Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Musk přináší budoucnost a minulost zároveň

| 22. 12. 2015 | Vstoupit do diskuze

Čtivý životopis majitele firem Tesla a SpaceX přehlíží, že Musk vydělává i díky dotacím, a že jeho tyranství patří spíš do devatenáctého než jednadvacátého století.

Musk přináší budoucnost a minulost zároveň

O Elonu Muskovi snad nejde napsat nudná kniha. Nikdo z žijících podnikatelů a investorů totiž nepracuje tak usilovně na tom, aby se vpíchnul do řady Edison – Bell – Ford – Westinghouse – Jobs coby další Prométheus přinášející lidstvu velké věci.

V devadesátých letech Musk založil službu PayPal, která umožnila uživatelům internetu posílat peníze jednodušeji, než šlo kdy před tím.

Jako investor vstoupil do automobilky Tesla, vyrábějící první elektromobily, které nevzbuzují lítost, ale závist. (Což byl a je riskantní podnik: poslední úspěšný automobilový start-up viděla Amerika v roce 1925, byl jím Chrysler.)

Muskem spoluvlastněná společnost SpaceX jako první soukromá firma vynesla na oběžnou dráhu kosmickou loď.

A pak ty jeho velikášské plány: posílat mezi americkými městy potrubní poštou lidské pasažéry nebo kolonizovat Mars.

Ashlee Vance: Elon Musk. Tesla, SpaceX a hledání fantastické budoucnosti – vyšlo v nakladatelství Jan Melvil Publishing v překladu Evy Nevrlé. 384 stran, 399 Kč (pevná vazba).
Prohlášení o střetu zájmů: autor obdržel od nakladatelství bezplatnou recenzní kopii e-booku, od Jan Melvil Publishing, s.r.o., si pronajímá místo ve sdílené kanceláři a s majiteli a zaměstnanci nakladatelství se přátelí.

Verneovka i červená knihovna

384stránkový životopis Elon Musk, Tesla, SpaceX a hledání fantastické budoucnosti ale nabízí víc než jen Muskovo úžo.

Publicista Ashlee Vance píše neobvykle svižně: „Ve snaze udržet ho v dobré náladě jsem mu podal ze svého talíře pořádný kus steaku. Povedlo se… asi na devadesát vteřin. Maso. Raf. Konec.“ Řeč je o Muskovi, z čehož si odvodíte, že kniha není napsaná od stolu. Přesněji: je napsaná od stolu, u kterého seděl i Musk.

Životopis čtivě kombinuje tři ingredience: detaily z Muskova soukromí, podrobné líčení jeho obchodních a investorských aktivit a trpělivé vysvětlování, čím že jsou stroje a služby, které jeho firmy nabízejí, tak přelomové. To poslední oceňuji nejvíc.

Pikanteriemi z Muskova osobního života totiž obvykle nešetří ani časopisecké články. O tom, jak Muskovi jeho dnes již bývalá manželka řekla: „Jsem tvoje žena, ne tvůj zaměstnanec,“ a on jí: „Kdybys byla, dávno bych tě vyhodil,“ jsem četl snad tucetkrát. Nikde jsem se ale zatím na jednom místě nedozvěděl tolik informací třeba o tom, jakou výhodou je stavět auto úplně od nuly, s malým počtem externích dodavatelů a s důrazem na softwarová řešení:

„Kdyby chtěl Daimler změnit například vzhled tachometru, musí kontaktovat dodavatele přes půl světa a pak čekat na sérii různých povolení,“ cituje Vance jednoho z inženýrů. „Trvalo by jim tak rok jen změnit, jak na přístrojové desce vypadá písmeno P. V Tesle když se Elon rozhodne, že chce mít o Velikonocích na každém ciferníku velikonočního zajíčka, tak to máme za pár hodin hotovo.“

Další čtení

Steve Jobs Waltera Isaacsona je podobně neodmyslitelným vybavením kanceláří technologických firem i studentských bytů jako ikeácká knihovna Expedit. O to víc mě mrzí, že životopisec promarnil příležitost a svoje síly soustředil na vyprávění báje o rozdrásaném géniovi.

„Jak se hodláte popasovat s tím, že je každé vyprávění z principu zkreslené?“ ptal se zakladatel Amazonu Jeff Bezos autora svého životopisu Brada Stonea. Věděl, že si člověk složitou skutečnost rád upravuje do jednoduchých, ale zkreslených příběhů. Úplně se tomu vyhnout nemůžete a v životopise tuplem ne, ale Stone ze zkoušky vychází se ctí.

Svérázný technolibertarián? Ne, tyranský narkoman dotací

Slabiny má Elon Musk, Tesla, SpaceX a hledání fantastické budoucnosti dvě. Za prvé: v knize citelně chybí informace o veřejné podpoře, které se Muskovy firmy těšily a těší. Podle Los Angeles Times šlo do SpaceX, Tesla Motors a Solar City necelých pět miliard dolarů z příslovečných kapes daňových poplatníků. Tesla si od americké vlády výhodně půjčila 465 milionů dolarů, prodejem emisních povolenek dalším výrobcům automobilů vydělala přes 517 milionů. SpaceX se zase nechal do Texasu nalákat 20milionovou investiční pobídkou.

Nic proti tomu, jen je blbé se pak tvářit jako überkapitalista, vypadlý z knih Ayn Randové. „Jak solární, tak automobilový nebo aerokosmický sektor je prošpikován regulacemi a byrokracií, což favorizuje úřadující hráče,“ píše Vance a líčí Muska jako rebela, který se proti tomu bouří. Jenže slavný zastánce minimálního státu a bojovník proti establišmentu volá po uhlíkové dani a raduje se z toho, že tolik vlád dotuje elektromobily. V Norsku je díky tomuto přerozdělování od chudých k bohatým nejprodávanějším autem právě Tesla S.

Druhý problém: Musk je psychopat. Panovačný k partnerkám, hnusný na zaměstnance. Proč je to problém knihy? Protože Ashlee Vance líčí Muska jako v zásadě roztomilého svéráze, který občas ujede, ale když se člověk podívá na Teslu S, musí mu to přece odpustit.

Vance je k Muskovi v tomhle ohledu ještě míň kritický než životopisec Brad Stone k šéfovi Amazonu Jeffu Bezosovi nebo Walter Isaacson ke Stevu Jobsovi. Všechny tyhle tři bestsellery přitom společně vychovávají novou generaci podnikatelů, kterou učí, že velké ego, tyranské sklony a snaha doslova ovládnout svět nejenom, že jsou přijatelné, ale můžou být i žádoucí.

Žádoucí jsou možná pro investory firem těchto nových Jobsů, Musků a Bezosů, ale ani to se neví jistě. Pro jejich zaměstnance, dodavatele a konkurenty to znamená návrat do devatenáctého století. Kolonie na Marsu je romantická představa, jenže pokud v ní mají lidi dostávat vyhazov za to, že dlouho nepřišli s „ničím úžasným“, jak se to podle Vance děje v Tesle, pak není o co stát.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro...

Komentáře

Celkem 17 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 22. 12. 2015 11:21

Nechci ho nájit, neznám ho, ani jeho názory.

Ale:

1) Pokud se někomu jeví jako psychopat a tyran, tak ať pro něj nepracuje, ne? Nebo tam snad lidé jdou na befel, na umísťenku, nebo to mají jako stranický úkol? Rukuje se k němu? Ne, každý pro něj dělá dobrovolně. Jestli tedy má nějaké negativní stránky, tak zjevně pro stávající zaměstnance převažují ty pozitivní, jinak by šli jinam.

2) Pobídky, výhodné státní půjčky, emisní povolenky a uhlíkové daně: to je předně ostuda státu, že takovéto bolševické hrůzy zavádí. Musk by byl pitomý, kdyby je nevyužil (včetně lobbingu - ten také provozuje každý, kdo může a zdrojem zla je sám fakt, že to je vůbec možné). Musk je tak spíš smutným důkazem toho, že v dnešním přestátizovaném světě již v podstatně nelze uspět čistě jen vlastní pílí a invencí. Nebo aspoň ne tam, kde se produkuje něco hmotného - v nehmotném světě to naštěstí stále ještě jde (facebook, uber, vše okolo bitcoinu, atd...), ale i zde se již pomalu naráží na expandující státní moc (facebook a cenzura, uber a byrokracie+lobbing konkurentů, whatsapp a Brazílie, google versus EU, ...).

+28
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 22. 12. 2015 13:55

Udělejte mi radost a opravdu si vymažte Finmag z oblíbených, ať už nemusíte číst ani ty moje blbosti. :-)
Mě se taky uleví, když se nebudu potkávat s těmi Vašemi blbostmi.

-19
+
-

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK