Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Čtyři žluté prsty neviditelné ruky trhu

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
21. 8. 2014
 6 241

Rodina Simpsonových přijala novou roli figurantů v nápadité učebnici (rakouské školy) ekonomie.

Čtyři žluté prsty neviditelné ruky trhu

Když v díle Trilogie omylů nachytá šerif Wiggum Milhouse s pytlem rachejtlí, otloukánek se brání: „Nechci do polepšovny, zacházeli by se mnou jak s oběživem!“ Čemu se většina z nás jen uchichtne, to vzal ekonom Andrew T. Young vážně a ve čtvrté kapitole antologie Homer Economicus – The Simpsons and the Economics rozebírá, jak kvalitní platidlo by Milhouse mohl skutečně být. Je hodnotný? Možná ano, jak pro koho. Je přenosný? Docela dobře. Je trvanlivý? Jistě, vždyť přežil spoustu Bartových hloupých nápadů. Jenže ouha: „Milhouse by ale stejně nebyl dobrým oběživem, protože není dělitelný. Je totiž jenom jeden a součet všech jeho samostatných částí by nemohl být stejně cenný jako původní jeden kus.“

Jednadvacet ekonomů pod vedením editora Joshui Halla vzalo takto vážně Homerovy podnikatelské nápady, letový řád springfieldského letiště, xenofobní populismus starosty Quimbyho, monopolní postavení Burnsovy jaderné elektrárny nebo dopady opatření na ochranu postižených.

Právě jedno takové v díle Tlouštík Homer přimělo Homera schválně přibrat na 150 kilo, aby získal právo pracovat z domu: „Homerovo rozhodnutí […] ukazuje, jak lidé reagují na pobídky, že se rozhodují podle mezního užitku a že podobná opatření často mívají nechtěné negativní dopady. Můžeme očekávat, že časem budou firmy jako springfieldská jaderná elektrárna zkrátka zaměstnávat méně lidí podobných superobéznímu Homerovi, jejichž práci zdražuje zákon na ochranu postižených (ADA),“ přemítá nad tím Art Carden.

Návětěva Drsnolandu

Zabijáci vtipů

Menším ze dvou problémů Homer Economicus je suchopárnost. Samozřejmě by nebylo fér srovnávat knížku s vrcholnými sériemi Simpsonových, na které se odkazuje. Požaluju ale, že přispěvatelé dokázali nepřesným převyprávěním zabít několik dobrých gagů. Například na „drsnopenězích“ z dílu Návštěva Drsnolandu není zábavné to, že platí jenom v Drsnolandu, jak píše zmíněný Young, ale že neplatí ani v Drsnolandu. Na ponaučení, že jsou tyhle žetony málo likvidní, to samozřejmě nic nemění, ale Young by mohl vedle WVU College of Business and Economics učit i v klubu Odborně znevtipněné vtipy.

Fér je postavit Homer Economicus vedle další popekonomické literatury. Tým autorů si nevede vyloženě špatně, erudicí, kvalitou argumentace i uváděním zdrojů jsou všichni několik pater nad Šichtařovou a Pikorou. Ale například poslední kniha Tima Harforda vysvětluje podobně složité koncepty bez tolika akademického žargonu, záživněji, a taky: z více úhlů.

Joshua Hall (ed.): Homer Economicus: The Simpsons and Economics. Vyšlo v nakladatelství Stanford Economics and Finance v květnu 2014. 256 stran, 17 dolarů (verze pro Kindle). Překlad „hlášek“ odpovídá českému dabingu vyrobenému tvůrčí skupinou Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.

Teoreticky funguje i komunismus

Tím se dostáváme k druhému a většímu problému, kterým je nepřiznané ideologické zkreslení celé knihy. Za prvé, Simpsonovi nejsou pestrá realistická freska skutečnosti, ale komunální satira vysmívající se nešvarům amerického maloměsta jen do té míry, aby neurazila maloměšťáky. Ze všech autorů jenom John Considine připouští, že to samo o sobě znamená nějaký „bias“. Konkrétně, že v Simpsonových pravděpodobněji uvidíte špatné výsledky přerozdělování než špatné výsledky nepřerozdělování. Můžeme doplnit, že v seriálu na rozdíl od skutečného světa nikdy nikdo nežil v sexuálním otroctví, nikdo nezakládal kibuc nebo družstvo, neexperimentoval se zápornou daní nebo nepodmíněným základním příjmem. To není kritika Simpsonových, jen připomínka, že v nich nenajdete zdaleka všechna témata, kterými se ekonomie může zabývat, a že se postavy budou obvykle chovat podle šablon podmíněných tím, kdo seriál psal a pro koho.

Většina přispěvatelů antologie pak horuje pro volný trh s co nejmenšími zásahy státu: Kritiky se dočkají i centrální banky a vládní regulace zdravotnictví nebo hazardu. To není vůbec špatně: připomínek toho, že se nejspíš nic nedá jednoduše zakázat bez nechtěných negativních dopadů, není nikdy dost. Špatně je teprve to, že kniha, která představuje rakouskou školu ekonomického myšlení, zmiňuje v hlavním textu rakouskou školu i Ludwiga von Misese jen jednou a Friedricha Hayeka pak jenom pod čarou. Na rozdíl od zmíněného Tima Harforda autoři čtenářům představují protiargumenty dalších škol buď lajdácky, nebo vůbec. O výsledcích skutečných politik ve skutečném světě nemluvě. Pravda je jen jedna, ta naše, a pěknou teorii si nebudeme kazit fakty, navíc když na ni tak hezky sedí animovaný seriál.

Lábus, nebo originál Marge?

Jediná kapitola, která tímhle nepřiznaným zkreslením perspektivy netrpí, je příspěvek Jodi Beggsové o behaviorální ekonomice. Ne náhodou jde o vrchol knížky. Zbytek bohužel z celé širé ekonomické vědy vybírá jen úzký – co na tom, že zajímavý – výsek a staví hlavně na myšlenkových experimentech a teoretických úvahách. Proto nezbývá než připomenout, co Homer řekl Marge v několikrát odkázaném díle Bart dostane slona a co platí i s opačným ideologickým znaménkem: „Marge, teoreticky s tebou souhlasím. Teoreticky funguje i komunismus. Teoreticky.“

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

ekonomiefriedrich hayekhomer economicusjodi beggsjohn considinejoshua hallludwig von misespop-ekonomierakouská školasimpsonovitim harford
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo