Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Postkapitalismus = kapitalismus + Linux

| 17. 9. 2015 | Vstoupit do diskuze

Paul Mason předkládá zmatený manifest nového ekonomického modelu – ale zároveň učený a těžko odpálkovatelný rozbor toho starého.

Postkapitalismus = kapitalismus + Linux

Znáte to: poznáte se s někým sečtělým, bystrým, zábavným. Proklábosíte spolu hodiny, okouzluje vás svým rozhledem a ani chvíli nenudí. Užíváte si to, nic zlého netušíte, ale pak to z něj najednou vypadne. Že sestrojil moped jezdící na vodu a ropné státy mu usilují o krk. Že si ty věže Američani zbořili sami. Že za svoje zdraví vděčí urinoterapii.

Paul Mason: PostCapitalism: A Guide to Our Future – vyšlo v nakladatelství Allen Lane v červenci 2015. 368 stran, 8,50 libry (verze pro Kindle).

Kniha PostCapitalism: A Guide to Our Future (Postkapitalismus: Průvodce po naší budoucnosti) od britského ekonomického publicisty Paula Masona je přesně taková. První tři čtvrtiny jsou přinejmenším solidní. Mason poutavě popisuje problémy, ve kterých se kapitalismus ocitl s příchodem krize a rozmachem digitálních technologií. Čtenářův notes se při tom rychle plní tipy na starou i novou literaturu a k tomu Mason nabídne i něco, co by se dalo čekat spíš od beletrie, totiž zábavnou denaturalizaci ledasčeho, co mají lidé za přirozené a odvěké: „Byli docela jako my, říká bez stínu pochyb otec svým dětem v expozici Herculanea v Britském muzeu – až narazí na sochu Pana znásilňujícího kozu nebo nástěnnou malbu muže a ženy souložících se svým otrokem.“

Jenže pak se Mason pokusí navrhnout konkrétní postkapitalistický projekt, „Projekt Nula“ – a ten je tak banální a má tolik hluchých míst, až si musíte ověřit, že ve vaší kopii knížky nechybí nějaké kapitoly.

Něco míří na hlavičku…

Mason píše srozumitelně a stručně. Myšlenky, které by v A2 zvládli rozvařit na dvojstranu, podává jednou nebo dvěma větami.

Úsporná opatření jsou podle něj čertovštější dílo než jen několikaleté škrtání ve veřejných rozpočtech: „Skutečným cílem austerity je srážet mzdy i životní úroveň v západních zemích po celá desetiletí, až do chvíle, kdy se jim vyrovnají standardy středních tříd v Číně a Indii.“

Trefné je porovnání staré a nové pravice: „V programu konzervativců, a dokonce fašistů bylo prosazení specifické podoby solidarity, která sice vycházela vstříc zájmům kapitálu, ale pořád to byla solidarita. Neoliberálové prosazují něco docela jiného: atomizaci.“

Nejpřínosnější částí knihy je připomenutí práce sovětského ekonoma Nikolaje Kondratěva. Ten popsal dlouhodobé cykly kapitalismu, odstartované vždy nástupem nových technologií (parní energie, automobily, počítače…) a dobytím nových trhů. Po padesáti až šedesáti letech končívají vzedmutí depresemi, přičemž teď nezažíváme nic menšího než právě bolavý konec takového cyklu. Mason připomíná, že pracující se dokázali na konci všech předcházejících etap úspěšně postavit pokusům o snížení své životní úrovně. Tahle krize je ale jiná, protože už neexistuje sebevědomá pracující třída se silnými odbory, jen horda nezávislých profesionálů.

Na druhé straně je to podle Masona ale těžší než kdykoliv dřív i pro samotný kapitalismus. Především proto, že stále větší množství statků je digitálních a před volným šířením je tak ubrání jen monopolizace uzavřených systémů (Apple iTunes), nebo proto, že se stále víc směn odehrává jinde než na klasickém trhu, což Mason mnohokrát ilustruje Wikipedií a Linuxem.

Minule se četlo

Na máloco je tak trýznivý pohled jako na dobrého člověka, který se snaží pomoci ostatním, stojí ho to obrovskou námahu a výdaje, a přitom by byl užitečnější, kdyby poslal několik stovek na správný účet.

… a něco je na palici

Právě při chvále projektů, na kterých „bezplatně“ spolupracují lidé z celého světa, se z bystré kritiky stává nekritická fantasmagorie. Mason zde vidí zárodek nového, postkapitalistického uspořádání, důkaz toho, že tentokrát už to může fungovat: „Ekonomové rádi dokládají nefunkčnost centrálního plánování myšlenkovými experimenty: představte si, že by se v Sovětském svazu pokusili vytvořit síť Starbucks. Mám zábavnější návrh: představte si, že by Amazon, Toyota nebo Boeing zkusili vytvořit Wikipedii.“

Masonův technooptimismus je nutné zchladit několika argumenty. Za prvé, nekomerční nebo řekněme komunistický internet se neustále zmenšuje, kapitál chňape po všech on-line projevech spontánní lidské tvořivosti a dělá si z nich nový výrobní prostředek i nový trh: Facebook, Twitter, Foursquare takto uchvátily blogování, rodinnou komunikaci nebo výměnu cestovatelských tipů. (Dobře o tom píše Astra Taylorová v People’s Platform.) Za druhé, patrně není náhoda, že Wikipedia i Linux vznikly v industrializovaných a bohatých kapitalistických zemích, ve kterých je pořízení počítače snazší než v sebelépe fungující komuně. Ty projekty totiž nejsou protivníky kapitalismu, fungují s ním v symbióze, kterou Mason odmítá vidět. Platí to hlavně o Linuxu, jehož ekosystém prospívá z miliardových komerčních aktivit napojených na nekomerční vývoj kódu.

Za třetí, Mason je jedním z těch týpků zamilovaných do technického řešení společenských problémů, ze kterých si tak ošklivě a přitom správně utahuje Jevgenij Morozov. Halucinuje o tom, jak s pomocí superpočítače šibovat s globálními cenami zboží tak, aby se oceňovala víc lidská práce než značka, nebo že je dobré upřednostnit „bezplatnou wi-fi síť v horské vesnici před telekomunikačními monopoly.“ Mele páté přes deváté, přichází s jedním divokým nápadem za druhým, a proč vlastně? Kvůli Projektu Nula.

Projekt Nula je sice cool název jak z Klubu rváčů, ale v reálu to není nic natolik dramatického, aby to vyžadovalo konstrukci centrálního mozku lidstva a stržení 3G vysílačů na Božím daru. Cílem je energetický systém s nulovými emisemi, nulové mezní náklady zboží i služeb dík automatizaci a nulová potřeba lidské práce. Mason rovnou připouští, že není podstatné cíle dosáhnout, ale přiblížit se mu. Tržní směna tu zůstane, ale nebude už zcela volná a stát bude různými způsoby protežovat ostatní formy spolupráce, které nakonec převáží. V těchto závěrečných stranách doporučuji při čtení nepokládat otázku „jak konkrétně?“, pokud nechcete plakat krvavé slzy.

Mason nakonec nepředkládá vizi postkapitalismu, ale dalšího cyklu kapitalismu, jen o něco rovnostářštějšího a ohleduplnějšího k pracujícím a k přírodě. Je to sice pěkné, jenže mu to drží pohromadě jen díky zbožným přáním: Jedno procento nejbohatších prý bude šťastnější, až trochu zchudnou, protože být bohatý je na budku. Proto nepřijde žádná kontrarevoluce. Jauvajs.

Odložte PostCapitalism před desátou kapitolou – a odnesete si potěšení z pronikavé analýzy výzev, kterým čelí globalizovaná ekonomika, a z poutavého výletu po dějinách ekonomického myšlení. Čtěte až do konce – a potrénujete svoji schopnost ustát fantasmagorii.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro...

Komentáře

Celkem 25 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Axl | 18. 9. 2015 09:37

Institut vlastnictvi byl objeven proto, aby vyresil nakladani s omezenymi zdroji. Aby urcil, kdo rozhoduje o tomto bochiku chleba, tomto pluhu ci tomto kusu pole.

Vlastnictvi muze byt vztazeno jen k necemu, s cim se musi nakladat exkluzivne - kdyz jim tento rohlik ja, tezko ho muze jist zaroven nekdo jiny. Pokud se ten jiny pokusi mi rohlik sebrat, tak pak bych ho ja jist nemohl. Bud ja, NEBO on.

Naopak kdyz slysim v radiu pisnicku, kdyz vidim nekoho vyrabet kolo ci rozdelavat ohen, kdyz navstivim prednasku, kde my vysvetluji E=MC2, tak tyto myslenky se stavaji (at chci nebo nechci!) soucasti meho povedomi, obsahem meho mozku (a tomu zpevakovi ani prednasejicimu tim zverejnenim z mozku neubudou). Mame je tam pak oba (opak situace s rohlikem).

Kapisto?

+2
+
-

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK