Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Investujte almužny s maximálním výnosem

| 10. 9. 2015

Morální filosof Peter Singer správně připomíná, že nezáleží na tom, jak moc se pro druhé obětujete, ale jak moc jim reálně pomůžete. V jeho vrcholně efektivním světě ale není místo pro odpočinek ani pro hřejivý dotek.

Investujte almužny s maximálním výnosem

Dopoledne se na Facebooku vysmát lidem, kteří sbírají téměř bezcenná víčka, a hned odpoledne tam nasdílet fotografii autíčka zaskládaného půllitrovkami vody, směr sedm set kilometrů vzdálené Röszke. – Na máloco je tak trýznivý pohled jako na dobrého člověka, který se snaží pomoci ostatním, stojí ho to obrovskou námahu a výdaje, a přitom by byl užitečnější, kdyby poslal několik stovek na správný účet.

Pitomé je, že si marné snahy všimneme spíš u ostatních než u sebe, a proto není na škodu sáhnout po nové knize australského morálního filosofa Petera Singera, The Most Good You Can Do (Tolik dobra, kolik je ve vašich silách).

Peter Singer: The Most Good You Can Do: How Effective Altruism Is Changing Ideas About Living Ethically – vyšlo v nakladatelství Yale University Press v dubnu 2015. 232 stran, 11 dolarů.

Singer je pragmatik a utilitarista, který káže „efektivní altruismus“. Nepočítá se, kolik si toho pro ostatní odřeknete, ani to, jak dobrý pocit ze sebe budete mít: počítá se jenom výsledek. Tím je co nejvyšší životní standard co největšího počtu živých bytostí, nejen lidí, ale i zvířat (Singerova nejslavnější a nejvlivnější kniha je Animal Liberation z roku 1975).

Pročež:

Je efektivnější pravidelně posílat peníze pečlivě zvolené a sledované organizaci než stejnou částku rozdat impulzivně, bez rozmyslu a hodnocení. Při výběru vhodné neziskovky se nenechejte odradit vysokými náklady na administrativu: nemusejí znamenat zálibu ve zbytečném papírování, můžou být naopak projevem preferování měřitelných výsledků před huráakcí.

Je efektivnější cílit pomoc do chudých zemí než do bohatých: „Vybavit amerického slepce asistenčním psem přijde zhruba na 40 tisíc dolarů; nejdražší je na tom výcvik psa a zaučení jeho pána. Za dvacet až sto dolarů přitom můžete zabránit tomu, aby někdo oslepl vinou trachomu, což je nejčastější z těch příčin oslepnutí, kterým umíme předcházet.“

Pokud vám jde o konání dobra, na kulturu a umění můžete začít posílat peníze až ve chvíli, kdy bude vymýcená chudoba.

Je vhodnější zaměřit se spíš na utrpení obrovského množství zvířat v potravinářské výrobě než na mediálně exponované, ale relativně prázdné útulky a kožešinové chovy. – Singer zde výslovně nedoporučuje stát se vegetariánem nebo veganem, ale nabízí se to.

A vůbec: nepomáhejte v kauzách, o kterých se hodně píše a působí akutně. Pomáhejte vždy tam, kde bude vaše pomoc nejefektivnější.

Všechno se dá přepočítat na Afričančata

Rady to jsou cenné a v době víčkové potřebné, přesto bych varoval před nekritickým přijetím všeho, co Singer v The Most Good You Can Do navrhuje.

První a zřetelnější problém knihy je její fanatismus. Autor například vysvětluje, že mnoho efektivních altruistů má vyloženě negativní vztah k přírodě, protože v ní divoká zvířata trpí, a jednou by se s tím snad mělo něco udělat.

Netvrdím, že je jakýkoliv extrémní názor špatný z principu. Problém je v tomto případě v tom, že myšlení propagované Singerem klade na efektivního altruistu tak obrovské nároky, že jim nikdy není možné dostát. Utrpení je všude a naprosto všechno lze přepočítat na peníze, které by mu mohly zabránit:

  • „Nedáš si sklenku vína?“
  • „Ne. Když si odřeknu šláftruňk, co měsíc někomu zachráním zrak.“
  • „A nepůjdeš už do postele?“
  • „Když prodáme rám a rošt a budeme spát jen na matraci, budeme mít na vajíčka od volně chovaných slepic.“

V Markově evangeliu Ježíš zjančeným apoštolům radí: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ The Most Good You Can Do žádnou takovou pojistku proti zešílení nenabízí.

Minule se četlo

Cesty k emancipaci nejsou přístupným polopatickým manifestem ani knihou převratně objevnou. Barša ale ve vhodnou chvíli opakuje důležitou zprávu: v o něco lepší, spravedlivější a svobodnější společnosti můžeme žít prakticky okamžitě.

Milá babi, návštěvu nestíhám, ale pošlu DMS Fondu seniorů

Druhý a méně zřetelný problém je v Singerově pojetí konání dobra: do nevyslovené definice altruismu se mu vejde jenom rozdávání almužen, navíc prostřednictvím neziskovek. Jak vysvětluje Douglas Rushkoff v knize Život, s.r.o. velké charitativní organizace dary nemůžou utratit hned, proto je průběžně investují, pohříchu často do těch společností, které způsobují ekologické a sociální problémy. Angus Deaton v The Great Escape připomíná, že humanitární programy oslabují už tak slabou demokracii v chudých zemích. Nejlepší protiargumenty bychom pak našli v nedávno vydaných Cestách k emancipaci Pavla Barši: tenhle druh dobročinnosti má tendenci konzervovat rozdělení rolí na dávajícího a obdarovaného a vytěsňovat bezprostřední spolupráci rovných s rovnými. Právě takové projevy altruismu Singer zcela ignoruje, snad že nejsou dostatečně efektivní. Jenomže právě bezprostřední kontakt s potřebnými z nás dělá lidi.

Kdyby Singerova kniha nesla titul Nastavte co nejefektivnější trvalý příkaz pro neziskový sektor, pak by mu dostála výborně. Jestliže ale význam činění dobra omezíme na vydělávání peněz a jejich přeposílání, pak naše neefektivní existence můžeme rovnou odpískat a povolat místo nás roboty. A místo zvířat taky, ať v přírodě zbytečně netrpí.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (12 komentářů)

Jan Petrov | 10. 9. 2015 19:58

Divil bych se, kdyby autor všem odpíral sklenku vína i rám postele (nepřípadná ironie). Spíše mu, myslím, šlo o tohle:

"Nerozdám všechen svůj majetek do Afriky, i kdyby se dobrony (jednotky dobra, haha) jen sypaly, protože až takhle dobrý nejsem, ani nechci být. Jsem ale aspoň tak dobrý, že měsíčně rozdám 10 % svého platu – a rád bych, aby TĚCHTO 10 % udělalo co nejvíce dobra."
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pat Bateman | 10. 9. 2015 09:29

Dávat peníze do chudých zemí na potraviny a služby nám možná přinese dobrý pocit, dá práci spoustě lidí v neziskovkách, ale ve skutečnosti nejen nijak zásadně nepomůže, ale ještě snižuje motivaci domácích, jejichž potenciál je mnohonásobně větší než náš, aby si pomáhali sami.

Jediné, co jsem ochoten připustit, že by mohlo mít skutečně pozitivní vliv, je podpora vzdělání (ne teologického) v těchto zemích - to by mohla být (pomalá) cesta ke zlepšení jejich životní úrovně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Kaleta | 10. 9. 2015 10:08
reakce na Pat Bateman | 10. 9. 2015 09:29

Presne.
Este by som pridal vychovu smerom k pouzivaniu antikoncepcie, rieseniu kmenovych sporov nenasilnou cestou, a - tunajsi libertariani mi snad odpustia:) - nejaku formu statneho socialneho zabezpecenia aby stari ludia v chudobnych krajinach neboli odkazani len na pomoc vlastnych deti (co ich motivuje mat ich co najviac).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ruprdt | 10. 9. 2015 12:02
reakce na Tomas Kaleta | 10. 9. 2015 10:08

A proboha proc statni? Vzdyt ty staty tam fungujou jeste hur, nez tady (tezko se tomu veri, ja vim).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Kaleta | 10. 9. 2015 13:12
reakce na Ruprdt | 10. 9. 2015 12:02

V principe je mi to jedno ci statna ci sukromna, ale predpokladam ze statna by bola pre siroke vrstvy vyhodnejsia kedze miera solidarity je v nej vyssia (v sukromnej nemusi byt ziadna). Bohati africania dochodky nepotrebuju v takej miere ako chudobni, resp. si na ne vedia nasetrit aj svojpomocne, bez statneho donutenia.

