Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vzpoura přichází: Pochybný lék, ale fantastická diagnóza

| 3. 7. 2014 | Vstoupit do diskuze

Antikapitalistický výlev vzteku může paradoxně oslovit spíš klausovce než liberální levičáky.

Vzpoura přichází: Pochybný lék, ale fantastická diagnóza

Nad manifestem Vzpoura přichází, podepsaným Neviditelným výborem, se ve mně míchaly dva pocity. Prvním byla úleva: jako když po cestě vyprahlou krajinou narazíte na studánku nebo když po týdnu v nové práci konečně mezi všemi těmi divnými lidmi najdete kolegu, se kterým si máte co říct. Stodvacetistránkový sedm let starý a před dvěma lety přeložený spisek srší pronikavými postřehy o věcech, které jsem tak nějak cítil, ale jednak jsem je nedokázal zformulovat a jednak mi to všechno přišlo tak mimo, až jsem skoro přestával věřit, že by všechny ty bílé myšky viděl ještě někdo jiný. Přes všechnu svou cynickou kousavost je Neviditelný výbor – tedy nejspíš filozof Julien Coupat s kolegy – konejšivý: neboj, to nejsi vadný ty, to je opravdu vadný svět. My to vidíme taky.

Druhý pocit byl podobný znejistění, jaké musí zažívat nácek, který si roky zakládá na své heterosexualitě a najednou mu k jeho hrůze dojde, že má oči jenom pro kamaráda z gangu. Totiž: Vzpoura přichází je spisek antikapitalistický a v pravém slova smyslu komunistický. („Proč by se komuny nemohly šířit donekonečna? Do každé továrny, do každé ulice, do každé vesnice, do každé školy. Konečně opravdová vláda místních výborů!“) Ale podobně jako by si dva kluci ve vysokých botách dokázali zdůvodnit, proč chvíle vášně, na kterou padl balíček papírových kapesníků, nebyla vůbec teplá, dopracoval jsem se k racionalizaci zachraňující moji středopravou identitu i já. Tedy: neztotožňuju se s recepty, které manifest nabízí, ale ohromně jsem si užil to, jak Neviditelný výbor roznáší na kopytech recepty neideologických ideologů, kazatelů „nových ekonomik“ a obecně „mírně pokrokových“ názorů a životních stylů.

Neviditelný výbor: Vzpoura přichází – vyšlo v nakladatelství Rubato v překladu Pražského neviditelného výboru v roce 2012. 130 stran, 190 korun (brožura), 90 korun (e-book).

Nastojte, hédonističtí individualisté:

„JSEM TÍM, ČÍM JSEM.“ Mé tělo mi patří. Já jsem já, ty jseš ty a za moc to nestojí. Masová personalizace. Individualizace veškerých podmínek – života, práce, neštěstí. Rozptýlená schizofrenie. Plíživá deprese. Atomizace na jemné paranoické částečky. Hysterizace osobního kontaktu. Čím víc chci být sám Sebou, tím větší pocit prázdnoty mám. Čím víc se vyjadřuju, tím víc vysychám. Čím víc se honím, tím jsem unavenější. Držím se, držíš se, držíme se našeho Já jako nudné přepážky.

Tumáte, zastánci minimálního příjmu…:

Modelovým typem občana budoucnosti je invalida. Je poměrně prozíravé, že spolky, které ho využívají, pro něj v současnosti požadují „minimální příjem“.

… i vy, kteří (ne nutně naopak) oslavujete práci jako zdroj řádu a smyslu:

[P]ráce byla nakonec prosazena jako jediný možný způsob existence. Hrůza práce netkví ani tolik v práci samotné, jako v dlouhodobé metodické devastaci všeho ostatního: důvěrných vztahů v rámci čtvrti, řemesla, vesnice, boje, příbuzenstva, pout k místům, lidem, ročním obdobím, způsobům jednání i vyjadřování. V tom spočívá onen současný paradox: práce zcela vyřadila všechny ostatní formy existence právě v okamžiku, kdy se pracující stali nadbytečnými.

Tady je něco pro zelené:

Novodobá bioaskeze je onou sebekontrolou, která je od všech vyžadována, aby mohla být sjednána záchranná akce, k níž se systém sám odsoudil. Podobně jako včera ve jménu ekonomie, bude si odedneška třeba utáhnout opasek ve jménu ekologie. Silnice by se samozřejmě mohly přeměnit na cyklostezky a jednoho dne bychom dokonce možná – v našich zeměpisných šířkách – mohli být odměněni garantovaným příjmem, ale to vše jen za cenu veskrze terapeutické existence.

