Švejkové všech zemí, spojte se

| 11. 2. 2016

Kult práce si zaslouží kritiku, knihu The Myth of Work ale stahuje dolů dogmatismus jejího autora.

Švejkové všech zemí, spojte se

„Vítejte na planetě práce. V roce 2013 na ní ve svém londýnském bytě zemřel Moritz Erhardt, jednadvacetiletý bankovní stážista. Jeho smrti si všiml celý svět, protože měla jednu obzvlášť znepokojující okolnost: předcházelo ji 72 hodin práce bez odpočinku.“

Peter Fleming: The Mythology of Work: How Capitalism Persists Despite Itself – vyšlo v nakladatelství Pluto Press v květnu 2015, 224 stran, 14,80 dolaru.

Peter Fleming, který učí ekonomiku a sociologii na City University v Londýně a píše sloupky pro Guardian, se v knize The Mythology of Work: How Capitalism Persists Despite Itself (Mytologie práce: jak kapitalismus přežívá sobě navzdory) snaží odhalit, proč se lidé takhle ničí. Vždyť by práce teoreticky měla být pořád míň důležitá.

Podobně jako mnoho dalších s podobnými názory připomíná Fleming vizi ekonoma Johna Keynese, který v roce 1930 předpovídal, že díky technologickému pokroku brzy přijde doba, v níž budou lidé v zaměstnání trávit jen patnáct hodin týdně. Po pětaosmdesáti letech jsme v Evropě na pětatřiceti až osmačtyřiceti hodinách. A co hůř: nové technologie se paradoxně postaraly o to, aby práce pronikla tam, kam dřív nemohla, a to jak v prostoru, tak v čase. Chytrý telefon se může rozblikat vždy a všude. „Nedávný průzkum potvrdil, že práce od devíti do pěti je věcí minulosti. Průměrný zaměstnanec zkontroluje poštu v 7.42 ráno, do kanceláře dorazí v 8.18 a opustí ji v 19.19.“

Žel, přesný odkaz na studii chybí – protože Fleming je levicový dogmatik, pro kterého je odstranění kapitalismu důležitější než nějaká fakta. Což ale ještě neznamená, že The Mythology of Work nestojí za pozornost alespoň kvůli dvěma trefným momentům.

Svou práci miluju – ale ještě radši se hodím marod

První palec nahoru si Fleming zaslouží za obšírnou kritiku fenoménu, kterému říká „já, práce“: „[P]ráce přestala být tím, co mimo dalších věcí děláme, a začala být tím, čím jsme. Čtyřiadvacet hodin denně a sedm dnů v týdnu, bez možnosti úniku.“ Na mysl se v těchto částech knihy derou maminkatelky, kreativní mlamojové, geekové trávící „volný“ čas na různých conech a campech.

Práce přestává být zlem nutným k obživě a stává se z ní životní poslání, což Fleming spojuje s dalším trendem: společenskou odpovědností firem. Ta je pro něj, pochopitelně, jen a pouze falešnou zástěrkou. Když se jízlivě rozepisuje o tom, jak jsou i tabákové společnosti schopné přesvědčovat zaměstnance i veřejnost, že konají dobro, člověku se opravdu trochu zasteskne po nelítostném, ale upřímném „kapitalismu, který si se všemi vytíral zadek“ („fuck you capitalism“).

Druhým milým momentem byla knihou skrz naskrz roztroušená oslava flákání, kverulantství a absentérismu. „Musím se vám přiznat: rád marodím. Samozřejmě ne nějak vážně. Nikdo by si nepřál cystickou fibrózu. Ale taková pěkná chřipka, krapet říznutá zvracením a průjmem, se dá považovat za vítanou návštěvu,“ protože člověka alespoň dočasně vysvobodí z totality „já, práce“, uvažuje Fleming. Že v tom není sám, dokazuje přece jen už lépe zdrojovanými statistikami odhalujícími, že až dvě třetiny zaměstnanců jejich práce nezajímá. Čtvrtina tento nezájem projevuje aktivně, třeba i drobnými sabotážemi.

Našince příjemně překvapí, že tento motiv knihy vyvrcholí několika stranami věnovanými Josefu Švejkovi a jeho schopnosti nenápadně podvracet řád a vyvolávat chaos. Právě švejkování pro Fleminga cestou, jak mýtus práce rozbít – ovšem jen cestou doplňkovou. Tou hlavní je kolektivní akce a společný boj za tradiční levicové nebo anarchistické požadavky: zkrácení pracovní doby na tři dny v týdnu, znárodnění monopolních a oligopolních firem, nahrazení státu decentralizovanými demokratickými institucemi a snížení významu peněz v ekonomice.

Další čtení

Nepoeticky, polopatě: Pokud máte pocit, že je váš život nahovno, neházejte hned bez přemýšlení všechnu vinu na svou práci.

Chvála práce nahovno

Pohladí, nepřesvědčí

I když souhlasím s tím, že lidi pracují víc, než by museli, k Flemingovu receptu zůstávám krajně skeptický. Netuším, proč s rozběhem skočit do utopie, když by stačilo přepsat pár odstavců v zákoníku práce. Nebo možná nestačilo, jenže o tom by měl nejdřív přesvědčit Fleming.

Ten namísto toho jede tři sta stran vágních a chabě vyargumentovaných marxistických bulšitů o neoliberalismu, vykořisťování a třídním boji. Na tak velkém prostoru nezvládá říct o moc víc než David Graeber ve své snad padesátinové Práci nahovno. Dogmatům dává Fleming přednost před daty, takže přesvědčí jen přesvědčené. Škoda a smutná ironie: dal si s knihou The Mythology of Work spoustu zbytečné práce.


Kýče fotografoval Sergey Kohl / Shutterstock.com

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (5 komentářů)

Josef Tětek | 11. 2. 2016 11:20

Aneb socialisté seberou lidem 3/4 hodnoty práce a pak se diví, že lidi tráví hodně času v práci. Nemluvě o naprosto zbytečné "práci" typu vyplňování hlášení pro finanční úřady, sledování a přizpůsobování novým legislativním zmetkům apod.
Snížit objem práce je tudíž jednoduché, ale socialisté by nejprve museli uznat, že vykořisťovatelé jsou oni a jimi milovaný stát, nikoli soukromí zaměstnavatelé.
+14
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 11. 2. 2016 18:40
reakce na Josef Tětek | 11. 2. 2016 11:20

Jasně. V dobách,kdy se stát o pracovní podmínky nestaral a daně byly nízké, pracovali lidé pár hodin denně:-)))
Někteří lidé, čím méně ví, tím víc si myslí.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Hruby | 15. 2. 2016 17:23
reakce na Martin Brezina | 11. 2. 2016 18:40

Tohle je náhodou docela zajímavé téma... V reálu například zjistíte, že ještě někdy v šedesátých letech měla americká rodina běžně tři a více dětí a přitom ji bez extrémních problémů uživil muž a žena mohla být v domácnosti. Muž sice měl pracovní dobu možná o něco málo delší než dnes, ale v průměru za oba členy rodiny to bylo podstatně méně než dnes, kdy dělají oba, dítě mají jedno a přesto mnohdy s penězi nevyjdou.

Důvody lze dlouze rozebírat a argumentovat z řady úhlů, nicméně podle mého názoru je tu patrný nárůst nákladů, které velmi často opravdu souvisí s všemožnými regulacemi a poplatky.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 11. 2. 2016 22:17
reakce na Martin Brezina | 11. 2. 2016 18:40

A ne snad? Křováci v tak nevlídné krajině jako je Kalahari tráví získáváním obživy 4 hodiny denně.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Robert Antonio | 11. 2. 2016 09:56

Fleming má v jednom pravdu. Švejkování je velice účinná metoda obrany. Zejména proti stále novým buzeračním pravidlům, kterými socialisté a neomarxisté chtějí dirigovat životy ostatních. V tomhle jsem hrozně rád, že žiju v Česku a ne třeba v Německu nebo Británii, kde je sebeblbější zákon stále přijímaný s posvátnou úctou.
+8
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!