Pravý hipster s prokrastinací zatočí omýváním šíje

Mládeži, pozor, ať vám úlekem nezaskočí club maté: stal se na vás podvod. Revoluční objevy o kreativitě, produktivitě a svobodě v práci, kterými vás krmí myšlenkový průmysl, tu už dávno byly. Slovo od slova, náčrtek od náčrtku, historie se opakuje a vy zbytečně utrácíte za kurzy a knihy, ze kterých se nedozvíte o moc víc, než co bylo známo vašim dědům a pradědům.

Důkazem jsou tři sešity, na které jsem narazil při rešerši v zemské knihovně:

A. A. Hoch: Organisace duševní práce, návod k racionalisaci studia a k zlepšení techniky duševní práce — V. rozšířené vydání, 1949

Sebrané poznatky „Sovětské fysiologické školy Orbeliho“ a dalších prapodivných ústavů by klidně mohly vyjít znovu v Melvilu a nikdo by si ničeho nevšiml. Alois Adalbert Hoch místy zní jako Steven Pressfield:

Věčné hloubání jen o sobě, o tom, co mohlo být a nebylo, stavění vzdušných zámků, přílišná sebekritika, zbytečné škarohlídství, nadměrná fantasie, utíkání do vysněného, neuskutečněného světa, to všechno oslabuje duševní schopnosti, znemožňuje soustředění na reálnou práci. Je to veliké plýtvání duševními silami. Proti tomu se třeba energicky bránit, napnout vůli a obrátit se k objektivní skutečnosti, věnovat se konkrétní práci.

Zde o půl století (poprvé kniha vyšla už v roce 1931) předbíhá Davida Allena, Mít vše hotovo a workflow inbox → archiv:

Dostane se i na používání — doslova! — dřevní verze osobní Wiki…

… jakož na zárodky datové žurnalistiky:

Půvabný je výskyt stále živých motivačních hesel, jen u nich chybí kýčovité obrázky a jejich autorství je připsané Sovětům: „Znát něco o všem a všechno o něčem — bylo heslem znamenitého ruského přírodovědce Timirjazeva,“ píše Hoch a skutečný autor Thomas Henry Huxley se obrací v hrobě.

Jaký měl Hoch recept na prokrastinaci? Mnohem jednodušší než buzer-lístek:

Omývání studenou vodou. I vliv tohoto prostředku na vzpružení pracovní schopnosti byl průkazně dosvědčen uvedenými moskevskými pokusy. Stačilo omývat si jen tváře. Vydatnějšího osvěžení se dosáhne omýváním — po delších dobách — také šíje, a při značnější únavě i omývání [sic] do půl těla.

Studená voda je všelék dodnes, vždyť i Tim Ferriss ve Čtyřhodinovém tělu doporučuje ledové koupele ke spalování tuků a kvalitnějšímu spánku.

Petr Den: Tvůrcem snadno a rychle, 1933

Heleme se, Poke the Box Setha Godina vyšlo poprvé už za první republiky:

[O]pravdu žije jen ten, kdo umí plavat v moři fantasie, kdo ji dovede uskutečňovat. Kdo je tvůrcem, kdo tvoří. Neboť pokoušeti se, zkoušeti, dělati pokusy, to jest jedinou možnou metodou, kterou se tvoří. Tvořiti jest činiti pokusy. Stvořiti, toť učinit zdařilý pokus. Neboť vše stvořené jest jen podařený pokus.

Tohle jsem tuším četl (a překládal) v Kraď jako umělec:

[K] pokusu potřebujeme nutně víc než jednu látku, k tvoření víc než jednu složku a k vytvoření něčeho nového víc než jedno staré.

Zprvu sympatická kniha se postupně přelévá do zmatené, až psychedelické druhé půlky. V té Petr Den (Ladislav Radimský) propadá mystice ne nepodobné tomu, čemu říkám „čajovnové duchovno“, a co dobře známe z esoterických projevů sluníčkových vyznavačů svobody v práci:

[P]roblém vykoupení je problém dostiučinění za hříchy. A dostičiníme tvořením. Jen tvořením! Říkám dosti, poněvadž pak nečiníme ani více ani méně. Jen přesně to, co musíme a máme. Hřích a dílo musí být v rovnováze.

Aspoň že jsme se za těch osmdesát let posunuli k větší rovnoprávnosti:

„[Ž]ena, řečnící na politické schůzi, je tak odporná jako zdravý muž v poledne v posteli. Každý nechť zůstane tam, kam patří!“

PhDr. Fr. Engelsmann: Hygiena a organizace duševní práce, 1962

Že jsou některé dnešní reklamky feťácká doupata, to nepřekvapí. Ale že mělo socialistické Československo takový problém s drogami mezi duševně pracujícími, až musel František Engelsmann hned na začátek knihy vetknout toto varování, to už zarazí:

Nutno se vyvarovat pravidelného užívání povzbudivých prostředků proti únavě, farmak zvaných simulancia nebo excitancia (kofein, Psychoton, Benzedrin, Ritalin, Pervitin, Fermetrazin, cola, Preludin, Centedrin aj.) působících převážně na centrální nervstvo. (Zvýraznil M. K.)

Kniha je skvělým dokladem toho, že „znalostní ekonomika“ a „vzdělanostní společnost“ nejsou žádné moderní buzzwordy, ale fousatá klišé:

S pokrokem dnešního světa může držet krok jen ten, kdo běžně čte a studuje.

Takto vypadal socialistický coworking:

A takto MacBook Air:

Můžete se tomu smát, jenomže odcizení vznikající při práci s počítačem popisuje Engelsmann naprosto přesně — před 52 lety!

Závažným psychologickým faktem je i to, že není bezprostředně patrný účel, jemuž slouží pracovní výkony. Je proto třeba soustavně informovat pracující a školením zjišťovat přehlednou znalost celého pracovního postupu, aby se necítili (sic) pouze části strojního mechanismu.

Brífy, scrumy, hangouty a changelogy: nic nového, jen přeleštěná veteš. Stejně jako inboxy nebo prokrastinace.

Jak se píše na hřbitovních branách: Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy.