšem bezbožné ideologie a různá "náboženství rozumu" se ukázaly jako v tomto ohledu ještě mnohem horší a zneužitelnější.
Pokud zmiňujete například třicetiletou válku, byla to válka náboženská pouze někdy na počátku, ve zbytku šlo o klasické ekonomické a mocenské zájmy a Ježíš byl použit jen jako mávátko. Jinak nelze vysvětlit proč protestantské Sasko zneužilo postavení českých protestantů ve svůj prospěch, namísto aby jim pomohlo, proč spolu navzájem bojovaly luteránské Dánsko a Švédsko, proč na straně protestantů byla katolická Francie, proč v katolických armádách bojovali protestanti a naopak (a to i na těch nejvyšších postech). Dynamika za tímto konfliktem byla očividně jiná.
Později, kdy bylo náboženství nahrazeno válkou ve jménu Národa a Státu, jsou války ještě totálnější a bezohlednější. Pokud se rozhodnete kvůli tomu zavrhnout a zrušit Stát, pak můžeme zahájit konstruktivní debatu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 9. 3. 2016 08:01
reakce na Jan Daniel | 8. 3. 2016 10:06

Bez ohledu na to, co je v knihách a co možná bylo na začátku, je už nějakých 16 století křesťanství mocenská ideologie, která slouží k totálnímu ovládnutí společnosti úplně stejně jako třeba marxismus. Každá taková ideologie má někde na začátku ušlechtilé myšlenky, které jsou velmi rychle zneužity. Milionům mrtvých zavražděných ve jménu Ježíše je to stejně málo platné jako milionům mrtvých zavražděných ve jménu "spravedlivé společnosti". Vy jste jako ti marxisté, co říkají, že marxismus je dokonalý, jenom ho prováděli a zneužívali špatní lidé.

Já bych dokonce řekl, že Ježíše zneužil už Pavel, ale to je jiná debata.
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 9. 3. 2016 10:23
reakce na Josef Fraj | 9. 3. 2016 08:01

Kde vidíte nějaké totální ovládnutí společnosti?
Zmiňovaný C.S.Lewis to vyjádřil přesně: kdo nevěří v Boha má sklon uvěřit čemukoliv. A k čemu to vede jsme byli dostatečně svědky. Masovému vraždění za vlády osvícených pohanů se zatím nic nevyrovnalo. Náboženství takovému totálnímu ovládnutí společnosti spíše stojí v cestě.
Ty "miliony mrtvých", to už jsou hospodské plky.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 10. 3. 2016 14:13
reakce na Jan Daniel | 9. 3. 2016 10:23

Jak říkál Carlin, ve jménu boha zmeřelo víc lidí, než ve jménu čehokoliv jiného. Jestli v tomto byla náboženství ve dvacátem století překonána, tak to není tím, že by "pohané" byli hořší než věřící, ale protože se změnila technologie války. A také důkazem, že Ježišova mise, alespoň tak jak je interpretována katolíky, totálně selhala.

P.S. Jenom tak na okraj a spíš jako perličku, i Hitler byl křesťan a Stalin jako vzdělání uváděl teologický seminář.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 14. 3. 2016 08:52
reakce na Josef Fraj | 10. 3. 2016 14:13

No tak s tím Hitlerem a Stalinem jste tomu opravdu nasadil korunu. Teď už je mi jasné, s kým diskutuji.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 10. 3. 2016 14:21
reakce na Josef Fraj | 10. 3. 2016 14:13

Ne. To prostě není pravda. Lidé umírali ve jménu moci, kořisti, nebo třeba jen pro zábavu. Nebo to byl boj o přežití, lebensraum, když už vzpomínáte führera. Těch opravdu nezištných náboženských fanatiků bylo málo.

Vzdělání v semináři neznamená ztotožnění se s idejemi tam vyučovanými. Po absolvování státních škol také nejste etatistou, že? A o Hitlerově křesťanství bych notně pochyboval, alespoň on vždycky mluvil o neosobní Prozřetelnosti. A Gott mit uns bylo bojové heslo řádu německých rytířů a mělo inspirovat ke správnému Drang nach Osten.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 11. 3. 2016 09:02
reakce na Jan Capouch | 10. 3. 2016 14:21

Vy prostě vidíte jenom to co chcete a co se vám nelíbí vytěsníte z mysli.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 11. 3. 2016 20:23
reakce na Josef Fraj | 11. 3. 2016 09:02

Jako každý. Nechci dopadnout jako takový Jan Švejnar, který všechno vidí natolik komplexně, že nakonec nemá žádný názor.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 7. 3. 2016 19:05
reakce na Josef Fraj | 7. 3. 2016 18:26

Oni kathaři nebyli žádní svatoušci a feudálové i církev s nimi holt zatočili, jak se to ve 12. a 13. století dělalo. A v Evropě se lidé rvali dávno před Kristem, vždyť i tolik oblíbení Keltové byli zuřiví válečníci a lovci lebek...

Špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Naopak dobrý strom sice může mít slabší rok, ale úroda je většinou dobrá.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 3. 3. 2016 12:28

Spíše než o nadutost jde o klasický problém „other people’s money“.
V dobách, kdy vojenští velitelé a generálové byli podnikatelé, kteří sami financovali své vojáky a jejich výzbroj, se k těmto svým aktivům chovali… jako ke svým aktivům. Válka se vedla opatrně a úsporně, intenzita válčení byla nízká. Hlavní bylo nebojovat zbytečně. Pokud byl obléhatel dostatečně silnější než obléhaný, město se vzdalo. Pokud tomu bylo naopak, obléhatel odtáhl. Pro nesmyslný hrdinský odpor nepanovalo moc pochopení. Pokud někdo kladl to, co bylo považováno za nesmyslný odpor, byl povražděn. Jinak se zajatci nezabíjeli, ale spíše najímali do vlastní armády, což bylo mnohem ekonomičtější.
Pokud mají státy a generálové k dispozici kapacitu hodně zdaňovat a také povinné odvody a tím zdarma obrovský rezervoár masa, generálové se chovají adekvátně situaci. Naplno se to projevilo během První světové války, která je kolosálním monumentem stupidity tehdejší generality. Proč ne, když je to nic nestojí? Vojáci nebojují pro žold, ale zato jsou řádně oblbovaní propagandou. Války mezi vládami jsou propagandou přeformulovány na války mezi národy. Nepřátelský národ je pak samozřejmě třeba propagandisticky odlidštit. Scéna pro totální válčení je připravena.
+28
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Vladislav Kruták | 3. 3. 2016 16:29
reakce na Jan Daniel | 3. 3. 2016 12:28

Opomíjíte příliš mnoho ryze technických aspektů věci...
+0
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 3. 3. 2016 16:13
reakce na Jan Daniel | 3. 3. 2016 12:28

Ano.
Válčení za svoje versus za cizí působí zásadní rozdíl. Na obou stranách. V zodpovědnosti a přístupu k majetku a životům.

Ještě bych však přidal 2 faktory s ohromným vlivem na "válčivost" a míru válečné destrukce:

1) Nekrytá měna. I když vládce může zdaňovat a válčit za cizí, míra zdanění má určitou stravitelnou mez a nad ní se lidé vzbouří, či prostě přestanou pracovat Pokud si ale vládce usurpuje monopol na tisk nekrytých papírových "peněz", má zdrojů daleko více (na žold i bomby si peníze tiskne) a důsledky (inflace) se svedou na nenasytné šmelináře a spekulanty, kteří hanebně vydělávají na utrpení svých spoluobčanů.

2) Povinná školní docházka a centralizace a monopolizace školství ze strany státu. Hlavním motivem zavádění PŠD totiž rozhodně nebylo zvýšení vzdělanosti, ale právě získání vlivu na to, co se na školách učí. Soukromé, městské a církevní školy měly pramalý důvod žáky učit, že nejvyšším blahem je padnout za císaře, že císař/stát je potřeba úplně ke všemu, bez nich by se svět zhroutil, atd... V době, kdy se učí podle jednotných státních osnov, školy jsou financované státem, učitelé jsou "vzdělávaní" a placeni státem, se nelze divit, že školy jsou primárním nástrojem šíření státní propagandy. Čím déle (aspoň do 26ti) a čím od útlejšího věku (povinný rok v mateřské školce), tím pro erár lépe.
+16
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 4. 3. 2016 10:22
reakce na Jan Altman | 3. 3. 2016 16:13

Císařpán to alespoň přiznal - František I. - nepotřebuji vzdělance, ale poslušné poddané.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!