A ještě Tomáši Sedláčkovi s láskou:

Některé části samotného kněžstva předstírají, že jsou disidenty a že kritizují dogma. Poslední trochu živější směr tzv. ekonomické vědy – směr, který se zcela vážně pojmenoval „neautistická ekonomie“ – si nyní udělal živnost z rozboru zpronevěry, fíglů, falešných ukazatelů jedné vědy a jeho jediná hmatatelná úloha je máchat monstrancí kolem výplodů mocných, zahalit trochou slavnostnosti jejich výzvy k podrobení se a konečně, jak je to vždy v náboženství zvykem, podávat vysvětlení.

Anarchie opravdu funguje – jenže jak dlouho?

Neviditelný výbor nefilozofuje kladivem, ale hned pořádnou demoliční koulí: Neexistuje prý už žádný jazyk pro vyjádření sdílené zkušenosti, tím pádem neexistuje ani pevná společnost, tím pádem neexistuje ani sociální řešení současné situace. Zmizel taky rozdíl mezi městem a vesnicí: žijeme v roztahaných nevzhledných suburbiích, to jen pár ulic a náměstí a snad ještě továren předělaných na kulturní centra se uctívá jako ztělesnění historie. Ani starý problém imigrace už neexistuje: všichni jsme uprchlíci „masově vyrváni z veškeré přináležitosti“. Šťatnější z nás ještě udržují vztahy, ve kterých lze jako v posledním útočišti zažít „vřelost, prostotu, pravdivost, život bez divadla i diváka“, ale strategizování plíživě proniká i do ložnic. Rodina je už jen klam maskující a ještě posilující vším prostupující odloučení: „Každý důvěrně zná ony dávky smutku, každoročně zhušťované rodinnými oslavami (…).“ – Tři čtvrtiny manifestu se místo hledání odpovědí na takzvaně důležité otázky zaobírají tím, proč jsou ty otázky hloupé, jalové a nedůležité. Bravo.

Jak už jsem vyložil v úvodu, největší výhrady mám k té čtvrtině, která se zabývá cestou ven: přímou akcí. „Jde o to, zhustit na lokální úrovni síť komun, provoz a solidaritu mezi nimi, do té míry, že se teritorium pro veškerou moc stane nečitelným a neprůhledným. Nejde o to teritorium zabrat, ale stát se jím.“ Mám totiž za to, že Neviditelný výbor vylévá s vanou i dítě, v tomhle případě hned dva geniální vynálezy: trh, na kterém lze efektivně směňovat statky, a demokratický stát, s dělbou moci, přesně definovanými rozhodovacími postupy a zabudovanou ochranou nejen slabších před silnějšími, ale obecně kohokoliv před charismatickými psychopaty. Přesně takoví totiž milují tekuté neformální systémy, ve kterých „rozhodnutí přijde samo od sebe a spíše přijme ono nás než my je“.

Neviditelný výbor argumentuje, že anarchie už mnohokrát zafungovala při „zkratu systému“ a připomíná třeba „[l]idové vývařovny, zásobování, pouliční ordinace“ v New Orleans po Katrině. Může ale takový společenský model vydržet déle než pár týdnů a bez tmelu akutní katastrofy, „dík“ kterému rozhodnutí skutečně přicházejí sama? Můžeme se masově vrátit před éru masové personalizace? Může se síť komun ubránit invazi zvenčí? Jak přesně se dynamika komun liší od dynamiky „aktivistických kruhů“, jejichž úkolem je „sebrat vašemu snažení energii“? Co když mocenské vakuum vyplní čirý teror, což se po katastrofách taky stává?

Kniha, která tak kouzelně bojuje se sluníčkoismem, paradoxně sama přeskakuje vysvětlování a finišuje radostnou utopií: „Do starého vesnického koloniálu přinášíme svůj přebytek a odnášíme si to, co nám chybí. Lidé se tam také scházejí, aby diskutovali o celkové situaci a nutném vybavení strojní dílny.“ Tak určitě: kolektivizace totiž vždycky přinesla štědré rozdávání a nikdy naopak…

Autoři ovšem se ovšem duchapřítomně pojišťují už v první kapitole: „Ti, kdo předstírají, že mají v rukou řešení, jsou ihned usvědčeni ze lži,“ předpovídají vlastní osud. Naivita jejich vlastní utopie tak jen podtrhuje předcházející popis bezvýchodné současnosti. Neviditelný výbor tedy v Přicházející vzpouře nabízí průměrný manifest, ale geniální pamflet. Pochybný lék, ale fantastickou diagnózu.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 15 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK