Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Lidé, spěte!

Na životě nonstop není nic krásného, varuje kniha 24/7. Její argumenty jsou ale vágní a slouží tak hlavně jako rozcestník po myšlenkách jiných.

Zatímco Julius Fučík na konci své Reportáže psané na oprátce radí soudruhům Lidé, bděte!, pro amerického filozofa Jonathana Craryho je bdělost kontrarevoluční. Jeho nová kniha 24/7: Late Capitalism and the Ends of Sleep oslavuje spánek. Ne snad jako prostor k nabrání sil pro plnění Úkolů, které si žádá Doba, ale právě naopak: jako jedinou třetinu dne, v níž nad člověkem nevládne racionální organizace, jako „čas, který nelze dobýt a připojit k masivnímu soustrojí honby za ziskem“. Nonstop kultura globálního kapitalismu už prý skoro zlikvidovala denní snění ve všech těch prodlevách, které předmobilní a předinternetový člověk zažíval a teď jde po spánku, varuje Crary.

Ačkoliv levá část mého mediálního radaru knihu chválí (viz kladné recenze v New Statesman a Guardianu), u mě samotného má Crary jen dva plusy. První za to, že na krátkém rozsahu 144 stránek hutně zprostředkovává pestré myšlenky převážně francouzských filozofů, z nichž na některé v českém prostředí skoro nenarazíte. Bernard Stiegler například odhaluje „homogenizaci smyslových zkušeností“, což Crary vykládá docela srozumitelně takto: „O svoje bankovní konto a svá přátelství teď můžete pečovat identickými strojními operacemi a postupy. Docela odlišné světy se tím začínají podobat jeden druhému.“ Od hnutí Tiqquin (ze kterého vzešel manifest Vzpoura přichází) se Crary inspiruje k myšlence, že jedním z projevů všeobecné rezignace na převzetí zodpovědnosti za vlastní životy je úspěch knih „s děsivou osudovostí nazvaných“ 1000 filmů, které musíte vidět, než zemřete nebo 100 míst, která musíte před smrtí navštívit.

S tématem knihy to všechno souvisí líp, než se na první pohled zdá: celoplanetární sdílení vjemů prostřednictvím digitálních médií je totiž pravým opakem spánku i denního snění.

Anketa

Máte pocit, že musíte být kvůli práci on-line nebo na telefonu 24/7?

Kapitalisté zabíjejí nad ránem. A komunisté ne?

Druhý plus jde Crarymu za jeho původní kritiku kultury nepřetržitého připojení a propojení. „Už prý každý — nejen firmy a organizace — potřebujeme on-line přítomnost, nonstop zapojení, abychom předešli posměchu nebo profesnímu neúspěchu. Údajné výhody jsou ale jen zástěrkou, za níž se většina společenských vztahů proměňuje do podob, které lze vyjádřit čísly a na kterých lze vydělat.“ Nonstop kultura „degraduje všechny lokální události a interakce“: „Kvůli nekonečnému množství obsahu dostupného 24 hodin denně a 7 dní v týdnu najdete on-line vždycky něco informativnějšího, nečekanějšího, zábavnějšího, silněji rozptylujícího a působivějšího než ve svém bezprostředním okolí.“

Mrzuté je, že Crary těch několik svých pronikavých a dobře obhajitelných postřehů topí v dogmatických kydech. Když někdo zpochybňuje „neokonzervativní výklad“ (patrně tedy ospravedlnitelných?) „kroků proti soukromému vlastnictví a třídním privilegiím“ za čínské kulturní revoluce, nevím, jestli podat trestní oznámení, nebo paralen.

Kapitalismus – volně zaměňovaný s modernitou a industrializací, za což by vás na fildě vyplísnili i u obhajoby bakalářky – je v knize kořenem všeho zla, což Crary nijak nevysvětluje ani neobhajuje – počítá se stejně naladěnými čtenáři. Spánek je pro něj naopak posledním čistým kouskem v lidských životech. Vágnost Craryho argumentace v téhle souvislosti nejlíp odhalíte testem, při kterém všude v knize zaměníte „kapitalismus“ za „komunismus“ a „spaní“ za „sraní“: „Sraní je nekompromisní přerušení krádeže našeho času, kterou na nás páchá komunismus.“

Autor do toho míchá neštěstí v Bhopálu, protože jedovatý plyn zde zabíjel lidi ve spánku, nebo americká bezpilotní letadla, protože útočí „24/7“. To skutečně nejsou hezké vizitky vojensko-průmyslového komplexu, ale zároveň lze snadno namítnout, že spící lidé byli přece vystaveni také radiaci po černobylské havárii a že momentu překvapení nad ránem využívaly patrně všechny ozbrojené síly v historii, včetně těch socialistických.

Jonathan Crary: 24/7: Late Capitalism and the Ends of Sleep. Vyšlo v nakladatelství Verso v červnu 2014, 144 stran, 11 dolarů (verze pro Kindle).

Smír je možný

Pak můžeme 24/7 napadnou také naopak zleva. Při opravdu kritickém pohledu z téhle pozice totiž zjistíme, že spánek svůj boj s kapitalismem už prohrál, že se dávno stal součástí „honby za ziskem“. Crary přehlíží rostoucí trhy s elektronickými udělátky měřícími délku a kvalitu spánku, s luxusními postelemi i návody na to, jak spát méně a přitom více. Kde jsou ty časy opravdu přirozeného spánku rozděleného vedví hodinou popůlnoční bdělosti. A jak víme od Slavoje Žižka z filmu Perverzní průvodce ideologií, denní snění není únikem před ideologií, naopak, je jejím rezervoárem. Ačkoliv Crary asi při poobědové dvacítce sní o tom, že žene lid na barikády, většina z nás si asi dávno představuje krásnou dovolenou, rychlá auta, povýšení.

Ve skutečnosti si nemyslím, že by něco z toho byl doopravdy průšvih: časy se mění, zvyky s nimi, ideologie není sprosté slovo, kapitalismus pro mě má víc plusů než minusů. Prudký rozmach nonstop kultury mi sice taky dělá jisté starosti, ale Craryho dramatická prohlášení jako „Neexistuje možnost smíru mezi živými bytostmi a požadavky nonstop kapitalismu,“ narážejí na pozitivní zprávy třeba o francouzských odborech, které zaměstnancům vymohly vypínání pracovních telefonů po šesté hodině. Problém s narůstajícími nároky na míru zapojení tu sice je, ale osvědčené obranné mechanismy taky. Revoluci prosím odložme na neurčito.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK