Tržní ekonomika je jen poleva na dortu

Média a školy často volně zaměňují ekonomii s nekritickou oslavou efektivity, obchodu a růstu. Někteří z intelektuálů, kteří se těmto bohům neklanějí, záměnu přebírají a hlásají, že je ekonomie směšná pavěda. Jiní zmatků využívají k budování úspěšné kariéry na banálním bonmotu, že ekonomové znají cenu všeho, ale hodnotu ničeho.

Brněnská ekologická ekonomka (to bude v diskuzi nablito!) Naďa Johanisová do takových pastí nepadá: nabízí poctivější argumentaci i hodnotnější informace. V úvodu své knihy Ekonomičtí disidenti přesně pojmenovává, vůči čemu se vymezuje: vůči „ekonomii středního proudu“, která je „prezentována v běžných středoškolských a vysokoškolských učebnicích. Ta vychází především z ekonomie klasické a neoklasické, doplněné o některé keynesiánské přístupy.“ Následně se Johanisová nepouští do obecných úvah o dobru a zlu, ale prostě připomíná osudy a myšlenky lidí, kteří o ekonomii přemýšleli po svém.

Mezi jejími čtyřiadvaceti „ekonomickými disidenty“ najdete lidi sto padesát let mrtvé i stále žijící, ze zemí bohatých i chudých, muže i ženy, revoluční levičáky i konzervativní věřící, diplomované ekonomy i myslitele z jiných oborů. Některé znají i maturanti (Marx, Mill, Gándhí), někteří nemají ani stránku na české Wikipedii (Molly Scottová Catová, Hazel Hendersonová).

Naďa Johanisová: Ekonomičtí disidenti. Kapitoly z historie alternativního ekonomického myšlení – vyšlo v nakladatelství Stehlík v roce 2014, 128 stran, 227 Kč.

Kampeličky i mikroúvěry

Většina ze zařazených disidentů neodmítá tržní směnu. Prakticky všechny ale přes jinak odlišné hodnoty spojuje přesvědčení, že trh není božský princip a zákonitý projev lidské přirozenosti, jen umělý výtvor hodný kritického hodnocení. Z medailonu Karla Polanyiho:

Zmíněná Hazel Hendersonová se proslavila působivou metaforou „třípatrového dortu s polevou“: nejširším patrem dole je příroda, uprostřed najdete nepeněžní ekonomiku, nahoře veřejný sektor a to celé je zakryté polevou, tedy tržní ekonomikou. Častá chyba je podle Hendersonové zaměňování horního patra a polevy s dortem celým.

Kromě teoretiků a teoretiček představuje Johanisová i ty, kteří nekecají a makají, například buditele Františka Cyrila Kampelíka nebo Muhammada Yunuse, zakladatele Grameen Bank a propagátora mikroúvěrů. U toho obzvlášť oceňuji autorčin kritický přístup: na jednu stranu se Johanisová otevřeně hlásí k tomu, že jsou jí ekonomičtí disidenti sympatičtější než mainstream, na druhou stranu u většiny z nich nabízí střízlivé zhodnocení jejich díla. „[F]inanční podpora drobného podnikání není všelékem na chudobu – její kořeny jsou asi složitější, než se Yunus domnívá,“ píše a konstatuje, že se některé mikroúvěrové instituce chovají k nerozeznání od lichvářů.

Co projde v časopise, v knize zavrže

Největší výtka jde za formou medailonů, kterou ovlivňuje to, že texty vznikly mezi lety 2008 a 2011 pro společensko-ekologický časopis Sedmá generace. Všechny jsou stejně dlouhé: Karel Marx dostane stejné tři a půl stránky jako předseda české obilní společnosti Ladislav Karel Feierabend. Zrovna Feierabend je jedním z těch, u kterých skoro celý prostor padne na životopisné informace, ale o jejich ekonomických názorech se toho dozvíme jen málo.

Místy je Johanisová až familiární. O Molly Scottové Catové prozrazuje, že Čechům závidí know how v zahradničení a „ráda by se například naučila zavařovat zelí.“ Test záměnou: představte si, že se sborník Cato Institutu píše o ekonomovi, který nám závidí svobodu zapálit si v restauracích a „rád by se například naučil kouřit dýmku“. Ňunu.

Knižní redakce by vůbec měla být pečlivější a přísnější než ta časopisecká. Česká varianta „místní systém výměnného obchodu“ by byla srozumitelnější i pěknější než anglická zkratka „LETS“. Nejisté sdělení „pokud vím, nebyly Principy politické ekonomie dosud přeloženy do češtiny“ šlo zestoprocentnit minutovým hledáním v databázích knihoven.

Spíš vyjádřením lítosti než faktickou kritikou je pak otázka, kam se poděli propagátor soběstačnosti Henry David Thoreau, kritička globálního kapitalismu Naomi Kleinová anebo třeba Noam Chomsky.

I přes tyhle výtky zůstávají Ekonomičtí disidenti vhodným doplňkem stravy pro každého, komu na škole dávají napapat jen ekonomii středního proudu. Johanisová čtivě a stručně připomíná, že ekonomické uspořádání, které má hodně z nás za přirozené a jediné představitelné, je jednou z mnoha pestrých možností.