Jak ekonomiku zalít a jak ji zabít

Na The Undercover Economist Strikes Back: How to Run-or Ruin-an Economy jsem čekal celé čtyři roky a dva měsíce, co píšu recenze pro Finmag. Na chytrou, čtivou, vtipnou knihu, která by polopatě, ale zároveň bez přílišného zjednodušování svému čtenáři vysvětlila základy národohospodářství.

Tim Harford, hvězda popekonomie, začíná knížku frontálním útokem na jednoduché metafory, kterých jsou plné noviny a blogy: „Kdo trvá na tom, že bychom se při péči o dnešní ekonomiku měli držet svého selského rozumu, toho o dnešní ekonomice upřímně moc neví.“ K ruce si pak bere imaginárního prosťáčka pokládajícího zvídavé otázky, na které Harford hledá odpověď. Tuhle vypravěčskou pomůcku nemám vůbec rád, protože imaginární prosťáčkové se obvykle ptají blbě a kosí plodné myšlenky. Tady to ale funguje: dialogy mají spád a stejně tak celá kniha, kterou stihnete přečíst za tři čtyři hodiny.

Tim Harford: The Undercover Economist Strikes Back: How to Run—or Ruin—an Economy — vyšlo v nakladatelství Riverhead v roce 2013, 272 stran, 14 dolarů (verze pro Kindle).

Co se spolu s prosťáčkem dozvíte? Všechno, co se vám může kdy hodit u sledování ekonomického zpravodajství. Připomenu jen, že knížka se zaměřuje na národohospodářství, makroekonomiku, takže Harford v ní nevysvětluje, co je to třeba holandská aukce nebo IPO. Podobný úvod prý nabízí The Undercover Economist z roku 2005, ale tu knihu jsem, přiznám se, zatím nečetl, na rozdíl od Logiky života a Adaptujte se.

Konkrétně se tedy v novince dozvíte: Že ekonomika může růst mnohem, mnohem déle, než jak to vidí škarohlídi z hnutí nerůstu. Proč je hrubý domácí produkt nedokonalý ukazatel — ale proč je i přesto důležitý. Co je to strukturální nezaměstnanost, kde se vzala a proč jen tak nezmizí. Co je to multiplikátor nebo past likvidity. Proč je pro Řecko a Španělsko takový problém členství v eurozóně a pro eurozónu takový problém Řecko a Španělsko. Zda krize vznikají z nedostatku poptávky, nebo nabídky, a jestli to vůbec jde oddělit. Kde se bere inflace, v čem může být prospěšná a v čem nebezpečná. Co to byl zlatý standard a kdy ho centrální banky opustily. Jaké jsou argumenty lidí, kteří tvrdí, že se dá ekonomika v krizi oživit státními investicemi, a argumenty lidí, kteří tvrdí, že je to špatný nápad.

Co je a co není vidět

V tom výčtu lekcí jsou nejdůležitějším slovem právě argumenty. Tim Harford je sice z evropského pohledu pravičák jak poleno, zároveň ale míní, že ekonomika v krizi se oživit dá a že by to státy měly dělat. Jenže The Undercover Economist Strikes Back není žádná krugmanovská nalejvárna. Harford má uznání pro názorové protivníky a argumenty „klasické školy“, která se na státní zásahy dívá mnohem víc skepticky, zprostředkovává přímo ukázkově: bez posměšků a nefér zkratek. Smekám.

Právě v tom přepinkávání stanovisek je největší hodnota knížky. Harford s hravostí severského detektivkáře nabízí falešná vodítka a rozebírá nefunkční zásahy, ať už popisuje „naši“ krizi, nebo krizi takových ekonomických soustav, jako byl rodičovský kroužek „vy pohlídáte naše dítě, my příště vaše“ či zajatecké tábory za druhé světové. Ukazuje, jak složité vztahy vzniknou mezi desítkami lidí, natož mezi sedmi miliardami. Na povrchu můžou ekonomické mechanismy vypadat primitivně a do služby se proto hlásí selský rozum. V hloubi jsou ale složité, na hranici pochopitelnosti. Zmáčknete to tady — a praskne vám to na druhé straně: „Podstata makroekonomiky spočívá v tom, co není vidět,“ připomíná autor Frédérika Bastiata.

Ke slabším místům patří naopak některé Harfordovy návrhy regulací. Ne rovnou proto, že jsou to regulace, ale když se dvě stě padesát stran zaklínáte složitostí dnešní ekonomiky a neefektivitou mnohých státních zásahů, musíte se přece sami snažit předjímat možné důsledky svých vlastních vizí. Harford tak na jednu stranu bystře tvrdí, že státní podpora hypoték a dotace chudým regionům odrazují lidi od odstěhování se za lepším. Na druhou stranu navrhuje dotace pro ty, kteří zaměstnají mladé nezaměstnané, a neřeší, jestli by to nezhoršilo postavení starých nezaměstnaných. Takových míst je tu jenom pár, ale vlastně o to víc mi jich je líto.

The Undercover Economist Strikes Back je totiž venkoncem výjimečný počin, mimořádná popularizační kniha. I takhle skvěle se dá psát v žánru zaplaveném blábolivými, grafomanskými a dogmatickými výžblepty jako je Nahá pravda. Přeju jí proto co nejrychlejší vydání v češtině, dobrého překladatele a v nejlepším případě i nakladatele, který si troufne (pokud mu to licence dovolí) prohodit titul a podtitul. Tohle není knížka o navracejícím se ekonomovi v utajení, tohle je vpravdě knížka o tom, jak ekonomiku „run or ruin“ — zalít, nebo zabít.

Jen mám strach, že v zemi, kde každá hospoda skrývá deset guvernérů národní banky, vzbudí Harfordovo vlídné, ale důrazné poselství ono je to, děcka, složitější horší pouliční nepokoje než jinde karikatury Mohameda.