Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Sestřelte svůj vnitřní dron

| 12. 3. 2015

Co se s vaší myslí a vaším dílem stává, když při práci nadužíváte technické pomůcky a fungujete na autopilota? Nic pěkného.

Sestřelte svůj vnitřní dron

Když loni vyšel překlad Digitální demence německého psychiatra Manfreda Spitzera, dostali čeští milovníci tradičních pořádků to, co mají rádi: bigotní výlev nenávisti k počítačům a internetu, moderní obdobu protimasturbačních příruček, přikazujících spaní s rukama na peřině.

Kéž by takovou pozornost dostala spíš nová kniha kritika moderních technologií Nicholase Carra The Glass Cage: Automation and Us. Carr má na první pohled podobnou teorii jako Spitzer: digitální technologie nás o cosi ochuzují. Jak název napovídá, kdo ve svém životě příliš věcí automatizuje, ten se může ocitnout v pomyslné kleci. Na rozdíl od Spitzera ale Carr nevede protitechnologický džihád, pečlivě váží pro a proti automatizace, neplaší a přináší inteligentní návrhy, jak se osudu polapeného tvorečka vyhnout.

Nicholas Carr: The Glass Cage: Automation and Us – vyšlo v nakladatelství W. W. Norton & Company v září 2014, 290 stran, 16 dolarů (verze pro Kindle).

Mizí radost i řemeslo

Kdo chce vědět, jak lidé tupnou vinou technologií, má se prý podívat na zkraty pilotů. Carr zmiňuje řadu drobných incidentů i velkých neštěstí, které způsobila přílišná závislost letců na pomůckách a z ní plynoucí neschopnost poradit si v krizových situacích. Z letecké dopravy Carr přechází do dopravy lodní a automobilové, píše o architektech, lékařích, programátorech a dalších profesích, ale letecké metafory neopouští: celou dobu zkoumá, jaké to je nastavit si v hlavě autopilota a jakou škodu může napáchat „vnitřní dron“.

Klíčovou myšlenkou knihy je, že „[a]utomatizace přetváří jak práci, tak pracovníka“. Pokud jde o profesionály, těm z práce vinou technologických pomůcek mizí výzvy a s nimi související uspokojivý stav hlubokého pohroužení, flow. „Když nás automatizace vzdálí od naší práce, když vkročí mezi nás a okolní svět, z našich životů vymaže umění,“ varuje Carr. Neznamená to jenom méně radosti a hrdosti – ale taky to, že „když už složitost práce naroste, pak se to často přihodí v nejhorší možnou chvíli, totiž když mají lidé už tak plné ruce“.

A co automatizace provádí práci? Předně, na mnoha pozicích činí lidskou práci nepotřebnou. Neznamená to nutně trvale vyšší nezaměstnanost, ale pro řadu zaměstnanců to obnáší sešup z prestižní práce na plný úvazek k něčemu méně nóbl a na směny.

Automatizace navíc – navzdory tomu, že nás reklamy Applu přesvědčují o opaku – nepřeje odvážným nebo tvůrčím výstupům. Carr cituje psychologa Garyho Kleina, podle kterého medicína založená na důkazech může paradoxně zpomalit vědecký pokrok: každý lékař, který by z nějakého důvodu zkusil jiný postup, než je ten papírově nejúspěšnější, riskuje žalobu. Z architektury se zase podle Carra vypařuje lidské měřítko a fantazie. Když navrhujete budovy rovnou na počítači, každý prvek musí mít svůj účel, zatímco když volně skicujete na papíře, jste svobodní. Zde zase cituje autora knihy Designerly Ways of Knowing, Nigela Crosse: „Při kreslení můžete objevovat řešený prostor a vyřešený prostor najednou.“ V rukou nadaného architekta se skicák stává, cituje dále Carr Crosse, „zesilovačem inteligence.“

Hlavně nevychladnout

Co s tím? „Sociální a ekonomické problémy způsobené nebo zhoršené automatizací nevyřešíme novými aplikacemi,“ píše Carr. Má tedy podobný pohled na věc jako Jevgenij Morozov, který takovému vyhánění čertů ďáblem posměšně říká „solucionismus“.

„Pro blaho společnosti [society’s well-being] budeme možná muset automatizaci nějak omezit. Možná bude nezbytné změnit naši představu o pokroku, méně sledovat technologický rozkvět a více ten společenský a osobní. Možná se budeme muset dokonce zabývat nápadem, který je málem nemyslitelným, přinejmenším pro firmy: totiž že by měli lidé dostat přednost před stroji,“ uvažuje autor. Jde tedy o problém politický, ne technologický, a problém celé společnosti, ne jednotlivců.

Jedno technologické řešení, i když ne všenápravné, ale Carr přece jenom předkládá: „přizpůsobivou automatizaci“. Myslí tím takové počítačové systémy, které budou pracovníky udržovat zahřáté na provozní teplotu, které si na sebe nevezmou úplně vše. To se ovšem změní ihned, jakmile se něco pokazí: stroje pak člověku uvolní ruce, aby se mohl naplno věnovat krizové situaci.

Pro každého, kdo dělá s počítačem

Někteří čtenáři asi „obranu společenského blaha“ z ideologických důvodů nepřekousnou, stejně jako řez mezi lidmi a stroji – přece jenom, stroje tvoří bohatství pro lidi, i když často pro jiné než pro ty, které nahrazují na place. K tomu dodám jen to, že si Carr dvojsečnost regulace uvědomuje daleko silněji než třeba Spitzer, zmíněný v úvodu.

S čím jsem měl největší problém, byl Carrův suchopárný tón. Navzdory řadě lidských příběhů působila kniha šedě, odpustíte-li synestetický argument.

Několikrát měl taky autor jasno dřív, než by bylo vhodné. Zmiňuje například, že lékaři, kteří můžou své pacienty objednat na doplňující vyšetření přes počítač, to dělají u 18 procent návštěv, zatímco ti ostatní jen u 13 procent. Za prvé: nemusí to být špatně. Za druhé: i když se autoři odkazované studie snažili porovnávat co nejpodobnější skupiny ordinací, kauzalitu a korelaci nikdy úplně oddělit nemohou. Třeba technika nedělá ustrašenější doktory, třeba si jen pečlivější lékaři dříve pořizují techniku.

Přes pár výtek je The Glass Cage: Automation and Us kniha pronikavá a obohacující. Nevyvolává němou hrůzu z digitální demence, ale bedlivě zkoumá, nakolik je reálná a jak jí předejít. Pokud menedžujete projekty v libovolném odvětví, programujete software anebo děláte do designu služeb, a vlastně i pokud jen každý den pracujete s počítačem, neměla by vás minout. 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (2 komentáře)

Michal Weinfurtner | 12. 3. 2015 13:06

Tak zaprvé obecně mi to připadá, že autor vidí třísky v očích automatizace, ale nevidí trám v oku svém. Automatizace přinesla obrovský přínos a ano i nějaké ty drobné nesnáze.

Co se týče regulovaného technického pokroku, ten jsme zažili přece za socialismu. Lidé byli na prvním místě ( plná zaměstnanost ) a pak teprve pokrok. Ale nějak se to neosvědčilo a lidi to většinově neocenili. Naopak toužili po rychlejším technickém pokroku. Když se zeptáte lidí, většinou vám řeknou že za socialismu byly fajn ty „sociální jistoty“ ale nebyl fajn ten pomalý pokrok a samozřejmě zavřené hranice. Jen málo lidí se dnes i tehdy zabývá otázkou svobod a principů.

Takže jsem skeptický k možnosti úspěchu takových sociálně inženýrských globálních projektů.

Osobně věřím, že pokrok naopak velmi zrychlí a postoupí na levely, o kterých se nám zatím ani nezdá, včetně automatizace a sociální inženýři dostanou konečně možnost experimentovat na koloniích androidů někde na dalekých planetách a nebudou se snažit experimentovat na lidech.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel Novak | 12. 3. 2015 07:04

Knihu jsem necetl...ale byl bych velmi opatrny ohledne prisuzovani leteckych havarii one "automatizaci", tam kde hrala roli se vetsinou jedna o komplexni dej, kde automaticke systemy letadla a jejich interakce s piloty mela podil na havarii, ale nelze ji oznacit primoza za pricinu...viz. Asiana v SFO nebo AF447
Navic je zde jeste dalsi klicova otazka - kolika nehodam tato "automatizace" zabranila a takovych pripadu bude vic nez dost
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!