Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Žižek naložil jako Semelová na psilocybinu

| 30. 4. 2015

Opakování sebe sama a plácání nesmyslných žvástů jen kvůli pozornosti jsou dva signály, že autor potřebuje tvůrčí volno. Žižkovi blikají obě kontrolky.

Žižek naložil jako Semelová na psilocybinu

Co může být pro marxistického kritika kapitalismu trpčí konec, než když se odcizí své vlastní práci, přestane tvořit a okradený o vlastní důstojnost už jen opakuje u stroje pořád ty samé pohyby? Slavoje Žižka, mimo mnoha jiného hvězdy filmu Perverzní průvodce ideologií a autora bystré knihy Násilí, takový osud potkal. Jeho nový spis Trouble in Paradise: From the End of History to the End of Capitalism (Potíže v ráji: od konce dějin ke konci kapitalismu) je nejsmutnější ukázkou autorské seberecyklace, se kterou jsem se kdy setkal.

Slavoj Žižek: Trouble in Paradise: From the End of History to the End of Capitalism – vyšlo v nakladatelství Allen Lane v prosinci 2014. 196 stran, 13 dolarů.

Seberecyklace tedy byla Žižkova specialita vždycky. Zmíněný Perverzní průvodce ideologií vlastně jen opakoval čtvrt století starou myšlenku z knihy The Sublime Object of Ideology, že ideologie není jakási clona, která by lidem zastírala jinak objektivní pohled na svět, ale spíš samotná představa tohoto objektivního pohledu. Jenže zatímco v knize to Žižek rozvinul svým až k pomilování kostrbatým slohem, ve filmu se o tom pro změnu rozpovídal svým až k pomilování rozvrkočeným způsobem. Takže něco nového nabídl.

Trouble in Paradise je ale nového naprosté minimum. Zběhlého čtenáře nejdřív zaskočí vtipy, které mohl číst v nedávno vydané sbírce žižkovských vtipů. To takhle Mezinárodní měnový fond vzkáže Řecku: „Kdo chce vařit omeletu, musí rozbít vejce!“ A Řekové na to: „Kde máme tu omeletu?“ (A to je jeden z těch lepších vtipů.)

Pak uprostřed knihy znalý čtenář narazí na odstavec, který už slovo od slova četl na konci Násilí („Je lepší nedělat nic než se angažovat v lokálních činech…“). Potom je tu pasáž o falešném tlumočníkovi na pohřbu Nelsona Mandely, která už vyšla v Guardianu, ale budiž, to se občas dělá.

Nakonec, a to se fakt nedělá, vás v poslední pětině knihy trkne odstavec, který jen v mírně odlišném znění stál v její první pětině. Abyste se mohli případně přesvědčit sami, ponechávám v originále – hledejte: „What all this implies is that today’s conservatives are not really conservative…“ a pak: „Today’s mainstream self-declared political and cultural conservatives are not really conservatives…“

Tím ale mimořádná dávka autorova chucpe nekončí. Když se takhle pitomě opakujete, nezbývává vám než si říct o pozornost velkohubými deklaracemi. Ačkoliv Žižek v Trouble in Paradise stejně jako jinde kritizuje sovětský pokus o komunismus, taky se zde od díla jiného levicového autora Alaina Badiou odpíchne k tomuhle: „[N]ejhorší stalinistický teror je lepší než nejliberálnější kapitalistická demokracie.“ To prý proto, že komunismus „otevřel prostor“ komunitám. Tak určitě: Moskva byla za stalinistických čistek jak známo na rozdíl od liberální kapitalistických demokracií plná squatů, církevních sborů, trampských oddílů, tajných bratrstev a jiných komunit nepodmaněných centrální vládou nebo její ideologií. Vole.

Modli se, pracuj a chraň Přírodu

Všechny ty úlety jsou o to víc politováníhodné, že shazují pasáže, ve kterých Žižek nepíše jako Marta Semelová na psilocybinu. Jak prokázal dřív, umí totiž být kousavý a těžko odbytelný a kritizovat „liberální kapitalistické demokracie“ inteligentně a zábavně zároveň. Posmívá se tu třeba tomu, jak newyorský starosta Michael Bloomberg rozšířil zákaz kouření i na elektronické cigarety: „Teď už vás netrestají ve jménu zdraví, netrestají vás kvůli následkům vašich činů, ale jen proto, že dáváte průchod své vášni, aniž byste při tom kohokoliv ohrozili. Je to jako zakázat veřejné pojídání koláčů bez cukru kvůli tomu, že jejich pojídáním všem ukazujete svou závislost na koláčích.“

Nejsilnější je pak Žižek ve střelbě do svého oblíbeného cíle: do dobrých ustaraných aktivních lidiček. „Převládající ekologický diskurz nás má předem za viníky a za dlužníky matky přírody. Jsme pod neustálým tlakem ekologického superega, které každého z nás oslovuje jako jednotlivce: Co jsi dnes udělal pro to, abys splatil svůj dluh Přírodě? Vyhodil jsi noviny do správné popelnice na tříděný odpad? A roztřídil jsi i lahve od piva a plechovky od koly? Jel jsi do práce autem, hromadnou dopravou anebo na kole? Osvěžil ses klimatizací, nebo otevřením oken? Snadno můžeme rozeznat ideologii, která tuto individualizaci podpírá: když se zamotám do řetězu těchto zkoušek, už nezvládnu projevovat mnohem důležitější a komplexnější pochyby o celé téhle průmyslové civilizaci.“

Jak víme z Rockyho, každý bojovník v sobě má ještě jeden velký zápas. Zdá se, že i Slavoj Žižek. Teď by to ale chtělo lázně.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (4 komentáře)

Marek Ondrášek | 5. 5. 2015 21:20

Finmag si dělá ambice seriozního média se zaměřením na ekonomiku a finance. Nechápu proč by se normálně uvažující lidé měli zabývat marxistou Žižekem...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 6. 5. 2015 14:15
reakce na Marek Ondrášek | 5. 5. 2015 21:20

Protože je dobré znát odlišné názory. Z jednoho názoru, který není podrobován kritice, se stává dogma. A aby normální člověk nemusel číst Žižeka, tak je tu Michal Kašpárek, který udělá špinavou práci za nás.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

sysel | 30. 4. 2015 13:07

Hm, tak to poslední taky není nic nového, viz kritika "hlubinné ekologie" od Bookchina někdy z 80tých let. A narozdíl od Žižeka měl aspoň východiska, nad kterými se dalo a dá uvažovat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef Fraj | 30. 4. 2015 06:59

U některých knih jsem rád, že je za mne přečetl někdo jiný. Lidi, jako je Žižek nebo Piketty, prostě číst nedokážu. Ani za peníze. Je to pro mne podobné sebetýrání, jak poslouchat českého prezidenta. Pro tyto případy je dobré míti svého Kašpárka :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!