Vzpoura přichází: Pochybný lék, ale fantastická diagnóza

| 3. 7. 2014

Antikapitalistický výlev vzteku může paradoxně oslovit spíš klausovce než liberální levičáky.

Vzpoura přichází: Pochybný lék, ale fantastická diagnóza

Nad manifestem Vzpoura přichází, podepsaným Neviditelným výborem, se ve mně míchaly dva pocity. Prvním byla úleva: jako když po cestě vyprahlou krajinou narazíte na studánku nebo když po týdnu v nové práci konečně mezi všemi těmi divnými lidmi najdete kolegu, se kterým si máte co říct. Stodvacetistránkový sedm let starý a před dvěma lety přeložený spisek srší pronikavými postřehy o věcech, které jsem tak nějak cítil, ale jednak jsem je nedokázal zformulovat a jednak mi to všechno přišlo tak mimo, až jsem skoro přestával věřit, že by všechny ty bílé myšky viděl ještě někdo jiný. Přes všechnu svou cynickou kousavost je Neviditelný výbor – tedy nejspíš filozof Julien Coupat s kolegy – konejšivý: neboj, to nejsi vadný ty, to je opravdu vadný svět. My to vidíme taky.

Druhý pocit byl podobný znejistění, jaké musí zažívat nácek, který si roky zakládá na své heterosexualitě a najednou mu k jeho hrůze dojde, že má oči jenom pro kamaráda z gangu. Totiž: Vzpoura přichází je spisek antikapitalistický a v pravém slova smyslu komunistický. („Proč by se komuny nemohly šířit donekonečna? Do každé továrny, do každé ulice, do každé vesnice, do každé školy. Konečně opravdová vláda místních výborů!“) Ale podobně jako by si dva kluci ve vysokých botách dokázali zdůvodnit, proč chvíle vášně, na kterou padl balíček papírových kapesníků, nebyla vůbec teplá, dopracoval jsem se k racionalizaci zachraňující moji středopravou identitu i já. Tedy: neztotožňuju se s recepty, které manifest nabízí, ale ohromně jsem si užil to, jak Neviditelný výbor roznáší na kopytech recepty neideologických ideologů, kazatelů „nových ekonomik“ a obecně „mírně pokrokových“ názorů a životních stylů.

Neviditelný výbor: Vzpoura přichází – vyšlo v nakladatelství Rubato v překladu Pražského neviditelného výboru v roce 2012. 130 stran, 190 korun (brožura), 90 korun (e-book).

Nastojte, hédonističtí individualisté:

„JSEM TÍM, ČÍM JSEM.“ Mé tělo mi patří. Já jsem já, ty jseš ty a za moc to nestojí. Masová personalizace. Individualizace veškerých podmínek – života, práce, neštěstí. Rozptýlená schizofrenie. Plíživá deprese. Atomizace na jemné paranoické částečky. Hysterizace osobního kontaktu. Čím víc chci být sám Sebou, tím větší pocit prázdnoty mám. Čím víc se vyjadřuju, tím víc vysychám. Čím víc se honím, tím jsem unavenější. Držím se, držíš se, držíme se našeho Já jako nudné přepážky.

Tumáte, zastánci minimálního příjmu…:

Modelovým typem občana budoucnosti je invalida. Je poměrně prozíravé, že spolky, které ho využívají, pro něj v současnosti požadují „minimální příjem“.

… i vy, kteří (ne nutně naopak) oslavujete práci jako zdroj řádu a smyslu:

[P]ráce byla nakonec prosazena jako jediný možný způsob existence. Hrůza práce netkví ani tolik v práci samotné, jako v dlouhodobé metodické devastaci všeho ostatního: důvěrných vztahů v rámci čtvrti, řemesla, vesnice, boje, příbuzenstva, pout k místům, lidem, ročním obdobím, způsobům jednání i vyjadřování. V tom spočívá onen současný paradox: práce zcela vyřadila všechny ostatní formy existence právě v okamžiku, kdy se pracující stali nadbytečnými.

Tady je něco pro zelené:

Novodobá bioaskeze je onou sebekontrolou, která je od všech vyžadována, aby mohla být sjednána záchranná akce, k níž se systém sám odsoudil. Podobně jako včera ve jménu ekonomie, bude si odedneška třeba utáhnout opasek ve jménu ekologie. Silnice by se samozřejmě mohly přeměnit na cyklostezky a jednoho dne bychom dokonce možná – v našich zeměpisných šířkách – mohli být odměněni garantovaným příjmem, ale to vše jen za cenu veskrze terapeutické existence.

A ještě Tomáši Sedláčkovi s láskou:

Některé části samotného kněžstva předstírají, že jsou disidenty a že kritizují dogma. Poslední trochu živější směr tzv. ekonomické vědy – směr, který se zcela vážně pojmenoval „neautistická ekonomie“ – si nyní udělal živnost z rozboru zpronevěry, fíglů, falešných ukazatelů jedné vědy a jeho jediná hmatatelná úloha je máchat monstrancí kolem výplodů mocných, zahalit trochou slavnostnosti jejich výzvy k podrobení se a konečně, jak je to vždy v náboženství zvykem, podávat vysvětlení.

Anarchie opravdu funguje – jenže jak dlouho?

Neviditelný výbor nefilozofuje kladivem, ale hned pořádnou demoliční koulí: Neexistuje prý už žádný jazyk pro vyjádření sdílené zkušenosti, tím pádem neexistuje ani pevná společnost, tím pádem neexistuje ani sociální řešení současné situace. Zmizel taky rozdíl mezi městem a vesnicí: žijeme v roztahaných nevzhledných suburbiích, to jen pár ulic a náměstí a snad ještě továren předělaných na kulturní centra se uctívá jako ztělesnění historie. Ani starý problém imigrace už neexistuje: všichni jsme uprchlíci „masově vyrváni z veškeré přináležitosti“. Šťatnější z nás ještě udržují vztahy, ve kterých lze jako v posledním útočišti zažít „vřelost, prostotu, pravdivost, život bez divadla i diváka“, ale strategizování plíživě proniká i do ložnic. Rodina je už jen klam maskující a ještě posilující vším prostupující odloučení: „Každý důvěrně zná ony dávky smutku, každoročně zhušťované rodinnými oslavami (…).“ – Tři čtvrtiny manifestu se místo hledání odpovědí na takzvaně důležité otázky zaobírají tím, proč jsou ty otázky hloupé, jalové a nedůležité. Bravo.

Jak už jsem vyložil v úvodu, největší výhrady mám k té čtvrtině, která se zabývá cestou ven: přímou akcí. „Jde o to, zhustit na lokální úrovni síť komun, provoz a solidaritu mezi nimi, do té míry, že se teritorium pro veškerou moc stane nečitelným a neprůhledným. Nejde o to teritorium zabrat, ale stát se jím.“ Mám totiž za to, že Neviditelný výbor vylévá s vanou i dítě, v tomhle případě hned dva geniální vynálezy: trh, na kterém lze efektivně směňovat statky, a demokratický stát, s dělbou moci, přesně definovanými rozhodovacími postupy a zabudovanou ochranou nejen slabších před silnějšími, ale obecně kohokoliv před charismatickými psychopaty. Přesně takoví totiž milují tekuté neformální systémy, ve kterých „rozhodnutí přijde samo od sebe a spíše přijme ono nás než my je“.

Neviditelný výbor argumentuje, že anarchie už mnohokrát zafungovala při „zkratu systému“ a připomíná třeba „[l]idové vývařovny, zásobování, pouliční ordinace“ v New Orleans po Katrině. Může ale takový společenský model vydržet déle než pár týdnů a bez tmelu akutní katastrofy, „dík“ kterému rozhodnutí skutečně přicházejí sama? Můžeme se masově vrátit před éru masové personalizace? Může se síť komun ubránit invazi zvenčí? Jak přesně se dynamika komun liší od dynamiky „aktivistických kruhů“, jejichž úkolem je „sebrat vašemu snažení energii“? Co když mocenské vakuum vyplní čirý teror, což se po katastrofách taky stává?

Kniha, která tak kouzelně bojuje se sluníčkoismem, paradoxně sama přeskakuje vysvětlování a finišuje radostnou utopií: „Do starého vesnického koloniálu přinášíme svůj přebytek a odnášíme si to, co nám chybí. Lidé se tam také scházejí, aby diskutovali o celkové situaci a nutném vybavení strojní dílny.“ Tak určitě: kolektivizace totiž vždycky přinesla štědré rozdávání a nikdy naopak…

Autoři ovšem se ovšem duchapřítomně pojišťují už v první kapitole: „Ti, kdo předstírají, že mají v rukou řešení, jsou ihned usvědčeni ze lži,“ předpovídají vlastní osud. Naivita jejich vlastní utopie tak jen podtrhuje předcházející popis bezvýchodné současnosti. Neviditelný výbor tedy v Přicházející vzpouře nabízí průměrný manifest, ale geniální pamflet. Pochybný lék, ale fantastickou diagnózu.

Vložit komentář

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se zaregistrujte.

Jste si jistí, že již na Finmagu učet máte, a nemůžete se přihlásit? Po přechodu na nový redakční systém si musíte změnit své heslo. Jak to udělat, zjistíte zde.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jiri Vavrak | 3. 7. 2014 09:47

Z článku jsem nějak nepochytil onu geniálnost recenzované knihy. Vypadá to jako jenom další z dlouhé řady utopických kritik moderní společnosti nad kterými se Evropané jalově rozhořčují už nějakých dvě stě let. Práce, rodina, bydliště - všechno špatně. Ale pubertálně prskat a opájet se kýčovitou evropskou nostalgii umí kdekdo. Málokdo si však položí základní otázku "Compared to what?" a pořádně se začte do dobových svědectví a historických rozborů skutečné tehdejší podoby těchto fenoménů.

+12
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 3. 7. 2014 08:38

V tom případě je generalizace trhu cestou k odstranění civilizace. Trh je totiž (paradoxně pro intelektuálně jednodušší libertariány:-) nejvíce kolektivistický vynález všech dob. Protože na trhu má z vašich hodnot cenu jen to, co se líbí těm druhým, ideálně co nejvíce lidem. To, co se líbí jen vám, si na trhu můžete strčit za klobouk. Naopak to, co trh omezuje, je v tomto smyslu oázou individuality a vlastní volby. Ale ono je to celé složitější. Civilizace jen nahradila jeden druh podřízení ostatním jinými, sofistikovanějšími druhy podřízení. Normy komunity nahradily obecné normy, často mnohem striktnější. Morální dohled nahradila sebekontrola a psané i nepsané normy chování v pracovním životě.

-21
+
-

Další příspěvky v diskuzi (15 komentářů)

Josef Tětek | 3. 7. 2014 10:32

Škoda, že i do češtiny již zřejmě pronikl americký "liberalism" jako označení salónního socialismu (viz spojení "liberální levičák" z perexu). Holt zmatení pojmů je dobrou cestou ke zmatení myslí - což je vidět i v úryvcích toho podivného textu, kde je vidět snaha autorů znejistit čtenáře, podrýt veškeré zásady morálky a spravedlnosti a nastolit dojem toho, že nic není jisté a vše se dá vykládat různě. Přeci i krádež, otroctví a agrese mohou být "civilizované", když se obléknou do pojmových kabátů jako solidarita, obrana vlasti či společenskou spravedlnost.
+8
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 6. 7. 2014 12:06

Stále více mám pocit, že jedním z hlavních úkolů (levicových) intelektuálů, je vytvořit ke každému relevantnímu pojmu významovou břečku, ve které je možné cokoliv vyložit jakkoliv. Pojmy jako levice, pravice, liberalismus mohou bez ad hoc přiložené definice, znamenat cokoliv. Podobně pojem kapitalismus dnes znamená všechno, co se levičákovi nelíbí včetně třeba státní regulace a jen málokdo dokáže definovat kapitalismus v původním významu. Postupně se z něj stává sprosté slovo, podobně jako jsou v Bruselu sprostými slovy pojmy nezávislost či suverenita.
+5
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 3. 7. 2014 15:06

Spojení liberální levičák je naprosto běžná politologická kategorie.
Nechci vás podceňovat, takže předpokládám, že tohle znáte: http://en.wikipedia.org/wiki/Political_compass
Víc snad nemusím vysvětlovat.
-1
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 4. 7. 2014 13:48

Koncept dvou os je postaven na nesmyslném východisku, že lze jaksi oddělit „ekonomické“ svobody od ostatních („sociálních“) svobod.
Navíc, levicové „liberály“ vždy velmi záhy usvědčí z podvodu jejich absurdní praxe: svoje představy o svobodách ve „společenské“ oblasti prosazují omezováním svobod. Například tvrdí, že ateisté nesmí být diskriminováni a proto mají podle nich státní orgány nutit skauty (soukromou organizaci), aby do svých řad přijímala ateisty.
Jejich naprosté nepochopení rozdílu mezi dobrovolným a povinným je vůbec příslovečné. Například zhusta považují ryze soukromé dobrovolné aktivity, jako je soukromá charita, rodinná či sousedská výpomoc, či soukromé svépomocné organizace za jakési levicové prvky, i když v tom stát nehraje žádnou roli.
+7
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jiri Vavrak | 3. 7. 2014 18:26

Tohle schéma není moc dobré. Mnohem lepší je třeba toto: http://bit.ly/1zaA0DN
V bodě uprostřed se pak láme rozlišení na liberály (doprava) a neliberály (doleva), přičemž je to samozřejmě záležitost stupně. Toto schéma taky hezky zachycuje postavení fašismu - napravo...od komunismu.
+2
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vytiska | 3. 7. 2014 16:56

Spojení "liberální levičák" je logický non-sens asi tak jako "živí mrtví", protože každý levičák omezuje svobodu minimálně tím, že hodlá přerozdělovat i proti vůli některých jedinců (rozuměj: okrást je) a tak "liberální" z principu není a být nemůže (omezuje svobodu) ... to že je relativně o něco "liberálnější" než jiní soudruzi neznamená že se dá označit jako liberální, protože svoboda v jeho TOP10 žebříčku hodnot má pozici asi tak 12 a rozhodně jeho požadavkům nedominuje.

To že někteří lidé takové spojení používají jen dokládá, jak pletou (mnohdy záměrně) význam slov, aby nalakovali svoje postoje na růžovo a zakryli jejich pravý význam - stejně jako se Bohuslav Sobotka při jakémkoliv rozhovoru za každým druhým slovem usmívá jak měsíček na hnoji a neustále pokyvuje hlavou aby těmito neverbálními projevy souhlasu a dobré vůle posluchače předem zmátl. Tisíckrát vyřčená lež se nikdy pravdou nestane.

Nechci vás přeceňovat, ale vzhledem k historii toho co na finmagu píšete si jsem téměř jistý, že to prostě nejste schopen pochopit.
+8
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 3. 7. 2014 18:02

"Nechci vás přeceňovat, ale vzhledem k historii toho co na finmagu píšete si jsem téměř jistý, že to prostě nejste schopen pochopit."

Jste si jist, že tato věta dává rozumný smysl? A tak je to u vašeho příspěvku se vším. Bez ladu a skladu, hlavně že si ulevíme.
-13
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vytiska | 3. 7. 2014 18:12

Copak, opět vám došly argumenty, tak se pouštíte do hnidopišství? :)

Zbytek textu vám smysl dávat nemůže, neboť logické myšlení je vám naprosto cizí ... hlavně že jste se opět zapojil do diskuze - jako obvykle nejste schopen své názory argumentačně podložit.
+4
+
-

Jiri Vavrak | 3. 7. 2014 09:47

Z článku jsem nějak nepochytil onu geniálnost recenzované knihy. Vypadá to jako jenom další z dlouhé řady utopických kritik moderní společnosti nad kterými se Evropané jalově rozhořčují už nějakých dvě stě let. Práce, rodina, bydliště - všechno špatně. Ale pubertálně prskat a opájet se kýčovitou evropskou nostalgii umí kdekdo. Málokdo si však položí základní otázku "Compared to what?" a pořádně se začte do dobových svědectví a historických rozborů skutečné tehdejší podoby těchto fenoménů.
+12
+
-

Jan Krejčí | 3. 7. 2014 08:23

Civilization is the progress toward a society of privacy. The savage's whole existence is public, ruled the laws of his tribe. Civilization is the process of setting man free from men.
+1
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 3. 7. 2014 10:27

O přírodních národech panuje spousta mýtů, například že žili v tlupách, kde panoval naprostý komunismus. Skutečnost je taková, že většinou žili v domácnostech tvořených atomární rodinou (otec, matka, děti, event. prarodiče). Jejich soukromí bylo pravděpodobně větší než u obyvatel činžovních domů ve starověkém Římě, či moderních městských slumů. Jejich majetek byl skromný (pár nástrojů) ale soukromý. Sběr, který produkoval cca 70% nutriční hodnoty stravy, byl privatizován. Pouze výsledky lovu (zbytek potravy) byl přerozdělován, protože rozdělení úlovku mezi lovci bylo dramaticky nerovnoměrné (1-2 lovci produkovali více než polovinu úlovku, většina z nich nechytla za sezónu nic). Jinými slovy, pokud to šlo, bylo vše soukromé, pouze to, co nutně vyžadovalo přerozdělování, bylo veřejné. Kdyby měli paleolitici střelné zbraně, byly by i výsledky lovu privatizovány, protože i ten nejslabší jedinec by byl schopen ulovit zvíře. Nejdůležitější vymožeností civilizace, o kterou byly přírodní národy ochuzeny, byla centrální vláda s jejími parazity, zločinci a zbytečnými válkami.
Mimochodem, pokud jde o ty mýty, nedávno jsem slyšel úryvek rozhovoru s legendárním dr.Plzákem, někdy ze 70.let. Šířil v něm takové bludy, jakože monogamní manželství je vynález moderní doby, na který nebylo lidstvo po většinu své existence zvyklé.
+4
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jaroslav Krátký | 3. 7. 2014 14:20

To je tak, když někde slyšíte úryvek a bez znalosti dalších souvislostí z něj vydedukujete blud. Plzák tvrdil něco podstatně jiného: Dřív byl v rodině pánem muž (mj. i dle všech náboženství) a zachtělo-li se mu, měl prakticky právo veta. Dnešní doba přinesla ROVNOPRÁVNOST, což v dvoučlenné rodině vytváří nerozhodnutelné spory. A o tom je celá jeho matrimoniologie, založená na létech zkušeností z manželských poraden.
-3
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 4. 7. 2014 10:29

Nevím, kde berete tu drzost říkat mi, co jsem slyšel a co ne. V daném proslovu nepadl ani náznak toho, kdo byl pánem v rodině. Řeč šla o něčem jiném. Padlo tam jasné Plzákovo tvrzení, že lidé po většinu existence vůbec nežili v párech a v rodině. To, že jste si od někde něco přečetl od Plzáka ještě neznamená, že nikdy nevyslovil jinou tezi.
Mimochodem, to že rovnoprávnost pohlaví přinesla dnešní doba, je taky pěkná ptákovina. Znaly ji kultury dávno před námi (nemyslím samozřejmě její dnešní karikovanou podobu, ale praktickou, založenou na přirozených odlišnostech a komparativních výhodách). To, že do 20.století byl po celou dobu muž pánem tvorstva, je další takový blud, který vznikl tak, že to, co známe z nedávného zlomku historie, aplikujeme na celou historii. Jenže od doby vydání románu Lovci mamutů už naše poznatky pokročily trochu dál.
+1
+
-

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Brezina | 3. 7. 2014 08:38

V tom případě je generalizace trhu cestou k odstranění civilizace.

Trh je totiž (paradoxně pro intelektuálně jednodušší libertariány:-) nejvíce kolektivistický vynález všech dob. Protože na trhu má z vašich hodnot cenu jen to, co se líbí těm druhým, ideálně co nejvíce lidem. To, co se líbí jen vám, si na trhu můžete strčit za klobouk. Naopak to, co trh omezuje, je v tomto smyslu oázou individuality a vlastní volby.

Ale ono je to celé složitější. Civilizace jen nahradila jeden druh podřízení ostatním jinými, sofistikovanějšími druhy podřízení. Normy komunity nahradily obecné normy, často mnohem striktnější. Morální dohled nahradila sebekontrola a psané i nepsané normy chování v pracovním životě.
-21
+
-

3. 7. 2014 06:58

A co s tím mají klausovci?
+4
+
-
Michal KašpárekMichal Kašpárek
Publicista, stálý autor Finmagu. Ve čtvrtky zpravidla vycházejí jeho knižní recenze, v pátky komentáře.Chyběl, když se rozdávaly Velké Pravdy o Světě,...více o autorovi.

Diskuze

František Marek | 24. 7. 2014 15:32

Mám dojem, že reagujete na něco jiného .....

Upozornil jsem pouze na "slušnost" a to jak ji kdo hodnotí/hodnotil před převratem, tak po něm.

O nějakém rozhodování, jak píšete, tam není ani slovo. Ostatně......více

Slušný člověk nemá co skrývat

Pat Bateman | 24. 7. 2014 10:36

Musím říci, že konspirátoři mne pořád nepřestávají udivovat. Vy nevíte, jakou ta budova měla konstrukci, v jaké byla stavu, jaké materiály byly v budově uskladněny, nakolik nebyla poškozena stářím či chybami ve výstavbě,......více

Čest a sláva žoldnéřům!

Robert Antonio | 24. 7. 2014 07:57

Vy jste snad měl možnost rozhodovat o všech zvýšení daní za posledních 15 let? O povinném logování mobilních hovorů? O clu na jakékoliv zboží nad 25€ zakoupeném v éšopu mimo Říši? O likvidačních povinných zálohách pro lihovary?......více

Slušný člověk nemá co skrývat

Gabriel Pleska | 24. 7. 2014 00:42

Neotiskli, určitě tedy ne v té podobě, jakou má teď. Ovšem to nemá nic společného s tím, kdo web vlastní. Můžete to příště zkusit :)

Pavel Kohout: Jak neměřit inflaci

pavel kratochvil | 23. 7. 2014 20:53

Myslím tím Británii, kde sice mají kamery na každém rohu, ale lidé státu stále věří a zároveň jsou schopní zařídit okamžité sesazení chief inspectora za to, že byl sprostý na místní podivínskou tetu a donutí policii se omlouvat......více

Slušný člověk nemá co skrývat

Martin Jonášek | 23. 7. 2014 20:25

Už jsem takový článek napsal:
http://proinvestory.cz/jonasek-stale-jeste-verite-v-iluzi-rostouci-ekonomiky

Bohužel ten by zde na webu Partners asi neotiskli...

Pavel Kohout: Jak neměřit inflaci

Facebook

Přihlášení

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!