Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Vzepři se coolopolu! (Dřív, než to bude cool)

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
17. 7. 2014
 7 906

Greg Gutfeld žaluje na svět, ve kterém ideologii a hodnoty nahradila snaha zalíbit se „hipsterské elitě“.

Vzepři se coolopolu! (Dřív, než to bude cool)

Současná Amerika je jeden velký gympl, kterému vládnou „cool děcka“ s pomocí několika jednoduchých hrozeb: „Když s nimi odmítnete souhlasit, nikdo vás nebude mít rád. Když je nebudete sledovat, propásnete něco skvělého. Pokud se jim neodevzdáte, zemřete sami a zapuzení a asi vás sežerou hladové kočky.“ Rázně začíná kniha Not Cool: The Hipster Elite and Their War on YouAni trochu cool: Hipsterská elita a její válka proti vám.

Grega Gutfelda stačí představit jedinou větou: má vlastní pořad na televizní stanici Fox. Ta v Americe platí především za protiliberální a protilevicovou vysílačku – zkřižte Reflex s Protiproudem a Volejte řediteli a dostanete přibližný obrázek jak favorizovaných názorů, tak míry předpojatosti. Což nepíšu proto, že bych chtěl Gutfelda dopředu strhat, naopak ho tím chci omluvit. Že bude afektovanější než Miroslav Donutil na pervitinu, to prostě můžete a máte čekat.

Not Cool je kniha místy k neučtení patetická: tolik „Bože můj“ nebo „Ježíši“ nevypustí ani slovenští hokejoví komentátoři. Gutfeld bojuje se slaměnými panáky: třeba s feministkami, které „považují panny za utlačované“ – znám desítky feministek a nemyslím si, že by si to myslela jediná z nich. Takové úlety ale zkusme přejít jako součást Gutfeldovy role zábavné reakční štěkny. Not Cool totiž z jednoho důvodu za přečtení stojí.

Liberálové v knize mezi řadou urážek na svou adresu najdou důležité poselství: politická témata, kandidáty nebo konkrétní kroky nestačí prosazovat pouze na základě toho, že působí cool a podporují je „cool děcka“.

Greg Gutfeld: Not Cool

Greg Gutfeld: Not Cool: The Hipster Elite and Their War on You – vyšlo v nakladatelství Crown Forum v březnu 2014, 272 stran, 13 dolarů (verze pro Kindle).

Divné seznamy, dobrá idea

Podle Gutfelda je dnes cool, ale být by nemělo: ekonomická závislost na ostatních, zesměšňování těch žen a příslušníků menšin, co o sobě odmítají přemýšlet jako o obětech, falešná práce, při níž se nevytvářejí ani nepřemisťují věci, piercing, nahrazení amerických hodnot americkým špatným svědomím, prosazování otevřených hranic, věci vytvořené přírodou, starost o asijské tygry.

A samozřejmě Barack Obama.

Cool není, ale mělo by být: věrnost zásadám, černí konzervativci, břidlicový plyn, kouření cigaret, lidé s nadváhou a vykydlí, legální imigranti, íránští metaláci, věci vytvořené člověkem, starost o vlastní rodiče.

A samozřejmě Margaret Thatcherová.

S Gutfeldovými seznamy není těžké polemizovat. Některé jeho cool věci za cool považuje minimum liberálů, některé necool věci jsou necool z opravdu dobrých důvodů. Gutfeld má navíc na libertariána, za kterého se sám označuje, silný zájem o životní styl jiných lidí, o hraniční kontroly nebo o upřednostňování základny před nadstavbou. Ale ještě jednou: nechejme to být. Nic z toho totiž není tak podstatné jako myšlenka, že „cool“ je jakýsi božský princip současné politiky a kultury. Princip nebezpečný: „z cool se stal nejškodlivější fetiš od erotické asfyxie“.

O tom, co je cool, se z principu víc mluví a snadno se to dostává do médií: „Zeptejte se režiséra televizního zpravodajství, co bude atraktivnější: zda mladí a vroucí demonstranti protestující proti korporacím, nebo zaměstnanec některé z nich, který se zastává své firmy? (…) Byznys má anticharizma,“ míní Gutfeld. Leda snad, že by svou značku byznys stavěl na cool nálepkách, jako je „sociální uvědomělost“.

(K tomu mě napadá jeden místní příklad: mediálně vděčný „sociální projekt“ Ironing Ladies. Zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných žen, kterým chybí „vzdělání, znalost jazyka či praxe“ je skutečně bohulibé – ale nedělá to samé každá venkovská sámoška, jen bez cool humbuku?)

Naneštěstí není snadné se „coolopolu“, monopolu cool, vzepřít. Být na oko nekonformní je totiž vrcholně konformní – a naopak. Liberálové podle Gutfelda často „předstírají, že jejich nepřekvapivé a sociálně přijatelné volby jsou ve skutečnosti odvážné. Plácají se navzájem po zádech za rozhodnutí, kterým žehnají média i popkultura.“

Slepí k vlastní ideologii se pak takoví vysmívají „ideologům“ napravo i nalevo, protože chuchvalec myšlenek, kterým věří, považují za výsledek samostatného myšlení, ačkoliv je za ním společenský tlak a snaha zalíbit se „cool děckám“. Spirála se roztáčí, coolopol triumfuje.

Nebezpečný je coolismus, ne cool myšlenky

Not Cool: The Hipster Elite and Their War on You neknockoutuje levici jako takovou. Stejný druh cool liberálů jako Gutfeld totiž kritizují i myslitelé nalevo, viz třeba manifest Neviditelného výboru, Žižekovo Násilí nebo ideologickou kritiku Strany zelených od Ondřeje Slačálka: „Ideologií Strany zelených je představa, že co je new je zároveň i cool,“ stojí v textu ošperkovaném skoro klausovským novotvarem „coolismus“.

Klausovskou logikou si dovolím tvrdit, že právě coolismus je nebezpečný, ne cool jednotlivosti. Ideologická náplň cool politiky se liší v čase i prostoru: v Česku stěží najdete něco méně cool než radikálně levicové myšlenky nebo byrokracii, docela zato frčí „nechte nás být“. Ne vše, co je cool, je tedy z pravicového pohledu automaticky špatně. Nic to ale nemění na tom, že když se z politiky vytlačí myšlenkový obsah a nahradí se snahou o sbírání bodů u cool děcek, je zle: debata se ztěžuje, emoce vítězí nad rozumem, dogmatismus nad otevřeností.

Přes všechny výtky proto dejte Not Cool šanci. Pokud jste si liberální světonázor vybrali proto, že nechcete nikomu a ničemu sloužit, byla by přece škoda nevědomky krmit molocha coolopolu.

PS

Po dokončení recenze jsem ještě narazil na dva citáty, které se věnují coolopolu a boji proti němu:

Kýč je estetickým ideálem všech politiků, všech politických stran a hnutí. Ve společnosti, kde existují vedle sebe různé politické směry a jejich vliv se tudíž vzájemně ruší či omezuje, můžeme ještě jakž takž uniknout inkvizici kýče; jednotlivec si může uchovat svou osobitost a umělec vytvořit neočekávaná díla. Tam však, kde jedno jediné politické hnutí má všechnu moc, octneme se rázem v říši totalitního kýče.

Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí, 1984

Nicméně zdá se, že dnes je cool nebýt cool.

Tomáš Baldýnský: 24 KONIN, 2004

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

coolfoxgreg gutfeldhipsteřiideologiekonzervatismuskýčleviceliberalismusmódapraviceživotní styl
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo