Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak se iPhone a bankovky s Maem snášejí v jedné kapse

| 18. 12. 2014

Pokud se pořád nemůžete zbavit představy Číny jako země exotické, chudé a rovnostářské, sáhněte po knize Age of Ambition.

Jak se iPhone a bankovky s Maem snášejí v jedné kapse

„Čínský lid už netrpí podvýživou: průměrný občan jí šestkrát víc masa než v roce 1976. Nová doba ale přinesla nové druhy hladu: lidé se ne a ne nasytit nezvyklých zážitků, touží po nových myšlenkách, prahnou po uznání.“ Vítejte ve věku ctižádosti, vítejte v knize Age of Ambition, za kterou dostal Evan Osnos, reportér New Yorkeru, letošní národní cenu za literaturu faktu.

Jak už to u dobrých knih bývá, ani tahle není jenom o tom, o čem má být podle anotace, tedy o životech běžných Číňanů v „diktatuře bez diktátora“. Age of Ambition v druhém plánu vypráví i univerzální příběh další rychle bohatnoucí společnosti. Osnos navíc nezprostředkovává jenom pohled zápaďáka na výchoďáky – dává svým Číňanům prostor glosovat západ.

Evan Osnos: Age of Ambition: Chasing Fortune, Truth, and Faith in the New China – vyšlo v nakladatelství Farrar, Straus and Giroux v květnu 2014. 416 stran, 13 dolarů (verze pro Kindle).

Když se satira bere doslovně

Když tehdejší čínský vůdce a reformátor Teng Siao-pching v osmdesátých letech vyhlásil, že někteří Číňané prostě budou muset zbohatnout první, aby je mohl zbytek země následovat, požehnal tak milionům budoucích novozbohatlíků. Lidé s penězi, ale bez úrovně a soudnosti jsou v Číně stejně legrační jako kdekoliv jinde:

„V roce vyšel překlad satiry z roku 1982 Class: průvodce americkým statusovým systémem, v níž se Paul Fussell dělí o zjištění jako ‚Čím násilněji se k sobě chovají hráči sportu, na který se díváte, tím do nižší třídy patříte.‘ Čínští čtenáři ignorovali nadsázku a kniha šla na odbyt jako praktický průvodce novým světem.“

Podobně návodně publikum pochopilo i kritickou knihu Davida Brookse o bobos, buržoazních bohémech. Po jejím vydání v roce 2002 začaly ve městech otevírat trendy podniky pro bubozu.

Osnos dokáže kulturní proměnu – kulturní šok – osmdesátých až „nultých“ let popsat bez ušklíbání, k lidem až zoufale usilujícím o úspěch pro sebe a pro své děti je naopak soucitný. Přesto je slušná šance, že se nad knihou budete hlasitě smát: třeba když se účastníci čínského zájezdu u rodného domu Karla Marxe ve Trieru vztekají, že by raději do supermarketu.

Někdo balí na velký dům, někdo na velkou knihovnu. Je v tom rozdíl?

Komedii od Jacqua Tatiho pak připomíná scéna, v níž se Číňané učí oceňovat pomalost:

Li si nachystal scénku představující středomořský životní styl: „Vstávejte beze spěchu, vyčistěte si zuby, připravte si šálek kávy, pomalu nasajte jeho vůni…“ Dav propadl v smích: „Jak při tomhle tempu může jejich ekonomika růst? To přece nejde!“

Komedie je to ale smutná, protože Osnos popisuje svět, ve kterém je lepší jen to, co je efektivnější, co dává jasnou a nejlépe okamžitou ekonomickou výhodu. Nejen v byznysu, ale i v rodinných vztazích. Rodiče synů staví větší a větší domy, protože právě na ně se lákají nevěsty: jev popsaný čínskými ekonomy získal přezdívku „tchynin syndrom“.

Nemusí to ovšem nutně znamenat, že by lidé v bohatnoucí Číně žili vypočítavěji nebo sobečtěji než dejme tomu v Moravském Krumlově. Ostatně sám Osnos věcnými argumenty vyvrací rozšířený mýtus, že Čínu s rychlou modernizací potkala i epidemie projevů bezohlednosti. V lehce exotických kulisách působí všechny nerovnosti a všechna honba za konkurenčními výhodami cize, bizarně a tvrdě. Nicméně vzdělaný Středoevropan na úrovni, který namísto velkého domu loví partnerku na svůj pracně akumulovaný kulturní kapitál, přece využívá těch samých tržních principů. Jen ne tak prvoplánovitě a okatě. Age of Ambition dává bystrému čtenáři šanci spatřit sama sebe čerstvýma očima.

Stabilizace společnosti pro začátečníky

Myslím, že nejlepší způsob čtení Age of Ambition je právě hledání podobností mezi Evropou a Čínou, ne hledání rozdílů.

Osnos líčí, jak komunistická strana postupně přestává i jenom předstírat marxistické kořeny: slibuje prostý klid na práci a dobrou materiální úroveň výměnou za loajalitu. Původní ideologie přetrvává už hlavně v symbolech, jakým jsou bankovky s portrétem Mao Ce-tunga. „Strana funguje podobně jako profesní síť. Jedna mladá talentovaná novinářka z Pekingu mi řekla, že do ní na vysoké vstoupila proto, že se jí tím okamžitě zdvojnásobil počet pracovních nabídek (…).“ Svou vágní a pragmatickou ideologií i propojením politiky a byznysu má čínská komunistická strana blíž k ANO než k současným českým komunistům. To neříkám proto, abych z Andreje Babiše udělal většího čerta, než jakým je. Jen by podle mě bylo přesnější představovat si jako protějšky českých delegací v Číně spíš tamní Adriany Krnáčové než Marty Semelové.

Když Osnos popisuje kampaně vedené v Číně proti čínským disidentům, nelze si nevzpomenout na některé hejty na české aktivisty: škůdci a rozvraceči se skrytou agendou, bohatě placení z cizích peněz. U četných pasáží o tom, že podle strany nelze připustit destabilizaci společnosti a šíření chaosu, a proto je nutné cenzurovat média, mi zas okamžitě naskočila věhlasná americko-polská novinářka Anne Applebaumová, podle které svoboda slova nepatří anonymním trollům.

Ničím z toho nechci čínskou diktaturu omlouvat. Jen mám za to, že prvoplánovité vyvyšování se nikam nevede, a že bychom se od Číny skutečně měli, Zemanovými slovy, především učit, „jak stabilizovat společnost“. Samozřejmě proto, abychom se tomu mohli vyhnout. Nebo spíš: abychom to mohli přestat dělat.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (4 komentáře)

Jan Daniel | 18. 12. 2014 15:34

Mao je v Číně všudypřítomný. Ovšem jen jako zcela vyprázdněný symbol, kterým se každodenní život běžného Číňana už desítky let neřídí. Jeho myšlenky jsou dávno mrtvé, ale nikdo to nahlas neřekne. Pro ně to je stále Velký Kormidelník. A už vůbec od Číňanů nečekejte žádné obrazoborectví, není to jejich styl. Pro našince je to celé obtížně pochopitelné, ale za měsíc si na to zvyknete a ani vám to nepřijde.
Komunistická strana Číny by se klidně mohla jmenovat Kapitalistická strana Číny, ale opět: stále se udržuje stará forma bez obsahu. Tato strana je pro Číňany jen další dynastie. Dokud jí to funguje, budou disciplinovaní, protože mají smysl pro řád a hierarchii. Mají ale zároveň smysl pro meritokracii. Takže pokud jí to nepůjde? Čína má velkou tradici povstání proti neschopným dynastiím.
Někdo Čínu obdivuje, někdo nenávidí, někdo jí pohrdá. Ale každý, kdo v Číně strávil nějaký čas ví, že Čína zůstane Čínou, i kdyby z nebe bursíci padali. Moje kultura to není, ale já jí tu svoji vnucovat nebudu. Bylo by to zbytečné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Weinfurtner | 18. 12. 2014 09:57

„Ostatně sám Osnos věcnými argumenty vyvrací rozšířený mýtus, že Čínu s rychlou modernizací potkala i epidemie projevů bezohlednosti.“

To je velmi rozšířený názor i u nás, že nás potkala epidemie bezohlednosti. Je to proto, že lidem se najednou otevřely oči, protože dříve média bezohlednost moc nereflektovala, byla cenzurovaná a vedená k tomu, aby společnost zobrazovala lepší než je. To je specifické pro každou diktaturu.

Takže když jsou pak lidé po nabytí svobody konfrontováni se skutečným stavem společnosti, nepřijmou to jako fakt, ale hledají příčinu ( vždyť za nás to takové nebylo ). A politici jim jí ochotně naservírují ( Zeman a spálená země ) čímž jen posilují frustraci z reality a blbou náladu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 18. 12. 2014 15:39
reakce na Michal Weinfurtner | 18. 12. 2014 09:57

"mýtus, že Čínu s rychlou modernizací potkala i epidemie projevů bezohlednosti"
To není žádná nová epidemie. Čína taková prostě je. Není to soucitná společnost. Pokud je někdo v problémech, je to tím, že si to zavinil sám. Tak myslí Číňan.
Proto Čína nepotřebuje sociální systém, který jim tam chtěl importovat Špidla, aby zpomalil jejich ekonomiku. Proto bude nadále konkurovat nízkými náklady.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Krejčí | 18. 12. 2014 13:06
reakce na Michal Weinfurtner | 18. 12. 2014 09:57

To je tím, že všichni chápou homo economicus jako psychologický pojem (popis toho, jak funguje myšlení člověka), nikoli jako sociologický pojem (jaký je průměrný výsledek různého chování různých lidí), ale hlavně etický pojem - chápání vlastního prospěchu nerušeného cizí agresí jako legitimního cíle lidského usilování a zrcadlově jako imperativa pro své chování vůči ostatním podobným entitám.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!