Sukromne (ale statom vyzadovane) dochodkove poistenie je dobry napad (sam ho mam), ale je tam prilis velke riziko ze staty aj tak donutia sukromne dochodkove spolocnosti kupovat svoje statne dlhopisy, co je v konecnom dosledku zase len statne poistenie, akurat so sukromnymi prostrednikmi ktori za takyto "skvely" produkt beru poplatky. A to nehovorim o riziku zostatnenia..
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Dobro | 10. 9. 2015 15:34
reakce na Tomas Kaleta | 10. 9. 2015 13:12

OK. Pak statni, ale dobrovolne. Nasili ze strany vlady uz si africani uzili az az.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

madafaka | 10. 9. 2015 18:40
reakce na Dobro | 10. 9. 2015 15:34

Přesně tak. Ale když už tak je lepší mít genocidu než platit na státní důchodový systém. Je to trochu menší zlo. Heil Mises.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tom Pardýn | 10. 9. 2015 09:59
reakce na Pat Bateman | 10. 9. 2015 09:29

Ten pozitivní vliv tam může mít mnohem víc věcí, než jste s to si představit, zdá se. Rozumím vám – a plně souhlasím, že dovézt někam pár pytlů rýže, nejenže dlouhodobě nepomůže, ale spíš uškodí. Ale pomoc třeba s vrtáním studny je něco docela jiného. Když najednou lidé nemusí denně tři hodiny tam a tři hodiny zpátky, kvalitu života to zvedá. A najednou je čas na „osobní rozvoj“ a „inovace“. Darovat rodině kozu je podobná záležitost. Jo, můžou ji sníst, můžou ji taky utrápit hlady – ale nedělá se to. Je to pro ně závazek, obživa práce. A i odrazový můstek. Ani potravinová pomoc nemusí být úplně špatně, pro úplnost, ale je snad jasné, že to mám na mysli pomoc postiženým přírodní katastrofou, válkou a podobně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Míša | 10. 9. 2015 13:51
reakce na Tom Pardýn | 10. 9. 2015 09:59

Čeští inženýři vyvrtali spoustu studen a naučili místní o ně pečovat a oni to nedělají. Natahali spoustu elektriky do domů, naučili místní obsluze a oni dráty vytrhali. Doktoři učí, že nelze močit do vody, kterou se myjí a dokonce jí i pijí a nikdo je neposlechne.
Jednotlivci, kteří dosáhnou vzdělání prozřou a rychle prchají za dobrým výdělkem. Nezůstanou a nedělají onu sisyfovskou práci.
Ruku na srdce...kolik českých studentů VŠ zůstává v Praze a nevrací se do místa svého rodiště...

Jinak naprostý souhlas s Ježíšem :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

tony | 10. 9. 2015 19:33
reakce na Míša | 10. 9. 2015 13:51

"Čeští inženýři vyvrtali spoustu studen a naučili místní o ně pečovat a oni to nedělají. Natahali spoustu elektriky do domů, naučili místní obsluze a oni dráty vytrhali. Doktoři učí, že nelze močit do vody, kterou se myjí a dokonce jí i pijí a nikdo je neposlechne."

Nějaké čtení, něco ke shlédnutí k tomuto?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Míša | 11. 9. 2015 13:33
reakce na tony | 10. 9. 2015 19:33

Studny jsou referencí kolegů stavařů, močení do pitné vody od kamarádky dětské lékařky, elektrika z tisku. Je to už léta...Instinkt? Reflex?
Nenutím vás tomu věřit. Z Čech jezdí do Afriky spousta lidí. Ptejte se. Nyní už se v tisku těžko něco objeví.
Netvrdím, že jsem proti pomoci Afričanům. Jen nevím jak. Ví to prosím někdo?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Kaleta | 11. 9. 2015 09:18
reakce na tony | 10. 9. 2015 19:33

neco k cteni ci zhlednuti nemam, ale viem si celkom dobre predstavit ze je to pravda - nieco podobne som pocul od ludi co sa tomu trochu venuju. Nie su vsetci taki, ale..

Inak netreba ani chodit do Afriky, vytrhane draty a kompletne znicene byvanie (az po narusenie statiky) sa da vidiet aj na niektorych miestach vychodneho Slovenska napriklad.. Zmena myslenia tychto ludi je beh na dlhu trat. A u niektorych zmena nenastane nikdy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!