Ekonomie dohazování aneb jak vyměnit ledvinu nebo šest

| 14. 1. 2016

Nobelista Alvin E. Roth vysvětluje, jak se dá obchodovat s věcmi, se kterými se obchodovat nedá. Třeba s ledvinami.

Ekonomie dohazování aneb jak vyměnit ledvinu nebo šest

Když dostanete hlad a jste zrovna v civilizaci, řešení je tak snadné, až je blbé říkat mu „řešení“. Zajdete do samoobsluhy, vyberete si první věc, na kterou máte chuť, a podíváte se na cenovku. Pokud pro vás částka není přijatelná, hledáte dál. Pokud je, u pokladny tovar směníte za peníze.

Alvin E. Roth: Who Gets What and Why: The New Economics of Matchmaking and Market Design – vyšlo v nakladatelství Eamon Dolan/Houghton Mifflin Harcourt v roce 2015. 272 stran, 14 dolarů (verze pro Kindle).

Na něco ale cenovku pověsit nemůžete, aspoň ne legálně. Na lidské orgány. Na životní partnery. Na místa ve školách. A přece se i tady nějak musí nabídka potkat s poptávkou. Co dělat pak?

To málokdo ví tak dobře jako Alvin E. Roth [úvodní fotka]. V roce 2012 dostal spolu s Lloydem Shapleym ekonomickou nobelovku za teorii tržních alokací a za praktické návrhy optimální podoby trhů. Zatímco většina ekonomů zkoumá trhy komoditní, kde informaci o vzácnosti zboží a zájmu kupujícího nese požadovaná a nabízená cena, Roth se teoreticky i prakticky zaměřuje na „matching markets“, ve kterých se nabídka a poptávka páruje jinak.

Jak konkrétně, to předvádí v loni vydané knize Who Gets What and Why: The New Economics of Matchmaking and Market Design (Kdo dostane co a proč: Nová ekonomie dohazování a tvorby trhů).

Kulový blesk: Největší akce v dějinách transplantování

Jednoznačně nejzajímavější pasáže knihy jsou ty, které se zabývají transplantacemi ledvin. Ostatně, jde v nich o život. Jen si to představte: nutně potřebujete zdravou ledvinu a dárci z vašeho okolí jsou s vámi nekompatibilní. Jiný nemocný člověk má stejný problém, jeho dárce by byl navíc kompatibilní s vámi, ale smůla, ti vaši s ním ne, takže z toho nic nebude. Když se do toho ale ještě přimíchají jeden nebo dva pacienti a jejich blízcí, mohl by každý dostat zdravou ledvinu.

Ale to pořád ještě není happyend. Co když se některý z dárců vycuká, když už ostatní budou ležet na sálech? Co když s některým orgánem nebude moci odletět letadlo kvůli počasí? A tak dál, potenciálních problémů jsou spousty – a nikde žádná cenovka, nad kterou byste si mohli říct, jestli vám to za to ještě stojí.

Naštěstí tu je ale Roth a jeho algoritmy, které postupně umožnily organizovat výměnné řetězy počínající třemi páry dárců a nemocných a v roce 2008 prozatím vykulminovaly šesti páry a celkem dvanácti operacemi.

Jak přiřadit školky bez taktizování a dojíždění

Většina z vás bude důvěrněji znát jiný matching market, který se Roth roky pokouší zefektivnit: zápisy do školek a škol. Pozoruhodné na tomto trhu je, že se o něm ani nemusí vědět, že je brutálně neefektivní. Radnice a jiní zřizovatelé totiž mohou omílat, že se většina dětí dostane tam, kam je jejich rodiče chtějí posílat. Jenže: co když rodiče taktizují? Co když kvůli špatně vymyšlenému systému na první místa přihlášek nepíšou ty školky a školy, kde svoje děti opravdu chtějí mít? Co když to hrají na jistotu a dávají přednost o něco slabším ústavům, kam se děcko stoprocentně dostane?

Roth opět vytahuje z kapsy chytrý algoritmus, jehož fungování ilustruje příběhem:

„[P]ředstavte si malého Maxe, který má jít do školky. V půldenní školce přímo naproti domu, kde bydlí, by dostal automaticky přednost. Jenže jeho rodiče by ho raději posílali do stejně oblíbené celodenní školky o kousek dál, která dá zase přednost jiným dětem. Pokud by za starých pravidel Maxovi rodiče uvedli školku přes ulici na druhém místě přihlášky a následně chlapce nedostali do školky uvedené na místě prvním, přišel by Max o přednost v blízké školce ve prospěch dětí, jejichž rodiče ji zapsali jako první. Podle nových pravidel by se ale Max v případě, že by nevyšla první volba, pořád dostal do půldenní školky přes ulici díky původnímu zvýhodnění. Školka se totiž nezaplní hned v prvním kole. I když dostane víc přihlášek, než kolik nabízí míst, čeká až do samotného konce zápisů, než definitivně přijme ty uchazeče, které rovnou neodmítla. Tak se dá zjistit, kdo všechno se vlastně přihlásí, a vybrat ty děti, které by měly dostat přednost. Díky tomu Maxovi rodiče mohou beze strachu seřadit školky čistě podle toho, jak jsou pro ně atraktivní.“

Minule jsme četli

Příští Steve Jobs nebude ze Sillicon Valley, předpovídá novinářka Elmira Bayrasliová. „Přijde totiž z Mexika, Nigérie, Pákistánu nebo třeba Turecka. Dokonce tam někde už teď žije.“

Z opačné strany světa

Málo obecné i málo konkrétní

Who Gets What and Why se čte jako detektivka, což je její silná i slabá stránka zároveň. Roth umí publikum podráždit zapeklitými problémy a vzápětí je oblažit odhalením, jak že vše vyřešil on. Jenže podobně jako detektivky nevypovídají nic o kriminalitě obecně, Rothově knize velice chybí abstraktní doporučení, seznamy „best practices“ a podobně.

Paradoxně by ale Roth mohl zároveň být i konkrétnější. Když píše o algoritmech, nemalá část čtenářů by místo tajuplnosti, která malinko zavání povýšeností, ocenila podrobnosti, diagramy, pohled pod pokličku. Ale bohužel. (Kdybyste po mě chtěli příklad knihy, která složitou matematiku vysvětluje srozumitelně a ve správném poměru míchá konkrétní příběhy a abstraktní principy, tak mě napadá Signál vs. šum Nate Silvera.)

Zůstává pár poutavých příběhů a vcelku osvěžující úvaha nad tím, že trhy jsou jako jazyky: uměle vytvořené a přitom živé. Pokud navrhujete trhy, i kdyby mělo jít jen o rozpis pronájmů sokolovny, dejte knize šanci: posledním argumentem v její prospěch budiž fér cenovka.


Úvodní fotka Bengt Nyman via Wikimedia Commons. Licence CC BY 2.0

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 14. 1. 2016 08:43

Článek pro ty, kteří si myslí, že jejich ledvina není jejich?

+7
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Krejčí | 15. 1. 2016 15:39

Tak to zkuste vzít z druhé strany - jste školka a potřebujete zjistit, jaké školkovné máte napařit jednotlivým rodinám, když ti přes ulici by dali třeba dvojnásobek běžného (a je škoda přijít o marži) a naopak potřebujete naplnit kapacity téměř za každou cenu (poskytnout slevy).
Předpokládám, že v autor v knize popisuje algoritmus určení ceny na straně poptávky, když nabídka je nějak regulovaná, a tato regulace zkresluje preferenční signály směrem k Vám (nechtějí riskovat, že nedostanou žádnou blízkou školku). Podobně školka nechce v tržním prostředí riskovat, že přijde o zákazníka úplně, a proto volí nižší cenu, než jsou někteří ochotni zaplatit.

-1
+
-

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

Ondřej Palkovský | 14. 1. 2016 13:43

Přirovnání s kulovým bleskem docela sedí. Otázka pak zní, zda zákonodárci preferují, aby "trh" s ledvinami vypadal jako z filmu kulový blesk, nebo jako dnešní nájemní trh. Tu Nobelovku měli dostat Svěrák se Smoljakem...
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eva Procházková | 14. 1. 2016 12:34

Nesouhlasím s tvrzením, že "trhy jsou jako jazyky: uměle vytvořené a přitom živé" – jazyk, kterým se dorozumíváme, je přirozený, spontánně se utvářející fenomén (děti se rodí s určitou mentální kostrou pro jazyk, na kterou následně nasedne maso daného jazyka, dobře to popisuje Chomsky). Proto na rozdíl od většiny umělých jazyků jsou přirozené jazyky jako čeština, angličtina nebo znakový jazyk živé a používané. Až vedle přirozeného jazyka stojí jazyky umělé, např. esperanto, volapük nebo programovací jazyky.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 14. 1. 2016 12:53
reakce na Eva Procházková | 14. 1. 2016 12:34

Myslím, že tím bylo prostě myšleno „lidský výtvor“. Na tom asi ani gramatické struktury nic nezmění.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Eva Procházková | 14. 1. 2016 17:38
reakce na Gabriel Pleska | 14. 1. 2016 12:53

Pokud myslíte "lidský výtvor" ve smyslu "patří to k lidem", tak souhlas. Rozporuju pouze, že přirozený lidský jazyk je uměle vytvořený, že je to výtvor. Pač jazyk nikdo nevytvořil, každý organismus si potřebuje vyměňovat s okolím informace o světě, komunikovat s okolím, to je všem organismům na planetě vrozené a je to nezbytné k jejich přežití. Lidský jazyk oproti dorozumívacím jazykům jiných organismů je nepochybně o eony někde jinde, ale ne díky tvorbě lidí, ale díky obyčejné evoluci našeho druhu. Přirovnání jazyka k trhu ve smyslu článku mi nesedí, pro mě ani jeden není uměle vytvořen, je to to, co nás dělá lidma a patří k nám neoddělitelně jako ta ledvina.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 15. 1. 2016 00:02
reakce na Eva Procházková | 14. 1. 2016 17:38

Mně se zdá, že to přirovnání jazyka k trhu je velice trefné. A že vám vadí jenom to slovo „umělé“. Chápu proč.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 14. 1. 2016 23:52
reakce na Eva Procházková | 14. 1. 2016 17:38

On samozřejmě i ten trh vznikl spontánně spolu s dělbou práce a potřebou směny. Myslím trh ve smyslu mechanismu stanovení ceny, nikoliv pseudotrhy, které si vymýšlí ten pán v článku. To totiž trh vůbec není.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Tětek | 14. 1. 2016 09:44

S těmi školkami tomu tedy úplně nerozumím, vždyť (minimálně v Praze) je trh soukromých školek normálně funkční... Prostě jsme dceři našli pěknou školku v okolí za rozumnou cenu, zaplatili a chodí.
Máme se snad divit, že u dotovaného zboží tomu tak není? Samozřejmě, že když stát uměle snižuje cenu statku (ať už školky nebo banánů), tak je zde převis nabídky nad poptávkou. Vymýšlení nějakých algoritmů přiřazování na tom nic nezmění. Ty totiž nezohledňují vzácnost statku, pouze fungují na přístupu "kdo dřív přijde, ten dřív mele". Nemluvě o tom, že je-li (dotovaná) cena za všechny školky stejná, pak patrně bude stejná i odměna zaměstnanců, tudíž i motivace věnovat se dětem naplno bude malá.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Krejčí | 15. 1. 2016 15:39
reakce na Josef Tětek | 14. 1. 2016 09:44

Tak to zkuste vzít z druhé strany - jste školka a potřebujete zjistit, jaké školkovné máte napařit jednotlivým rodinám, když ti přes ulici by dali třeba dvojnásobek běžného (a je škoda přijít o marži) a naopak potřebujete naplnit kapacity téměř za každou cenu (poskytnout slevy).
Předpokládám, že v autor v knize popisuje algoritmus určení ceny na straně poptávky, když nabídka je nějak regulovaná, a tato regulace zkresluje preferenční signály směrem k Vám (nechtějí riskovat, že nedostanou žádnou blízkou školku). Podobně školka nechce v tržním prostředí riskovat, že přijde o zákazníka úplně, a proto volí nižší cenu, než jsou někteří ochotni zaplatit.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Tětek | 19. 1. 2016 11:22
reakce na Jan Krejčí | 15. 1. 2016 15:39

A v čem se to liší od jakéhokoli jiného podniku, který prodává své zboží spotřebitelům? Potřebuje podobný algoritmus divadlo nebo kavárna?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 14. 1. 2016 08:43

Článek pro ty, kteří si myslí, že jejich ledvina není jejich?
+7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!