Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Korporativismus pro začátečníky

| 19. 3. 2015

Život, s.r.o., u nás sice vychází pět let po originálu, nástup ANO ho ale učinil ještě aktuálnějším.

Korporativismus pro začátečníky

Kde jinde by se lidé mohli přiblížit představě života bez všudypřítomného byznysu než v počítačových hrách? Americký publicista Douglas Rushkoff ale ve své knize Život, s.r.o., pozoruje, že ani tento pokus neklapl. V Číně si víc než sto tisíc lidí vydělává tím, že ve virtuálních světech Second Life a World of Warcraft dobývá v nudných pasážích herní body za bohatší hráče. V první zmíněné hře se navíc rozbujel trh s bílým masem, na kterém kromě prostitutek a jejich zákazníků nechybí ani kuplíři.

„Nejde o to, že by virutální prostituce byla nemravná nebo snad nevhodná; jde o to, že když máme příležitost vytvořit si ‚druhý život‘ – říši fantazie nezatíženou stejným nedostatkem a víceúrovňovým pracovním systémem, jaké musíme snášet ve skutečném životě –, dopadne to tak, že vytvoříme trh prodchnutý stejnými korporativistickými pravidly,“ komentuje to Rushkoff.

Nečekejte další generický hejt na tržní ekonomiku: „Obchodování je dobré. Je to způsob, jak lidé tvoří a směňují hodnotu,“ vyklidňuje to autor hned na začátku a na konci znovu: „Nemusíme se (…) korporací úplně zbavovat nebo v nich přestat pracovat.“ Problém totiž nejsou korporace samotné, i když právě to naznačuje podtitulek českého vydání „Jak si korporace podmanily svět a jak si ho vzít nazpátek“. V originále tam ovšem najdete slůvko corporatism, které lépe odpovídá hlavní myšlence knihy. Totiž že problémem je „triumfální tažení korporativismu“, tedy ideologie, která velí jako firmy řídit nejenom firmy, ale i státy, lidské životy a nakonec i vysněné světy, jako je zmíněný Second Life.

Douglas Rushkoff: Život, s.r.o. Jak si korporace podmanily svět a jak si ho vzít nazpátek – vydalo Argo a Dokořán v roce 2014 v překladu Jany Odehnalové a Víta Penkaly. 320 stran, 398 Kč (pevná vazba) nebo 278 Kč (elektronická kniha)

Novinářům korporativismus nevadí, dokud se nedotkne redakcí

Další příklad? Autora před jeho domem v Brooklynu přepadl muž s pistolí. O zážitek se pak publicista podělil na diskusním fóru místních „maminek, členů potravinářského družstva a dalších tak trochu levičáckých týpků“. Reakce? Proč si to radši nenecháš pro sebe: copak si neuvědomuješ, co takové zprávy udělají s cenami našich nemovitostí? „Zkrátka místo toho, abychom jednali jako lidé, jednáme jako korporace. Když došlo v Park Slope k přepadení, první myšlenkou místní komunity nebylo chránit své lidi, ale chránit svou obchodní značku.“

Rushkoff má bod za to, že tenhle stav demaskuje jako novum posledních dekád. I když o něm ti, pro které je výhodný, můžou nakrásně říkat, že je přirozený, není. Lidé před triumfem korporativismu mnohem víc vystupovali jako občané, členové komunity, bližní – a mnohem méně jako spotřebitelé. Nešlo samozřejmě o idylu, ve které by neexistovalo sobectví – jen ještě nemělo nálepku žádoucího hybatele ekonomiky.

Druhý bod má autor za sympatický smysl pro škodolibý humor. Vypráví třeba o koučce „vědy o zbohatnutí“, podle které si stačí úspěch přát dost silně a on přijde. Když ji publikum začalo trollit dotazy na Irák, holokaust a rakovinu, zafilozofovala: „I za holokaustu byli lidé, kteří chtěli moc přežít a přežili.“ Jinde si autor rýpne do novinářů, kteří vždy popisovali „ekonomiku jako přirozený ekosystém, jehož občas kruté důsledky nejsou o nic horší než důsledky nemilosrdné přírody“. Ovšem jen do chvíle, než se korporativizace dotkla některým ze svých chapadel jejich vlastní redakce, to pak šlo najednou o ohrožení demokracie. Řečeno s Ondřejem Slačálkem: „Tak dlouho v Lidovkách velebili volný trh, až je koupil Babiš.“

Nepomůžou charity ani uvědomělé firmy, ale lokální měny a komunitní projekty

Kudy ven? „Korporativismu nemůžeme uniknout prostřednictvím trhu,“ píše Rushkoff a má naprostou pravdu. Nejde jen o banální varování, že když nám vadí praktiky Microsoftu, nevyřešíme je nakupováním produktů Applu. Kniha připomná, že korporativismus prorostl i neziskovým sektorem: když Bill Gates věnoval na boj s chudobou ohromujících 35 miliard dolarů, jeho nadace je pochopitelně nemohla utratit všechny hned, a musela je proto investovat. Pohříchu do společností jako Dow Chemical a dalších, jejichž aktivity jsou v přímém rozporu s cíli nadace.

Rushkoff vidí cestu ven v drobné lokální práci, budování sousedských společenství, domácím zemědělství, v radostné aktivitě „skutečných lidí, kteří dělají něco skutečného pro ostatní, aniž by něco čekali na oplátku“. Několikrát se vrací k sympatické myšlence lokálních měn, které mají bránit odčerpávání bohatství z komunit.

Posledních několik desítek stran knihy zabírají popisy ekologicko-lokálně-sociálně poladěných projektů, které by měly čtenáře inspirovat k akci. Ironií osudu to ale s nimi dopadá stejně jako s tím Second Lifem: drobní podnikatelé ve svých „pitchích“ používají stejné zmrdismy jako velké firmy, včetně „kooperativní akvizice společensky odpovědného zboží a služeb“. Všichni něčemu čelí, něco někam posouvají, nabízejí inovativní modely. Korporativismus triumfuje…

… anebo ne tak docela, protože aspoň předposlední rada vybočuje: „založte církev“. V jedné kritice islámu jsem narazil na myšlenku, že by se měli muslimové svého náboženství vzdát, protože jeho „ekonomicky neproduktivní povaha“ je „zbavuje konkurenceschopnosti.“ Jak dobře to autor nevědomky trefil! Abrahámovská náboženství jsou jedněmi z posledních životaschopných ideologií, ve kterých člověk nemusí být jednorozměrnou bytostí specializovanou na konkurenční boj, ve kterých naopak může korporativistické logice nepřetržitého boje o omezené zdroje uniknout. – Což samozřejmě nemůže fungovat jako univerzální řešení, ostatně dar víry si neobjednáte z internetu.

Život, s.r.o. ovšem ano, a pokud jste dočetli až sem, snad to uděláte. Získáte brnění do časů, ve kterých veřejnoprávní televize pravidelně řadí mezi hlavní události reportáže o tom, jaký napadl ve Špindlu snížek a jestli nejsou u šlepru fronty – a kdy vlastně můžeme být rádi, že Marcela Augustová neradí, kam si v Second Life jít vyhodit z kopýtka.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (1 komentář)

Honza Moudrý | 20. 3. 2015 16:18

S těmahle levičáckejma fňukárnama mě nedostanete. Kapitalismus tu byl od pravěku a je to jediný správný a morální systém.

Korporativismus je z velké části mýtus. Ten zbytek je prostě socialismus, jež se znelíbil i socialistům.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!