Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Stát v krizi, Bauman v útlumu

Knižní rozhovor Zygmunta Baumana s Carlem Bordonim by se dal doporučit nejvýš v případě, že by knihu někdo prošrktáním frází jako „svět je tekutý, rozbouřený oceán“ zkrátil na polovinu.

Když se známý polský sociolog ročníku 1925 Zygmunt Bauman pustil do korespondenční výměny názorů s kolegou Davidem Lyonem, vzešla z toho objevná kniha o nových formách kontroly Tekutý dohled. Po dvou letech teď na ni nakladatelství Broken Books navázalo další Baumanovou partií, tentokrát se sociologem Carlem Bordonim, pod názvem Stát v krizi. Slibní autoři, osvědčený formát, aktuální téma, to by měla být tutovka. Ale není.

Přečteno!

Měl jsem rozepsaný dlouhý text o tom, jak kult(ura) svobody v práci pouze přesunula bič z vnějšku (pracuj víc, kůže líná) dovnitř (musím se seberealizovat a chránit svou duši před pekelnými plameny nudy a prokrastinace). Pak jsem přečetl knižní rozhovor sociologů Zygmunta Baumana a Davida Lyona Tekutý dohled, vrátil se do texťáku a nahmátl CTRL+A a DEL. Vedle tak pronikavé a nápadité analýzy společnosti za časů sociálních sítí a bezpilotních letadel bych jen paběrkoval.

Města jako odpadkové koše na globální problémy

To podstatné oba vyloží už v první půlce z dvou stovek stran. Prožíváme prý krizi, která se od těch ve dvacátých a sedmdesátých letech liší ve dvou ohledech. Za prvé: je trvalá: „Když skončí jedna krize, hned ji nahradí jiná. Anebo je to možná jedna a ta samá krize, která živí sama sebe, v čase se transformuje a regeneruje jako obrovská teratogenní entita. Pohlcuje a mění osudy milionů lidí a stává se spíše životním pravidlem než výjimkou, každodenní realitou, se kterou se musíme vyrovnat, spíš než občasnou nepříjemností, které je dobré se zbavit taky rychle, jak to jen jde,“ píše Bordoni.

Bauman spěchá s druhým rozdílem: za minulých hospodářských úpadků panovala všeobecná shoda v tom, kdo nebo co je dovede ukončit. Ve třicátých letech to byl silný stát, v sedmdesátých volný trh. Dnes nám taková shoda chybí.

Kdo čeká, že se o řešení postarají národní státy nebo nadnárodní organizace, čeká marně: „Současná politická krize (definovaná jako antipolitická) je krizí moderního státu. Stát se strachuje o to, jak obhájit důvody své existence, snaží se znovu získat kredibilitu snižováním veřejného dluhu a zaváděním neoliberálních opatření a zapomíná, že jeho prvotním smyslem není vyvažovat rozpočet, ale poskytovat občanům adekvátní služby,“ argumentuje opět Bodoni.

A protože si krizemi neví rady bezmocná „velká politika“, s jejich dopady se tak nejvíc potýkají menší územní celky. Pro příklad viz starosty obcí u Středozemního moře, kteří musejí hledat přístřeší imigrantům.

Zygmunt Bauman a Carlo Bordoni: Stát v krizi – vyšlo v nakladatelství Broken Books v překladu Barbory Votavové v roce 2015. 200 stran, 289 korun.

Hodně vývaru, málo knedlíčků

Pánové sice mají s touto „glokalizací“ pravdu, ale zároveň právě zde můžeme vypozorovat první slabinu knihy: vracejí se k této i dalším myšlenkám několikrát, aniž by přidali něco nového. Text natahují i jinak. Odbočují k jen volně souvisejícím tématům (žijeme v moderně, postmoderně nebo post-postmoderně?), dlouze citují své starší texty anebo vyloženě bulšitují: „Svět je tekutý, rozbouřený oceán, ve kterém se neustále kombinují ekonomické, sociální a kulturní vztahy – velké pohyby, silná vzedmutí a unavující spodní proudy, které připomínají extrémní nestabilitu, typickou pro velké systémy na globální úrovni.“

Druhou slabinou knihy je pak to, že je výrazně méně objevná a informačně hodnotná než Tekutý dohled. Není to vlastně opravdová polemika, jen přátelská výměna očekávaných názorů a hotových soudů. Kde by čtenář čekal zdroj informací, například když Bordoni píše o poklesu cen investičních příležitostí a nárůstu cen základních potřeb, nedočká se. Kde doufá v konkrétní argumenty, například když se opět Bordoni ohrazuje proti myšlence, že za hospodářskou krizi může i podbízivá sociální politika, má taky utrum.

Je to ale pořád Bordoni, kdo z dvojice autorů i přes tyhle výtky píše nápaditěji: třeba když připomíná, že nečelíme tak zásadním proměnám, jako naši předci, kteří v sedmnáctém a osmnáctém století zažívali nástup modernity a přes všechno utrpení nových podmínkách továren a slumů si dokázali vymoci politická práva. A tak Zygmuntu Baumanovi do jeho desáté životní dekády, kterou načne v listopadu, popřejme vzestup formy. Byla by škoda, kdyby se s kariérou rozloučil právě Státem v krizi.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK